Stát na mírné dietě

Jedno se musí kabinetu Petra Fialy nechat. Po měsících a měsících diskusí a dohadů připravil materiál, jenž má jasnou logiku a míří k úsporám ve veřejných financích. Pokles deficitu o 94 miliard korun, který už zcela oficiálně slibuje vláda, je o dvacet miliard vyšší než původní úvahy, je ale skoro o šedesát miliard nižší, než kolik žádaly dvě vládní strany – STAN a TOP 09. Premiér Fiala tak potvrdil, že je vyvažujícím mužem středu, který se sice mírně naklání doprava, ale chce udržet prostřední rovinu jakéhosi bazálního politického konsensu a sociál­ního smíru.

Petr Fiala si dal v přípravě konsolidačního balíčku záležet na tom, aby se tento materiál nedal hodnotit jako zvyšování daní, jakkoli to například v oblasti majetkových daní a daně z příjmu podniků zvýšení je. Zvýšení o dva, v případě majetkových daní o jeden procentní bod ale není nic strašlivého, co by české firmy nezvládly. Zrušením řady daňových výjimek se také mírně zvýší výběr daní od fyzických osob, což nebude nijak dramatické (odhadem 2,7 miliardy korun navíc), firmy působící v Česku by do státního rozpočtu po­dle prognózy ministerstva financí měly po schválení konsolidačního balíčku přidat 22 miliard korun ročně.

Zásadní je změna v systému daně z přidané hodnoty. Přechod na dvě sazby – 21 procent a 12 procent – zpřehlední a zjednoduší celý systém. Vláda tu šla evidentně najisto v tom, že může prodávat svůj plán jako zlevnění léků či potravin, protože sazba tu padá ze 14 na 12 procent. Konečná cena ovšem záleží na výrobcích a prodejcích, konkrétní dopad tedy není zaručen. Podstatné pro kabinet je však to, že s čistým svědomím může říct: chtěli jsme, abyste mohli ušetřit přes šest mi­liard korun, pokud to nepocítíte, není to už naše chyba.

Stejnou logiku má jediná nová daňová výjimka, kterou je nulová sazba DPH na knihy; tomuto tématu se týdeník Euro podrobně věnoval loni. „Umožňují to evropské regule, také jsme se inspirovali v Evropě, kde je taková podpora vcelku běžná,“ řekl ministr financí Zbyněk Stanjura, který jako ochránce státní kasy dobře věděl, že tato příjemná a jistě populární úlitba vzdělanosti a svobodě slova státní kasu skoro nic nestojí. Šest set až osm set milionů je pro rozpočet bagatelní částka, zato knižnímu průmyslu může výrazně pomoct. Zejména knihkupcům a menším nakladatelstvím.

Daňové úpravy však podle Fialy nejsou centrem připraveného balíčku. Premiér si při prezentaci změn dával velmi záležet na tom, aby nezapadlo to hlavní. „Vláda skutečně šetří na výdajové stránce. Plní tedy to, co slibovala, snižuje výdaje státu, zeštíhluje stát,“ řekl Fiala, který také dodal, že vláda se vyhýbá extrémům, jež doporučují různí komentátoři, od maximálních škrtů po nulové škrty a zvýšení daní. Až doposud se zdálo, že něco takového je prakticky nemožné, vládě se to nakonec povedlo. Nutno ale říct, že tato mírná redukční dieta zahrnuje i přísun nových daňových peněz, jakkoli z větší části vláda šetří na výdajích. Jaký kouzelný klíč tedy kabinet našel, aby stát zeštíhlel a byl pružnější a efektivnější, jak o tom sní Petr Fiala a jeho koaliční partneři, a „Česko ve formě“, jak zní hlavní marketingový slogan nové kampaně na podporu konsolidačních změn?

Pryč s dotacemi

Skoro se zdá, že ministr financí a jeho poradci z Národní ekonomické rady vlády (NERV) vyslechli bývalého prezidenta Miloše Zemana, který rok co rok při schvalování rozpočtu v Poslanecké sněmovně doporučoval vládě, aby zrušila daňové výjimky, čímž získá několik stovek miliard korun. Vláda na základě rad NERV – jeho členové byli součástí vládní prezentace, aby byl zdůrazněn obecnější konsensus a odborný postup vlády – zrušila hned 22 daňových výjimek, od slevy na studenta po slevu na školku. Největší objem peněz se ale ušetří jinde: na dotacích!

„Už to bylo neúnosné, v celém tom systému byly dotace tak rozsáhlé, že tvořily samostatný dotační průmysl,“ postěžoval si ministr Stanjura. Na budování dotačního průmyslu se podílely všechny vlády, včetně této, jež v opozici tlačila na řadu covidových programů, které se teď zruší. Fialova vláda je ale první, kdo se v tomto lese podpor snaží udělat alespoň základní pořádek, přesněji proklestit cestu tak, aby bylo jasno, co, kolik, odkud a kam proudí.

Ořezání „dotačního byznysu“ nejvíce pocítí firmy navěšené na podporu ministerstva průmyslu a obchodu. Redukcí se tak ušetří dvacet miliard korun. V resortu zemědělství to bude polovina této částky, šest miliard korun seškrtá doprava. Celkově tak vláda prostým škrtáním dotační podpory na jednotlivých ministerstvech ušetří skoro 55 miliard korun. Premiér si opět dal záležet na přesnosti formulace „jde o neinvestiční dotace“. Proč to podtrhuje, je zřejmé: snaží se tak vyvrátit kritiku, že vláda přestává podporovat český průmysl, především malé podniky. Přesto se objevuje obecnější kritika, spočívající v tom, že škrtání dotací je v podstatě omezování cílené průmyslové politiky, či dokonce rezignace na ni, a tedy jakýsi účetní trik, který nepřináší žádné šetření v nákladném provozu státu. Tam ale vláda slibuje úsporu 11 miliard korun, což sice není oněch „šest procent v každém resortu“, které sliboval Fiala před volbami, to by muselo být až desetkrát více, ale na jakoukoli českou vládu posledních let je to vlastně velmi slušný výkon.

Důchodová skoro reforma

Nejkontroverznější částí konsolidačního balíčku překvapivě nejsou daně a jejich nové nastavení, ale mzdové omezení ve státní správě, kde ministr Stanjura po dohodě s koaličními partnery nakonec navrhl šetření ve výši 9,7 miliardy korun. Proti tomuto omezení dopředu protestoval šéf nejsilnější odborové centrály, Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), a neúspěšný kandidát na prezidenta Josef Středula. Proti omezování platů ve státním sektoru jsou i soudci a státní zástupci, vládu v tomto ohledu čeká ještě složité jednání a hodně horká půda.

Vládní opus magnum má ještě jednu velmi podrobnou složku, kterou je důchodová reforma. Jistě se i tentokrát povede debata o tom, že jde jen o parametrické změny, ale ty jsou tentokrát tak rozsáhlé, že je už jedno, jak se takovému plánu bude říkat. Jisté je, že nový plán radikálně omezuje odchody do předčasného důchodu a zabudovává do systému postupné zvyšování odchodu věku do důchodu v závislosti na prodlužování věku dožití.

Při dobré konstelaci se tak může časem stát, že do důchodu půjdou lidé skutečně v 68 letech, protože takto zavedený státní důchodový automat usoudí, že mají šanci brát důchod 21 let. To je samozřejmě nadsázka, další prodlužování věku odchodu na penzi je však realitou, s níž musíme všichni počítat.

Ministr práce a sociálních věcí a šéf lidovců Marian Jurečka prozradil i to, že základní zaručený důchod bude dosahovat 20 procent průměrné mzdy, zásluhová složka pak nezvedne důchody ani na 50 procent průměrného výdělku. Z toho vyplývá jediné – začít se intenzivně zajišťovat ve třetím pilíři, který má projít motivačními změnami, jež zatím ministr neprozradil.

Česko má teď konečně zase něco podstatného, o čem se má a musí diskutovat. Vládě to trvalo až příliš dlouho, teď ale dokázala, že se nebojí politických rozhodnutí, že se nebojí dělat politiku. Česko to přinejmenším velmi oživí, státnímu rozpočtu snad i pomůže a politiku zase vrátí k vážné debatě o reálných problémech. Vládu netřeba chválit, dokonce se dá čekat, že přijde více kritiky než poplácání po zádech. Jednu pochvalu si ale dovolit můžeme. Přicházejí změny, které se minulé vlády ze strachu o hlasy bály jako čert kříže. Za odvahu udělat něco nepopulárního, co se ve veřejném zájmu udělat musí, i když třeba ne ideálně, se zatleskat může, ba má.