Půlmiliardová nabídka nestačila

Odmítl jste nabídku, která oceňovala MAGU na více než půl miliardy korun. Jaká musí být nabídka, aby vás vůbec přiměla uvažovat o prodeji části firmy?

V minulosti jsme vedli několik jednání jak o prodeji celé firmy, tak o vstupu investora. Prodej firmy jsem necítil a externí kapitál jsme nepotřebovali, protože si MAGU dokázala svůj růst financovat sama. Pokud bych znovu o podobné transakci uvažoval, vedle ceny by pro mě bylo rozhodující i to, zda by rozhodnutí dávalo smysl pro dlouhodobé směřování firmy.

Říkáte, že nechcete firmu budovat proto, aby byla jednou prodána. Co je pro vás osobně definicí úspěchu, pokud jí není exit?

Nemyslím si, že úspěch pro mě stojí na tom, jestli firmu jednou prodám, nebo ne. To je spíš otázka konkrétní situace a toho, co v danou chvíli dává smysl.

Osobně úspěch nevnímám primárně přes status nebo peníze. Je to pro mě spíš svoboda žít podle sebe, zůstat zvědavý, neustále studovat a mít pořád chuť něco vytvářet. Mít možnost dělat věci, které mi dávají smysl, a nebýt přitom řízený potřebou něco dokazovat sobě nebo ostatním.

Ideálně dojít do bodu, kdy si člověk může vybírat, čemu dá svůj čas, energii a pozornost — a přitom mít pořád pocit, že před ním něco je.

Kdy jste si poprvé uvědomil, že nebudujete produkt, ale novou kategorii?

Neexistoval jeden konkrétní okamžik. Spíš to přicházelo postupně s tím, jak se MAGU vyvíjelo. Začínal jsem v garáži s pár hrnci kombuchy, ale postupně jsem zjistil, že naše největší hodnota není jen v samotném produktu, ale v technologickém know-how a infrastruktuře, kterou kolem něj budujeme.

Dnes pracujeme s daty a stavíme systémy, které nám umožňují vytvářet a distribuovat další wellness produkty přímo ke koncovému zákazníkovi. MAGU dnes vnímám mnohem více jako technologický wellness brand než jako výrobce kombuchy.

Dnes se hodně mluví o dlouhověkosti, biohackingu a zdravém životním stylu. Nakolik je podle vás úspěch MAGU výsledkem kvality produktu a nakolik schopnosti zachytit společenskou změnu?

Obojí hraje svoji roli. Říká se, že skvělý produkt bez správného načasování často neuspěje, stejně jako silný trend dlouhodobě neudrží průměrný produkt. Já ale věřím, že největší firmy trendy nenásledují — dokážou rozpoznat hlubší změny a budují značky a produkty, které budou relevantní i za desítky let.

V mnoha rozhovorech zmiňujete Red Bull jako inspiraci. Co musí značka udělat, aby se její jméno stalo synonymem celé kategorie, podobně jako se to podařilo právě Red Bullu?

Myslím, že neexistuje žádný univerzální návod. Nestačí dobrý marketing. Musíte vytvořit produkt, který lidé milují, a kolem něj vybudovat vlastní svět, kulturu a způsob života. K tomu propracovanou distribuci a správně nastavený business model. To jsou věci, které podle mě odlišují značky jako Red Bull od ostatních.

Představme si, že se sejdeme za deset let. Jak by musela firma vypadat, abyste mohl říct: „Přesně takhle jsem si MAGU vysnil na začátku“?

Když jsem začínal, žádnou velkou vizi jsem neměl. Chtěl jsem jednoduše udělat něco, co mě uživí. Postupem času jsem ale začal vnímat, že nechci dělat věci jen pro peníze.

Pokud bychom se za deset let znovu sešli, chtěl bych mít pocit, že pracuji na něčem, co bude fungovat ještě dlouho poté, co už u toho nebudu každý den. Něco, co obstojí v čase, bude mít vlastní identitu a dokáže fungovat nezávisle na mně.

Ať už to bude MAGU, nebo moje druhá firma v USA, je to něco, co by pro mě představovalo skutečný úspěch. Nejen finanční výsledky, ale i vědomí, že pracuji na něčem dlouhodobém, co může mít pozitivní dopad i pro další generace.