Racionalizace strachu

Šlo samozřejmě o ironii v době, kdy si ještě celé Československo pamatovalo paniku, kterou vyvolala havárie jaderné elektrárny v Černobylu. Temelín byl nakonec po průtazích dostavěn a stal se hlavním pilířem české energetické politiky. „Souhlasím, souhlasím“, dnes zjevně zcela vážně, říká mnohem více lidí než před třiceti lety.

Jádra se koncem 80. let minulého století po Černobylu bála celá Evropa, a to i kvůli hrozbě jaderné války, která stále nějak visela ve vzduchu. Přesto se elektrárny stavěly dál. Podstatné bylo, že už využívaly jiné technologie než ty černobylské. Po havárii jaderné elektrárny ve Fukušimě v roce 2011 – mimochodem největší jaderného druhu od Černobylu v dubnu 1986 – se vnímání jádra opět významně posunulo. Příčinou byl fakt, že všechno spustila vlna tsunami, před níž se jen tak nedalo ochránit. Strach z toho, že vyšší síla obejde v jaderných elektrárnách i ta nejpřísnější bezpečnostní opatření, byl větší než racionální uvažování o výhodách a nevýhodách elektrické energie vyráběné díky síle jaderné štěpné reakce.

Německo na tomto strachu vybudovalo novou bezjadernou energetickou strategii, kterou mezitím doplnil důraz na obnovitelné zdroje (OZE), jež nejen pomohou klimatu, ale rovněž umožní nezávislost na ruských zdrojích, jak bolestně připomněla současná válka na Ukrajině. Jádro se v této krizi najednou stává možností, o níž se musí uvažovat, chce-li Česko v klidu přečkat radikální energetickou proměnu, která přichází. Zatímco vláda Petra Fialy se už rozhodla pro vy­užití jádra i v dalších desetiletích, německá vláda jádro opravdu odpojuje a ještě více podpoří OZE.

Není v Česku asi důvěryhodnější a vstřícnější osoby, jež by problémy jaderné energetiky s jistým nadhledem zprostředkovávala a vysvětlovala, než je šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Ačkoli i ona s napětím sledovala, jak si s jadernými elektrárnami dokáže zahrávat tupá vojenská síla, zde v podobě ruské armády na Ukrajině, přesto je přesvědčena, jak říká v rozhovoru v aktuálním čísle týdeníku Euro, že jádro je dobrý zdroj energie. I proto, že je dnes technologicky zvládnuté násobně lépe, stejně jako je zvýšené jeho zabezpečení.

S ekonomickou racionalitou je to u jádra už problematičtější. Stamiliardové náklady na budování elektráren se vracejí až po mnoha desítkách let, a to se ještě do nákladů nepočítají peníze na úložiště jaderného odpadu a kompenzace jeho sociálnímu okolí. Dáváme-li tedy dnes i pod tlakem okolností jádru další šanci, je třeba ji maximálně efektivně využít, což je jediná cesta, jak z jádra udělat zdroj s budoucností. Racionalizace včetně té ekonomické je na podvědomý strach tou nejlepší medicínou.

Racionální čtení, tentokrát doslova k jádru!