Šperk za 41 tisíc? Ne, to je jeho stáří

Laik by řekl, že ten kousek dávné kosti vypadá trochu jako malá koňská hlava. S naznačeným okem a s tečkovaně vykreslenou, řekněme, uzdou… Vědci však o něm říkají daleko víc. Podle archeologů se jedná o pravěký přívěsek z mamutoviny rozpadlý vedví, který na výšku měří 4,5 centimetru, větší díl má šířku kolem 1,5 centimetru a tloušťku tří až čtyř milimetrů. Co je ovšem podstatné, destičkou vede skrznaskrz vyvrtaná dírka o průměru 2,3 milimetru a zdobí ji padesát vypíchaných puntíků. To vše prý činí z předmětu „nejstarší šperk“ v Eurasii!

Pro čtenáře týdeníku Euro je podstatné, že tato nazdobená část mamutího klu byla objevena nedaleko českých hranic – a sice v jihopolské jeskyni Stajnia kousek od Krakova. Stalo se tak již v roce 2010, avšak vědci mnoha oborů artefakt důkladně analyzovali, aby si byli jisti jeho stářím i pravostí ruční práce. Díky radiokarbonovému datování, elektronové mikroskopii a dalším infračerveným či technologickým analýzám víme, že se nějací „Prapoláci“ takovým přívěskem – možná magickým amuletem – krášlili už někdy před 41 340 až 41 730 lety.

Prašperky… a prašídla

A nevyvrtali to snad lidé do tak staro­bylé kosti až někdy později? Ne. Šperk totiž nemůže být o mnoho mladší, nežli byl mrtvý huňatý mamut. „Starší, zvětralý kel by byl pro opracování a vytvoření takového puntíkatého motivu nepoužitelný,“ řekla magazínu Nature chemič­ka Sahra Talamová z Boloni a Max-Planckova ústavu v Lipsku, jež vedla studii mezioborového 25členného týmu. Jejich práci koncem listopadu otiskl vědecký časopis Scientific Reports.

Do destičky, dost možná nošené na šňůrce, byl původně vyvrtán ještě jeden otvor (patrný ve zlomu). Skutečné paleolitické stáří šperku dokládá podle expertů i související nález – v jeskyni byla totiž nalezena i stejně stará 6,8 centimetru dlouhá jehla či spíše pracovní šídlo, jímž dávný umělec nejspíše rejdil a kutal ve vyráběné ozdobě. „Zooarcheologie a hmotnostní spektrometrie prokazují, že přívěsek byl zhotoven z mamutoviny a šídlo z koňské kosti,“ uvádějí výzkumníci ve své studii. Jehla nese stopy opotřebení na špičce; ano, vrtalo se jí.

Ať už přívěsek v jeskyni vyráběl šikovný muž, nebo nadaná žena, jde v rámci evropského pravěku o jedinečný nález. Jednoznačně dokládá, že naši předci – navíc nedaleko dnešního Česka – vyráběli mobilní čili přenosné umění a zdobené předměty. Jak píší sami výzkumníci, jde o „vůbec nejstarší známý člověkem vytečkovaný ornament“, též „osobní šperk vytvořený před 41 500 lety“, a tedy i „nejstarší předmět svého druhu v celé Eurasii“. Další poťupkované artefakty se objevují až v mírně mladším období, což platí pro nálezové lokality v současném Německu (Geissenklösterle), ve Francii (Tuto de Camalhot) nebo sibiřském Rusku (Jana).

Sondy do dávné mysli

Lidé, kteří takové abstraktní motivy vytvářeli – pro potěchu či magické účely –, už jistě měli symbolické myšlení, hovořili o své činnosti a žili v sociálním prostředí. „Nálezy zdobených předmětů jsou cenným dokladem kognitivních kapacit těch, kteří je vytvořili. U moderních lidí (homo sapiens) víme, že mozková kapacita byla od vzniku druhu patrně pořád stejná. Přesto jsou dobře datované nálezy, jež dokládají abstraktní myšlení, symbolické počínání a další aktivity, cenným přínosem pro poznávání počátků lidského myšlení,“ hodnotí nový objev Katarína Čuláková Kapustka z pražského Archeologického ústavu Akademie věd ČR.

O mamutovinovém šperku už víme, technicky vzato, hodně, ale zatím netušíme, proč vznikl, k čemu asi sloužil. Byl jen pro okrasu? Přinášel snad majiteli radost a obdiv jeho (nebo jejího) okolí? Zvyšovala ozdoba status v paleolitické společnosti lovců a sběračů? Nebo měla dotyčného chránit před zlými silami a nemocemi jako talisman? Těžko říct. Vědecký tým, v němž figuruje i mnoho polských expertů, přidal několik dalších hypotéz. A další už nabízejí jiní vědci: „Kdokoli vyrobil tyhle věci z jeskyně Stajnia, už mluvil jazykem. Povaha artefaktů nám přináší fascinující vhled do světa dávných tvůrců a hodnot, které vyznávali. Lze předpokládat, že koně a mamuti byli pro jejich životy důležití a předměty měly své významy na řadě úrovní,“ míní kupříkladu archeoložka Laura Basellová z Leicesterské univerzity.

Podle ní mohlo jít nejen o šperk, ale třeba i o počtářský systém, záznam měsíčních fází či soupis – přesněji řečeno „soupich“ – úlovků nebo klidně i zabitých nepřátel. Jakkoli se to zdá podivné, vědci už léta znají asi osmnáct tisíc let starou paviání kost z Išanga v Kongu, na které byly provedeny nejspíše nenáhodné řezy početních násobků, a dokonce i posloupnosti lichých čísel (9, 11, 13, 17, 19 a 21)! A z kraje nám bližšího, od Dolních Věstonic, známe vlčí kost starou třicet tisíc let, na níž je 55 zářezů v grupách po pěti… Vyřezal je nějaký prapočtář?

Celosvětové dějiny ozdob

Různé ozdoby nacházejí experti po celém světě, což dokládá jejich výjimečné postavení v lidské společnosti – v dávné, daleké i té současné. Kde se vzaly? „Vznik šperku zřejmě zpočátku souvisel s loveckou a plodnostní magií, ale již brzy začal plnit i estetickou funkci vyplývající z potřeby se zdobit. Šperk bývá definován jako předmět dekorativního charakteru sloužící k ozdobě těla nebo oděvu, spojující estetickou a praktickou funkci. To znamená, že šperk člověka nejen zdobil, ale též o jeho nositeli mnohé vypovídal. Mohl být symbolem moci, ukazatelem rodinného stavu, rodové příslušnosti či statusu. A musíme zdůraznit jeho magickou funkci, tedy vnímání šperku jako amuletu, který zahání zlé síly, nebo talismanu, jenž přitahuje štěstí a úspěch,“ řekla týdeníku Euro etnoložka Tereza Hejzlarová.

Coby vědkyně Univerzity Palackého se věnuje uměleckému řemeslu a šperkařství, zvláště v oblasti Střední Asie, kam často vyráží. Právě v zemích, jako jsou Uzbekistán či Kyrgyzstán, jež brázdí v sedle koně, se setkává s původním pojetím šperků. S magií. „U tamních obyvatel právě magická funkce šperku hrála a hraje jednu z ústředních rolí. Dodnes lze ve Střední Asii zaznamenat silnou víru v uhranutí. Proto tam byly populární amuletní schránky, tumary, do nichž se ukládaly předměty, jimž byly přisuzovány magické významy: mince, sůl, byliny, zvířecí srst a později pod vlivem islámu i modlitby z Koránu na papírku. Magickou moc však měl i materiál, z něhož byl tumar vyroben, i ornament, jímž by ozdoben,“ líčí Hejzlarová.

Tyto tumary se nosily prakticky na celém těle; připevňovaly se k pokrývkám hlavy, k oděvu, nosily se jednotlivě i v párech na krku, na zádech, na pažích, na hrudi a také na řetízku či pásku přes rameno, aby bylo chráněno podpaží, jelikož se věřilo, že tudy mohou do člověka proniknout zlí duchové… Jak vidno, mamutovinovou oz­důbku nemuseli ani dávní Evropané nosit jen kolem krku a pro okrasu. Na více než 41 tisíc uplynulých let dějin šperků a kouzel si vzpomeňte o Štědrém večeru, až se třeba sami budete těšit z nového šperku: okouzlujícího daru.