Slovensko hledá lídra

Slovenský volič si zvyká na předčasné volby. Od vzniku samostatného státu v roce 1993 se uskutečnily třikrát – v letech 1994, 2006 a 2012 –, letos tedy budou počtvrté. Poměrný volební systém s jediným volebním obvodem přináší do parlamentu i při pětiprocentní hranici velký počet politických subjektů, stabilita vlády tudíž často závisí na několika, jež nejsou programově kompatibilní. Jejich ideová odlišnost a mnohdy i nezkušenost politiků pak přinášejí neustálou hrozbu rozpadu vládní koalice.

Současná vláda v demisi dávala najevo od začátku svého působení po volbách v březnu 2020, že její životnost je velkou otázkou. A koronavirová pandemie jen zvýraznila její nepřipravenost na náročné úkoly, když premiér a šéf vítězného hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OLaNO) Igor Matovič často rozhodoval zmatečně a občas za hranicí svých kompetencí, což nakonec vedlo k jeho vynucenému odchodu z křesla předsedy vlády a přesunu na post ministra financí. To vyvolalo mnoho jízlivých komentářů i vtipů na jeho adresu, neboť se prezentuje jako nemajetný, jenž všechen majetek z podnikání v minulosti převedl na svou manželku s tím, že financím vůbec nerozumí. Tento argument docela potvrzuje i jeho jednání coby správce veřejných financí.

Klíčoví nerozhodnutí voliči

Matovič, největší překvapení parlamentních voleb 2020, jehož OLaNO získalo 25 procent hlasů díky slibům, že zavede v zemi pořádek a vymýtí korupci, je dnes pro voliče největším zklamáním. Propad popularity v důsledku řady skandálů, veřejně praného špinavého koaličního prádla, porušování zákonů i ústavy a agresivně vedených trestních řízeních vůči politikům opozice, advokátům a podnikatelům přivedl vládní koalici v prosinci 2022 ke konci, když parlament vyslovil vládě nedůvěru.

V průzkumech voličských preferencí se OLaNO nyní pohybuje okolo šesti procent, přičemž na tuto úroveň se propadly i další dvě strany vládní koalice – Sloboda a Solidarita a Jsme rodina. Čtvrtý subjekt Za lidi, jenž ji rovněž tvořil, nemá v současnosti v parlamentě již ani vlastní klub, jeho poslanci dezertovali do jiných politických subjektů. Tato strana, kterou založil bývalý prezident Andrej Kiska, aby ji hned po volbách kvůli skandálu s nezákonným nabytím pozemků a trestnímu řízení vůči němu kvůli daňovým deliktům opustil, se propadla v průzkumech na úroveň statistické chyby – 1,5 procenta.

Předvolebním průzkumům nyní vládnou opoziční strany – Hlas bývalého premiéra Petera Pellegriniho s přibližně 20 procenty a Smer-Sociální demokracie (Smer-SD) rovněž bývalého, již trojnásobného premiéra Roberta Fica se stejnou podporou. Následují Progresivní Slovensko s přibližně devíti a Republika s osmi procenty. Nejčastější otázky nyní tudíž jsou, kdo zvítězí v předčasných volbách na konci září a kdo sestaví příští vládu.

Analýzy ukazují různé kombinace, možné i méně pravděpodobné, leč zapomínají na největší skupinu, která má potenciál změnit dosavadní odhady, kterou jsou nerozhodnutí – více než 20 procent voličů udává, že volit půjde, ale ještě se nerozhodli, koho budou volit. Na Slovensku se stalo téměř pravidlem, že předvolební průzkumy se prakticky nikdy nestrefily do výsledků voleb právě kvůli skupině nerozhodnutých, mezi nimiž jsou jednak ti, kteří se budou rozhodovat na poslední chvíli, jednak ti, kteří jsou již rozhodnutí, ale mají důvod to zatím tajit – neradi přiznávají, že budou volit někoho, kdo je v nemilosti médií, a až za anonymitou plenty odkryjí svou preferenci.

Ani jedna skupina nerozhodnutých nemá konkrétní představu, přičemž její pojmenování je úkolem politických marketérů, leč tyto předčasné volby nemají žádné velké téma. Bude se proto volit opět zejména proti něčemu, respektive někomu, někteří proti dosavadnímu chaosu, tudíž stranám současné vládní koalice, jiní proti návratu Roberta Fica a jeho strany Smer-SD. Na pozitivní projekty není energie ani vůle. Slovenská společnost je ostře a nesmiřitelně rozdělená, k čemuž značně přispělo nejprve covidové šílenství a nyní válka na Ukrajině. V jejich důsledku sílí tlak na omezování svobody projevu ze strany státních orgánů a současně servilita klíčových médií vůči dosluhující vládě.

Snaha prezidentky Zuzany Čaputové přimět parlament, aby zkrátil období nejistoty a napětí a přesunul zářijový termín voleb na červen, neuspěla. Igor Matovič ho odůvodnil jako nutnost, aby prý byl dostatek času obvinit a uvěznit politiky opozičního Smeru-SD. Ve vypjaté atmosféře má útok na opozici s pomocí trestních orgánů potenciál vyvolat spíše opačnou reakci – jánošíkovská tradice být na straně toho, komu se ubližuje, je stále živá. Z těchto důvodů nelze na otázku, jak dopadnou volby, nyní odpovědět. Jisté pouze je, že okurková sezona letos v létě na Slovensku nehrozí.

Autor je publicista a žije na Slovensku