Konec nadvlády říše středu?

Po desetiletí je Čína továrnou světa. Světové koncerny využívají nejlidnatější zemi jako zdroj levné a početné pracovní síly – jen za rok 2021 poslala do zahraničí elektroniku a elektrotechnické součástky za více než jeden bilion dolarů, asi třetinu celosvětového exportu tohoto zboží. To se však v průběhu několika let může změnit.

Donedávna bylo pro řadu odvětví nemyslitelné, aby v Číně nevyráběla. Nyní se ale kvůli ekonomickému a politickému tlaku velké koncerny stále častěji rozhlížejí po výstavbě nových továren mimo tuto dosavadní „továrnu světa“.

Místní pracovní síla už není totiž stejně levná: v letech 2013 až 2022 se mzdy ve výrobě zdvojnásobily na průměrných 8,27 dolaru za hodinu a naopak v zemích, jako jsou Thajsko, Indie, Vietnam či Malajsie, se dle údajů společnosti Haver Analytics stále pohybují mezi dvěma až třemi dolary. Ještě důležitější roli hraje stále rostoucí soupeření Číny a USA v oblasti technologií. To nutí výrobce high-tech produktů, zejména těch, které využívají pokročilé polovodičové komponenty, aby přehodnotili svou závislost na říši středu.

Americké odpojení

A výrobci již odcházejí. Například firma Teikoku Databank uvádí, že za uplynulé tři roky se počet japonských společností působících v Číně snížil přibližně o devět set – na 12 700. Navíc koncem ledna společnost Sony oznámila, že přesunula výrobu fotoaparátů prodávaných v Japonsku, USA a v Evropě z Číny do Thajska. Web Nikkei napsal: „Společnost Sony se domnívá, že existuje značné riziko pro zachování veškeré výroby v Číně kvůli rostoucímu napětí s USA a politice nulového covidu, což má za následek opakující se narušení dodavatelského řetězce.“ Do budoucna se tak budou v Číně vyrábět pouze fotoaparáty Sony určené pro místní trh.

Razantně postupuje i jihokorejská firma Samsung, která snížila počet svých čínských zaměstnanců o více než dvě třetiny oproti vrcholu v roce 2013. Americký Dell, třetí největší producent počítačů na světě, chce zase do roku 2024 úplně přestat používat čipy vyrobené v Číně a zároveň plánuje značně omezit i používání dalších PC komponent vyprodukovaných v této zemi. Tato rozhodnutí jsou i důsledkem kroků americké vlády prezidenta Joea Bidena.

Loni v říjnu zavedla rozsáhlý soubor kontrol vývozu zahrnující opatření k odříznutí Číny od určitých čipů a zařízení na jejich výrobu. Podle těchto pravidel musejí americké společnosti přestat dodávat čínským výrobcům čipů zařízení, která mohou vyrábět relativně pokročilé čipy, pokud nejprve nezískají licenci.

Nové předpisy také přidávají kontroly některých součástek pro výrobu polovodičů a transakcí pro konkrétní koncová použití některých integrovaných obvodů nebo čipů. USA chtějí také zvýšit kontrolu vývozu, aby zahrnovala polovodičové produkty, software, technologie a další věci používané k vývoji a výrobě integrovaných obvodů. Americká nařízení také předpokládají, že občané USA a držitelé zelených karet mají mít zakázáno pracovat na určité technologii pro čínské firmy.

Tuto novou legislativu popsal americký specialista na Čínu Bill Bishop jako „masivní eskalaci“ obchodního a geopolitického napětí mezi USA a Čínou. Pro říši středu je to velký problém – Čína spotřebovává více než tři čtvrtiny celosvětově prodaných polovodičů, ale vyrábí jen asi 15 procent globální produkce. Navíc odborníci oslovení listem The Guardian tvrdí, že čínští producenti zařízení na výrobu čipů zůstávají čtyři až pět let pozadu za svými zahraničními konkurenty, takže nejsou schopní okamžitě nahradit dodávky amerických firem. „Tato americká omezení značně zpomalí pokročilý čínský polovodičový průmysl a odvozené technologie včetně umělé inteligence, superpočítačů nebo pokrok v oblasti autonomního řízení,“ řekl The Guardian analytik Brady Wang z tchajwanské výzkumné agentury Counterpoint.

Nová továrna světa

Otázka pro nadnárodní koncerny zní: kde vyrábět místo Číny? Žádná země nenabízí stejně rozsáhlou výrobní základnu. Navzdory tomu dohromady představuje mozaika ekonomik z celé Asie impozantní alternativu. Táhne se v půlměsíci od severu Japonska přes Jižní Koreu, Tchaj-wan, Filipíny, Indonésii, Singapur, Malajsii, Thajsko, Vietnam, Kambodžu a Bangladéš až po Indii, přičemž tyto země mají silné stránky – od vysoké kvalifikovanosti japonských pracovníků až po nízké mzdy v Indii. To představuje příležitost pro dělbu práce, kdy některé země vyrábějí sofistikované komponenty a jiné jen zajišťují montáž větších celků. Zda to může fungovat, bude velkou zkouškou vznikajícího geopolitického uspořádání.

Prestižní ekonomický magazín The Economist pro oblast již vymyslel i název: Altasia, tedy alternativní asijský dodavatelský řetězec. Přitom dokáže nabídnout ještě zajímavější parametry než říše středu. Jeho celková populace osob v produktivním věku, tedy mezi 15 a 64 lety, dosahuje ohromujícího čísla 1,4 miliardy, zatímco v Číně „jen“ 950 milionů. Zároveň je zde vysoký i počet osob s vysokoškolským vzděláním – 155 milionů lidí ve věku 25 až 54 let. V Číně je to o deset milionů méně. A vzhledem k tomu, že tyto země mají v průměru mladší populaci než Čína, počet vysokoškoláků zde poroste.

Navíc v mnoha zemích regionu jsou mzdy podstatně nižší než v Číně: hodinové mzdy ve výrobě v Indii, Malajsii, na Filipínách, v Thajsku a ve Vietnamu jsou pod třemi dolary, přibližně třetina toho, co nyní požadují čínští pracovníci. A v neposlední je region již nyní exportní velmocí, členské státy Altasie prodaly do USA během 12 měsíců končících zářím 2022 zboží ve výši 634 miliard dolarů, o 20 miliard dolarů více, než do USA dodala Čína.

Celý region se také stále víc ekonomicky integruje. Všechny země regionu kromě Indie, Bangladéše a Tchaj-wanu se připojily k Regionálnímu ekonomickému partnerství (RCEP), jehož součástí je i Čína. Harmonizací pravidel napříč různými obchodními dohodami v regionu vznikl jednotný trh s meziprodukty, což zmírnilo regulační překážky pro složité dodavatelské řetězce, které procházejí několika zeměmi. Navíc většina zemí regionu je součástí Indopacifické soustavy pro ekonomický rozvoj (IPEF), loňské iniciativy USA. Brunej, Japonsko, Malajsie, Singapur a Vietnam se zase účastní Komplexní a progresivní dohody o transpacifickém partnerství (CPTPP), která zahrnuje také Kanadu, Chile, Mexiko a Peru.

Příležitosti i rizika

Jak vybudovat úspěšné dodavatelské řetězce napříč zeměmi regionu Altasie, to po desetiletí předvádějí japonské společnosti a nedávno se tím inspirovali i Korejci. V roce 2020 celkový objem přímých investic jihokorejských firem v Bruneji, Kambodži, Indonésii, Laosu, Malajsii, Filipínách, Singapuru, Thajsku, Vietnamu (spolu s Myanmarem tvoří Sdružení národů jihovýchodní Asie, ASEAN) a v Bangladéši dosáhl 96 miliard dolarů, o něco více, než korejské podniky investovaly v Číně. Přitom ještě před deseti lety byl objem investic korejských společností v Číně téměř dvakrát vyšší než v oblasti Altasie. Například Samsung je největším zahraničním investorem ve Vietnamu. Loni automobilka Hyundai otevřela továrnu na výrobu elektroaut v Indonésii, svůj první závod v jihovýchodní Asii.

Nyní se po regionu Altasie rozhlíží stále více zahraničních firem, často prostřednictvím svých tchajwanských smluvních výrobců. Korporace, jako jsou Foxconn, Pegatron a Wistron, které mimo jiné montují komponenty pro Apple, masivně investují do indických továren. Očekává se, že podíl iPhonů vyrobených v Indii vzroste z přibližně jednoho z dvaceti loni na jeden ze čtyř do roku 2025. Začátkem března ohlásila společnost Foxconn, že hodlá investovat 700 milionů dolarů, v přepočtu více než 15,5 miliardy korun, do výstavby nové továrny v Indii. Podle indických zdrojů plánuje firma v této zemi vytvořit až sto tisíc pracovních míst.

Působení zahraničních korporací v Indii však není zcela bezproblémové. Například továrna Foxconnu na iPhony ve státě Tamilnádu zaměstnávající okolo 17 tisíc lidí musela v prosinci 2021 téměř na měsíc přerušit provoz kvůli protestům poté, co více než 250 žen bydlících na jedné z ubytoven muselo být ošetřeno po otravě jídlem. Problémy v Indii měla i společnost Wistron. Její továrnu na iPhony totiž v roce 2020 vyrabovaly tisíce nespokojených zaměstnanců, kteří nedostali několik měsíců zaplaceno za svou práci a ještě museli dělat povinně přesčasy.

Ani tyto problémy však neodrazují zahraniční subjekty od dalších investic v Indii. Dvě tchajwanské univerzity se spojily se skupinou Tata, indickým konglomerátem s ambiciózními plány v oblasti high-tech výroby, aby nabídly kurzy v elektronice pro indické pracovníky. Google zase přesouvá outsourcovanou výrobu svých nejnovějších smartphonů Pixel z Číny do Vietnamu. Totéž se odehrává v oblasti pokročilých polovodičů, které jsou příčinou sváru USA a Číny. Malajsie již nyní zajišťuje přibližně desetinu globálního vývozu čipů podle hodnoty, více než USA. Země ASEAN představují více než čtvrtinu celosvětového vývozu integrovaných obvodů, čímž převyšují 18procentní podíl Číny. A tento náskok poroste.

Qualcomm, americký výrobce čipů, který dodává ostatním výrobcům design mikroprocesorů, otevřel v roce 2020 první výzkumné a vývojové centrum ve Vietnamu. Výnosy Qualcommu z vietnamských továren na výrobu čipů se jen mezi roky 2020 a 2022 ztrojnásobily. A začátkem února magistrát Ho Či Minova Města oznámil, že usiluje o investici ve výši 3,3 miliardy dolarů od Intelu. Později sice z online prohlášení americká společnost zmizela, ale určitě nejde o nepodloženou spekulaci. Intel má již nyní ve Vietnamu největší továrnu na testování a balení čipů na světě. Dosud do ní investoval 1,5 miliardy dolarů.

Navzdory všem těmto vysokým investicím zůstávají vyhlídky na větší integraci v rámci Altasie a západních velkých spotřebitelských trhů nejisté. Zdá se, že Indie, jejíchž 1,4 miliardy lidí tvoří hlavní část regionu, s připojením k Regionálnímu ekonomickému partnerství nespěchá. Stala se sice členem zmíněné Indopacifické soustavy pro ekonomický rozvoj, ale odstoupila od části jejích obchodních ustanovení. Ta však zatím zásadně neuvolňují vzájemný obchod: v USA totiž vládne protekcionismus, a proto nenabídly snížení cel ani lepší přístup na svůj trh.

Altasie určitě brzy Čínu nenahradí, natož přes noc. V lednu například Panasonic, japonská firma vyrábějící elektroniku, oznámil velké rozšíření svých čínských operací. Ale časem se Čína pravděpodobně stane méně atraktivní pro zahraniční výrobce. Čínská pracovní síla nezlevňuje a počet vysokoškolských absolventů významně neroste. USA si možná ještě uvědomí, že omezení jejich závislosti na Číně v praxi vyžaduje užší vazby se spřátelenými zeměmi, včetně členství v CPTPP. A jako alternativa k Číně nemá Altasie obdoby.