Konec supermarketů ve Francii

Francouzská televizní stanice Arte loni v říjnu uvedla dokumentární film Rémiho Delescluse Hypermarchés, la chute de l’empire (Hypermarkety, pád říše). I když se ve střední Evropě zdá, že zde podobný kolaps nehrozí, opak může být pravdou. S nadsázkou lze říct, že v řadě oblastí je vždy zhruba pět let opožděná za západní Evropou, proto se jí mnoho témat, jimž se dokument věnuje, bude týkat.

Ve Francii byl první supermarket značky Carrefour otevřen v roce 1963. Obrovské nákupní plochy byly budované na předměstích velkých měst, kde si zákazník mohl sám vybrat zboží, díky čemuž vznikl obchodní model, jemuž nemohli maloobchodníci konkurovat. Supermarketové řetězce rychle získaly většinový podíl na trhu, což jim umožnilo nadvládu nad zemědělci, producenty v potravinářském a zpracovatelském průmyslu a nad dalšími výrobci, kteří v nich prodávají.

Od začátku tohoto obchodního modelu byl velký tlak na ceny, který však dnes získává jiný rozměr. Dříve šlo o souboj Davida s Goliášem, jenž však nyní začíná mít problémy. Obrovské nákupní plochy jsou totiž kvůli zdražování energií méně rentabilní, což se mimo jiné odráží ve mzdách – pokladní patří ve Francii mezi nejhůře placená zaměstnání. Navíc zaměstnavatelé tlačí na kratší pracovní dobu.

Tradiční osmihodinové směny jsou spíše výjimkou a zaměstnanci musejí pracovat podle vytíženosti supermarketu, například dvě hodiny ráno a pak třeba tři večer. V praxi to znamená, že jsou v práci celý den, přestože nemají plný úvazek. Zaměstnavatelé argumentují tím, že výhodou pro ně je pohyblivá pracovní doba, a poukazují na skutečnost, že tato zaměstnání jsou vhodná pro samoživitelky.

Supermarketové řetězce se také musejí vyrovnávat se změnou chování nakupujících. Současní zákazníci, zejména městská mládež, už nevnímají obrovské nákupní plochy kladně – občas si v supermarketech připadají jako mravenci v mraveništi, kde se musejí proplétat zbožím, často průměrné až podprůměrné kvality. Dnešním ideálem Francouzů je malý obchod nabízející produkty, jež nelze koupit ve velkých obchodních domech, většinou od malovýrobců, kteří nedokážou vyhovět požadavkům distribučních sítí.

Otázkou však je, nakolik je ovlivní koronavirová pandemie a válka na Ukrajině, jež zvyšují inflaci, z čehož supermarketové řetězce profitují. Jednak se Francouzi bez jejich zboží neobejdou, jednak budou vyhledávat to nejlevnější. Díky tomu budou mít supermarkety víc financí na energeticky úsporné formy prodeje, které umělá inteligence upraví pro každého jednotlivého zákazníka.

Růst nákladů a marže

Supermarkety jsou symbolem současné nadspotřeby a přizpůsobené tomu, aby člověk nakoupil víc, než spotřebuje, například potravin. A díky většímu zájmu o toto téma mnoho lidí takové plýtvání přestává podporovat. Supermarketové řetězce proto stále méně vyhovují dnešním trendům, jako jsou ekologie nebo rozvoj regionálního podnikání.

Navíc se také musejí zaměřovat na svou současnou klientelu, hlavně na staré lidi. S poklesem kupní síly obyvatel Západu však narůstá tlak na slevy a různé nabídkové akce, přičemž boj o zákazníka se vede především v této oblasti. Supermarketové řetězce se předhánějí ve zlevňování o 50 a více procent nebo v nabídkách, kdy například při nákupu dvou produktů je třetí zadarmo. Bez akčních cen dnes žádný nemůže fungovat, přičemž nízké nejvíce přitahují. Obojí však má velký dopad zejména na marže výrobců i obchodníků.

Supermarkety byly dlouhou dobu považované za byznys, ve kterém nelze prodělat. Zmíněný francouzský dokumentární film však na konkrétním příkladě ukazuje, že to není pravda. Provozovatel Carrefouru v městysi Audun Le Tiche dává nahlédnout do svého účetnictví. Při ročním obratu 17 milionů eur jeho čistý zisk činí pouze 50 tisíc eur. Příčinu vidí v růstu nákladů na provoz a v boji o marže, které klesají kvůli slevám.

U produktů Coca-Coly nebo Nestlé jsou natolik nízké, že nepokryjí ani náklady. Proč tedy dosud nezkrachoval? Protože u některých výrobků má 40procentní marži a tou dotuje zbytek prodeje. Jde především o čerstvou zeleninu, ovoce, sýry a maso. Supermarkety také mohou zvýšit marže tlakem na dodavatele.

Dokument ukazuje tvrdé praktiky při každoročním vyjednávání o ceny, za které firmy budou dodávat. Supermarketové řetězce se snaží zvýšit svůj zisk všemi možnými způsoby, například poplatkem pro malé, především lokální podnikatele za vyskladnění svého zboží do regálu. Mohou za tuto službu buď zaplatit supermarketu, nebo ho sami každý den doplňovat.

Ve Francii je jedním z řešení krize poptávky po supermarketech otvírání malých obchodů ve velkých městech. Ty jednak vytlačují tradiční arabské prodejny, jednak nutí dodavatele platit za dopravu, pokud v nich chtějí prodávat své produkty. Jejich zásobování čerstvým zbožím je však velmi drahé, zejména při růstu cen energií, proto jen obtížně nahradí bývalé velké zisky velkých obchodních domů.

Ohrožení Amazonem

Supermarketové řetězce jsou dnes ohrožené nejen zevnitř, ale i zvenku. E-shopy se stále víc specializují na prodej jídla, což až donedávna bylo doménou supermarketů. S malými hráči by se ještě mohly vyrovnat, ale svůj první velký obchodní dům zavedl Amazon. Tento původně prodejce e-knih rozšířil nabídku o jídlo, o službu, která umožňuje vrátit zboží a rychlé doručení. Díky shromažďování dat dokáže mnohem rychleji přizpůsobit nabídku klientovi, sledovat jeho chutě a rozhodnutí a prakticky okamžitě je vyhodnocovat.

Pronikání Amazonu na trh velkých distribucí začalo nákupem supermarketového řetězce Whole Foods Market za 13,7 miliardy dolarů v roce 2017. Tento krok podle mnoha analytiků znamenal konec tradičních distribučních sítí, protože kamkoliv tato společnost investovala, v podstatě „spolkla“ ostatní konkurenty. Může si totiž dovolit obrovské investice do inovace odvětví.

Při vstupu do některého supermarketu Whole Foods Market si každý okamžitě uvědomí, že není-li členem věrnostního programu Amazonu, nemůže využívat velký počet slev. Strategie tohoto internetového giganta je jednoduchá. Otevře-li si zákazník účet, může mu prodávat i další produkty, nejen jídlo.

Většina klientů Whole Foods Market se postupně stala členy věrnostního programu Amazonu. Nekoupil tedy pouze supermarketový řetězec, ale získal i pro sebe nové klienty. A díky jeho téměř nevyčerpatelným investičním možnostem se může stát, že začne skupovat další distribuční sítě, až bude mít monopol.

Stejně jako tradiční supermarketové řetězce se však i Amazon bude muset vyrovnat s požadavkem současného klien­ta neplýtvat. Proto riskuje, že se jeho dominantní postavení na trhu obrátí proti němu, budou-li si zákaznici připadat jako konzumenti. Zmíněný francouzský dokument pak odkrývá temnou ekologickou tvář této společnosti.

Amazon umožňuje svým klientům vrátit zboží z jakéhokoliv důvodu. Tuto službu, která mu pomohla stát se světovou jedničkou, lze nyní použít i pro potraviny. Tvůrci dokumentu se rozhodli vrátit kávové kapsle, proto vložili do krabice zařízení s GPS signálem, aby zjistili, co se bude dít.

Cesta balíku je překvapila – z Paříže přes Štrasburk do Německa, pak přes Česko do logistického centra v Seredi na Slovensku urazil více než 1 692 kilometrů. Společnost prodané potraviny do oběhu nevrací, protože to ze zdravotních důvodů není možné, ale vyhazuje je – kávové kapsle skončily na slovenské skládce. Otázkou zůstává, jak toto jednání supermarketových řetězců ovlivní koronavirová pandemie, válka na Ukrajině a inflace.