Sen o vlastním domě
Stavební spoření se v prvních porevolučních letech stalo jakýmsi symbolem nového svobodného světa. Obliba tohoto finančního produktu se šířila spolu s vyprávěním (dnes by se řeklo s narativem) o vlastním bytě či domě.
„Stavebko“ dávalo naději na vybudování vlastního bydlení všem, kteří se nebojí tvrdě pracovat a zajistit bezpečnou existenci svoji i budoucích generací. Americký sen po česku, dalo by se říct. Stát tuto žádanou aktivitu štědře podporoval, a tak se ze stavebního spoření stala nejoblíbenější forma ukládání peněz: pro všechny, pro rodiče i děti.
Už delší dobu se stát od této podpory odklání a omezuje ji na minimum. A to nejen proto, že našetřené peníze nekončí vždy ve stavebním materiálu či pozemku, nýbrž zpátky v ryze spotřebitelském provozu. Hlavní důvod je dnes jiný: čtyři miliardy korun, které to stát stojí a které se právě teď hodí ušetřit. Není to zrovna promyšlená strategie v době, kdy se vlastní bydlení stalo hlavní sociální jistotou a také vyjádřením občanského statutu, jak ukazují čerstvé sociologické průzkumy. Češi se považují za dostatečně zajištěné právě a jenom tehdy, když mají vlastní bydlení. Jsou pro to ochotni obětovat hodně a stavební spoření s podporou státu bylo pro ně zajímavým motivačním nástrojem, jak svého snu dosáhnout.
Snížení státní podpory z maximální částky dva tisíce korun na korun tisíc není na první pohled žádná tragédie. Například v Německu je to také pouhých 46 eur, ale k tomu je třeba přičíst další úlevy a společné úrokové náklady, které šetření na bydlení výrazně usnadňují. Těžko krok současné vlády nečíst jinak než jako přesměrování obyvatelstva směrem k jinému typu spoření a také odklon od podporování českého snu o vlastním domě. Lidé mohou přece čerpat klasické hypotéky, jejichž úroky už zase půjdou dolů…
Se symboly svobody – ani s těmi porevolučními – to ale není tak jednoduché. Těžko se s nimi loučit. Nelze je prostě jen tak vyřadit a říct, je třicet čtyři let poté, časy se mění, musíte si najít jinou berli, o kterou svou svobodu opřete. Jiný základ své existence. Bydlení je základní lidské právo, které se v Česku vžilo jako právo na vlastnické bydlení, na něž může dosáhnout skoro každý, právě i díky spořitelní podpoře státu. Má-li to být nyní jinak, je třeba to občanům říct jasně a ne pouze snížit podporu stavebního spoření, kterou si někteří střadatelé mohou vysvětlit jako zradu, nebo dokonce protiprávní znehodnocení slíbeného cíleného vkladu.
Nic nebolí víc než zhroucení snu. Je-li to sen o svobodě, je to o to horší, protože tím snadno vzniká pochybnost o společenské spravedlnosti prostředí, ve kterém žijeme. Státní podpora stavebního spoření jistě není koncem snu o zajištěném bydlení. Vláda může takovou podporu dokonce úplně zrušit. Měla by však místo ní nabídnout nějakou jinou perspektivu, třeba v lepší dostupnosti nájemního bydlení. Slovem i činem jasně potvrdit, že zajištěné a přístupné bydlení je nejen v osobním zájmu každého z nás, ale i zájmem politickým.
Při čtení o změnách stavebního spoření, které je hlavním tématem tohoto čísla, o tom všem můžete dál přemýšlet. Doufejme, že v bezpečí a opravdu doma.
Klidné, ale inspirativní čtení!
