
USA míří k venezuelské ropě. Za miliardovou dohodou jsou i velká rizika
Trumpův ropný obchod otevírá Venezuelu americkému kapitálu. Zároveň dává Rodríguezové politickou oporu doma i ve Washingtonu.
Jen několik hodin poté, co americký prezident Donald Trump oznámil „největší ropný obchod v dějinách“ s Venezuelou, vystoupila venezuelská prezidentka Delcy Rodríguezová ve státní televizi. Jejím prvním úkolem bylo zklidnit obavy, že Caracas předává Spojeným státům kontrolu nad částí svých ropných zásob. „Jedna věc musí být naprosto jasná: Venezuela si ponechává vlastnictví i suverenitu nad svými zdroji,“ uvedla v předtočeném projevu.
Trumpovo oznámení totiž bylo ve Venezuele i v zahraničí vykládáno tak, že si USA fakticky přisvojují pětinu venezuelských ropných rezerv. Rodríguezová proto zdůraznila, že cílem dohody je proměnit obrovské zásoby, které zatím zůstávají v podzemí, v ekonomický a sociální přínos. Současně upřesnila parametry: americká firma nemá získat výlučnou kontrolu nad těžbou na 17 polích na sto let, ale maximálně na 25 let. Produkce by se měla zvýšit o 1,5 milionu barelů denně nad dnešních zhruba 1,2 milionu barelů, které zajišťují soukromé společnosti spolu se státní PdVSA.
Spolupráce s Washingtonem, odpor doma
K rozběhnutí těžby na 17 polích bude podle prezidentky zapotřebí asi 100 miliard dolarů investic. Z každého barelu by mělo ve Venezuele zůstat přibližně 20 dolarů na daních a dalších odvodech. Rodríguezová zároveň oznámila, že v příštích dnech mají následovat další dohody s velkými ropnými společnostmi, a poděkovala Trumpovi i americkému ministrovi zahraničí Marcu Rubiovi za dosažení kompromisu. Pro Caracas je klíčové, aby rozsah amerického zapojení mohl doma prezentovat jako investici, nikoli jako ztrátu kontroly nad strategickým majetkem.
Je to pokračování strategie, kterou Rodríguezová uplatňuje od 3. ledna, kdy ji Spojené státy po zadržení Nicoláse Madura postavily do čela režimu. S Washingtonem spolupracuje bez větších třenic a nechává Trumpa i Rubia využívat venezuelské dohody v domácí americké politice. Trump například nyní spojuje nový kontrakt s příslibem nižších cen benzinu, přestože případný růst venezuelské produkce může přijít až za několik let. Rodríguezová tak Washingtonu poskytuje politicky využitelný výsledek a získává prostor upevnit vlastní postavení.
Pro prezidentku je citlivější odpor uvnitř vlastního tábora. Chavisté, tedy stoupenci systému vybudovaného Hugem Chávezem, odmítají představu výprodeje národního majetku. Vládní Sjednocená socialistická strana Venezuely (PSUV) však dohodu podpořila. Argumentuje tím, že obnovení produkce má dát přednost národním zájmům a pomoci překonat důsledky více než desetiletí hospodářských sankcí, jednostranných opatření a blokád.
V širší veřejnosti však dohoda prezidentce okamžité politické body zřejmě nepřinese. Po zemětřesení na konci června její popularita znovu klesla, protože režim se ukázal jako neschopný účinně reagovat na humanitární katastrofu. Střednědobě se situace může změnit, pokud ropná dohoda urychlí dosud váznoucí otevírání ropného a plynárenského sektoru a přivede investice, pracovní místa a místní zakázky. Právě ekonomický efekt má rozhodnout, zda se z dohody stane také domácí politický kapitál.
Investice brzdí právní nejistota
Trumpem oslavovaný kontrakt přitom neznamená odklon od lednové reformy energetiky. Ta zrušila monopol státní Petróleos de Venezuela (PdVSA) a umožnila soukromým firmám širší působení. Do té doby mohly zahraniční a soukromé společnosti ve Venezuele podnikat pouze prostřednictvím společných podniků, v nichž měla PdVSA většinu. Nová dohoda tedy rozvíjí už dříve přijatý směr otevírání sektoru, nikoli model vytvořený výhradně pro Spojené státy.
Samotná změna zákona ale investory zatím nepřesvědčila. Osm měsíců po jejím přijetí stále žádná ropná společnost neoznámila konkrétní investiční plán. Nejsou dořešeny právní podmínky, daně ani další odvody. Bez této jistoty nemusí ani dohoda mezi Trumpem a Rodríguezovou stačit k tomu, aby velké koncerny skutečně uvolnily kapitál. Politická dohoda tak předbíhá regulatorní rámec, bez něhož se slibovaný růst těžby nemusí uskutečnit.
Další nejistotu představuje právní platnost dohody. Bývalá soudkyně nejvyššího soudu Blanca Rosa Mármol de León tvrdí, že podpis Rodríguezové je neplatný, protože není legitimní prezidentkou. Podle jejího výkladu ústavy měly být do 180 dnů po nástupnictví v prezidentské funkci vypsány nové volby. Ani případné schválení dohody Kongresem nemusí spor uzavřít: budoucí vlády by mohly zákon napadnout s odkazem na to, že současní poslanci vzešli z voleb považovaných za zjevně zmanipulované. Pro investory tak nejde jen o výši daní, ale také o otázku, zda budou dnešní smlouvy platit po případné změně vlády.
Nejasní prostředníci zvyšují riziko
Problémem může být i netransparentnost jednání mezi Washingtonem a Caracasem. The Economist uvedl, že za soukromou společností, která má vedle amerického státu držet 45procentní podíl v novém provozovateli společného podniku, stojí kontroverzní investor Alejandro Betancourt. Venezuelan žijící v Londýně vybudoval majetek díky dobrým vazbám na režim. Jeho role proto zvyšuje politickou i právní citlivost projektu, který má jinak znamenat zásadní otevření venezuelského ropného sektoru.
V caracaském ropném sektoru se o Betancourtovi mluví jako o prostředníkovi mezi venezuelským vedením a Trumpem; zároveň je hledán kvůli podezření z praní peněz. Washington Post napsal, že vysoce postavení američtí činitelé úspěšně tlačili na švýcarské úřady, aby uzavřely řízení vedené proti Betancourtovi a umožnily mu cestovat. Nedostatek transparentnosti jednání tak může zůstat jedním ze slabých míst dohody.
Přes právní a politická rizika může dohoda Rodríguezovou posílit. Vlivný bankéř v Caracasu míní, že Trump nyní potřebuje, aby prezidentka co nejrychleji otevřela zemi americkým firmám. Dokud bude tento proces závislý na její spolupráci, neočekává, že by USA prosazovaly volby nebo povzbuzovaly opoziční vůdkyni Maríu Corinu Machado k návratu ze zahraničí. Americký zájem na rychlé realizaci dohody se tak podle něj stává faktorem domácího mocenského uspořádání ve Venezuele.
Rozhodující bude, zda se podaří převést politickou dohodu do skutečných investic. Trumpův plán vytvořit z Venezuely významnou energetickou rezervu a blízkého dodavatele ropy do USA je podle bankéře v současných podmínkách proveditelný právě s Rodríguezovou. „Nepochybuji, že Delcy nyní zůstane u moci,“ říká. Další vývoj bude záviset na implementaci dohody, případných právních sporech a na tom, zda americké firmy skutečně vstoupí do venezuelského ropného sektoru. Rozhodovat budou vláda v Caracasu, americká administrativa, investoři a případně soudy.


