Real Deal

Byl to neobvyklý obraz. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyeno­vá slibuje stažení regulací Evropské komise v oblasti zemědělství: prodlužuje se používání pesticidů, dotace na naftu, uvolňuje se povinnost nechávat část polí ladem. Von der Leyenová slibuje další vyjednávání po červnových volbách, v nichž sice sama nekandiduje, bude však takzvanou „spitzen­kandidátkou“ (nominantka na post předsedkyně EK) nejsilnější frakce Evropských lidových stran (ELS), která podle dlouhodobých průzkumů bude mít v novém europarlamentu opět největší zastoupení.

Ústup šéfky komise se dá vyložit jako předvolební tah. Proč „dráždit hada bosou nohou“, když volby jsou tak blízko. Evropští zemědělci jsou navíc velmi vlivná skupina, vždyť Společná zemědělská politika (CAP) je skutečným neviditelným dotačním tmelem Evropské unie. Krok stranou, který nyní předsedkyně EK udělala, má ale i širší vysvětlení. Nálady v Evropské unii se totiž za poslední čtyři roky od schválení Green Dealu, tedy Zelené dohody pro Evropu, výrazně změnily. Energetická a inflační krize propojená s dopady války na Ukrajině odvrátily pozornost obyvatel od klimatických potřeb a politici změně nálady vycházejí vstříc. Chceme lepší klima, méně sucha, ale nechceme ho platit my, skandovali zemědělci v Bruselu. Chceme lepší klima, ale nechceme větší účty za energie, stěžují si občané celé EU.

Němci už také couvají

Většina evropskýchstran proto žádá změnu tempa, přizpůsobení cílů i scénářů Green Dealu a šéfka komise zase začala opakovat, že „Green Deal je šance k ekonomickému růstu“, nikoli „nepříjemné a drahé omezování našeho dosavadního způsobu života“. „Naším cílem je přezkoumat všechny platné předpisy, regulace a směrnice infrastrukturních projektů, jež zohledňují dopady na životní prostředí,“ slibuje momentálně nejsilnější politická strana v Německu, opoziční unie CDU/CSU.

Ekonomika, energie a klima se musejí promýšlet najednou, tvrdí v programu, hlavně musí být zachována konkurenceschopnost se zbytkem světa, což se dalšími jednostrannými opatřeními na ochranu klimatu nezajistí. Stačí se podívat na příklad Číny, která své klimatické závazky vzdor slibům neplní, což ji zvýhodňuje i v závodech ve výrobě elektromobilů, vozidel budoucnosti, tvrdí němečtí konzervativci.

Sladit byznys s ekologií chtějí i němečtí Zelení, kteří se i díky této vstřícnosti vůči byznysu stali pro CDU možným budoucím vládním partnerem. Green Deal se sice v jejich plánech nezastavuje, ale termíny a cíle se poněkud rozvolňují, protože tak to žádá zejména složitá energetická situace. Nelze jít do voleb s Green Dealem, když se proti němu v Evropě vytvořil velký odpor a stal se nástrojem, kterým se bije po hlavě politická konkurence. Zelení si to vyzkoušeli na vlastní kůži během loňských zemských voleb v Bavorsku, kdy se stali terčem agresivní kampaně (došlo i na házení kamenů) všech soupeřů, protože to jsou přece oni, kteří můžou za šíření likvidační zelené ideologie, která je v základu Green Dealu.

Tehdy nešlo jinak

Do marného boje za Green Deal se nepouštějí ani české vládní strany. „Potřebujeme chránit planetu a prostředí, v kterém žijeme, na tom se nic nezměnilo. Nejde se tvářit, že se klima nemění, že nás vypouštění CO2, způsob hospodaření na půdě, nakládání s vodou potažmo změna klimatu přímo nebo zprostředkovaně zásadně neovlivní,“ vysvětluje zeširoka druhý na kandidátce STAN pro Evropu Jan Farský a je zjevné, že se tak připravuje na své zásadní relativizující „ale“. „Od schválení Green Dealu ale proběhl covid-19 a Putinův útok na Ukrajinu spojený s energetickou krizí. S tím předkladatelé určitě počítat nemohli. Takže jsme pro to směr držet, ale rychlost změn prověřit. Je potřeba dívat se na Green Deal více jako na Real Deal,“ soudí Farský. Zelená dohoda pro něj není jen hrozbou, ale otevírá i mnoho příležitostí. A konat je prý nevyhnutelné. „Když nebudeme konat teď, budou to za nás muset udělat s mnohem většími náklady a nebezpečím příští generace. Doufám, že sobeckost a krátkodobé uvažování nezvítězí.“

Radikálnější strany z levé i pravé strany politického spektra v Evropě dokonce volají po zrušení celého Green Dealu a žádají návrat k obyčejnému podnikatelskému rozumu. V Česku je to zejména SPD, která navíc žádá vystoupení z Evropské unie. Opoziční ANO, strana s nejvyššími volebními preferencemi, takovou ambici nemá. Místo Česka je podle něj jednoznačně v Evropské unii, Green Deal se ale hnutí Andreje Babiše nelíbí. Sám Babiš ve videích na sociálních sítích brojí proti „eurofanatikům v Bruselu“, lídryně evropské kandidátky, bývalá ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová, bojuje proti „zelenému šílenství“. Boj proti Green Dealu je u ANO paradoxní – byl to právě pre­miér Babiš, kdo se Zelenou dohodou pro Evropu v roce 2019 souhlasil. Bojuje tedy proti něčemu, co sám bez větších námitek odhlasoval. Ostatně pro byla tehdy jedno­myslně (!) celá Evropská unie.

„Ale tehdy to prostě nešlo jinak, ten tlak na schválení byl obrovský, navíc byla úplně jiná situace,“ obhajuje obrat ANO Karel Havlíček, stínový premiér a bývalý dvojitý ministr v Babišově vládě. Podle něj nikdo nečekal, že přijdou takové mimořádné situace jako covid-19, inflace a válka. „Nehledal bych už viníky, ale řešení.“ Havlíček brání kontinuitu názoru svého hnutí i tím, že Babišova vláda už tehdy před pěti lety vybojovala zvláštní podmínky pro naplnění cílů pro jednotlivé země, kde byla větší volnost. „Když jsme v roce 2021 odcházeli z vlády, vyjádřili jsme jasné argumenty proti chystanému prováděcímu scénáři Unie. Naše předsednictví (za premiéra Petra Fialy) pak bylo měkčí a přihlásilo se k evropskému klimatickému jádru. Naprosto nepochopitelně se rozhodlo o snížení počtu emisních povolenek, které byly ještě rozšířeny i na domácnosti. Ty dopady na hospodářství se ještě zhoršily,“ argumentuje Havlíček.

Všechno dělat rozumně

Dnes je v evropském programu aktuální koalice Spolu (ODS, KDU-ČSL a TOP 09) prováděcí formulace velmi mírná a relativizující, což na „klimatické jádro EU“ moc nevypadá. „Přijali jsme cíle spojené s ochranou klimatu, ale energetickou a průmyslovou transformaci musíme provádět způsobem, který neoslabí naši konkurenceschopnost ani neuvrhne podstatnou část občanů do chudoby. Budeme se zasazovat za stanovení realistických dílčích cílů, a naopak odmítat neuvážené závazky, které ve výsledku nahrají Číně a dalším globálním konkurentům,“ píše se v evropském programu Spolu, vytvořeném v podobě jakéhosi desatera. Šestým „přikázáním“ je například Zelená Evropa pro člověka, také formulované s jasnou ideologickou výhradou: „Hlásíme se k principům a politikám, které směřují k lepší ochraně ovzduší, vody, půdy, lesů a biodiverzity jak ve městech, tak na venkově… Odmítáme ale nepřiměřené zásahy do soukromého vlastnictví, návrhy na omezení lidské volby svobodně si rozhodnout, co budeme jíst, nebo snahy lidem diktovat, jak mají žít.“

Spolu – podobně jako STAN či Piráti – chtějí jít cestou rozumných úprav současného plánu, Green Deal je třeba pozměnit, ne zrušit. Je opravdu pozoruhodné, jak moc oba programy spojuje slovo „rozumný“. Všechno se má dělat rozumně, realisticky, tedy ekonomicky a ekologicky (na pořadí záleží). Rozumně se k problému staví i europoslanec Luděk Niedermayer (na kandidátce Spolu), který si však není jistý, zda se nějaké změny v Green Dealu podaří. Podle něj je problém v tom, že se dnes do Zelené dohody zahrnují veškerá opatření spojená s ochranou klimatu a životního prostředí jako právě zemědělské požadavky vůči regulacím, podle Niedermayera jde však o vedlejší proud. Tím hlavním rámcem Green Dealu je nadále dosažení emisní neutrality.

„Je tu klimatický zákon, který jasně ukládá dosáhnout těch 55 procent poklesu emisí proti úrovni v roce 1990. To je zákon! Ten může někdo dát k evropskému soudnímu dvoru, když ho daná země neplní. Úplně si nedokážu představit, že tento zákon bude někdo měnit,“ říká Niedermayer. S největší pravděpodobností by to musela udělat Evropská komise, kterou může opět vést Ursula von den Leyenová. Ta sice ustupuje zemědělcům, ale hlavní cíle a rámce Green Dealu nikdy nezpochybnila.

„V Radě EU jsou také velmi podobní představitelé jako ti, kteří cíl Green Dealu v roce 2019 jednomyslně schválili,“ přemýšlí dál Niedermayer: „Musela by se najít kvalifikovaná většina pro změnu hlasování a potom ještě většina v Evropském parlamentu.“ I proto to euro­lídr TOP 09 vidí spíše na možné „jemné dolaďování“ (fine tuning), tedy na změny některých dílčích opatření, ale urči­tě ne na změnu celé architektury Green Dealu. Navíc tu platí podobná zásada jako při jednáních o rozpočtu, kdy rozhoduje rovnováha: „Pokud byste v některé oblasti Green Dealu chtěl hodně zmírnit, musíte zase někde hodně přidat. To nejde jinak, má-li se ten hlavní cíl splnit,“ říká Niedermayer.

Změna nálady

Předseda stínové vlády ANO Karel Havlíček se naopak vůbec nežinýruje, „jemné ladění“ Green Dealu je mu cizí. Změna domácí i mezinárodní situa­ce je podle něho tak obrovská, že nelze jinak. „Byl bych radikálnější. Jedna věc je, jakým způsobem Evropa uvažovala před pár lety, druhá, co se děje dnes. V té podobě, v jaké byl Green Deal tehdy schválen, je ztracen. Jednoznačně. Tvrdit opak, to je jenom hraní si na to, že něco natíráme na zeleno, stejně to budeme muset časem přepsat. Realita je dnes jiná, musíme celou tuto agendu přeformulovat, aby se z Evropy nestal skanzen.“

Havlíček a Babiš nečarují z vody, opírají se o měnící se naladění podnikatelů vůči Zelené dohodě nejen v Česku, ale i v Evropě. Odvolávají se například na silné výzvy německých i evropských firem, jež požadují střízlivější přístup ke Green Dealu a chtějí zejména větší podporu v oblasti energetických nákladů, v nichž se nemůžou rovnat USA ani Číně. „Nechápu to pokrytectví. I Němci si přece přiznali, že to s Energiewende nezvládli, a mění strategii. Jsem v kontaktu s řadou bývalých kolegů, ministrů a všichni začínají uznávat, že se to s Green Dealem přehřálo a že se bude muset předělat,“ dodává Havlíček.

Ne všechny firmy ale chtějí, aby se celý Green Deal změnil. Například evropský automobilový průmysl se mu v přechodu na elektromobily už zcela přizpůsobil a změna strategie a termínů by ohrozila jejich plány a investice. Pro tyto firmy je podstatné, aby politika byla předvídatelná a stabilní, ne aby se její strategie přepisovaly každý rok.

I o to se hraje v evropských volbách, které proběhnou na začátku června. Green Deal se stává strategickým tématem, na němž se bude lámat nejen voličský chleba, ale i ekonomická a ekologická budoucnost společné Evropy.