„Únava z Ukrajiny“ je neomluvitelná

Na výročním zasedání Světového ekonomického fóra v Davosu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj prohlásil: „Pokud si někdo myslí, že jde jen o nás, že jde pouze o Ukrajinu, tak se hluboce mýlí.“ A ministr zahraničí Dmytro Kuleba na večeři, jíž jsem se v lednu zúčastnil, položil otázku: „Věří Západ ještě sám v sebe?“ Ono prohlášení i citovaná otázka byly na místě.

Dění na Ukrajině zpochybňuje západní hodnoty a zájmy. Naše hodnoty to zpochybňuje proto, že Ukrajina svými zdroji, svou krví a vůlí prokázala touhu být svobodnou, nezávislou a demokratickou zemí. Výzvou je to i proto, že v případě nezávislosti by se Ukrajina mohla stát hradbou proti Rusku. Vzhledem k tomu, že Putinovo Rusko je nejnebezpečnější revanšistickou mocností na kontinentu od dob Hitlerova Německa, to vypadá, že Evropa bude takovou hradbu jistě potřebovat.

S přihlédnutím k postsovětské korupci, rozdílnostem a relativní velikosti obou zemí jsou navíc úspěchy Ukrajiny ohromující. Z ohně tu povstává nový národ.

Pozoruhodně funkční

Mnozí lidé, zejména Vladimir Putin a jeho kumpáni, se domnívali, že Ukrajina během pár dnů padne. Rusko však od března 2022 dosáhlo jen malého vojenského pokroku. Rovněž platí, že navzdory ztrátě území, úbytku pracovní síly v důsledku emigrace, odvodů, zranění, úmrtí a materiálním nákladům na vedení války se ukrajinské ekonomice daří pozoruhodně dobře. Tato situace může pokračovat za předpokladu, že se zemi dostane pomoci, již zoufale potřebuje.

Na konci loňského března schválil MMF rozšířený fond (Extended Fund Facility, EFF) ve výši 15,6 miliardy dolarů (asi 366 miliard korun), který je součástí podpůrného balíčku ve výši 115 miliard dolarů (2,7 bilionu korun) a v němž jsou zahrnuty i strukturální reformy zaměřené na přípravu země na členství v Evropské unii. Dne 11. prosince 2023 vedení Mezinárodního měnového fondu uvedlo: ,,Úřady za náročných podmínek dosáhly výrazného pokroku při plnění závazků v rámci EFF. Do konce června přitom splnily všechna platná kvantitativní výkonnostní kritéria, do konce září orientační cíle a do konce října většinu strukturálních kritérií.“

Neméně pozoruhodné byly i hospodářské výsledky Ukrajiny. Když se loni v březnu schvaloval EFF, předpovídal mezinárodní fond pro rok 2023 růst HDP v rozmezí od minus tří do plus jednoho procenta. Nyní jeho zaměstnanci očekávají, že se bude blížit pěti procentům. Předloni došlo k obrovským škodám – a HDP se propadl o 29 procent. Loni se však ekonomika navzdory všemu stabilizovala. Stejně tak se stabilizovala i situa­ce na bojišti. Ukrajina nedosáhla takového pokroku, v jaký doufala, ale postup si nepřipsalo ani Rusko, které nadále trpí ztrátami lidí i výzbroje.

Dobře načasovaná pomoc

Přes všechny válečné úspěchy však Ukra­jina může obstát pouze tehdy, pokud se jí dostane energické a včasné podpory západních mocností. Centrum pro ekonomickou strategii na Ukrajině uvádí, že „přibližně polovina státního rozpočtu jde na obranu“. Pokud chce Západ zabránit rozpadu země nebo riziku nekonečné války, musí zemi poskytnout potřebné zdroje.

Podle ukrajinského ministerstva financí dosahovaly loňské zahraniční zdroje 42,5 miliardy dolarů. Letošní potřeba se snížila na 37,3 miliardy dolarů. Nebezpečí spočívá v tom, že zatímco loni byl tok financí pohotový a dostatečný, letos tomu tak nemusí být. EU schvalovala (a schválila) program ve výši 50 miliard eur. Pokud by v únoru neprošel, mohla být ukrajinská vláda nucena tisknout peníze, sáhnout po riskantních krátkodobých půjčkách nebo omezovat životně důležité výdaje.

Jak tvrdí Anne Applebaumová v magazínu The Atlantic, v USA existuje riziko, že Kongres nechá Ukrajinu na holičkách. Někteří republikáni, jak se zdá, tak nějak dávají přednost Putinovu Rusku před Zelenského Ukrajinou. Jiní chtějí vyhovět sobeckému plánu exprezidenta Donalda Trumpa zabránit dohodě, jež může zmírnit krizi na jižní hranici, což by mělo obzvláště závažné důsledky pro dodávky zbraní, které mohou poskytnout pouze Spojené státy.

Zkrátka a dobře sledujeme stav, jemuž se začalo říkat „únava z Ukrajiny“. Argumenty pro zastavení ruského ničení Ukrajiny přesto nijak neoslabují. Naopak, chování a rétorika kremelské vlády se zhoršují. Rozšíření totalitní kontroly na okupované oblasti Ukrajiny je děsivé – nejde tu o nic jiného než o pokus zlikvidovat aspirace a identitu jednoho národa. Ruský exprezident Dmitrij Medveděv vyhrožuje věčnou válkou, dokud jeho země nezíská Ukrajinu. Co bude chtít Rusko příště: Pobaltí? Východní Evropu? A co bude chtít Čína, pokud uvidí takový kolaps západní rozhodnosti?

Oproti jiným válkám láce

Přitom je pomoc Ukrajině levná a v ohrožení nejsou ani žádní západní vojáci. Částky, které mají být letos přislíbeny, nedosahují ani 0,25 procenta společného HDP Evropské unie, Velké Británie a Spojených států. Užívaný argument, že si pomoc „nemůžeme dovolit“, je tedy úplně směšný.

Jak jsem poznamenal už loni 28. února, ve srovnání s částkami vynaloženými na energetické dotace v Evropě a na dřívější války USA ve světě jde o mizivé sumy.

Osobně souhlasím s argumenty Roberta Zoellicka (a dalších) uvedených ve Financial Times, že zmrazené ruské rezervy mohou a musejí být využity ve prospěch země, kterou se Putin snaží zničit. Připadá mi to naprosto spravedlivé. Dodávky vybavení a výzbroje, kterou Ukrajina potřebuje, jsou navíc skvělý obchod, zvláště v porovnání s morálními a materiálními náklady slabošského a bezohledného rozhodnutí nechat tuto zemi napospas nepříteli.

Jednou – samozřejmě – nastane mír. Ale musí jej být dosaženo se ctí, což bude možné pouze tehdy, když si Rusko uvědomí, že tentokrát nebude mít síla navrch nad pravdou.

Západ má dostatek prostředků, aby to zajistil. Otázkou ovšem je, zda si věří natolik, aby projevil svoji rozhodnost. Pokud snad ne, může se také ukázat, že to bude mít věru nevyčíslitelnou cenu.

Martin Wolf, FT