Scheinherr: S investory nemáme bojovat. I Vinohrady postavili oni

Praha se nemá rozlévat do krajiny, ale stavět uvnitř sebe. Kandidát Prahy sobě na primátora Adam Scheinherr chce vyšší bloky domů, městské byty získávané od developerů a omezení průjezdné dopravy v centru. Bývalý náměstek pro dopravu v rozhovoru hájí původní rekonstrukci Libeňského mostu a u Vltavské filharmonie žádá jasnější plán financování i provozu.

Považujete Prahu za skanzen?

Za skanzen bych ji neoznačil, ale musíme pracovat na tom, aby nám neujel vlak. Když se podíváte na Vídeň, Curych nebo Barcelonu, veřejný prostor a doprava tam vypadají úplně jinak. Jsme deset až patnáct let za nimi. Směr tedy známe. Otázka je, jak rychle se nám podaří proměnit ulice tak, aby se v nich lépe žilo a město lépe fungovalo.

Kde byste podpořil odvážnou současnou architekturu, i kdyby narazila na odpor památkářů?

Představa, že odvážná architektura musí mít problém s památkáři, je trochu chiméra. I v památkově významném prostředí ji dokážete prosadit, pokud původní stavbu nenahrazuje, ale doplňuje o novou vrstvu. Těším se například na přestavbu Invalidovny. Sami památkáři tam ukazují, že nejde jen o obnovu původního vzhledu. Budova má především fungovat. Památková péče se v tomhle posunula. Naopak bývá příliš rigidní v drobnostech, třeba v požadavcích na podobu oken, které obyvatelům komplikují život.

Nevzniká ale v Praze od Tančícího domu výrazné architektury příliš málo?

To není problém památkářů, ale města a veřejných institucí. Některé dobré stavby přitom vznikly, třeba Národní technická knihovna. V dopravě se nám podařilo prosadit Štvanickou lávku a Dvorecký most. Jsou současné, funkční a respektují město. Spodní nosnou konstrukcí navazují na řadu pražských mostů přes Vltavu.

Do politiky jste vstoupil snahou zachránit Libeňský most. Kdybyste se mohl vrátit na začátek, postupoval byste stejně?

Město vědělo o špatném technickém stavu mostu od roku 1992. Sedm volebních období se o něm hlavně diskutovalo, převážně za vlád ODS. My jsme během jednoho období provedli diagnostiku, průzkumy a zatěžovací zkoušky. Vybrali jsme zhotovitele, podepsali smlouvu a rekonstrukce začala.

Pak přišla nová koalice a rozhodla se most zbourat a postavit kopii. Zasáhl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, stavbu zastavil a jeho postup potvrdil i soud. Tím jsme se dostali do nejhorší situace.

Za současný stav tedy podle vás mohou nástupci? Žádnou vlastní chybu nevidíte?

Já mám v tomhle svědomí čisté. Možná se něco dalo udělat rychleji, abychom během našeho volebního období stihli větší část stavby. Ale proti předchozím třiceti letům jsme se dostali k podepsané smlouvě a zahájené rekonstrukci. Po letech nečinnosti se začalo stavět a po návratu ODS se stavba znovu zastavila.

Chcete se tedy vrátit k rekonstrukci místo stavby kopie?

Obě možnosti se mají položit vedle sebe a porovnat cenu i délku výluky. Na rekonstrukci byla podepsaná smlouva za 2,2 miliardy korun. U demolice a nové stavby se dostáváme až ke čtyřem miliardám a místo roční tramvajové výluky nejméně ke třem letům. Nové základy, pilíře a nosná konstrukce prostě potřebují čas. Jestli se z původní rekonstrukce stává téměř dvakrát dražší projekt s dokončením až v roce 2034, nepřesvědčuje mě to, že jsme vybrali správnou cestu.

Nejdřív se musí dokončit rozestavěná část a obnovit tramvajový provoz po současné konstrukci. Myslím, že do roka a půl od voleb bychom to měli zvládnout.

Pražany ale neuklidní, když si koalice budou předávat odpovědnost za zdržení. Jak zabránit tomu, aby změna vedení pokaždé převrátila i rozestavěné projekty?

Většina těchto staveb se zastavila se změnou garnitury. Já jsem jako náměstek žádnou takovou stavbu nezastavil. Na operačním středisku na Malovance jsme práce naopak obnovili.

Z mé zkušenosti je hlavní překážkou nesoulad uvnitř koalice. Proto chci také otevřít diskusi o přímé volbě primátora a o tom, aby Praha v příštím volebním období podpořila změnu zákona. Když se podíváte na dlouholetého vídeňského primátora, vidíte, kolik projektů lze za takovou dobu prosadit a jak výrazně může město proměnit.

Má se Praha rozšiřovat do okolí, stavět výš, nebo zahušťovat uvnitř?

Rozhodně se nemá rozšiřovat do krajiny. Přináší to další problémy, především v dopravě. Funkční a ekologické město má být kompaktní. Vinohrady, Holešovice nebo Dejvice mají okolo 250 obyvatel na hektar a lidé tam rádi žijí. Na sídlištích může přitom i ve vyšších domech bydlet až o polovinu méně lidí.

Potřebujeme dostat zeleň do každé ulice a zároveň město zahušťovat. Nestavět místa, kde lidé jen přespávají, ale čtvrti se službami, kancelářemi a pracovními příležitostmi. Nejekologičtější je mít všechno v patnáctiminutové docházkové vzdálenosti nebo pár stanic tramvají či autobusem.

Vyšším budovám byste tedy nebránil?

V okolí stanic metra a železnice jsem určitě pro. Nemělo by to ale vypadat jako na Pankráci: samostatné výškové budovy a kolem nich trochu prázdno. Dávám přednost vyšší, ale kompaktní zástavbě. Důležitější než jedna mimořádně vysoká budova je to, kolik lidí může ve čtvrti skutečně bydlet a jak funguje.

Mám radost z nové smíchovské zástavby. Vrací se k blokům, respektuje pestrost fasád, je to současná podoba města, kterou známe a ve které rádi žijeme. Spíš bych se tedy bavil o tom, kde mohou mít bloky o dvě tři patra víc. To může Praze přinést mnohem víc než jeden další výškový dům.

Co by si město a soukromý investor měli navzájem nabídnout?

Nerozumím lidem, kteří berou soukromé investory jako někoho, s kým se musí bojovat. I Vinohrady postavili soukromí investoři. Jestli chceme město rozvíjet, musíme spolupracovat s vlastníky pozemků. Když změnou územního plánu jejich pozemky zhodnotíme, máme za to dostat příspěvek. Tyto kontribuce bych maximálně využíval k získávání městských bytů.

Proč právě bytů?

Kanalizaci si město umí zrekonstruovat samo a má na to finance. Se stavbou vlastních bytů takové know-how nemáme. Raději ať nám investor předá hotové byty a stavební povolení pro školu či školku. Pokud budou městské byty rozptýlené v jeho zástavbě, nebudeme navíc vytvářet koncentraci jedné skupiny nájemníků. Vedle toho bych byty od soukromých investorů i nakupoval. Cílem by mělo být navyšovat městský bytový fond alespoň o pět set bytů ročně.

Chcete pokračování Blanky i rozvoj metra. Co dostane přednost, když na všechno nebudou peníze?

Věřím, že peníze budou. Když má projekt stavební povolení a je vůle ho realizovat, finance se najdou. U metra je to jednodušší: můžeme využít evropské dotace a výhodné úvěry Evropské investiční banky. U Blanky dvě tuto možnost nemáme. Přesto věřím, že v roce 2029 nebo 2030 můžeme zahájit první etapu její výstavby.

Jak se snáší podpora okruhu s omezováním aut v centru?

Vždycky musíte vycházet z konkrétního místa. Historické ulice se vyvíjely sedm set let, výrazný nárůst automobilové dopravy přišel až v posledních desetiletích. V autech s průměrnou obsazeností 1,3 člověka tudy všechny zájemce nepřepravíme. Tramvaj na stejném prostoru odveze mnohem víc lidí. V husté zástavbě také potřebujete bezpečný pohyb pěších, který zabírá málo místa. Na okraji města ale chci stavět okruh a nebudu na něm dělat přechody pro chodce. Nejde o to upřednostňovat jeden způsob dopravy všude.

Podpořil byste zpoplatnění vjezdu do centra?

V následujících čtyřech letech pro to podle mě není prostor. Soustředil bych se na omezení tranzitu kolem Karlova mostu, zejména přes Křižovnické a Malostranské náměstí. Tam se auta potkávají s tramvajemi na kolejích a společně stojí v kolonách. Jenže tramvaje tam přepraví čtyřikrát víc lidí než auta, takže jim musíme dát přednost.

Omezení tranzitu neznamená zákaz příjezdu. Kdo má v centru cíl, mohl by tam dál dojet. Ubylo by podle mě čtyřicet až šedesát procent aut a tramvaje by s nimi nemusely stát v kolonách. To je funkční město pro cestující i pro automobilisty.

Představme si, že budete primátorem a sejdeme se v roce 2030. Jaké výsledky ukážete?

Výrazně rozestavěný Hloubětínský tunel, který odstraní úzké hrdlo průmyslového polookruhu. Ten nám v dohledné době může pomoci víc než městský okruh, protože průmyslový polookruh dnes supluje i ten pražský. Věřím, že se bude jezdit po Libeňském mostě, dokončovat první etapa metra D a přibudou dvě tramvajové tratě: do Komořan a na Budějovickou.

Má vaši podporu Vltavská filharmonie?

Má, ale potřebuje víc manažerského řízení a odpovědnosti. Připravujeme stavbu za sedmnáct miliard korun, a přitom nemáme jistotu, kdo v ní bude hrát. Náměstek Hlaváček nemá podepsanou smlouvu o spolupráci s Českou filharmonií ani dohodu s ministerstvem kultury o spolufinancování. Přitom jde o stavbu celonárodního významu. Praha musí být ochotná ustoupit ze své hlavní role a říct státu: připravili jsme to, pojďme to společně postavit.

Nestačí tedy postavit špičkový koncertní sál?

Musí být propojený s celou pražskou kulturou. Máme tu velký filmový průmysl, nabízí se například nahrávání filmové hudby. Konkrétní plány zatím nevidím. Obávám se i nákladů: samotný technologický provoz budovy má stát okolo 250 milionů korun ročně. Přitom se na zastupitelstvu přeme, jestli budou kulturní dotace 420, nebo 440 milionů. Do takového prostředí vstoupí mimořádně drahá budova.

Provoz ale bude mít i výnosy. A klasická hudba patří k nejsilnějším českým značkám. Nemůže filharmonie proměnit i podobu pražského turismu?

I proto její výstavbu podporuji. Může změnit to, za čím sem lidé přijíždějí. Neprojdou si jen Královskou cestu, ale půjdou také na koncert a zůstanou déle. Kulturní turisté už dnes přijíždějí do soukromých institucí, jako jsou DOX nebo Kunsthalle. Praha má mimořádné historické a architektonické podhoubí. Teď jde o to naplnit ho kulturou.