Program pro každou příští vládu

Srovnávání s ostatními je vždy ošidné, většinou se obtížně nacházejí styčné body, obvykle používaná parita kupní síly je podle mnoha ekonomů poněkud zavádějící, navíc je to velmi úzký technicistní ukazatel. Co tedy vybrat, aby se země mohly navzájem porovnat a dostat zpětnou vazbu, jak si zařídit lepší budoucnost – kde věci hoří, kam investovat, které oblasti podpořit, kde brzdit?

Index prosperity je společný projekt datového portálu Evropa v datech, Sociologického ústavu Akademie věd ČR a České spořitelny. Běží už třetím rokem, takže lze sledovat jisté vývojové trendy, o něž by se politici asi měli starat ze všeho nejvíce. Index měří a analyzuje prosperitu Česka a porovnává ji s ostatními členskými zeměmi Evropské unie.

Problém samozřejmě je, jak definovat prosperitu. Na tom stojí a s ní také padá úspěch celého Indexu. Co si tedy pod prosperitou představit? „Index pojímá prosperitu v širokém socioekonomickém rámci nejen jako souhrn makroekonomických ukazatelů, ale měří ji také z hlediska kvality života a ukazatelů, jako jsou sociální soudržnost, zdraví populace, kvalita vzdělání, bezpečnost, dostupnost bydlení nebo podmínky pro podnikání.“ Pořadí v deseti zásadních pilířích svědčících o zdravém vývoji společnosti pak dohromady dává Index prosperity. Nakonec se hodnotí 116 různých indikátorů. Česko se v této skládačce „dobrého života“ loni dostalo na 16. příčku. V roce 2022, kdy toto srovnávání začínalo, jsme byli třináctí, tedy uprostřed tabulky. O rok později to už bylo patnácté místo. Otázka, proč se Česko v Indexu prosperity lehce propadá, se přímo vnucuje, protože i v tomto srovnání jsou trendy hlavním ukazatelem. Pro politiky, kteří by chtěli situaci změnit, zcela jistě.

Zdraví dobré, bydlení skoro nejhorší

Začněme pozitivně. Jsme v něčem v Evropě nejlepší, i když celkově padáme mírně pod průměr? A ejhle, překvapení je na světě – Česká republika v Indexu prosperity vede v pilíři rozvoje zdraví a bezpečnosti!

Podílí se na tom nejvíce velká dostupnost lékařské péče, což může vypadat zvláštně, vždyť média jsou plná příběhů o zrušených ordinacích v menších městech, čekání na operace apod. Ve srovnání se zbytkem Evropy však máme jednu z nejhustějších sítí nemocnic, dostatek akutních lůžek a praktických lékařů. Máme druhou nejnižší úmrtnost kojenců. A to vše za poměrně málo peněz, neboť z hlediska výdajů na zdravotnictví je Česko až na 12. místě v EU. Je to standard, na který si lidé zvykli, považují ho za samozřejmost, jakékoli zhoršení, či dokonce propad v této oblasti by voliči brali úkorně. Politická strategie zaměřená na zajištění stability a kvality zdravotního systému se proto jeví jako dobrá politická cesta.

Výčet pozitiv ale není nekonečný. Kupříkladu naděje na dožití ve zdraví je ve srovnání s EU v Česku patnáctá nejnižší, což je dáno nezdravým životním stylem, nedostatkem pohybu a vysokou spotřebou alkoholu. To ostatně ukazuje i zdravotní ukazatel míra obezity populace. Jsme v této oblasti sedmí nejhorší z 27 členských zemí (ještě hůře jsou na tom Chorvati, Slováci nebo Maďaři). V bezpečnosti je Česko ve srovnání se zbytkem Evropy na vysoké úrovni, kyberbezpečnost čtvrtá nejlepší, nízká kriminalita v místě bydliště. Naopak vykazujeme sedmé nejnižší výdaje na obranu své země.

Ve kterém pilíři patří Česko naopak k nejhorším, která oblast táhne českou prosperitu v porovnání se zbytkem Evropy dolů? A kam by politici, pokud chtějí opravdu zlepšovat život občanů, aby bylo líp, měli logicky napřít svou aktivitu?

Není to překvapivé – je to oblast bydlení, kde se ocitáme až na 23. místě. Česko přitom má – jak ukazuje Index prosperity v jednotlivých podkategoriích pilíře Bydlení – poměrně kvalitní bytový fond, dobře vybavený, vysoký standard, zdá se, že v tom problém není.

Jenže jakmile dojde na dostupnost bydlení a náklady na bydlení, padáme žebříčkem ke dnu. Počet bytů a domů na tisíc obyvatel 24. místo, výdaje na domácnost (23.), cena nového bytu (24.), finanční dostupnost bydlení jednoznačně poslední místo (27.) z celé EU. V posledních dvou letech se sice zrychlila výstavba rezidenčního bydlení, to však nedokázalo dostatečně rozředit dlouhodobé problémy na trhu s byty.

Martin Lux, jenž působí v Sociologickém ústavu, který výzkum prosperity provádí, v komentáři Indexu nabízí dost radikální změny: „Vedle rychlejšího povolování staveb (v rychlosti stavebního řízení je ČR na 23. místě – pozn. red.) a uvolnění regulací v oblasti bytové výstavby také vyrovnat státní podpory vlastnického a nájemního bydlení – tedy například zrušit daňový odpočet úroků u úvěrů na bydlení –, posílit jistoty v nájemním bydlení, zdanit výrazně více prázdné a spekulativně držené rezidenční nemovitosti pomocí vyšší daně z nemovitosti nebo daně z kapitálového zhodnocení; analyzovat koncentraci držby pozemků určených k zástavbě a koncentraci kapitálu u výroby stavebního materiálu a stavební produkce a zasáhnout v případě prokázaného tržního selhání; a v neposlední řadě podpořit větší bytovou výstavbu obcí, družstev a neziskového sektoru v oblasti dostupného nájemního bydlení,“ navrhuje sociolog.

Tak progresivistický zásah do trhu je téměř nepředstavitelný pro pravicové strany kolem Spolu, více už by se líbil STAN nebo Pirátům. ANO rétoricky podporuje výstavbu nových bytů, ale daňové regulace a další omezení spekulativního podnikání s byty by na Babišovo hnutí bylo asi už moc, vždyť – jak říká stínový premiér za ANO Karel Havlíček – on i jiní lidé v ANO se berou jako „pravicoví liberálové se sociální záklopkou“.

Na každý pád platí, že problémem číslo jedna je v Česku bydlení. A že strana, která do tohoto problému řízne a posune věci viditelně k lepšímu, má vysokou naději na dlouhodobější politický úspěch zejména u mladých lidí, kteří byt marně hledají nebo za něj dávají polovinu svých příjmů. Dosavadní známé programy stran se ovšem na téma bydlení příliš nezaměřují (výjimkou je marginální SOCDEM), paradoxně to není a nebude tahák voleb.

Zpětná vazba pro politiky

Index prosperity nabízí dobrou politickou zpětnou vazbu v mnoha oblastech. Ukazuje mimo jiné nízký rozvoj obnovitelných energií, zatuhlý pracovní trh, nejobtížnější zakládání firmy ze všech zemí, celkově páté nejhorší prostředí pro podnikání. Index dokládá i obecnější neblahé ukazatele. Například v celkové úrovni ekonomiky, kde už tři roky jako celému Indexu prosperity dominuje Švédsko, je Česko na chvostu v míře inflace (23), poměru HDP/HNP (23), jenž ukazuje, kolik bohatství skutečně zůstane doma. Vůbec nejhorší je nízká přidaná hodnota vývozu i celkové produkce, čtvrtá nejhorší z celé EU.

Jinými slovy: Česko neumí zhodnotit práci, která se tu odvádí, čímž zásadně trpí nejen výkon celé ekonomiky, ale i prosperita české společnosti. Přitom vykazujeme druhou nejvyšší komplexitu ekonomiky po Německu, což znamená, že ekonomika je schopna vydávat mnohem vyšší výkon zasahující pozitivně všechny oblasti.

Podle Indexu prosperity by se dal napsat program každé příští vlády. Konkrétní politiky jsou ale v politice pozdní doby stále méně důležité. Podstatné je natočit populaci tak, aby se strany dostaly k moci, teprve potom se přemýšlí, co budou čtyři roky ve vládě dělat. Snad ta příští vláda alespoň zastaví postupný pokles na žebříčku evropské prosperity, který by měl povinně sledovat každý politik, který chce spoluvládnout této zemi.