Více silné Evropy

Slova nám jdou, co nám jde hůř, jsou činy, řekl prezident Petr Pavel na úvod třídenní akce, která se poprvé přesunula z Bratislavy do Prahy, protože po výměně slovenské vlády se zdá, že česká metropole je úvahám o obraně a bezpečnosti západních společností přece jen otevřenější. Pavel, jenž většinu svého projevu mluvil o potřebě vytrvalé pomoci Ukrajině, se trefil do černého: řada diskusí byla opravdu velmi obecná až mnohomluvná. Každá debata, kterou člověk v nabitém programu stihl, ale nakonec přinesla jednu dvě zajímavé inspirace, jež lze dál rozvíjet: politicky, ekonomicky, vojensky, prakticky v každodenním životě.

Bezpečnost se v rámci GlobSecu ukázala jako velmi komplexní, tedy složitá záležitost. Nejde jen o dobrou výzbroj a vojenskou přípravu, jak naznačoval vysoký výskyt lidí v různorodých uniformách i jedna slide show v předsálí diskusních prostor pražského hotelu Hilton, na níž se názorně předvádělo, „jak porazit velké Rusko“. Součástí bezpečnosti je odjakživa pochopitelně i ekonomická síla (jen se na to trochu zapomnělo), ponejvíce dnes technologický vývoj, bez něhož se do budoucna prakticky nedá ubránit nikomu a ničemu. Konkurenční mocnosti jako Čína nesmí Západu utéct právě tady, protože pak už se nebude jak bránit, připomněl viceprezident firmy Microsoft Brad Smith. Jeho vystoupení bylo poučné v mnoha ohledech. Smith popisoval, jak se svého času američtí digitální obři rozčilovali, že Evropa příliš reguluje svůj prostor. „Dnes je to v oblasti umělé inteligence naopak. Sami Američané žádají Evropany a zbytek světa, aby AI regulovali, časy se mění,“ vysvětloval důležité posuny v důrazech, které potvrzovala i slovinská prezidentka Nataša Pircová Musarová, připomínající, jak se z nenáviděného nařízení GDPR, které přes velký odpor prosazovala Evropská unie, stal světový vzor ochrany osobních údajů.

Když AI neuhlídáme nyní, neuhlídáme ji už nikdy, dodal později v rozpravě Smith. Právě proto je potřebná těsná spolupráce politiky a byznysu. „My víme, jak ty věci udělat, dokážeme ve vývoji hledat a objevovat, od toho jsme tady, ale potřebujeme zadání, co je vlastně do budoucna potřeba.“ Americký manažer a advokát si pochvaloval i práci vývojářů Microsoftu v Praze, kde pracuje 200 inženýrů, šlo by otevřít dalších dvě stě míst, jen jestli tolik lidí v oboru Česko má. A to je také možnost pro politiky, jak posilovat bezpečnost, ačkoli si většina z nich myslí, že investice do vzdělání moc nepřinášejí.

Příkladná střední Evropa

Viceprezident Microsoftu Smith narážel na Prahu a střední Evropu cíleně. Druhou klíčovou řeč konference totiž pronesla hned po prezidentovi Pavlovi staronová šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová a o střední Evropě mluvila jako o naději pro celou Evropu, která potřebuje najít novou cestu k větší konkurenceschopnosti ve světové ekonomice i politice. „Nová realita je taková, že střední Evropa není jen geograficky v srdci Evropy. Je také politicky a strategicky klíčová pro budoucnost Evropské unie,“ prohlásila von der Leyenová a snažila se také svá tvrzení dokázat: „V loňském roce nebyly největšími investory v tomto regionu německé nebo francouzské společnosti – ale české firmy. Polsko je jednou z nejdynamičtějších evropských ekonomik.

Odolnost většiny středoevropských zemí tváří v tvář ruské agresivní válce na Ukrajině byla a je pozoruhodná. Takže když mluvíme o konkurenceschopnosti, myslím, že evropský Západ se má od evropského Východu co učit.“

Byla to výzva i pro řadu dalších řečníků. V čem bychom mohli západní země vyučovat? Co vlastně umíme lépe? Bývalá estonská prezidentka Kersti Kaljulaidová rozvíjela zajímavou myšlenku dobré aplikace věcí, které vymyslí jiní. Estonci jsou považováni za velmi digitalizovanou zemi, ale nic z toho, co v této oblasti v Estonsku opravdu funguje, sami Estonci nevymysleli. Jenže velmi dobře to umí aplikovat a způsoby aplikace rozvíjet.

V tom by Evropa mohla být celkově dobrá, tak trochu Kaljulaidová popichovala všechny, jejichž mantrou se stalo slovo „soběstačnost“. Nelze zkrátka zajistit, že si sami vyrobíme vše, co je potřeba k modernímu rozvoji, měli bychom se však naučit to co nejlépe používat, prověřeně a bezpečně, samozřejmě a hlavně tvůrčím způsobem.

„Pokud chceme skutečný mír, musíme zásadně přehodnotit základy evropské bezpečnostní architektury,“ řekla Ursula von der Leyenová. Myslela tím především na větší ochotu států NATO vydávat na zbrojení dvě procenta svého každoročního bohatství (HDP), ale i na větší koordinaci ve zdokonalování společné obrany. K tomu by měly pomoct i nové fondy Unie, která sice přímo nepodporuje výrobu zbraní a munice – jak řekl viceprezident Evropské investiční banky (EIB), bývalý nizozemský diplomat Robert de Groot na GlobSecu, EIB ovšem vydává osm miliard eur (200 miliard korun) na prostředky, jež lze využít zároveň pro vojenské i civilní účely, ať už jsou to drony, nebo navigační a jiné systémy.

Více Evropy lepší než méně Evropy

Fórum GlobSec sledovalo bouřlivé turbulence ve světě v mnoha oblastech: od vojenské strategie přes zajišťování energetických zdrojů po stav demokracie, které ohrožuje evropský populismus. Samostatný blok byl věnován americkým volbám. V diskusích v předsálí se pak občas ozývalo, že vystoupení amerických odborníků a novinářů tak trochu servírovalo „těšínská jablíčka“, když se například předpovídalo, že v řadě volebních obvodů přibyly miliony jiných než bílých voličů, kteří rozhodně nebudou volit Donalda Trumpa. Nebo když se tvrdilo, že Kamala Harrisová není žádné eso, ale na rozdíl od Trumpa nabízí budoucnost, nikoli minulost.

Energetice se intenzivně věnoval český ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela, k němuž se už někteří obraceli jako k budoucímu evropskému komisaři pro energetiku, což se podle webové verze deníku Die Welt minulý týden ze zdrojů blízkých šéfce EK potvrdilo. V panelu Síkelovi asistoval mimo jiných rakouský ministr pro digitalizaci a ekonomiku Martin Kocher, který jen chabě odrážel kritiku, že Rakousko je dál velmi závislé na ruském plynu (prý nebude, tak uvidíme). Ministr Síkela prosazuje „poválečnou“ energetickou diverzifikaci zdrojů, mluvil i o budoucím cenovém vývoji, který je největším konkurenčním rizikem EU vůči USA a Číně. A musel rovněž reagovat na otázky vnitřní a vnější konkurence.

Ta uvnitř Evropské unie byla vždy považována za motor správného ekonomického pohybu, tedy i tvorby cen, proto se také energetický trh liberalizoval. V době, kdy je EU nucena vystupovat jako silná geopolitická entita, se však tato teze zásadním způsobem mění. Tak se to alespoň jeví českému ministrovi, ale nejen jemu. „Vidíme, že více Evropy je mnohem lepší než méně Evropy,“ uvažoval pro mnoho lidí možná překvapivě Síkela a pokračoval: „Když spolu budeme neustále soutěžit, bude vítězem někdo jiný než my.“

GlobSec podpořil obnovitelné zdroje i jadernou energetiku. EU v tom musí být do budoucna soběstačná, autoritativně tvrdila Ursula von der Leyenová. „Když mluvíme o našich technologiích, polovodičích a umělé inteligenci, musíme navrhnout vlastní evropská řešení. Inovace a konkurenceschopnost jsou pro mě nejen nezbytnou součástí naší budoucí prosperity, ale také zásadní a klíčovou součástí naší dlouhodobé bezpečnosti,“ shrnula ve svém projevu šéfka EK. Takto definovaná bezpečnost je ale pořád jen rámcem, v němž se rozvíjejí aktivity lidí a firem. Firmy (a jejich majitelé) by si takové bezpečné prostředí pro podnikání jistě přály, zda si ho ve většině přeje většina obyvatel společné Evropy, je už otázka. Na GlobSecu se pochopitelně hodně mluvilo i o krizi demokracie, kterou zažíváme, o vlně populismu a bouři nespokojenosti s migrací a dalšími hrozbami hospodářské prosperity. Krotit tuto bouři – zdá se z panelů pražského GlobSecu – bude daleko náročnější úkol než vyzbrojení armád a nová evropská ekonomicko-energetická struktura.