Trumpova kličkovaná

Po tu dobu mají platit plošná a přijatelnější desetiprocentní cla s výjimkou Číny, které ještě naložil ke 105 procentům dalších dvacet jako odvetu za odvetu. A započetl clo dřívější. Ale Trump chce jednat i s Pekingem, což dosud vylučoval. Trvalo týden, než propad na akciových a dluhopisových trzích spolu s vytrvalou kampaní šéfů firem, zákonodárců, lobbistů a zahraničních představitelů přiměl Trumpa změnit kurz.

Ve svém vystoupení, kdy ústup oznámil, prohlásil, že se spolehl na svůj instinkt, když sledoval, jak trh s dluhopisy klesá, a poslouchal podnikatelské lídry, kteří vyjadřovali obavy z recese. Ty obavy byly v byznysu opravdu velmi silné. Banka Goldman Sachs nadvakrát zvedla svůj odhad pádu americké ekonomiky do recese z 20 na 45 procent. Další analytická pracoviště byla ještě pesimističtější. Podle listu The Wall Street Journal měl na Trumpovo rozhodnutí velký vliv ministr financí Scott Bessent, který byl o minulém víkendu zaplaven znepokojenými telefonáty z Wall Streetu a měl silný pocit, že musí Trumpa přesvědčit o nutnosti pauzy. V neděli měl dlouhý rozhovor s Trumpem a ve středu byla ta pauza oznámena. Poplach podle všeho vyvolal výprodej amerických dluhopisů, který zvedal úroky, a tudíž i náklady na obsluhu obřího státního dluhu.

Akciové trhy hned po Trumpově vystoupení zastavily svůj dvacetiprocentní propad a během jediného dne vrátily polovinu týdenních ztrát. Je ale otázkou, jak dlouho optimismus vydrží. Devadesát dnů není mnoho a vyjednávání budou složitá, protože tahle pauza neznamená, že by se Trump vzdal své ekonomické strategie založené na tom, že vysoká cla přinesou do státní kasy miliardy, jež bude možné použít na snížení daní a ještě zbude na umořování státního dluhu, který loni překonal sto procent HDP. Trump si ještě před pár dny liboval, že jeho celní válka přináší USA dodatečné příjmy dvou miliard dolarů denně. Obdobně Trumpovi leží v žaludku obchodní přebytek, který mají s USA četné země a největšími hříšníky z jeho pohledu jsou Čína a EU. Jeho přesvědčení, že americký obchodní deficit vzniká tím, že ostatní země švindlují, brání dovozům amerického zboží, a USA tak jsou okrádány, trvá od osmdesátých let a jedno zemětřesení na trzích ho nezmění.

Pokud bude Evropa chtít uspět v jednáních a zabránit původně uvaleným clům na úrovni vážně poškozující unijní ekonomiku, bude muset ve svých nabídkách přitlačit. Zrušení cel na průmyslové zboží nebude stačit. Trump dobře ví, že cla jsou jen vrcholek ledovce evropské merkantilistické politiky bránící dovozům nejen z USA. A útočí s tím na evropské politiky, stejně jako s požadavky na nákup amerického plynu a ropy.

I kdyby se podařilo vyjednat, že současná a dočasná desetiprocentní cla v USA zůstanou zachována, bude to několikanásobek původního stavu a povede to k přebudovávání dodavatelsko-odběratelských řetězců v celém světě a omezení světového obchodu. Což pro nás rozhodně není dobrá zpráva.