Šetří čas lékařů i pacientů

Díky telemedicíně je zdravotní péče dostupnější a pacienti se daleko více zapojují do péče o své zdraví, zdůrazňuje Václav Vachta, generální ředitel a předseda představenstva zdravotnické skupiny EUC, kterou vede od roku 2017. „Ale telemedicína nenahrazuje fyzickou péči,“ připomíná pětačtyřicetiletý manažer v rozhovoru pro týdeník Euro.

Jaké znaky tedy musí telemedicína splňovat?
Obecně jde o zabezpečenou formu distanční komunikace nebo sdílení klinických informací, při nichž je využívána technologie, která vede k zefektivnění a k vyšší kvalitě péče.
Například při distanční péči o pacienta v naší platformě Lékař online 24/7 je využívána technologie, jež komunikaci zprostředkovává, dokáže automatizovat procesy typu sběr anamnézy a zároveň umožňuje lékaři pracovat elektronicky s různou dokumentací, jako jsou výsledky vyšetření od specialistů, elektronickou zdravotní dokumentací či umožňuje třeba konzilium lékařů. Kvalitativní prvky, které do procesu vcházejí a které telemedicína umožňuje, vedou k tomu, že tento způsob péče je v určitých případech výhodnější a kvalitnější než klasická fyzická návštěva v ordinaci. Dalším příkladem je vzdálené sdílení informací z přístrojů například o hladině cukru, výši tlaku. Formou telemedicíny jsou i robotické operace.

Co podle vás naopak pod tento pojem nespadá a mylně se za telemedicínu označuje?
Především tam nespadají telefonické konzultace lékaře s pacientem, byť jsou dnes nejrozšířenější. Podle údajů zdravotních pojišťoven jen za poslední rok proběhlo asi 3,6 milionu telefonických konzultací jako důsledek epidemiologické situace, při níž bylo nutné nastavit distančně linku mezi pacientem a lékařem, a to i ve chvíli, kdy v ordinacích chybí patřičné technologie. Pod telemedicínu také určitě nepatří internetové poradny, při nichž anonymně probíhá diskuse lékaře s pacientem, ale ani jedna strana není ověřená a nikdo nemá jistotu, zda se skutečně ptá pacient a skutečně odpovídá lékař.

Lidé se často „léčí“ podle „doktora Googla“. V čem tkví rizika samo­­-
diagnos­tiky?
Ve spolupráci s agenturou Ipsos jsme si na téma samoléčba dělali průzkum. Zjistili jsme, že největší riziko je v tom, že se lidé podle rad, které si našli na Googlu, i léčí. Zhruba třetina lidí si dokonce sama podle těchto rad nakupuje léky. To je velmi alarmující, protože na diagnostiku nemají kvalifikaci. Podle mě je korektní najít si na internetu informace, ale sebediagnóza a nasazení léčby jsou již za hranou. Tam už je třeba kontaktovat lékaře.

Jedním z prvních telemedicínských projektů byl v Česku asi ITAREPS (program prevence relapsu schizofrenie), kterému se ale nepovedlo dosud získat standardní financování od zdravotních pojišťoven… Pozorujete v Česku nějaké další takové projekty?
Existuje více specializovaných telemedicínských projektů, řadu z nich zastřešuje například Národní telemedicínské centrum pod Fakultní nemocnicí Olomouc. Úspěšně fungují třeba projekty na monitoring poruchy srdečního rytmu. Ale telemedicína není izolovaná oblast, která se má sama prosadit. Ve světě vidíme trend, že se telemedicína propojuje s různými sítěmi či uskupeními zdravotnických zařízení, jež vhodnou triáží kombinují telemedicínu s fyzickou péčí. Telemedicína nenahrazuje fyzickou péči. Jde o formu zdravotní péče, která může být výhodnější, efektivnější a dostupnější, ale jen pro část problémů. Musí jí předcházet triáž, rozhodnutí, zda je pacient vhodný pro tento typ péče. Nebo v případě, že lékař během distanční péče nabyde dojmu, že je třeba pacien­ta vidět fyzicky, měl by mít možnost to zajistit. Proto se i ve světě čistě telemedicínské platformy propojují s poskytovateli péče.

Ministerstvo zdravotnictví zřídilo pracovní skupinu pro telemedicínu, jejímž cílem je vytvořit rámec pro projekty, které by mohly být hrazené ze zdravotního pojištění. Co by to podle vás mělo být, respektive jaké by měly splňovat podmínky?
Z hlediska distanční péče jsou zásadní tři věci. Za prvé poskytovatelem telemedicínské péče je registrované zdravotnické zařízení, což znamená, že lékař pracuje se zdravotnickou dokumentací pacienta. Druhá podstatná věc je, že lékař má nezpochybnitelně ověřeno, že komunikuje s daným pacientem. I v ordinaci se pacient prokazuje kartičkou zdravotní pojišťovny a dalším dokladem. V distanční péči existují nástroje, jak pacienta ověřit. My využíváme jak ověření přes občanský průkaz, tak i přes bankovní identitu. Třetím zásadním parametrem je, že je komunikace zabezpečená a ideálně se může prokázat certifikací. Jedna z rolí pracovní skupiny je tedy definovat parametry zabezpečené komunikace. Při telefonických komunikacích, jež jsou dnes nejrozšířenější, přitom ani jeden z těchto prvků neexistuje. Další rozměr je už v jiných oblastech: sdílení klinických dat a jejich příjem ve zdravotnickém softwaru, specializovaná péče o onkologické a jinak vážně nemocné pacienty, při níž lze zajistit lepší přístup a zapojení pacienta.

Můžete tedy shrnout, jaké benefity přináší telemedicína pro pacienty, lékaře i zdravotní systém?
Pro pacienta je jedním z největších benefitů daleko lepší dostupnost péče. Z obýváku může řešit své zdraví s lékařem nebo s ním sdílet klinické údaje. Lékaři si podle našich zkušeností velmi cení, že náš nástroj Lékař online umí sbírat dopředu velký objem anamnestických informací o pacientovi, a na to pak lékař navazuje další konzultací. Asynchronní komunikace probíhá formou chatu, během níž má lékař čas si u pacientů se složitějšími potížemi postup analyzovat, rozmyslet, poradit se s jiným lékařem a lépe díky tomu stanovit diagnózu a další postup léčby. Výhoda pro zdravotní systém spočívá v efektivitě, protože tento typ péče šetří čas jak poskytovatelů zdravotní péče, tak i pacientů. Zároveň je výhodou dostupnost. Zajistit fyzickou síť, aby se dodržela dostupnost zdravotní péče, už dnes není snadné. Telemedicína či digitalizace tedy zdravotní pojišťovně umožňuje, aby měla síť poskytovatelů dostupnější a efektivnější.

Myslíte, že by telemedicína mohla zdravotním pojišťovnám vynést i úspory dejme tomu za poskytovanou jednoduchou medicínu, jíž je stále největší objem?
Nejvíce zkušeností čerpáme ze Švédska, protože platforma, již využíváme, je švédská technologie Doctrin a dnes ji používají asi čtyři miliony pacientů. Zdravotní pojišťovny ji ve Švédsku začaly hradit asi před pěti lety. Když se dostatečně rozšířila mezi zdravotníky, mohly pojišťovny začít úhrady snižovat v distanční formě ve prospěch fyzické návštěvy.
Telemedicína také vede k tomu, že se pacienti daleko více zapojují do péče o své zdraví díky tomu, že je léčba dostupnější. Platí, že čím je efektivnější a dostupnější ambulantní sektor, tím klesá počet vážnějších onemocnění, které musí řešit dražší nemocniční péče.

Kde by podle vás měla vést hranice mezi telemedicínskými nástroji hrazenými ze zdravotního pojištění a těmi nadstavbovými, jež by si lidé mohli platit sami?
Už dnes tato hranice trochu nastavená je, protože jsou úhrady za distanční, telefonickou medicínu. Zdravotní pojištění by tedy mělo hradit péči pacientům s registrujícím lékařem či soustavnou péči chronicky nemocným pacientům. Nadstavbové věci jsou pak – jako je to třeba u nás –, když je péče dostupná 24/7, závazek, že se lékař ozve do 30 minut.

Nemohou telemedicínské projekty vzdálené komunikace lékaře s pacientem vést k poškození jejich zdraví?
Asi ve stejné míře jako v případě fyzické návštěvy v ordinaci. Lékař musí umět posoudit, a je to jeho odpovědnost, zda je daný problém schopen řešit distančně, nebo zda pacienta potřebuje vidět, případně zda pacient potřebuje další vyšetření diagnostické či u specialisty. Proto se používá termín digi-physical care. Vlastně neznám ani ze zahraničí žádné zásadní téma, které by se v tomto duchu řešilo. Naopak benefity z dostupnosti péče a kvalitativních parametrů telemedicíny převažují.

Jak lze rozptýlit obavy pacientů z telemedicíny o bezpečnost sdílených dat?
Za prvé by měl být poskytovatel dostatečně kredibilní. Zároveň by měl sdělit, jakým způsobem má komunikaci zabezpečenou a uvést certifikaci zabezpečení.

Nedávno jste v EUC spustili zdravotní aplikaci mojeEUC. V čem spočívá její princip a k čemu slouží?
MojeEUC je naše klinická digitální platforma, v níž klient na jednom místě nalezne vše, co jako zdravotnická skupina nabízíme. Primárně jde o dostupnost k lékařské péči a dostupnost k lékům, a to jak volně prodejným, tak je možné si rezervovat i léky na recept a pak si je jednoduše vyzvednout v lékárně. V aplikaci jsou i další služby jako například Asistent medikace, která připomíná, že si máte vzít lék. Funkce na lékové interakce zase po zadání konkrétního léku upozorňují na interakce, a to i s potravinami. Například jsem tak zjistil, že s ibalginem poměrně špatně interaguje Coca-Cola. V příštím roce do aplikace doplníme i zdravotní dokumentaci pacienta.

Do aplikace se mohou hlásit jen pacienti registrovaní u vašich lékařů, nebo kdokoli?
Přihlásit se může kdokoli, aplikace řadu funkcí nabízí plošně. Funkce jako Lékař online 24/7 již vyžadují ověření konkrétního pacienta přes bankovní identitu. A naši registrovaní pacienti mají možnost přes aplikaci komunikovat se svým lékařem.

Jak se využívání této aplikace rozšiřuje?
Spustili jsme ji teprve koncem října. Nyní máme kolem 40 tisíc aktivních uživatelů. Její využití narůstá, denně si ji stáhne tisícovka dalších lidí.

Z vaší zkušenosti – mají vůbec lékaři chuť učit se nové technologie?
Ve zdravotnictví je obecně poměrně rezervovaný přístup ke změnám. To jsme viděli, když se zaváděl eRecept. Lékaře často děsí termíny digitalizace, telemedicína jako něco složitého, něco, co chce nahradit kvalitní fyzickou péči. I nám se ukazuje, že zdravotníci si musí tyto technologie vyzkoušet a ověřit si, že jim přinášejí benefity, aby je začali užívat. Nakonec v nich sami spatřují kvalitativní posun v péči o pacienta.

Máte tedy již ohlasy od vašich lékařů na efektivitu platformy?
Naši lékaři ji zejména využívají v módu registrujících lékařů. V tomto modelu jsme na začátku. Zatím se zapojila jen část lékařů, kteří byli ochotni být průkopníky v digitální komunikaci.
Ale jejich ohlasy jsou velmi pozitivní, právě protože jim vyhovuje, že jim pacienti nevolají celý den do ordinace, ale mohou jejich dotazy vyřešit organizovaně ve vymezeném čase přes chat nebo videohovor s pacientem. Velmi si chválí asynchronní komunikaci, mají prostor si problémy třídit a nad složitějšími případy se zamyslet nebo se s někým poradit.

Jak moc nákladné jsou projekty podobné vaší platformě?
Hodně. Zčásti využíváme přes licenci švédskou technologii Doctrin, do níž byly investovány vyšší stovky milionů korun. Což by pro nás a pro český trh byla ne­adekvátní investice. Na druhé straně implementace, digitalizace, nastavení provozu, propojení s ostatními softwary, mobilní aplikace a vše ostatní nás ročně stojí velké desítky milionů korun.

Telemedicínské projekty tedy vyžadují vysoké vstupní náklady. Mohou se s jejich rostoucím využíváním počáteční investice a běžná režie naředit tak, že by se třeba začaly náklady vracet?
Je to proces, do něhož musíte investovat pořád. Přicházejí další technologie, nové možnosti, snažíte se klientovi cestu k péči zpříjemnit, snažíte se, aby měla ordinace maximum procesů zautomatizovaných, minimálně aby co nejvíce problémů bylo pokryto kvalitním anamnestickým dotazníkem. Otázkou je, kdy tyto platformy přinesou vyloženě ekonomický efekt poskytovatelům, jako jsme my. To je trochu ve hvězdách. Za prvé zatím není jasné, jak budou chtít zdravotní pojišťovny tyto technologie podporovat, zda je budou chtít alespoň zpočátku bonifikovat, aby si na ně trh poskytovatelů a pacientů zvykl jako na styl práce, který je správný. A za druhé jde o prvky efektivity, které však přicházejí postupně. Efektivita je vidět až ve chvíli, kdy se do platformy zapojí všechny ordinace a stejně tak i všichni pacienti.

Říkáte, že je ekonomický efekt podmíněn řadou kroků, o nichž nevíte, jestli se stanou. S čím jste se tedy do telemedicíny pouštěli?
Protože reflektuje naši dlouhodobou vizi. Jsme ambulantní skupina, která své poslání vidí v tom, že by si lidé měli co nejdéle prodloužit svůj aktivní život. A nejlepší by bylo, kdyby nepotřebovali vůbec nemocnice, ani ve vyšším věku. Chceme, aby nemuseli dožívat neaktivní na lůžku. Telemedicína, digitalizace jsou nástroje, jak péči o zdraví přiblížit zdravým, kteří o sebe musí dbát z pohledu prevence a zdravého životního stylu, tak těm, kteří onemocní a musí se o sebe starat tak, aby onemocnění nemělo progresi. Aby se buď zcela vyléčilo, nebo bylo stabilizované. Věříme, že tento postoj přinese dlouhodobě benefity samozřejmě i nám. Že ho pacienti i plátci za péči ocení.