Studená válka II

Všechno to odstartovala pandemie covidu- 19. Do té doby neznámá nemoc, které se zalekl celý svět, zablokovala světové obchodní cesty a zboží, které předtím vcelku hladce putovalo po celém světě, se zastavilo kdesi v přístavech na východě Asie. Globální ekonomický stroj se zadrhl a ti, kteří v něm jeli, se najednou začali intenzivně zajímat, jak vlastně tenhle stroj funguje. A hlavně jak by fungovat mohl a měl, aby při další přírodní katastrofě podobné covidu nehrozil kvůli výpadku na druhé straně zeměkoule domácí ekonomický kolaps.

Blokáda světa, k níž došlo, je už dnes dávno uvolněná, kontejnery plné zboží se postupně znovu rozjely po světě, mezinárodní obchod se však dosud nevrátil tam, kde byl, a už se asi ani nevrátí. Jak ukazují nové studie Mezinárodního měnového fondu (MMF), posledních několik let se rychle rozjíždějí deglobalizační proudy podle geopolitických linií, a to dokonce natolik, že dříve šílené úvahy o vzniku nové studené války začínají nabírat velmi reálné obrysy. Exponenciálně globálně roste počet různých obchodních omezení a cel, což souvisí i s proměnou americké zahraniční politiky, která je od nástupu Donalda Trumpa v roce 2016 namířena obchodně cíleně proti Číně. Současný prezident Joe Biden v tomto trendu pokračuje. Z pohledu globálního obchodu tedy není vůbec důležité, kdo z těchto dvou politiků vyhraje v listopadu volby, protože ochranářská politika a soupeření s Čínou o globální vedení světa bude pokračovat, ať už bude v Bílém domě jeden, nebo druhý.

Blokové obchodování

Prudký odklon od otevřeného globálního obchodu, který zažíval zlaté časy od 90. let minulého století až do začátku covidové pandemie, dokládají i čísla MMF, jež mimo jiné ukazují, že objem regulačních či protekcionistických opatření se během posledních pěti let ztrojnásobil! Obchodní bariéry pochopitelně omezují toky zboží i peněz.

Největší regulace dopadá na zboží, nejvíce se bojuje o technologické novinky a suroviny, které jsou na jejich výrobu potřeba. Méně se regulují služby, výrazné omezení lze ale zaznamenat i v přímých zahraničních investicích, které zase začínají mít politickou barvu daného bloku. Čínské investice jsou v Evropě velmi problematické a předem politicky podezřelé, každý jüan, který se tak do Evropy dostane, je něco jako čínská útočná zbraň v boji o světový vliv.

Další akceleraci blokové deglobalizace přinesla ruská válka na Ukrajině. Sankce a odklon od mezinárodního obchodu směrem k soběstačnosti vlivových bloků se musel někde odrazit. Obchodní a investiční toky jsou stále častěji přesměrovány právě podle geopolitických linií, což byl jeden z průvodních znaků studené války ve druhé polovině 20. století, která skončila „velkým obchodním otevřením“ v přelomovém roce 1989. Jinak řečeno ekonomická čísla o vývoji světového obchodu jasně dokládají, že na trzích se stále častěji obchoduje podle příklonu k tomu či onomu politickému bloku. Jedním z nich je blok americký, kam samozřejmě patří i Evropa, druhý blok je čínský, kam patří většina velkých nových ekonomik jako Brazílie nebo Indie a samozřejmě Rusko. Třetí blok tvoří nezúčastněné státy, které často plní roli jakéhosi obchodního prostředníka. MMF o těchto zemích pojednává jako o „spojovatelích“ (connectors). Proč a jaká je přesně jejich role, ještě vysvětlíme.

„Například čínský podíl na americkém dovozu se mezi lety 2017 a 2023 snížil o osm procentních bodů. Ve stejném období klesl podíl USA na čínském vývozu asi o čtyři procentní body,“ zachycuje deglobalizační pohyb na obchodních číslech Gita Gopinathová, první zástupkyně výkonné ředitelky MMF. „A přímý obchod mezi Ruskem a Západem se po invazi na Ukrajinu a následných sankcích proti Rusku zhroutil,“ připomíná ekonomka. Gopinathová a týmy MMF zjistily, že pohyby mezi spřátelenými bloky vlivu a uvnitř těchto bloků postupně skutečně narůstají, celé schéma se nápadně podobá tomu, co se dělo za studené války. „Je pozoruhodné, že tyto vzorce nejsou řízeny výhradně USA nebo Čínou a přetrvávají, i když tyto dvě země vyřadíte z ekonomických projekcí. Celkový obraz i tak zůstane stejný,“ vysvětlila během prezentace studie o světových trendech deglobalizace ve Washingtonu ekonomka MMF Gopinathová. Právě tato skutečnost je nejpřesvědčivějším důkazem, že geopoliticky řízené „blokové obchodování“ skutečně funguje, když se jednotlivé spřátelené blízké státy v bloku samy od sebe řídí tím, jakou obchodní politiku globálně nastavuje Čína či USA.

Čína versus EU

Nejčerstvějším případem takového postupu ve shodě s nastavením bloku jeho lídrem jsou cla na dovoz čínských elektrických aut, která navrhla Evropská komise, aby tak ochránila evropské výrobce elektromobilů, jež drtí dumpingová konkurence z Číny. Navržená cla se pohybují od patnácti do 38 procent podle konkrétní značky vozu, a hlavně podle podílu státní čínské podpory v nich. Auta BYD hlavního sponzora fotbalového Eura v Německu by měla být zatížená clem 18 procent, vozy značky SAIC mají nejvyšší clo – 38 procent. Dopady na tržní cenu budou obrovské. Pro představu, nejprodávanějším čínském elektrickým vozem na německém trhu je model MG4 čínské společnosti SAIC, kterých bylo od začátku roku do května v Německu nově přihlášeno k provozu 4 700 kusů. Cena tohoto vozu se po zavedení ochranářských cel zvýší o 13 tisíc eur (!), MG4 tak bude stát v průměru 48 500 eur.

Jeho největší konkurent, elektromobil ID3 společnosti Volkswagen, se přitom dnes prodává od 35 tisíc eur výš, v závislosti na dodávané výbavě. Německé auto tak získá jasnou konkurenční výhodu a vrátí se s velkými nadějemi na úspěch do obchodní prodejní hry.

Týdeník Euro se tomuto tématu věnoval v předminulém vydání. Od té doby se ještě zvýšil odpor evropských automobilek proti tomuto ochranářskému kroku, od něhož šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová nechce ustoupit. Zájmy mnoha evropských automobilek jsou totiž ve výrobě často propojeny s čínskými partnery, němečtí výrobci aut mají velké obchodní zájmy v Číně, někteří dokonce pracují s Číňany na společných modelech. Rozpoutání obchodní války v oblasti elektroaut se jim opravdu nehodí.

Pokud cla na čínská e-auta budou skutečně zavedena, je jasné, že právě evropští výrobci budou v Asii biti. Čína už oznámila, že na cla bude reagovat recipročně, což znamená zejména zdražení oblíbených luxusních evropských aut na čínském trhu.

Součet případných pro a proti při zavedení cel neudělala ani Evropská komise, ani odborníci na oblast automotive. Ti nejsou s to odhadnout, zda zavedení cel bude mít pro Evropu pozitivní, či negativní účetní výstup. Deglobalizace v bloku každopádně postupuje.

Spojovatelé udržují globalizaci

Automobilový průmysl je jedním z příkladů, jak celá věc funguje. Evropská cla na čínská elektrická auta vstupují do globální situace ve chvíli, kdy USA zavedly na stejné výrobky stoprocentní cla. Evropská unie tedy jen následuje americkou linii, a to dokonce se stejnou argumentací boje proti dumpingovým cenám a nepovolené státní podpoře. Podobně se v americkém bloku postupuje v oblasti sankcí vůči Rusku, které ale tu a tam neprojdou v plánovaném rozsahu, někdy kvůli zájmům Maďarska, někdy pro změnu kvůli Německu, když sada omezení a zákazů nevyhovuje zájmům německého průmyslu.

Ekonomické sankce proti Rusku nefungují tak, jak si všichni představovali. Děje se to mimo jiné i proto, že na globálním trhu působí již zmiňovaní „spojovatelé“, tedy země, přes které se obchoduje se zbožím, s nímž se v daném směru obchodovat nemělo. Co se nesmí prodat do Ruska, vyveze se třeba do Kazachstánu, kde se zboží přebalí a do Ruska doveze jako kazašské zboží. Rozsah těchto operací po celém světě, ať už se na nich podílí Kazachstán, v ohromném měřítku třeba Vietnam, nebo na americkém kontinentu Mexiko, je obrovský. Díky nim se paradoxně udržuje globální obchod mezi jednolitými bloky. Kdyby „spojovatelé“ nedělali svou práci, byla by studená válka II (ekonomický boj o politický vliv spřáteleného bloku) daleko tíživější a viditelnější realitou, než jakou je dnes.

Jednoznačně to potvrzuje i zástupkyně výkonné ředitelky MMF Gita Gopinathová: „Části obchodu a investic jsou přesměrovány přes třetí země, což částečně kompenzuje narušení přímých vazeb mezi USA a Čínou. Od roku 2017 je větší čínská přítomnost v zemi – měřená buď prostřednictvím vývozu, nebo oznámených investic na zelené louce – spojena se zvýšeným vývozem těchto zemí do USA,“ potvrzuje ekonomka fondu, která dlouhodobě sleduje deglobalizační pohyby v mezinárodním obchodě a investování. „Vznik těchto ,spojovacích‘ zemí – především Mexika a Vietnamu – zmírnil globální ekonomický dopad radikálního oddělení přímého obchodu mezi Spojenými státy a Čínou,“ dodává Gopinathová, podle níž zůstává otevřenou otázkou, do jaké míry toto faktické obcházení regulací a sankcí pomáhá diverzifikovat trh a zvyšovat odolnost globálních dodavatelských řetězců.

Uvolnění v nedohlednu

Rozpad světového trhu do vlivových bloků, které spolu neobchodují a kterému bychom mohli říkat studená válka II, se díky „spojovatelům“ tedy zatím nekoná. Respektive neběží naplno. Dnešní bloková roztříštěnost světového obchodu se podle MMF zatím výrazně neliší od počátečních let té původní studené války. Ve srovnání s průměrným „meziblokovým obchodním deficitem“ za celé období studené války je však dosavadní fragmentace o řád menší.

Stále však existuje důvod k obavám, jak říká ekonomka Gopinathová: „Fragmentace obchodu je dnes mnohem nákladnější, protože na rozdíl od začátku studené války, kdy obchod se zbožím ke světovému HDP činil 16 procent, je nyní tento poměr 45 procent. Navíc zatímco tehdy země v rámci bloku rušily obchodní omezení, nyní jsme v prostředí rostoucího protekcionismu i v rámci bloků.“

Stačí připomenout problémy evropských firem na americkém trhu (zase ty automobily), regulovaném často i ve vztahu ke zboží ze spřátelené EU.

Mezinárodní měnový fond je přesvědčen, že obchod má být dál hlavním kanálem přetváření globální ekonomiky. Omezení obchodu, včetně zahraničních investicí, by snížilo zisk ze specializace, omezilo úspory z rozsahu a omezilo hospodářskou soutěž. Potlačena by byla i schopnost obchodu podněcovat přerozdělování v rámci odvětví a vytvářet zisky z rostoucí produktivity.

Méně obchodu by také znamenalo omezení dalšího šíření vědění a know-how, což je klíčová výhoda globální obchodní integrace. Užitečným příkladem je podle MMF brexit. Obchodní odpojení od Evropy britské ekonomice rozhodně nepomohlo a přesto, že zůstává v americkém bloku, nové regulace vztahů s EU podvazují většinu výhod volného mezinárodního obchodu.

Nová studená válka probíhá skrytěji a trochu jinak než ta ve 20. století, její realitu však nelze popřít. Zastavit ji může jedině politická dohoda mezi bloky, která je dnes ale stejně nemožná jako kdysi. A uvolnění je zatím v nedohlednu.