Správný čas uvolnění
I v ekonomice je všechno otázkou správného načasování, timingu. Nemůžete přijít na trh s novým výrobkem ve chvíli, kdy je přeplněn jinými podobnými, není zrovna dobré investovat do akcií, jsou-li na burze na vrcholu zájmu za posledních několik let a každou chvíli hrozí, že přijde korekce, pád a výprodej.
Králem dobrému timingu by měli být ochránci trhu, respektive instituce, které regulují celý ekonomický prostor, ať už jde o vládní, nebo státní instituce. Tou nejdůležitější je v tomto smyslu Česká národní banka. Ta v posledním roce a půl dost ztratila na důvěryhodnosti, když neudržela rozumnou míru inflace, která v souhrnu překračovala dvojciferná čísla, přičemž cílem banky byla procenta dvě.
Některé faktory (válka, cenové šoky, nastavení regulace trhu, cenové chování firem) samozřejmě banka ovlivnit nemohla, to, že zbytečně brzdila růst úrokových sazeb a zbavila se možnosti udělat rázné měnové gesto, které by ekonomické aktéry postavilo do latě, se jí ale odepřít nedá. Timing tak úplně nevyšel.
Dnes je problém opačný. Na konci roku ČNB snížila úrokové sazby o 25 bazických bodů, což měl být signál lepšího očekávání v letošním roce a také potvrzení, že už došlo k obratu. Prognózy jsou z hlediska inflace optimistické, je tedy namístě jít se sazbami dolů, má-li být podle odhadů inflace letos někde kolem tří procent. Tím ovšem optimismus končí, větší růstové možnosti české ekonomiky zřejmě naplněny nebudou, a to i proto, že Německo, největší evropská ekonomika, z jejíchž potřeb Česko nejvíce roste, se ani letos nerozjede naplno. Podnikatelská nálada je v minusu, vláda šetří, kde se dá, protesty v ulicích se množí. Odhady růstu se už blíží plusové nule.
Česko přitom růst potřebuje. Pokles ekonomické aktivity domácností, která dnes brzdí hospodářství, se už dál nedá vydržet, je tedy potřeba dát jasné znamení, že centrální banka růst podporuje. Není to sice primární cíl ČNB – jako například u americké centrální banky Fed, která sleduje i nezaměstnanost –, ale je to cíl, k němuž má banka v celkové ekonomické situaci přihlížet. Pokud navíc ekonomice nemůže ve větší míře pomoct vláda, jež naopak výrazně šetří, je na takový impulz českému hospodářství ta nejvhodnější doba. Jinak lze těžko splnit odhad centrální banky, že ekonomika poroste o 1,2 procenta.
Pokles sazeb minimálně o půl procentního bodu měl možná přijít už v prosinci. ČNB k němu zřejmě přistoupí až na začátku února, kdy bude další měnové zasedání. To už je pro tu správnou dobu nejvyšší čas. Timing je v tomto případě všechno, má-li se banka dostat na sazby ve výši 4,5 procenta uvedená v prognóze, není na co čekat. Jinak budeme na efekt nových sazeb čekat další dva roky a to českému hospodářství nepomůže.
Česko je jedna z mála zemí, která dosud nepřeskočila v ekonomickém vývoji předcovidovou úroveň. Letošní rok by to měl definitivně změnit. Česká národní banka k tomu může výrazně přispět. Kdy jindy než teď, kdo jiný než ona.
