Silná Síkelova konkurence

Jak vypadá ideální komisař či komisařka? Musí to být člověk s exekutivní zkušeností, žádá Ursula von der Leyenová, což český ministr průmyslu a obchodu navržený za vládní STAN Jozef Síkela splňuje. Za Česko byli s jedinou chvilkovou výjimkou v roce 2014 (tehdejší půlroční eurokomisař Pavel Telička byl vyjednavačem o vstupu Česka do EU, ale nikdy nebyl ve vládě) v Evropské komisi vždy bývalý ministři. Končící Věra Jourová byla v Evropské komisi deset let, ve vládě jen něco přes půl roku. Půlrok v úřednické vládě Jana Fischera si odkroutil i další český eurokomisař Štefan Füle, který měl v EK na starost rozšíření Unie a sousedské vztahy. Mimo jiné zastupoval ČR při NATO a byl náměstkem ministra obrany. Největší politickou vahou za Česko rozhodně disponoval expremiér za ČSSD Vladimír Špidla, kterého do Bruselu poslala jeho strana, když jí na domácí scéně politicky překážel. Špidla si nejvíce pochvaloval, že v komisi se dá dělat skutečná politika.

„Moc se mi líbilo, že jsem se mohl věnovat politickým problémům a moc neřešit byrokratické věci, ty už zkrátka udělal aparát komise, který tam od toho byl,“ vyprávěl Špidla v rozhovoru pro týdeník Euro ke dvacetiletému výročí vstupu Česka do EU. V Bruselu spravoval portfolio, které by dnes bylo považováno za bezvýznamné. Měl na starost sociální věci, jež v Unii spadají zcela do působnosti členských států, tedy fakticky neměl moc velké pravomoci. Tehdy se však staral i o podmínky v uprchlických táborech, což je dnes vcelku důležitá agenda.

Těžké kalibry

Obecně platí, že Česko je až umanutě postižené představou, že důležitost pozice v Evropské komisi je dána především tím, jaký obor komisař spravuje, přestože se v EK rozhoduje ve společném kolegiu, jakkoli některá rozhodnutí dělá komisař „na dálku“, jen s formálním souhlasem kolegů. „Chceme významné ekonomické portfolio,“ tvrdí premiér Petr Fiala (ODS), kudy chodí. Ministr Síkela jistě nabízí vhodný životopis na takový post, mluvilo se například o energetice nebo o obchodu (s Ukrajinou i vůbec). Ale mluvit do ekonomických regulací, mít v komisi ekonomický vliv chtějí nakonec skoro všechny země. Českým postižením „economy first“ a nic víc tak nějak trpí celá EU. Například Francie, která po divokých letních předčasných volbách zatím nemá vládu, takže nového komisaře přes protesty vítězných stran opět navrhnul prezident Emmanuel Macron, který v dopise šéfce komise doporučil za Francii staronového komisaře Thierryho Bretona. Bývalý francouzský ministr pro ekonomické záležitosti a finance doposud obstarával vnitřní trh Unie, Macron by pro něj chtěl mnohem více, konkrétně „ekonomické superportfolio“, pozici, která by koordinovala ekonomickou politiku Unie v geopolitickém smyslu, tedy jako globální konkurenci Číně a USA. Nevznikne-li nic takového, měl by Breton zařizovat novou agendu obrany a bezpečnosti, která s ekonomikou silně souvisí.

„Thierry Breton prokázal díky svým kvalitám a zkušenostem, zejména během svého předchozího funkčního období, všeobecnou způsobilost a evropskou angažovanost, které mu umožní i nadále nezávisle přebírat důležité úkoly, jež mu budete chtít v rámci kolegia svěřit,“ napsal Macron von der Leyenové, a tím se vyhnul druhé podmínce šéfky EK pro aktuální nominace komisařů a komisařek, jež chtěla od členských vlád kvůli genderové vyváženosti komise vždy dvě jména, mužské a ženské, s výjimkou opakovaných nominací, jako je právě Breton. Jednou z dalších opakujících se nominací je například výkonný místopředseda současné komise Valdis Dombrovskis z Lotyšska. Ten měl na starost obchod a „ekonomiku, která pomáhá lidem“ a chtěl by v ekonomické agendě pokračovat dál. Von der Leyenová byla s jeho prací spokojena, je tedy velká otázka, zda bude chtít „vyzkoušené koně ve staronovém voze přepřahat“. Dalším Síkelovým přímým konkurentem je zkušený Maroš Šefčovič. Bývalý neúspěšný kandidát na slovenského prezidenta a nominant Ficova Směru se doposud staral o Green Deal, kdyby u tohoto tématu nemohl zůstat, volil by další populární obory – konkurenceschopnost, obchod a samozřejmě Síkelou i českou vládou preferovanou energetiku. O stejný post má ale zájem také Polsko. Když se rozplynul původní smělý plán, že nový post pro obranu a bezpečnost povede polský ministr zahraničí Radosław Sikorski, který nakonec takovou vizi odmítl, navrhl předseda polské vlády Donald Tusk jiné jméno. Piotra Serafina, bývalého šéfa Tuskova kabinetu z doby, kdy současný polský premiér předsedal Evropské radě. Serafin je momentálně velvyslancem Polska u Evropské unie, energetickou agendu by podle polské vlády ale také hravě zvládl. Tusk má navíc v jednáních v Bruselu mnohem otevřenější dveře než český premiér Fiala.

Střední kalibry

Tím ale výčet přímých, ekonomicky zaměřených konkurentů českého vládního kandidáta nekončí. Do boje o energetiku, která se spolu s Green Dealem stala centrem hospodářské politiky v EU, vstupuje i španělská vicepremiérka a ministryně pro klimatickou tranzici Teresa Riberaová. Premiér Pedro Sánchez by ji rád viděl v křesle komisařky odpovědné za Green Deal, energetiku a životní prostředí. Podle španělského předsedy vlády jsou to oblasti, které nelze už dnes od sebe oddělovat, a Riberaová je pro takovou komplexní funkci ideální kandidátka, protože podobnou práci dělá ve Španělsku už několik let.

Také sousední Rakousko posílá do „výběrového řízení“ na posty v nové Evropské komisi poměrně těžkou politickou váhu. Jmenuje se Magnus Brunner a je to stále ještě rakouský ministr financí. Kancléř Karl Nehammer ho podle zlých jazyků nominoval mimo jiné proto, že jde o jeho přímého stranického konkurenta a z Bruselu nebude mít na rakouské lidovce po blížících se volbách, které lidovci nejspíše prohrají, takový vliv.

Rakouští zelení pro změnu navrhují do Evropské komise svou ministryni pro evropské záležitosti Karoline Edtstadlerovou. Vysvětlují to mimo jiné tím, že von der Leyenová chce přece dvě jména, mužské a ženské, a to ženské dosud neomluvitelně chybělo. Nicméně Edtstadlerové se vzhledem k jejímu zaměření nemusí český nominant Síkela v rozdělovacím boji obávat, půjde po jiném než ekonomickém portfoliu. Brunner by ale mohl do boje o ekonomická portfolia zasáhnout naopak dosti výrazně. A to i přesto, že jeho kancléř i on sám by preferovali oblast zemědělství, které je pro Rakousko stále velmi důležité.

Důležité jiné posty

Některé země už předem boj o ekonomické posty v komisi vzdaly. Maďaři chtějí portfolio týkající se rozšíření Unie a premiér Orbán znovu nominoval současného komisaře Olivéra Várhelyiho. Švédka Jessica Roswallová, ministryně pro evropské záležitosti, rovnou cílí na oblast konkurenceschopnosti, případně se hlásí k boji o klima či proti kriminalitě. Miguel Poiares Maduro, bývalý portugalský ministr pro místní rozvoj, sahá po komisařském postu pro vědu, výzkum a inovace, o které prakticky stejně velké Česko nemá sebemenší zájem. V žádné z těchto menších zemí se nemluví o tom, že by šlo o bezvýznamné posty, protože nakonec o tom hlavním rozhoduje komise jako celek.

Významnost či bezvýznamnost komisařského portfolia v rozhovoru pro týdeník Euro relativizuje i odcházející komisařka Věra Jourová (české vlády komisaře oslovují málo; nikdo nesleduje agendu EU; v EK se rozhoduje ve sboru): „Zarážejí mě ty halasné výboje a myšlenky na to, že budeme mít konečně významné ekonomické portfolio. Ale kdybyste se kohokoli zeptali, jak by se to mělo pozitivně promítnout v ČR, nikdo vám to neřekne.“ Snad to alespoň ví premiér Petr Fiala. Nezbývá než doufat, že pokud ministr Jozef Síkela v této drtivé odborné i politické konkurenci nakonec získá své kýžené ekonomické portfolio v Evropské komisi, bude i on vědět, co s ním. A hlavně – jak jeho práce v komisi může pomoct Česku.