Z občanské války je globální bojiště

Patnáctiletý kluk se rozechvěje pokaždé, když zaslechne střelbu. Začátkem roku jej na fotbale zajali milicionáři a spolu s asi třemi desítkami dospívajících chlapců ho uvěznili.

Nejdříve měli za úkol prát vojákům oblečení a leštit jim boty. Pak byli mnozí znásilněni. A jednoho dne mu dali do rukou kalašnikov, samopal, vypráví mladík. „Jestli si tu zbraň nevezmeš a nepůjdeš s námi do boje proti armádě, vyvraždíme ti rodinu,“ varovali ho důrazně. Pak jemu i ostatním podali povzbuzující látky, připoutali je k pick-upu a rovnou odvezli na bojiště jižně od Chartúmu.

Během nečekaného útoku bezpilotního letounu, dronu, se však chlapci podařilo uprchnout a později byl zadržen súdánskými ozbrojenými silami (SAF). Nyní už je v bezpečí ve městě Omdurmán, sousedícím s metropolí Súdánu. „Přál bych si, aby k téhle válce nikdy nedošlo,“ říká mladík.

Deset milionů bez domova

Tohle přání však nelze splnit. Krutý konflikt, v němž spolu nelítostně soupeří znepřátelené jednotky, zachvátil Súdán více než před rokem: 15. dubna 2023. Proti vojákům SAF, vedeným faktickým prezidentem generálem Abdelem Fattáhem al-Burhánem, stojí polovojenské Síly rychlé podpory (RSF), jejichž velitelem je obávaný Muhammad Hamdan Dagalo, bývalý obchodník s velbloudy známý pod přezdívkou Hemedti, jehož jednotky údajně páchají etnické čistky. Oba muži se nejdříve spojili během lidového povstání proti dlouholetému prezidentovi Umarovi al-Bašírovi, které vedlo k jeho sesazení v roce 2019; teď však spolu bojují o vládu v zemi a jdou si vzájemně po krku. Američtí představitelé odhadují, že v bojích zahynulo už 150 tisíc lidí. Obě strany jsou obviňovány z válečných zločinů. OSN varovala, že Súdán čelí krizi v souvislosti s vysídlením, které nemá obdoby. O domov přišlo více než deset milionů lidí, tedy pětina obyvatel. Více než polovina populace čítající 49 milionů lidí navíc trpí akutním nedostatkem potravin.

Jde o zřejmě nejničivější válku na světě a nic nenasvědčuje tomu, že bude mít brzy rozhodujícího vítěze, a už vůbec to nevypadá, že by se podařilo dosáhnout hmatatelné mírové dohody. Kromě bojovníků z okolních zemí se do střetu zapojila řada globálních a regionálních aktérů, kteří se přetahují o vliv a moc v zemi patřící mezi největší producenty zlata v Africe. „Tento konflikt trvá již šestnáct měsíců a jeho konec je v nedohlednu,“ říká šéfka humanitární mise OSN v Súdánu Clementine Nkweta-Salami. „Máme tu pořád jen samý boj, hlad a blížící se nemoci,“ dodává.

Stejně jako mnoho jiných válek v Africe (včetně té ve východní části Demokratické republiky Kongo) však tragické události v Súdánu unikají světové pozornosti. Konflikty na Ukrajině a v Gaze, považované za strategické konflikty se zřejmými geopolitickými důsledky, vyvolávají pocit solidarity i masové protesty, jenže v případě Súdánu nic takového vidět není. A přitom jde o hodně: Súdán leží u Rudého moře v blízkosti Suezského průplavu, hlavního kanálu světového obchodu, který již nyní ohrožují útoky Hútíů. Z dodávek zbraní a peněz do oblasti je obviňováno Rusko, blízkovýchodní mocnosti i další země. „Ten 15. duben 2023 zcela změnil Súdán,“ říká za zvuku výbuchů guvernér regionu Chartúm Ahmed Osman Hamza. A má jasno: „Je to válka proti lidem.“

Země hořící bojem a záští

Vojska RSF a jejich spřátelené milice sídlící v Hemedtiho domovském Dárfúru na jihozápadě země nyní kontrolují rozsáhlá území Súdánu; odhaduje se, že loni obsadily velkou část oblasti kolem Chartúmu. Mezitím se al-Burhán a „státní“ SAF stáhli do města Port Sudan (počeštěně Port Súdán), ležícího 670 kilometrů severovýchodně na pobřeží Rudého moře, odkud se pokoušejí o odvetu. Do bojů je nyní zapojeno čtrnáct z celkem osmnácti súdánských států.

Líté boje komplikují i geopolitické souvislosti. Zatímco vysloužilí ukrajinští piloti v Port Súdánu popíjejí po boku velitelů SAF mangový džus a pochutnávají si na humrech, i ruští odstřelovači cvičí podle súdánských zpravodajců al-Burhánovu armádu. Súdánští generálové tvrdí, že RSF do svých řad zapojila „žoldáky“ ze Středoafrické republiky, Čadu či Jižního Súdánu. Nedávné zprávy organizací Amnesty International a Human Rights Watch (HRW) uvádějí, že v konfliktu se čím dál častěji nasazují zbraně vyrobené v Číně, Íránu, Turecku, Rusku, ve Spojených arabských emirátech a dalších zemích, a to v situaci, kdy sílí volání po rozšíření zbrojního embarga. SAF je částečně financována z vývozu zlata, jak potvrzují úředníci v Port Súdánu, a rovněž ze zbytků kdysi rozsáhlého obchodního konglomerátu armády.

Navíc dostává podporu v podobě dodávek ruské ropy – podle údajů LSEG dodalo Rusko od začátku konfliktu do Súdánu osm várek ropných produktů, většinou nafty. Naopak RSF je podle expertů OSN financována z Hemedtiho obchodu se zlatem a je podporována Spojenými arabskými emiráty. Spojené národy předložily podle vlastních slov „věrohodné“ důkazy, podle nichž dodává RSF zbraně Abú Zabí.

Emiráty důrazně trvají na tom, že zachovávají „naprostou neutralitu“, a kritizují „nepodložené pokusy odvést pozornost od naléhavých problémů“.

Pozorovatelé však tvrdí, že al-Burhán má zase blízko k vlivným islamistům z al-Bašírovy éry. „Emiráty si všímají, že v Súdánu bují Muslimské bratrstvo,“ říká vysoce postavený zahraniční diplomat, „a to pohání jejich angažmá.“

Jako vždy: jde o zlato a peníze

V sázce jsou také súdánské finanční zdroje. Konflikt narušil reformní program podporovaný Mezinárodním měnovým fondem (MMF) a ohrozil schopnost Chartúmu splácet dluhy věřitelům, mimo jiné Číně, zrovna v době, kdy jednal o jejich odpuštění. Ekonomika loni klesla o čtyřicet procent, odhaduje Džibríl Ibrahim, ministr financí vlády ovládané al-Burhánem. Kromě toho, že je země jedním z největších producentů zlata v Africe, má i další zdroje – včetně úrodné orné půdy podél Nilu. A co je nejdůležitější, patří jí 750 kilometrů pobřeží Rudého moře vedoucího k Suezskému průplavu, o přístup, k němuž se přetahují Írán, Rusko a Spojené arabské emiráty.

Po svržení al-Bašíra v roce 2019, který léta „pendloval“ mezi Teheránem a Rijádem, posílil al-Burhán vztahy se SAE, Saúdskou Arábií a Egyptem, a dokonce zahájil sbližování s Izraelem. Pak se však rozhořel konflikt. Al-Burhán a jeho generálové hledali spojence a obnovili diplomatické styky s Íránem, který podle analytiků a diplomatů od té doby dodává bezpilotní letouny. „Dnes je to vlastně blízkovýchodní válka, která se odehrává v Africe,“ říká jeden ze západních diplomatů.

Ruští žoldnéři, dříve známí jako Wagnerova skupina či Wagnerovci, ještě nedávno cvičili RSF, ale dnes už to vypadá, že se Moskva stále více přiklání k al-Burhánovi. Súdánští vojenští představitelé a ruští úředníci dokonce hovoří o oživení plánů na povolení vybudovat ruskou námořní základnu v Rudém moři! „Spojené arabské emiráty, Saúdská Arábie, Írán, Rusko – ti všichni se snaží v Súdánu uchytit,“ říká Suliman Baldo, vedoucí think-tanku Sudan Transparency and Policy Tracker. „Rusko chce navíc súdánské zlato,“ doplňuje. A zvláštní vyslanec USA Tom Perriello hovoří o „zemích a negativních silách, které přilévají olej do súdánského ohně“, přičemž vyzývá „všechny zahraniční aktéry, aby přestali válku podněcovat a přestali vyzbrojovat její účastníky“. Zatím marně.

Boje s „náznaky genocidy“

Válka přináší masová zvěrstva, která vyšetřuje prokurátor Mezinárodního trestního soudu. Zvláštní poradkyně OSN Alice Wairimu Nderituová mluví o „náznacích genocidy“ a „etnicky motivovaných útocích“ proti nearabským komunitám v Dárfúru, mimo jiné ze strany RSF. Tento vojenský pokračovatel kočovných milicí Džandžavíd, které před dvaceti lety čelily obvinění z genocidy v Dárfúru, tvrdí, že má přibližně 300 tisíc bojovníků. Mnozí z nich nepatří mezi regulérní vojáky a súdánská armáda, zahraniční vlády a mezinárodní organizace je obviňují z otřesných zločinů.

Jedna šestnáctiletá dívka pro Financial Times vzpomínala, jak ji na začátku letošního roku odvlekli z Omdurmánu. „Dva bojovníci RSF mě svázali, zbili a hned několikrát znásilnili,“ vypráví. Ve vedlejší místnosti „do krve zmlátili“ i jejího bratra, kterého podezřívali z příslušnosti k armádě; to bylo naposledy, co jej viděla. Muži RSF „nemají slitování, není v nich lidskost“, říká mladá žena.

Podle zprávy Rady OSN pro lidská práva zveřejněné před pár týdny, která hovoří o „otřesném porušování lidských práv a mezinárodních zločinech“, jsou v násilí namočeny obě strany. Hlavní část kritiky se snáší na RSF, ale z „rozsáhlých“ útoků na civilisty, školy, nemocnice a další infrastrukturu, jakož i ze znásilnění a dalších forem sexuálního násilí jsou obviňováni rovněž příslušníci SAF. Autoři zprávy pro Organizaci spojených národů tvrdí, že „je nezbytné, aby byly neprodleně nasazeny nezávislé a nestranné síly s mandátem chránit civilisty“. HRW koncem srpna uvedla, že obě strany „bezdůvodně popravují a mučí lidi či s nimi špatně zacházejí ve vazbě a také zohavují mrtvá těla“, přičemž uvedla případy, kdy vojáci SAF mávali uříznutými hlavami. Súdánský generální prokurátor Al-Fasí Muhammad Issa Tajfúr, který je členem sborů SAF, tvrdí, že za „drtivou většinu“ zvěrstev jsou odpovědné síly rivalské RSF. Politický představitel těchto sil Ezzedineal-Safi – mimochodem Hemedtiho bratranec – připouští, že „se najdou vojáci RSF, kteří se dopustili zločinů“, ale tvrdí, že síly zřídily vyšetřovací výbor a odsoudily už 400 jednotlivců.

Středověk, cholera, hladomor

„To, co se teď děje v Súdánu, je od středověku nevídané,“ říká o bojovnících RSF nejmenovaný súdánský podnikatel. „Po celém světě proběhla spousta konfliktů a občanských válek, ale nikdo se nedopustil toho, co dělají tihle chlapi – systematicky ničí Súdán,“ hněvá se.

V důsledku bezuzdného násilí sužuje chudou zemi cholera a hlad. Minulý měsíc mezinárodní komise konstatovala, že ve vysídlovacím táboře Zamzam poblíž obléhaného města El-Fašer vypukl hladomor. Podle údajů shromážděných OSN čelí již 755 tisíc lidí v deseti státech „katastrofálnímu“ hladu. A celkově je kvůli podvýživě ohroženo na životě přibližně 25 milionů lidí.

Pomoc směřující do oblastí obsazených RSF zadržují v Port Súdánu úředníci SAF, ovšem podle nevládních organizací dochází také k zadržování, loupežím a rabování ze strany bojovníků RSF. Zvláštní vyslanec USA Perriello označuje situaci za „lidmi vyvolaný hladomor, který ještě zhoršuje systematické porušování mezinárodního humanitárního práva“. A dodává, že se „rychle šíří“.

Súdánský ministr zemědělství Abubakr al-Bušra však zjištění OSN zpochybňuje a oponuje, že „žádný hladomor není“. Odmítá přitom názory, že armáda brání dodávkám pomoci: „Jak můžeme blokovat pomoc našim lidem?“ Ačkoli je ještě naděje, že se situace může zmírnit – síly SAF před měsícem souhlasily s opětovným otevřením přístupových cest pro humanitární pomoc –, škody už byly napáchány. Například jedna z obětí války, Chalíma Ahmedová, sice nyní pobývá v bezpečí nemocnice v Omdurmánu, přičemž v náručí drží svoji dvouapůlletou dcerku, jenže ta váží pouhých pět kilogramů a po měsících trvající podvýživy přišla o zrak… Minulý měsíc po intenzivních bojích uprchly ze státu Gezira jižně od Chartúmu, který byl kdysi považován za obilnici Súdánu.

Pomalé krůčky diplomacie

Zatímco představitelé OSN varují, že se Súdán nachází v „bodě zlomu katastrofických rozměrů“, v Ženevě probíhají nové rozhovory pod vedením USA, jejichž cílem je válku ukončit. Účastní se jich Saúdská Arábie, Švýcarsko, Egypt, SAE a Africká unie, ovšem dosažení míru nebude snadné. Když se Perriello pokoušel přimět znepřátelené strany, aby spolu zasedly k jednacímu stolu, armáda se vzpouzela. „Vojenské operace neskončí, dokud se poslední milice nestáhnou z měst a vesnic, které obsadily,“ prohlásil al-Burhán, jenž přežil červencový pokus o atentát. Na to Hemedti oponoval: „Al-Burhán a jeho klika se ve skutečnosti nechtějí zavázat k vyjednávání… Nedovolíme, aby skupinka vyděšených generálů, kteří uprchli z hlavního města, řídila osud našeho lidu“.

Analytici tvrdí, že je al-Burhán čím dál slabším aktérem, obklopeným generály a znesvářenými islamisty, takže není v pozici, kdy by mohl vyjednávat. „Islamisté al-Burhána dusí,“ říká vysoce postavený zahraniční diplomat. Obě strany se navíc vzájemně obviňují z porušování dohody o ochraně civilistů uzavřené loni v Džiddě. Hemedti nedávno oznámil svým mužům, že mají dodržovat pravidla, ale jeho schopnost vynutit si jejich kontrolu je zpochybňována. „Síly RSF jsou pouhým spojenectvím zločineckých gangů, které rabují, zabíjejí a znásilňují,“ namítá Amdžed Farid, bývalý zástupce náčelníka štábu předchozího premiéra Abdalláha Hamdoka.

Jednotky SAF si zase nepřejí, aby se Spojené arabské emiráty účastnily jednání kvůli údajné podpoře sborů RSF. „Nemůžete být soudcem a zároveň zločincem,“ zlobí se ministr financí Ibrahim, který rovněž vede dárfúrskou ozbrojenou skupinu – spojenou se SAF. Ne všichni s tím souhlasí – a pokud jsou Emiráty od konfliktu skutečně „na tajňačku“ zapojeny, jak „lze jinak dosáhnout mírové dohody bez účasti SAE?“ ptá se jeden z nejmenovaných vyjednavačů.

Možná ještě větší otázkou je, zda do vyjednávání o budoucnosti své země mohou mluvit samotní občané Súdánu. Výzvou pro skupiny jejich zástupců, které jsou vedeny převážně civilisty, je jejich nejednotnost. Některé z nich jsou považovány za spojence SAF, zatímco koalice Taqaddúm v čele s Hamdokem má mít blízko k RSF, ačkoli trvá na tom, že je neutrální. „Potřebujeme větší příspěvek civilistů, protože ani jedna strana nepřijme dohodu o příměří, aniž by měla představu o tom, co se s nimi bude dít dál,“ říká bývalý súdánský velvyslanec v USA Nureldín Satti, který je členem řady demokratických koalic z politických stran, občanských organizací i nepravidelných ozbrojenců.

Země sedmnácti převratů

Není překvapením, že se SAF i RSF shodně prezentují jako zastánci demokracie. Hemedti prohlásil, že jeho síly chtějí „položit pevné základy míru a demokracie“. A generálporučík SAF Ibrahím Džaber, člen súdánské Přechodné rady suverenity, zase vyhlašoval, že „po konci války vyhlásíme přechodné období s technokratickou vládou, která společně s ostatními připraví volby“.

Vzhledem k těsnému propojení armády a politiky – od získání nezávislosti v roce 1956 zažil Súdán už nejméně sedmnáct úspěšných státních převratů – řada občanů pochybuje, že by se některá z obou skupin měla stát právoplatným vůdcem země. „Nechceme u moci žádné uniformy,“ říká aktivista Duaa Tariq z Chartúmu. Je to jako volit „mezi cholerou a malárií“, vtipkuje další glosátor. Mnozí lidé se obávají, že by se Súdán – z něhož se po válečném konfliktu v roce 2011 oddělil Jižní Súdán – mohl rozpadnout na minimálně další dva soupeřící státní útvary. Bývalý povstalecký vůdce Sulejman Arkua „Minni“ Minnawi, který se stal guvernérem Dárfúru a jehož síly bojují proti sborům RSF, se domnívá, že pokud Hemedti neuspěje ve své snaze o ovládnutí celé země, pokusí se v Darfúru vytvořit „faktickou vládu“. Podobně tomu bylo i v Libyi, severozápadním sousedovi Súdánu, kde nyní vládnou dvě administrativy podporované soupeřícími milicemi.

Perriello zase varuje, že se z válečného Súdánu může stát „obří Somálsko“, jehož krvavý propad do chaosu v devadesátých letech 20. století začal rovněž tím, že se tam pohádali dva vůdci s armádou za zády. Poté se země stala archetypem zhrouceného státu. „Oběma stranám nyní chybí politická vůle zastavit boje, ve skutečnosti konflikt urychlují,“ míní americký diplomat.

Ovšem Cholúd Chajr, ředitel poradenské společnosti Confluence Advisory se sídlem v Chartúmu, to říká ještě jasněji: „Žádná ze stran nemá  zájem ukončit válku dříve, nežli dosáhne svého.“

Andres Schipani, Christopher Miller, Chloe Cornishová, Leslie Hooková, FT