Říše, nad kterou slunce nezapadá

„Starče, odejdi!“ Tímto heslem vyháněli Kazaši faktického vládce své země při nepokojích, které se na začátku ledna odehrály v postsovětské středo­asijské republice. Tím starcem mysleli Nursultana Nazarbajeva. Muže, jenž před dvěma lety sice opustil prezidentský palác, stále ale kontroloval vše, co v surovinově bohatém Kazachstánu za kontrolu stálo. Když však státní aparát přestal kontrolovat ceny LPG, struktura nejstabilnějšího režimu střední Asie se zhroutila.

Na pozvání prezidenta Kasyma-Žomarta Tokajeva, který byl zároveň motivován snahou zbavit se Nazarbajevova dohledu, vládu v Nur-Sultanu okamžitě „podepřeli“ pozvaní ruští výsadkáři a v rámci uklidňování situace podle oficiálních čísel zahynuly přes dvě stovky demonstrujících. A tak byl Nursultan Nazarbajev s celou svojí suitou podle všeho (místo jeho aktuál­ního pobytu není známé) nucen opustit zemi, které dlouhá léta neomezeně vládl a která je zdrojem jeho veškerého bohatství.

Studie auditorské společnosti KPMG citovaná listem Financial Times říká, že za třicet let samostatnosti Kazachstánu Nazarbajev a spol. „spolkli“ více než polovinu bohatství Kazachstánu, země s dvanáctými největšími zásobami ropy na planetě, s bohatými zdroji zemního plynu, světové jedničky v těžbě uranu. A země, v níž podle KPMG pouhých 162 lidí – ve větší či menší míře kompletně napojených na „otce národa“ Nazarbajeva – v tuto chvíli vlastní 55 procent veškerého kazašského bohatství. V zemi, kde průměrný měsíční příjem stěží dosahuje 174 tisíc tenge, což je zhruba 400 amerických dolarů (8 700 korun).

Třicet let úspěchu

Na začátku v roce 1991, kdy Kazachstán vyhlásil nezávislost, byla strategická úvaha: pustit do země byznysmeny, kteří by proti Nazarbajevovi, dlouholetému generálnímu tajemníkovi Kazašské SSR a prvnímu prezidentovi Kazachstánu, neintrikovali. Ten to vyřešil ze svého pohledu racionálně a pragmaticky. Pozval si „cizince“. Muže, u kterých bylo jasné, že z národnostních důvodů nikdy nemohou přemýšlet o uchvácení moci. Tak vzniklo „trio“. Uzbek s ujgurskými kořeny Alijan Ibragimov, Uzbek s belgickým občanstvím Patokh Chodiev a Kyrgyz s židovskými kořeny Alexander Maškevič. Tihle tři si po pádu sovětského režimu v následné privatizaci za Nazarbajevova patronátu rozdělili hlavní zdroje bohatství země. Těžbu chromu, hliníku nebo zemního plynu. Nazarbajev jim „dovolil“, aby za desátky jemu odváděné prosperovali. A postupně k byznysu přiváděl i své blízké, kteří se státem a jeho ekonomikou prakticky prorostli. Podle magazínu Economist například jedna větev Nazarbajevova klanu kontroluje i bazary v okolí Nur-Sultanu.

Nazarbajev sám byl muž, který vedl národ. Oficiálně, díky svým schopnostem bohatli jeho blízcí. I tak různí experti Nazarbajevův osobní majetek vyčíslují na miliardu dolarů. V konzervativním případě. Odvážnější odhady míří daleko výš. Vůdce, který tři dekády jako prezident neomezeně vládl zemi, se o svoji rodinu dokázal postarat. Těmi nejbližšími jsou tři dcery: Dariga, Dinara a Alija. Pro jejich blaho byl Nazarbajev ochoten udělat opravdu hodně. Takže když prakticky na začátku jeho vlády přiletěl do Kazachstánu jednat o možnosti vstupu do místního ropného byznysu tehdejší šéf těžařské firmy Mobil Lucio Noto, setkal se s požadavky, které jako protřelý těžař úplně neočekával. Nazarbajev si řekl třeba o dar v podobě Gulfstreamu nebo Nota žádal o zajištění vybavení televizního studia, jež mělo sloužit prostřední Dinaře a jejím mediálním ambicím.

O čtvrt století později jsou z dcer oficiálně miliardářky. A z jejich manželů taktéž. Nejúspěšnější je prostřední Dinara. Ta se svým manželem Timurem Kulibajevem vyšplhala na majetek v odhadované společné výši šesti miliard dolarů. Kulibajev ovládá část ropného průmyslu země, sedí ve vedení Gazpromu, Dinara zase drží významný podíl v největší kazašské bance Halyk. Dariga je s asi 600 miliony dolarů dalším vyslancem rodiny v žebříčku nejbohatších Kazachů, kde se prosadil i její syn Nurali. Oba ovládají velké podíly v telekomunikacích, médiích a finančním sektoru Kazachstánu. A konečně na stamilionový majetek dosáhla i nejmladší ze sester Alija, jejímž manželem je Dimash Dossanov, generální ředitel státního kazašského přepravce ropy KazTransOil; Alija vlastní podíly v několika energetických firmách.

Nazarbajev měl ohledně zapojení svých bližních vždy jasno „Pokud jde o členy mé rodiny, mají stejně jako všichni ostatní občané právo vykonávat svou profesi, zastávat veřejné funkce a podnikat. Ale stejně jako všichni Kazaši nesmějí zneužívat zákon, protože jsou si před ním rovni,“ komentoval v minulosti kritizovaný nepotismus ve státní televizi. Stalo se tak v roce 2011, kdy Kazaši na západě země protestovali proti stagnujícím platům. A Nazarbajev těmito slovy vysvětloval sesazení svého zetě Timura Kulibajeva z pozice před­sedy představenstva holdingu Samruk-

-Kazyna, jakéhosi kazašského fondu národního majetku, jenž v té době stoprocentně kontroloval těžařský kolos KazMunayGas nebo místní železniční společnost a kazašskou rozvojovou banku. Kulibajev se ovšem dokázal oklepat a v posledních letech je považován za jakéhosi byznysového patriarchu rodiny, když se zdravotně chřadnoucí Nazarbajev soustředil především na kontrolu politického vlivu.

Majetek na všech kontinentech

Tento status quo, kdy Nazarbajev a spol. ovládal celou zemi, podle expertů končí. Prvním signálem mělo být zatčení Nazarbajevovy pravé ruky a šéfa obávané kontrarozvědky KNB Karima Masimova, druhým předpokládaný úprk Nazarbajeva a jeho klanu ze země. Destinací, kde by se rodina mohla nacházet, je řada. Podle analytiků mají Nazarbajevovi řadu nemovitostí po celém světě. Třeba reportéři Radia Svobodná Evropa zmapovali alespoň část z nich. Podle RFE Nazarbajevovým říkají „pane“ nemovitosti za více než tři čtvrtě miliardy dolarů ve Španělsku, Francii, Švýcarsku nebo Velké Británii. Nazarbajevův realitní byznys má sahat dokonce až do západních Čech, když na Karlovarsku podle zkoumání RFE vlastní hotel Corso na Staré louce nebo lázeňský dům Myslivna.

Ten si společnost napojená na Nazarbajevova zetě Kulibajeva měla koupit v roce 2009 za 30 milionů korun přímo od českého ministerstva vnitra. Další nemovitosti by podle odhadů odborníků měli Nazarbajevovi mít ve Spojených státech stejně jako na Arabském poloostrově, především v Dubaji. A v některém z těchto míst bude rodina doufat, že se jí podaří přečkat aktuální turbulence. A zachránit co největší část majetku v Kazachstánu. O ten se nyní hraje. A o bezpečnost. Před „novým“ kazašským režimem i před zbytkem světa.

Ne všichni z Nazarbajevova okolí totiž v minulosti dokázali „spravedlnosti“ uniknout. Nejznámější obětí zákulisní „Hry o trůny v kazašské verzi“ byl Rachat Alijev. Vystudovaný chirurg, který se do Nazarbajevovy suity dostal skrze sňatek s jeho nejstarší dcerou Darigou. Ten upadl v nemilost. Muž známý pod přezdívkou Cukr už na první poslech poutal pozornost svým maniakálním smíchem. Po konfliktu (oficiální interpretace je, že se pokusil o převrat) se svým tchánem, který jej mimo jiné instaloval do funkce velvyslance Kazachstánu v Rakousku, se schovával na Kypru a Maltě. Nakonec i tady se dostal do problémů se zákonem (byl mimo jiné obviněn z praní špinavých peněz, vydírání a vraždy) a nakonec jej našli v roce 2015 oběšeného ve vyšetřovací vazbě ve vídeňské věznici Josefstadt.

Ještě předtím ovšem Alijev stihl poskytnout rozhovor západním médiím, v němž nastínil, jak jeho ex­tchán držel skryté podíly ve firmách ovládajících kazašský těžební a ropný průmysl. Jak si bral desátek prakticky ze všech obchodních transakcí v Kazachstánu. A jak si vydržuje tým expertů, kteří obhospodařují jeho offshorové panství. Bez diplomatického krytí by nyní mohl být Nazarbajevův klan zranitelnější.