Říše středu na rozcestí

Čína byla dlouho největší ekonomikou světa a v této pozici se v průběhu staletí střídala s Indií. Říše středu o své prvenství přišla až koncem 19. století v důsledku rychlé hospodářské expanze západních zemí. Přinejmenším od 90. let byli světoví ekonomové pevně přesvědčeni, že jde jen o dočasný stav a že Čína postavení globální hospodářské supervelmoci dříve nebo později obnoví a odsune současnou jedničku – USA – na druhou kolej. Zatím k tomu ale nedošlo.

Americký HDP loni dosáhl hodnoty téměř 25,5 bilionu dolarů (jde o absolutní údaje, nikoli o takzvanou paritu kupní síly – pozn. red.), zatímco Čína vyprodukovala zboží a služby „pouze“ za 18,1 bilio­nu dolarů. Zároveň je zajímavé, že onen okamžik předhonění Spojených států se neustále odsouvá. Například odborníci Mezinárodního měnového fondu se v roce 1997 domnívali, že Čína přeroste USA během dvaceti let. V roce 2010 zase analytici renomovaného časopisu The Economist tvrdili, že Peking předběhne Washington v roce 2019. Výzkumníci banky Goldman Sachs byli ve stejné předpovědi opatrnější a odhadli, že Čína se největší globální ekonomikou stane v roce 2026 a v polovině 21. století bude její HDP o polovinu vyšší než ten americký. Nyní se již analytici Goldman Sachs drží více při zemi. K předhonění USA má dojít až v roce 2035 a čínská ekonomika má být na svém vrcholu „jen“ o 14 procent větší než americká.

Objevují se ale i hlasy tvrdící, že Peking svého konkurenta v absolutním vyjádření nikdy nepřeroste. S touto myšlenkou přišla londýnská výzkumná agentura Capital Economics, jež odhaduje, že čínská ekonomika dosáhne na svém vrcholu v roce 2035 90 procent americké a pak se naopak relativně proti USA začne propadat. Co by mělo být příčinou takového vývoje, když ještě nedávno mezinárodní ekonomové neviděli pro růst čínského hospodářství limity? Odpovědi dávají tři hlavní proměnné: populace, produktivita a ceny.

Staříci u Žluté řeky

Podle oficiálních statistik už čínská pracovní síla dosáhla vrcholu. Říše středu má 4,5krát více lidí ve věku 15 až 64 let než Amerika. Do poloviny 21. století jich bude podle „střední“ prognózy OSN ale jen 3,4krát tolik. Do konce století tento poměr dokonce klesne na 1,7.

Největší výkyv odhadů výkonu čínského hospodářství se však netýká populace, ale produktivity práce. Ještě v roce 2011 si Goldman Sachs myslela, že tento ukazatel poroste v příštích 20 letech v průměru o 4,8 procenta ročně. Nyní si analytici této americké banky myslí, že produktivita poroste jen zhruba o tři procenta. Mark Williams z Capital Economics zastává podobný názor. Čína podle něj „spadne z pozice asijské špičky na pozici solidní rozvíjející se ekonomiky“.

Existují dobré důvody, proč se obávat o produktivitu čínských pracovníků. Jak Čína stárne, bude muset věnovat více své ekonomické síly péči o seniory a zbude méně investic do nového vybavení a kapacit. Navíc po desetiletích rychlé akumulace kapitálu se návratnost nových investic snižuje. Například nová vysokorychlostní železniční trať přes hornatý Tibet přináší mnohem menší výhody za mnohem vyšší náklady, než plynuly například z vysokorychlostního spojení Pekingu a Šanghaje.

Zároveň se ústřední čínská vláda snaží vnutit více disciplíny místním orgánům, jež budují velkou část někdy poměrně pochybné čínské infrastruktury. Se stejnou úporností ale čínští komunisté mluví i do řízení soukromých společností. I proto v Číně, na rozdíl od jiných zemí, větší firmy paradoxně dosahují nižší návratnosti aktiv než menší společnosti. „Když se firma dostane do určité velikosti, musí myslet na uspokojení potřeb úředníků stejně jako spotřebitelů,“ popisuje ve své analýze společnost Capital Economics.

Americký technologický úder

Další rána pro růst čínských firem přišla ze zámoří. Loni v říjnu Amerika uvalila kontroly na prodej pokročilých počítačových čipů do Číny. To poškodí místní firmy vyrábějící produkty, jako jsou mobilní telefony, lékařské vybavení a auta. Goldman Sachs odhaduje, že HDP Číny na konci tohoto desetiletí může být asi o dvě procenta nižší než bez těchto omezení.

To však nemusí být konec. Studie Mezinárodního měnového fondu zkoumala scénář, v němž Amerika omezí svůj vývoz technologií do Číny a zároveň přesvědčí ostatní země OECD, aby následovaly její příklad, a dokonce přinutí státy mimo OECD, aby si v hospodářském konfliktu s Pekingem zvolily stranu. Podle tohoto extrémního scénáře by čínská ekonomika mohla být za deset let asi o devět procent menší, než by tomu bylo bez těchto zahraničně-obchodních omezení.

Jakékoli předpovědi ekonomické budoucnosti je samozřejmě nutné brát s rezervou. Malé rozdíly ve vývoji produktivity práce nebo růstu populace, pokud působí po mnoho let, či dokonce desetiletí, mohou přinést velmi odlišné výsledky. Navíc jsou prognózy citlivé na ceny – zejména na poměrné ceny měn, tedy dolaru a jüanu. Neočekávané posuny směnných kurzů mohou aktuální ekonomické prognózy zcela změnit. V současné době koš zboží a služeb, který v Americe stojí 100 dolarů, pořídíte v Číně jen asi za 60 dolarů. To naznačuje, že čínský jüan je značně podhodnocený. Capital Economics se domnívají, že toto podhodnocení bude přetrvávat. Goldman Sachs naopak odhaduje, že se tato mezera zmenší, jednak proto, že jüan posiluje, i proto, že ceny v Číně rostou rychleji než v Americe. Tento proces podle analytiků americké banky do poloviny století navýší čínský HDP v absolutním vyjádření asi o pětinu.

Čínská stolová hora

Uvedené proměnné jsou tedy klíčové. A nabízí se hned několik scénářů, kdy čínský HDP ten americký nepřekoná. K tomu dojde zejména v situaci, když čínské ceny nebo směnný kurz neporostou tak, jak Goldman Sachs očekává. Další takový scénář nastane, když produktivita práce Číny poroste jen o půl procentního bodu pomaleji, než předpokládá zmíněná americká banka. Naopak situace, v níž bude plodnost Číny dále klesat (na 0,85 dítěte na ženu do poloviny století), může vést k tomu, že Peking sice ve 30. letech 21. století USA mírně předhoní i v absolutním vyjádření, ale v 50. letech zase o toto vedení přijde.  Přestože se jednotlivé ekonomické modely liší ve svých předpokladech i výsledcích, na jednom se shodnou. I pokud se čínská ekonomika stane největší na světě, její náskok pravděpodobně zůstane jen malý.

K podobnému závěru došli i výzkumníci australského think-tanku Lowy Institute. Ti tvrdí, že není pravděpodobné, že by se Číně podařilo vytvořit před Amerikou podobný náskok (tedy plus 40 procent), který právě koncem minulého roku držely USA. Po přečtení řady studií lze poměrně bezpečně říct, že Čína a Amerika zůstanou po desetiletí v pozici blízké parity. Například podle modelu Capital Economics čínský HDP po dosažení svého vrcholu v roce 2035 (ve výši již zmíněných 90 procent HDP USA) ani do roku 2050 neklesne pod 80 procent produktu amerického soupeře. Čína tedy dlouhodobě zůstane geopolitickým rivalem, se kterým je třeba počítat. Vrchol ekonomické moci Číny tak bude spíše vypadat jako stolová hora než například švýcarský Matterhorn.

Dodejme ještě, že v celém textu pracujeme s absolutními hodnotami. Trochu jiný pohled dává oblíbený ukazatel takzvané parity kupní síly (PPP). Podle něj v uplynulém roce na základě výpočtů Světové banky vytvořila čínská ekonomika produkt v hodnotě 30,3 bilionu takzvaných mezinárodních dolarů, zatímco ta americká jen 25,4 bilionu těchto dolarů. Z tohoto pohledu by již nyní byla čínská ekonomika největší na světě. Na druhé straně dodejme, že pohled podle PPP je tak trochu akademický. V reálném světě, zejména například v oblasti vojenských technologií, se zboží a služby nakupují za opravdu vydělané peníze a vybrané daně. A z tohoto pohledu je zřejmé, že si USA své dominantní postavení ještě nějakou chvíli udrží.