Ukrajinci se vyplácejí

Válka na Ukrajině se dostala do další kritické fáze. Útočící ruské jednotky na řadě míst prolamují frontu, začal nový útok ze severu země. Obyvatelstvo se dalo opět do pohybu, obavy rostou. Ukrajině chybí vojenský materiál, ale především vojáci. Materiální vojenská pomoc, z vnitropolitických důvodů dlouho odkládaná americkým Kongresem, už podle amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena dorazila na Ukrajinu. Teď ještě doplnit stavy vojáků. „Nepřítel má nad námi sedminásobnou až desetinásobnou početní převahu, chybějí nám lidé,“ tvrdí ukrajinský generál Jurij Sodol. „Tajemství“, o němž se ví od počátku války.

Prezident země Volodymyr Zelenskyj proto vydal nový mobilizační zákon, který přikazuje všem mužům mezi 18 a 60 lety, aby upřesnili na úřadech své údaje, jinými slovy aby se přihlásili jako potenciální bojové rezervy. Ukrajina chce shromáždit všechny bojeschopné muže a podrobit je plošnému výcviku, ten by měl začít prvního září letošního roku. Řada mužů, kteří podléhají novému zákonu, je ale dnes v zahraničí, od Polska přes Česko po Německo, a do války se jim nechce. Někteří z těch, kteří zůstávají na ukrajinské půdě, se naopak chystají vydat do ciziny, aby nemuseli na frontu. Ukrajinci, kteří se na úřadech nenahlásí, se vystavují trestnímu postihu a nebudou jim vydány ani cestovní doklady, ani žádná jiná oficiální potvrzení, která by jim dovolila pobývat na cizím území. Útěk před válkou začíná být podle české policie realitou, dá se tedy čekat, že do Česka přijdou jak tito zběhové před vojnou, tak noví migranti, kteří utíkají před postupujícími Rusy.

„Máme informace ze Slovenska, kde vzrostl počet Ukrajinců, kteří byli zjištěni v rámci neoprávněných vstupů na jeho území,“ řekl policejní prezident Martin Vondrášek na jednání v Poslanecké sněmovně. Vondrášek na následné tiskové konferenci uvedl, že nová uprchlická vlna může být velmi početná, policie odhaduje až 200 tisíc lidí. Podle šéfa policie to má přímou souvislost s novými mobilizačními zákony, a tedy i se změnou věkové hranice branné povinnosti ukrajinských mužů, která nově klesla z 28 na 25 let.

Polsko a Litva už oznámily, že pokud o to Ukrajina požádá, jsou připraveny případné brance, utíkající před vojenskou povinností, vracet zpět na Ukrajinu. Česká vláda o této morálně velmi citlivé věci ještě nerozhodla, podle ní bude záležet na tom, jak se rozhodne sama Ukrajina a o co konkrétně požádá. S tím souhlasí i opoziční stínový premiér za ANO Karel Havlíček: „Ukrajinci sami si musí říct, jak by si to celé představovali, pak bychom s repatriacemi těchto lidí asi neměli problém. Jen si ale říkám, jak asi tito mladí muži potom budou na frontě bojovat, když utíkají před válkou už teď.“

Vláda by s organizací takových nucených odchodů neměla mít logistické ani administrativní problémy, momentálně probíhá 460 dobrovolných odchodů Ukrajinců z Česka zpět na Ukrajinu, které kabinet minulý týden odsouhlasil. Česká vláda těmto lidem platí cestovné a humanitární péči na cestě.

Výdaje na pomoc klesají

Česko má dost velké praktické zkušenosti z předchozích vln, takže by ho ani případná nová vlna migrace z Ukrajiny nepřekvapila. Na českém území žije podle údajů policie dnes kolem 570 tisíc Ukrajinců, z nichž více než čtvrt milionu pobývalo na českém území už před válkou. Jsou to lidé s trvalým pobytem, kteří většinou pracují a nejsou závislí na českém sociálním systému. Nejčastěji byli zaměstnáni ve stavebnictví, které by bez nich prakticky nefungovalo. Z údajů českého ministerstva práce a sociálních věcí vyplývá, že podobné je to i s těmi, kdo přišli do Česka kvůli válce. Většina pracuje a nejsou větší problémy s jejich zapojením do běžného života společnosti.

Opoziční rétorika však mluví o něčem jiném a vykresluje úplně jiný, dramatičtější obraz. ANO a SPD se v parlamentu střídají ve vystoupeních, v nichž se pomoc Ukrajincům v Česku ukazuje jako naddimenzovaná a morálně problematická. „Pomáháte Ukrajincům, ale nepomůžete českým lidem,“ nestydí se lhát lídři opozice Andrej Babiš a Tomio Okamura. Oba taktéž ve společné shodě vytvářejí dojem, že na pobyt Ukrajinců Česko dlouhodobě doplácí, čímž trpí čeští občané. Stejně mluví spekulativní dezinformační videa kolující na sítích, jež podporují toto vyprávění o „dobře vyživovaných Ukrajincích“ a „trpících chudých Češích“, které vláda nepodporuje buď vůbec, nebo mnohem méně než Ukrajince, přitom oni jsou ti naši, naši vlastní lidé. Realita je přitom dost jiná.

Fialův kabinet v opakovaných zákonech, nazývaných souhrnně Lex Ukrajina, postupně snižoval pomoc ukrajinským uprchlíkům, jakkoli zdravotní péče zdarma a další výhody zůstávají. Ve všech dalších aspektech jsou podmínky mnohem tvrdší než na začátku krize. Například v dotaci na bydlení je situa­ce pro přicházející uprchlíky z Ukrajiny dnes mimořádně složitá. Uprchlíci musejí shánět bydlení na volném trhu, proto také potřebují pravidelně pracovat, a i tak seženou jen velmi omezené bydlení, kam se musí vejít více lidí, aby vyšli s penězi. Lex Ukrajina tak dlouhodobě a systematicky či cíleně zvyšuje ekonomický tlak na uprchlíky. Když se řekne, že je fakticky nutí, aby si hledali práci a starali se sami o sebe, není to nikterak přehnané. To zároveň znamená, aby se co nejrychleji naučili jazyk a přizpůsobili se prostředí.

Stát už rozpočtově vydělává

Ze statistik ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) je zřejmé, že takzvanou dočasnou ochranu, prodlouženou opět o rok (o ten letošní) v Česku využívá 370 tisíc Ukrajinců, celá třetina z nich jsou děti. Na 120 tisíc těchto lidí, ze dvou třetin žen, je ekonomicky aktivních, snaží se tady pracovat a v drtivé většině se jim to daří. Přesto je ještě šestnáct tisíc ukrajinských občanů registrováno na Úřadu práce, kde práci zatím hledají. Osmdesát procent pracujících bere méně kvalifikované práce. Například v obchodních službách či v továrnách je dnes velká většina ukrajinských pracovníků, tedy spíše pracovnic. Kdyby stát lépe využil vzdělané Ukrajinky, získala by státní pokladna násobně více na daních.

Česko podle informací MPSV počítá s tím, že celkově bude pomoc Ukrajině od začátku války stát 47 miliard korun. Největší nápor na výdaje státu byl v prvním roce ruské války proti Ukrajině, tedy v roce 2022, kdy nebylo pro statisíce uprchlíků připraveno vůbec nic. Pomoc státu ale s pokračujícími lety a růstem připravenosti státní správy na krize a také se změnou Lex Ukrajina postupně klesá. Loni to podle grafů ministerstva bylo 16 miliard korun, letos to už má být jen 12 miliard. Od začátku války do února letošního roku vyplatil český stát válečným uprchlíkům z Ukrajiny na humanitárních dávkách zhruba 16,33 miliardy korun. Stát přispíval i českým domácnostem, které uprchlíky ubytovaly. Celkem jim na solidárním příspěvku vyplatil 2,84 miliardy korun.

Z druhé strany ale už druhým rokem přitékají do státní kasy také příspěvky. MPSV uvádí, že po celý loňský rok přišlo od pracujících Ukrajinců na daních do státní kasy pět až pět a půl miliardy korun každé čtvrtletí. Výdaje státu byly do poloviny roku ještě vyšší než tyto rozpočtové příjmy, to se však od poloviny roku 2023 otočilo. Za posledních šest měsíců roku stát vykázal příjmy 11,3 miliardy korun od pracujících Ukrajinců, výdaje na pomoc byly už o tři miliardy korun nižší. Tento trend pokračuje i letos, za první měsíce roku činil rozdíl miliardu ve prospěch daňových příjmů. Když přijmeme toto prosté kupecké hledisko, jemuž snad rozumí každý, dá se říct, že stát na pobytu Ukrajinců už rozpočtově vydělává.

Vláda navíc neplatila pobyt Ukrajinců na českém území sama. V rámci solidární pomoci jsme dostali dvě tranše pomoci od Evropské komise, konkrétně z takzvaného Azylového, migračního a integračního fondu (AMIF). Česko dostalo dohromady 1,3 miliardy korun a je po Polsku druhým členským státem, který obdržel takto vysokou míru této podpory. Je to dáno tím, že máme nejvíce ukrajinských uprchlíků na hlavu z celé EU. Tady „povinná solidarita“ funguje velmi dobře.

Další evropské solidární peníze přicházejí z Operačního programu AMIF, který řídí české ministerstvo vnitra. „Z peněz tohoto programu se hradí výuka českého jazyka, poskytování poradenství a pomoc s řešením životních situací. Další významnou oblastí je podpora návratové politiky, tedy zajištění důstojného odjezdu pro osoby, které již nemají v Česku pobývat,“ vysvětluje Klára Dlubalová z tiskového centra ministerstva. Fond ale platí daleko více služeb, připomíná ve stanovisku úřadu jeho mluvčí, například relevantní odborné informování cizinců o jejich právech a povinnostech. Z těchto unijních peněz Česko také renovuje svá zařízení pro uprchlíky. Případná další vlna uprchlíků – oněch odhadovaných 200 tisíc lidí – by měla asi stejné podmínky.

Azylový dům pro všechny? To ne

O tom, že Česko zvládne případnou novou vlnu migrace z Ukrajiny a že se pobyt pracujících Ukrajinců Česku už dávno vyplácí, nepochybuje nakonec ani stínový předseda vlády za ANO Karel Havlíček. Tedy představitel momentálně opoziční strany, jejíž lídr, bývalý pre­miér Andrej Babiš často souhlasí s tím, jak se Ukrajincům dává více na úkor „našich lidí“. „Nikdy jsme nebyli proti pomoci lidem v nouzi, nechceme jen, aby k nám přicházeli lidé jen za sociální dávkou,“ protestuje Havlíček. „Ukrajinci se snadno zapojují a jsou dnes pro českou ekonomiku nezbytná pracovní síla. Ostatně byli jsme to my, tedy naše vláda, kdo ještě před válkou v roce 2019 zvýšil kvótu pro přijímání lidí z Ukrajiny do českého průmyslu z deseti na čtyřicet tisíc.“ Pokud by došlo k nové vlně migrace z Ukrajiny, dodává Havlíček, mělo by se Česko poučit z chyb, dát si větší pozor na ty, kdo přijíždějí za sociální podporou, pracovníky lépe rozprostřít po regionech a také více využívat různorodé profesní profily přicházejících lidí.

„Migraci chápu jako sociologický problém,“ pokračuje Havlíček. S přijetím Ukrajinců do společnosti vlastně nikdy nebyl problém. „Něco jiného jsou lidé z Blízkého východu a Afriky, kteří nejsou schopni se asimilovat, často ani pracovat nechtějí a zůstávají závislí na sociálním systému,“ tvrdí Havlíček, aniž by si připouštěl, že by mohlo jít také o jistý stereotyp. „Musíme pomáhat v rámci možností těm, co pomoc potřebují, ale z Česka se nemůže stát azylový dům pro všechny, to v žádném případě.“