Rusko neumí spolupracovat, ale pouze ovládat

Česko se po kauze Vrbětice dostalo na ruský seznam nepřátelských zemí. Jak nás to může ohrozit?

Rusko je velmoc. Česko velmocí není. Rusko je velmoc nespokojená a revizionistická, neboť změny, k nimž došlo v posledních třech desetiletích, jí nepřinesly pozitivní výsledky. Česko je zemí, kterou sice trápí řada problémů, ale minulých třicet let má naopak výrazně pozitivní znaménko. To, že jsme na seznamu nepřátel, je proto logické a v mnoha ohledech nevyhnutelné. Vývoj minulých týdnů to jen zviditelnil. Moskva se dlouhodobě snaží rozbít jednotu a funkčnost Severoatlantické aliance a Evropské unie, což by pro nás mělo nedozírné následky. Zatím se mu to nepovedlo, i když se Miloš Zeman hodně snaží. Není ale důvod se domnívat, že by v tomto úsilí Rusové polevili. Ponecháme-li stranou tento rozměr, pak bych považoval za jisté, že na všech mezinárodních fórech, ve kterých Rusko působí, bude teď Česká republika nějakou dobu muset čelit ruskému tlaku.

Co vytváření seznamů nepřátel říká o režimu Vladimira Putina?

V prvé řadě to, že současný ruský režim není schopen generovat nic jiného než nepřátele. Každý, kdo měl možnost, se od Ruska vzdálil, jak to šlo. Státy se bohužel nemohou přemístit, takže to vzdálení se neproběhlo fyzicky, ale „jen“ zpřetrháním starých a navázáním nových institucionálních vazeb, politicky i hospodářsky. Rusko neumí spolupracovat, jen ovládat, neumí diskutovat, jen nařizovat, není divu, že s ním nikdo nechce mít nic společného. Po jeho boku zůstali jen ti, kteří nemají jinou možnost (Arménie a Bělorusko).

Rusko stupňuje konfrontační linii, to se děje vždy, když režim cítí ohrožení. Podle průzkumů Putinovi věří pouhých 30 procent Rusů, je to ten hlavní důvod silové politiky Ruska?

Těžko říct, jakou popularitu či důvěru Putin opravdu má či měl. Nevěřím tomu, že by Rusové odpovídali upřímně, ale je nepochybné, že se jeho obraz neohroženého, energického a efektivního vládce/manažera hroutí. Mnohem důležitější je, že zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se nějak otřásala jeho moc. Režim ještě nebyl nucen ukázat, čeho všeho je schopen ve velkém. V rámci příprav na domácí střet je však zapotřebí mít nachystanou půdu a k tomu se „vnější nepřítel“ a jeho „rejdy“ doma znamenitě hodí.

Říká se, že Rusko reaguje jen na sílu. Je dosavadní postup české vlády tím, na co Rusko slyší? Děláme teď dobrou politiku vůči Rusku i sobě?

Rusko neumí jednat s malými a slabými. Ignoruje je, nebo je pohltí. To je jeho historická zkušenost. Pokud chceme v jeho blízkosti – naštěstí ne bezprostřední – přežít, musíme v jeho očích být schopni získat maximální míru respektu. Klaus a Zeman dělali vše pro to, aby nás v Kremlu vnímali jako slabochy. To se teď, naštěstí, změnilo. V tomto ohledu tedy jednoznačné plus.