Rusko díky jaderné energii posiluje globální moc

Město Ruppur ležící v západní části jihoasijského Bangladéše není zrovna nejpravděpodobnějším kandidátem na označení Malé Rusko. Přesto na tamních obchodech najdete nápisy v ruštině, bengálští prodavači na trhu smlouvají o „kartóšku“ (brambory) a „markóvku“ (mrkev) a ruští občané si mohou nechat vyšetřit zuby v Russ Dental Care. Jak to? Vysvětlení dává první bangladéšská atomová elektrárna, kterou o několik kilometrů dál staví ruský jaderný gigant Rosatom. Náklady na stavbu se odhadují na dvanáct miliard dolarů (čili 278 miliard korun), takže jde o jeden z největších infrastrukturních projektů v hustě zabydlené zemi s přibližně 170 miliony obyvatel. Cílem je zvýšit v Bangladéši během necelých deseti let podíl elektřiny vyrobené z jádra z nuly na deset procent a v tom Rosatom odvádí „úžasnou práci“, říká generální ředitelka Světové jaderné asociace (WNA) Sama Bilbao y Leónová. Bangladéšská vláda tvrdí, že elektrárna o výkonu 2 400 MW bude ve zkušebním provozu spuštěna už letos, a tak vyřeší problémy s nedostatkem elektřiny i výpadky proudu, které ochromují tamní jinak rychle rostoucí ekonomiku, hlavně exportně významný textilní průmysl. Moskva však v témže projektu sleduje jiný, dlouhodobější účel: chce na dlouhá desetiletí provázat obě země a rozšířit vliv Kremlu v Bangladéši tak, jak se jí to podařilo v jiných zemích, jež nemají vlastní jaderné kapacity.

Jádro střídá plyn s ropou

Po celou dobu více než dvacetileté vlády Vladimira Putina byly plyn a ropa tím nejdůležitějším geopolitickým vyjednávacím nástrojem, jenže invaze na Ukrajinu situaci změnila. Odklon EU od ruských zdrojů spolu s výbuchy plynovodu Nord Stream připravily Kreml o nejdůležitější exportní trh i vlivovou páku. Ale sankce zatím nezabránily rozvoji ruské jaderné energetiky, která může napomoci vytvořit politické vazby a narušit snahy Západu o izolaci Putinova režimu. Již před plnou invazí na Ukrajinu (v únoru 2022) se Rusko podílelo na zhruba polovině všech mezinárodních projektů jaderných elektráren, dodávek reaktorů i paliva, ukončování provozu nebo nakládání s odpadem. Na hlavní konkurenty v oblasti jaderné energetiky – Čínu, Francii, Japonsko, Jižní Koreu a Spojené státy – připadalo dohromady asi 40 procent. Navzdory sankcím uvaleným na ruskou ekonomiku je země i nadále bezkonkurenčním vývozcem jaderných elektráren. Podílí se na více než třetině nových reaktorů, které se stavějí po světě včetně Číny, Indie, Íránu či Egypta. Západní vlády se dominantního postavení Ruska v globálním jaderném dodavatelském řetězci obávají a snaží se mu čelit. Minulý měsíc americký prezident Joe Biden podepsal zákon zakazující dovoz ruského obohaceného uranu, který tvoří asi čtvrtinu celkových dodávek do USA. Už loni přitom USA, Velká Británie, Japonsko, Kanada a Francie vytvořily jadernou alianci nazvanou „Sapporo 5“, jejímž cílem je podle tehdejšího britského ministra energetiky Granta Shappse „zcela vytlačit Putina z trhu s jaderným palivem“ (psali jsme tu o tom nedávno rovněž v článku Financial Times). Kontrakty, které Rusko díky jaderným projektům uzavírá, trumfují svojí délkou i dohody o dodávkách plynu.

Svazky na celé dekády

Výstavba jaderné elektrárny trvá přibližně deset let, přičemž životnost reaktoru u těch novějších činí šedesát let. Přípravy na demontáž, včetně odstranění radioaktivních částí, trvají dalších deset až dvacet let a vyžadují značné finanční prostředky, upozorňuje Vladimir Slivjak, spolupředseda ruské ekologické skupiny Ecodefence, která se jaderné energetice věnuje již desítky let. „Pro zemi, kde se Rusko takto angažuje, je to velice dlouhý závazek. Nejde jen o samotnou výstavbu, ale o celý ekosystém,“ říká výzkumnice programu jaderné politiky Darja Dolzikovová z londýnského think-tanku Royal United Services Institute, který se věnuje obranným a bezpečnostním studiím.

První jadernou elektrárnu staví Rusko také v Turecku. Zařízení v Akkuyu má mít výkon 4 800 MW a elektřinu by mělo začít vyrábět letos. Rusko často využívá osvědčený model „build-own-operate“ („postav, vlastni, provozuj“) zahrnující ještě vyšší míru spolupráce, neboť Rosatom poskytuje vše, včetně personálu elektrárny po celou dobu trvání projektu. „Ruská strana se k elektrárnám chová, jako by (je) vlastnil Rosatom. Jedinou úlohou hostitelské země je kupovat si elektřinu z reaktoru,“ říká profesor Kacper Szulecki z Norského institutu pro mezinárodní otázky (Nupi), který se zabývá ruskou diplomacií v oblasti jaderné energetiky. A právě v takové situaci se nachází lidnatý Bangladéš, jenž se projektem v Ruppuru zavazuje Rusku na dlouhé desítky let.

„Je to nekonečný vztah,“ varuje Ali Riaz, politolog a odborník na Bangladéš z Illinois State University. Přehodnotit přístup k jaderné diplomacii přiměla Rusko jeho invaze na Ukrajinu. Krátce po jejím začátku Rosatom přišel o jednu z důležitých zakázek v Evropě, elektrárnu Hanhikivi ve Finsku o výkonu 1 200 MW, jejíž výstavba měla být zahájena v loňském roce. Putin, který před pár týdny navštívil Severní Koreu a Vietnam, je tak nucen uzavírat ve světě nová spojenectví a svoji vládu stále více staví do pozice partnera „globálního jihu“, což je termín zahrnující dekolonizované země v Africe, v Asii a Latinské Americe. Často přitom zdůrazňuje, že řada z těchto zemí neodsoudila jeho invazi a nelibě nese „koloniální přístup“ USA, Evropy a jejich „imperiálních“ spojenců.

V hledáčku je světový jih

„Model globalizace, který byl z velké části utvářen západními státy, se nachází v hluboké krizi,“ prohlásil Vladimir Putin na loňské zahraničněpolitické konferenci v Moskvě. „Vzniká nový, spravedlivější a demokratičtější systém,“ paradoxně dodal kremelský diktátor. Rosatom je klíčovou součástí moskevského nadbíhání globálnímu jihu. Za poslední dva roky navštívil jeho generální ředitel Alexej Lichačov takové země tolikrát jako za celé období od svého jmenování v roce 2016 do roku 2022. Společnost podepsala téměř dvě desítky memorand o porozumění s mnoha africkými a latinskoamerickými zeměmi: například se Zimbabwe, s Mali, Burkinou Faso či Brazílií. V Ghaně začalo Rusko připravovat nabídku na výstavbu první jaderné elektrárny, a to spolu s dodavateli z USA, Číny, Indie, Jižní Koreje a Francie. Letos Rusko podepsalo dohodu o výstavbě malého modulárního reaktoru o výkonu 330 MW v Uzbekistánu. Tento projekt je pro Rosatom (a tedy i Kreml) prvním, který zahrnuje novou generaci jaderných technologií v zahraničí. Její zastánci tvrdí, že ve srovnání se stávajícími technologiemi nabízejí malé modulární reaktory vyšší bezpečnost a účinnost. Takové vývojáře navíc podporují i významní soukromí investoři, jako jsou 38Bill Gates nebo Sam Altman, šéf OpenAI. Na rozdíl od Ruska a Číny však USA zatím žádný takový zdroj nevyvinuly, nepostavily ani nespustily.

Kromě výstavby reaktorů a dodávek provozních jednotek využívá Rosatom k získávání vlivu i měkkou diplomacii. Podle výroční zprávy zahájila firma v minulém roce jednání s Nikaraguou, Uzbekistánem a Tádžikistánem o stavbě zdravotnických center. V Bolívii zase Rusko loni dokončilo výzkumné jaderné centrum a o několik měsíců později získalo lukrativní zakázku na těžbu lithia. „V Severní Americe a Evropě sice s Ruskem v kritických odvětvích nespolupracujeme, ale v mnoha jiných zemích to tak neberou. Najdou si vhodného partnera,“ říká Bilbao y Leónová.

Jenže ani v Evropě nemá Rusko dve- ře zcela zabouchnuté. Například maďarské elektrárny Paks o výkonu 2 400 MW, jejíž výstavba byla Rosatomu udělena bez soutěže v roce 2014, se invaze na Ukrajinu nedotkla. Očekává se, že bude předána uživateli počátkem roku 2030 i s vyškolenou pracovní silou a první dodávkou obohaceného uranu. Maďarsko je jednou ze zemí, jež jsou na Rosatomu nejvíce závislé, říká Szulecki z Nupi a odkazuje se na nákup služeb, finanční ujednání a podíl celkové elektřiny z elektráren postavených Rosatomem. Energie ze stávající elektrárny, která byla postavena dle sovětských vzorů, dodává 40 procent maďarské elektřiny.

Premiér Viktor Orbán, jenž bývá za svůj promoskevský postoj terčem kritiky zemí EU, opakovaně prohlásil, že Budapešť nebude souhlasit s žádnými sankcemi proti ruské jaderné energetice. „Je to názorný příklad, jak ruská jaderná diplomacie funguje a proč je nebezpečná,“ varuje Slivjak z Ecodefence.

Ruppur jako první návnada

V Bangladéši, který leží v Bengálském zálivu mezi Indií a Myanmarem (Barmou), se odehrává intenzivní geopolitické soupeření mezi Indií, Čínou a USA. Každá z těchto tří zemí využívá dohod a investičních nabídek k budování vztahů s tamní premiérkou Šajch Hasínou Vadžídovou. Projekt Ruppur však poskytuje Moskvě neocenitelnou výhodu. Ačkoliv Čína a Spojené státy americké jistě disponují kapacitami pro výstavbu jaderných elektráren, čínská státní Národní jaderná korporace je z velké části zaměstnána vnitřní agresivní jadernou expanzí a americká společnost Westinghouse Electric Company nemůže podmínkám nabízeným (politikařícím) Rosatomem konkurovat.

Státem vlastněný Rosatom totiž dokáže nabídnout až 90 procent financování projektů s rozložením splátek na desítky let při minimálních úrokových sazbách. A právě atraktivnější financování pomohlo firmě zakázku získat, připomíná bývalý bangladéšský energetický poradce Mohammad Tamim.

Takto jakoby výhodné podmínky jsou „klíčové u chudších zemí s nízkým ratingem, které si financování nemohou zajistit jinde a jinak“, říká Slivjak z Ecodefence. Ruská státní banka Vněšekonombank, která slouží jako účelový nástroj na podporu prioritních projektů Moskvy, poskytla konkrétně na Ruppur úvěr v amerických dolarech ve výši 11,38 miliardy dolarů (tedy 264 miliard korun). Ruská půjčka pokrývá téměř celé náklady projektu, má odklad splatnosti na deset let a pohyblivá úroková sazba nesmí překročit čtyři procenta ročně.

I levné úvěry se však musejí splácet, což by se mohlo pro kupce reaktorů ukázat jako problém – a Rusku dát do rukou další silný vlivový nástroj. Ekonomové se tak obávají, že splácení dluhu za elektrárnu Ruppur, která je součástí rostoucích nákladů na infrastrukturní projekty financované v cizí měně, zvýší již tak akutní tlak na bangladéšské devizové rezervy. „Dluh je možné splatit, pokud poběží v plném rozsahu a bude generovat příjmy. Ale tenhle projekt nebude generovat žádnou zahraniční měnu. Je určen pro místní spotřebu elektřiny,“ vysvětluje exporadce Tamim. Ačkoliv splácení půjčky ještě ani nezačalo, podle podmínek dohody musí Bangladéš zaplatit desetinu stavebních prací Rosatomu v dolarech jako zálohu. Podle úředníků a oslovených analytiků však splácení komplikují omezení dolarových plateb vyplývající z amerických sankcí.

Kde brát peníze na jádro

Získávání financí na velké jaderné projekty je pro západní společnosti jedním z největších problémů. Světová banka nebo Asijská rozvojová banka, které mají pro jaderné megaprojekty dostatečnou „palebnou sílu“, financování atomových projektů výslovně vylučují kvůli odporu klíčových akcionářů – včetně Německa. „Bezpečnost jaderných zařízení a nešíření jaderných zbraní nepatří do oblasti působnosti Světové banky,“ uvádí se v jejím prohlášení.

Ve Spojených státech amerických se objevují snahy tlačit na její akcionáře, aby přehodnotili obdobný postoj, neboť panují obavy, že Rusko a Čína jinak ovládnou globální průmysl. Od posledního schválení financování projektů v oblasti jaderné energetiky bankou už přitom uplynulo více než šedesát let. Pro Rosatom naopak představují zahraniční projekty – včetně výstavby jaderných elektráren, vývozu obohaceného uranu a dalších iniciativ – přibližně polovinu celkových příjmů, jak uvádí výroční zpráva. V loňském roce firma na těchto projektech získala 16,2 miliardy dolarů (376 miliardy korun), zatímco roku 2022 to bylo 11,8 miliardy dolarů (274 miliardy korun). To je znatelný nárůst; tyto příjmy se za celých posledních deset let více než zdvojnásobily! Provozní náklady a příspěvky státu však pohlcují většinu profitu Rosatomu, takže čistý zisk skupiny činí dva až tři miliony dolarů ročně (oficiálně tedy jen přibližně 46 až 70 milionů korun, řádově méně).

Podle strategie rozvoje ruské společnosti by však do roku 2030 měly celkové příjmy dosáhnout více než 56 miliard dolarů (1,3 bilionu korun), což je opět více než dvojnásobek současného stavu. Trend je zjevný. Růst mají pohánět především zahraniční projekty, uvádí se v interní zprávě. Energetický gigant navíc věří, že se mu podaří získat významný podíl hlavně na africkém trhu, který považuje za „oblast růstu“ jaderné technologie, řekl v dubnu v ruském parlamentu Lichačov z Rosatomu.

Hlasy proti ruskému vlivu

Bangladéšská občanská společnost se již nyní obává, že dohoda s Rosatomem zemi nejen zabetonuje ve sféře kremelského vlivu, ale vytvoří příležitosti pro úplatkářství. „Celý energetický sektor je obestřen jakýmsi tajemstvím,“ říká Iftekharuzzaman, výkonný ředitel bangladéšské pobočky organizace Transparency International. „Za co budou nakonec Bangladéšané vlastně platit? Kdyby šlo o otevřenou a zdravou soutěž, bylo by to něco jiného,“ dodává někdejší vědec a ekonom. Podle jiného ekonoma, Rasheda al- -Mahmuda Titumira z Dhácké univerzity, je cena za elektrárnu Ruppur vypočtena na základě odhadovaných nákladů na výstavbu elektrárny a činí 9,36 centu (2,30 koruny) za jednu kilowatthodinu, zatímco za stejné množství energie ze sousedního indického projektu je to 5,34 centu (1,30 koruny). Kritici tvrdí, že pro Bangladéš by bylo lepší utratit tyto peníze za domácí solární a větrnou energii, jejíž náklady v posledních letech prudce klesly. A země by se tak nemusela uvazovat Rusku, které dodává drahou a potenciálně i nebezpečnou jadernou energii. „Pro mě je to katastrofa,“ posteskl si ekonom a občanský aktivista Anu Muhammad.

Ovšem postupem státního Rosatomu v jihoasijském regionu nejsou znepokojeni jen aktivisté. I Západ se čím dál více obává pronikání této korporace na globální jih. Bývalá náměstkyně pro jadernou energetiku na americkém ministerstvu energetiky Kathryn Huffová říká, že pro USA a jejich spojence je zásadní obnovit stabilní řetězec jaderných dodávek a znovu získat vedoucí postavení v globálním jaderném sektoru. Dodává však, že to může trvat i deset let: „Nemáme na výběr. Pokud znovu nezískáme vedení, nebudeme mít pod kontrolou debatu týkající se zabezpečení, nešíření jaderných zbraní, bezpečnosti a standardů, které se budou šířit po celém světě…“

Rafael Mariano Grossi, generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA), není tak přísný, neboť jeho organizace „výrobu jaderné energie nepolitizuje“. Grossi říká: „Mým úkolem je zajistit, aby se jaderná energie vyráběla bezpečným způsobem, který neomezuje její šíření.“ A zatímco se na Západě stále a nadále debatuje, ruský Rosatom již v Bangladéši jedná o výstavbě druhé elektrárny. Ředitel tamního ministerstva energetiky Mohammad Hossain naznačuje, že tato spolupráce bude pokračovat dál. Proč? Protože Rusko je prý „nepostradatelným partnerem“.

Anastasia Stogneiová, Benjamin Parkin, Jamie Smyth, Malcolm Moore, FT