Proti drahotě! Plošně, nebo adresně?
Začátek letošního roku dává jistou naději, že dvouleté trampoty s pandemií koronaviru konečně pominou. Z viru, jak všichni věří (a víra uzdravuje), se stane sezonní nákaza, podobná chřipce či rýmě. Jak to bude doopravdy, to se ukáže až na podzim, jarní sezona varianty omikron ale končí. Všem se minimálně do srpna snad uleví.
Co naopak neopadá a hned tak nepoleví, je vlna zdražování. Inflace se skoro s jistotou vyšplhá k hranici deseti procent, vlády a centrální banky celého světa teď přemýšlejí, co s tím. Česká národní banka pokračuje ve své strategii zvyšování úroků, zatímco Evropská centrální banka je uvolněnější, ale i na ni dojde. Vlády jednotlivých zemí mají také odlišné strategie. A to hlavně v oblasti cen energií, kterou by český premiér mohl vtipně pojmenovat Fialova energetická drahota, což by se mu dnes už asi moc nehodilo.
Byl by to také nesmysl: aktuální růst cen energií jde mimo vlády celého světa, v Česku za něj nemůže ani Babiš, ani Fiala. Evropské země se dostaly pod tlak trhů a ruské geopolitické strategie, v níž se jakoby náhodou objevila položka „poloprázdné zásobníky plynu v Evropě“. Pětinový vliv pak měla opatření na ochranu klimatu, která jsou však dnes už povinností. Co se tedy proti energetické drahotě, která se může snadno změnit v energetickou chudobu, dá dělat?
Poláci radikálně snížili daň z přidané hodnoty na paliva a potraviny. Vypadá to jako čirý populismus, ale opatření je jen na půl roku. Vláda bude sledovat vývoj cen, aby mohla daně znovu upravit. Zasahuje se tedy podobně jako v případě covidu-19 proti sezonnímu výkyvu, který se příští zimu snad už nebude opakovat. Polský kabinet se rozhodl zasáhnout plošně, protože je to rychlé a pomoc působí okamžitě, i když ulehčí život i těm, kteří by na energie snad mohli mít peněz dost.
Pomáhat jen těm, kteří to potřebují, znamená: definovat je, najít je, posoudit jejich situaci, odsouhlasit a poslat pomoc. A to vše pokud možno hned.
Vláda Petra Fialy není založena pragmaticky, nýbrž ideologicky. I ve svých úvahách o pomoci proti drahým energiím vychází z pravicové mantry „adresných dávek“. Pomáhat jen těm, kteří to potřebují, ale znamená: definovat je, najít je, posoudit jejich situaci, odsouhlasit a poslat pomoc. A to vše pokud možno hned. Vzhledem k nízké provozní výkonnosti českého státního aparátu se na rychlost ani v tomto případě rozhodně nedá spolehnout.
I u oprávněných obav z energetické chudoby platí přísloví, že kdo rychle dává, dvakrát dává. Pokud to státní aparát neumí, jsou na místě jiná, rychlejší a efektivnější opatření, tedy i ta daňová. Jistě nemusí jít o zlevnění všech potravin a léků, ale oploštění prudkého nárůstu cen energií krátkodobou úpravou DPH by asi pomohlo víc než úzkostná starost ministra práce a sociálních věcí, aby někdo náhodou nedostal nepřímo něco, co ani nepotřebuje.
Vláda bude sociálně citlivá, sliboval premiér Fiala ve sněmovně při žádosti o důvěře. Senioři se zálohami na energie ve výši desítek tisíc ročně jistě ocení, když se to projeví hned a nikoli za půl roku či za rok, až vláda najde adresy těch, kteří pomoc „skutečně potřebují“.
