Televizní a rozhlasová daň. Pro všechny
Minulý týden představil ministr kultury Martin Baxa (ODS) finální verzi novely zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Pracovní skupina – složená z úředníků resortu, zástupců koaličních stran i veřejnoprávních médií – pracovala od loňského roku na úpravách legislativy a nové výši koncesionářských poplatků. Ty by se od ledna příštího roku měly zvýšit v případě České televize o patnáct korun na 150 korun měsíčně, u Českého rozhlasu pak o desetikorunu na nových 55 korun měsíčně.
Poplatky, jež platí domácnosti veřejnoprávní televizi, se neměnily od roku 2008, v případě rozhlasu dokonce od října 2005. K jejich navýšení se Fialova vláda zavázala již ve svém koaličním prohlášení, tudíž je s podivem, že tato příprava zabrala dva a půl roku.
Horší zprávou ovšem je, že Baxa a spol. se nedokázali ubránit tlaku veřejnoprávních médií a kývli na rozšíření seznamu přístrojů, jejichž majitelé budou muset koncesionářské poplatky platit. Zatímco dosud zákon hovořil o příjmu pozemní, kabelovou a satelitní formou, nově se povinnost vztáhne na všechna zařízení, která umožňují přijímat vysílání přes internet. Tedy zejména počítače, notebooky, tablety a, ano, chytré mobilní telefony. Není podstatné, zda se někdo přes smartphone dívá na Českou televizi, nebo poslouchá ČRo, z hlediska poplatku je klíčové, že to jeho zařízení umožňuje.
Technologické rozšíření, které se dostalo do návrhu zákona, se týká několika milionů lidí, kteří za veřejnoprávní média dosud platit nemuseli. Podle posledního sčítání lidu v naší zemi „hospodaří“ více než 4,8 milionu domácností. Jenže z tohoto počtu domácností platí koncesi České televizi jen 3,3 milionu, do Českého rozhlasu putují poplatky dokonce jen ze tří milionů domácností. Zbývající lidé buď televizi či rozhlasový přijímač nemají, nebo vlastnictví takového přístroje v čestném prohlášení zamlčeli.
Pokud přes zákonodárce projde pasáž o zpoplatnění elektroniky, které lze využít k internetovému připojení, rozšíří novela zákona okruh poplatníků ČT a ČRo vlastně na celou populaci. Podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) z loňského jara používá chytré telefony totiž 82 procent osob v zemi, internet dokonce 86 procent. Je přitom vysoce pravděpodobné, že zbytek populace jsou zástupci starší generace, která vlastní televize a rádiové přijímače, a poplatky tedy i platí. Obě instituce budou mít dokonce právo hledat neevidované poplatníky pomocí dat (!) od poskytovatelů připojení k internetu.
Ministrem Baxou posvěcené rozšíření poplatků je v podstatě novou televizní a rozhlasovou daní. Veřejnoprávní daní, která postihne až na výjimky úplně všechny v České republice. I nadále budou domácnosti platit jen jeden poplatek, bez ohledu na počet zařízení, zato se bude týkat všech téměř pěti milionů domácností. Televize a rozhlas si budou moci v klidu sáhnout na peníze nových koncesionářů, aniž by předvedly jedinou snahu o úspory či zefektivnění svého provozu… Od ministra „pravicové“ strany bych očekával větší úsilí v boji se šéfy veřejnoprávních médií, když jim na stříbrném podnose servíruje miliardy. Z nové daně.
