USA se touží stát velmocí v čistých technologiích

V obrovském hangáru v Quonset Point na Rhode Islandu svářeči přikládají hořáky k hliníkovým plechům. Vyrábějí tři nové, zhruba sedm­advacetimetrové lodě. První z nich vypluje na jaře a bude převážet servisní pracovníky k mořským větrným elektrárnám u pobřeží Nové Anglie.

Mořských větrných elektráren, které budou tyto lodě obsluhovat, je ve Spojených státech zatím jen velmi málo. Jenže administrativa Joea Bidena urychluje dekarbonizaci energetiky, a tak začnou větrníky při pobřeží vyrůstat velmi rychle, což vytvoří poptávku po službách loděnic a montoven od texaského Brownsvillu po Albany v New Yorku.

Loďařská společnost Senesco Marine na Rhode Islandu v posledních měsících téměř zdvojnásobila počet zaměstnanců, když získala objednávky na nové hybridní trajekty a větší plavidla pro přesun pracovníků. „Všude slyším, že Amerika se propadne do recese,“ říká Ted Williams, bývalý důstojník amerického námořnictva a současný šéf firmy. „To se ale netýká stavby lodí.“

Netýká se to ani americké bezemisní energetiky. Celá země zažívá hotovou revoluci v sektorech od fotovoltaiky a jádra až po zachytávání oxidu uhličitého nebo zelený vodík – a cíle jsou zásadní: omladit oblast rezavého pásu, která je v úpadku od útlumu těžkého průmyslu, dekarbonizovat největší ekonomiku světa a zbavit moderní energetiku nadvlády Číny, současné velmoci číslo jedna v oblasti čistých technologií.

Svět si teprve začíná uvědomovat, co tento vývoj znamená. Před necelými třemi roky USA odstoupily od Pařížské dohody o změně klimatu a tehdejší prezident Donald Trump vyhlásil éru americké energetické dominance postavené na nadbytku fosilních paliv. Evropa pak Spojeným státům vytýkala, že v otázce klimatu otálejí.

Od té doby však prezident Biden odstartoval dalekosáhlou legislativní změnu. Loňský kolosální zákon o snížení inflace, který zahrnuje stovky miliard dolarů v dotacích na čisté technologie, má do soukromého sektoru přitáhnout investice a urychlit dekarbonizaci celé země. „Význam zákona je skutečně obrovský,“ míní Melissa Lottová, vedoucí výzkumu v Centru pro globální energetickou politiku (CGEP) na Kolumbijské univerzitě. „Zahýbe to celým průmyslem. Je to silný a přímý signál, který jasně ukazuje, co je pro USA prioritou.“

Podle developerů čistých technologií se USA díky daňovým pobídkám stávají pro investory zemí zaslíbenou a odsávají peníze z ostatních regionů. Od loňského schválení subvenčního zákona o snížení inflace bylo podle zájmové skupiny Climate Power na nové projekty vyčleněno už 90 miliard dolarů. „Co se týče investic do obnovitelných zdrojů, USA dnes představují nejvýnosnější a nejstrměji rostoucí trh plný příležitostí,“ soudí David Scaysbrook, společník firmy Quinbrook Infrastructure Partners, která investuje do bezemisních projektů po celém světě. „A nějakou dobu to tak zůstane.“

Pro USA je to však riskantní hra. Spojenci začínají být protekcionismem a rozsahem státních intervencí znepokojeni, a to dokonce i ti, kteří na Spojené státy ještě nedávno naléhali, aby se opět připojily k boji se změnou klimatu. Francouzský prezident Emmanuel Macron uvedl, že zákon o snížení inflace může „rozdělit Západ“. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová zase vyjádřila obavu z „nekalé soutěže“ a „uzavírání trhů“.

Řada analytiků navíc pochybuje, zda se USA těmito kroky zbaví závislosti na levných asijských komponentách, jež v posledních letech urychlily rozvoj obnovitelných zdrojů. Bílý dům se dnes potýká s vysokou inflací a ruskou agresí. Dokáže zároveň nastolit nový energetický řád, zajistit dobře placenou práci v domácích čistých technologiích a snížit emise? „Nevidím jediný důvod, proč by se výroba rotorových listů pro větrné elektrárny nemohla přesunout z Pekingu do Pittsburghu,“ prohlásil Biden loni v dubnu.

„Závody v bezemisní energetice? Může být,“ říká Daniel Liu, analytik výzkumné a poradenské společnosti Wood Mackenzie. „Ale určitá míra spolupráce je také nutná, protože žádná země tohle nezvládne sama.“

Energický růst

Ve skladu v Turtle Creek východně od Pittsburghu montuje skupina pensylvánských pracovníků baterie zhruba o velikosti kufříku. Jejich základem je zinek – alternativa k lithium-iontovým článkům, která se podle zastánců má stát cenově dostupným a nehořlavým záložním zdrojem energie pro nemocnice, školy a další uživatele akumulátorů. Mezi vesměs mladými dělníky je řada lidí jiné barvy pleti a vojenských veteránů. „Nabíráme rovnou ze středních škol,“ říká Joe Mastrangelo, šéf firmy Eos Energy Enterprises se sídlem v New Jersey.

V západní Pensylvánii si Eos pro rok 2024 dává za cíl zdvojnásobit kapacitu na 3 GWh. Až bude linka plně automatizovaná, vyrobí nový akumulátor každých 90 sekund. Počet zaměstnanců se zvýší na 500, rovněž dvojnásobek oproti současnosti.

„Působíme v místě, jehož minulost je spojena se starou energetikou, a vytváříme nejen pracovní místa, ale celé kariérní dráhy, po kterých se lidé vyšplhají mezi střední třídu,“ líčí Mastrangelo.

Ústředním motivem zákona o snížení inflace je klima. Ale současně má tato legislativa výrazně ovlivnit situaci v průmyslu, pomoci zchátralé americké infrastruktuře zpátky na nohy a vytvořit moderní pracovní místa v oblasti rezavého pásu, kam patří například západní Pensylvánie, někdejší srdce amerického ocelářství.

Od Ohia po Georgii investice tečou také do vývoje lithium-iontových akumulátorů, na nichž stojí elektrifikace amerického vozového parku.

Celkem zákon přináší 369 miliard dolarů v daňových úlevách, grantech, půjčkách a dotacích, často garantovaných až do příštího desetiletí. S úlevami se dá v určitém režimu rovněž obchodovat, takže bohatí investoři, kteří mají zaplatit dostatečně vysoké daně, si je mohou koupit – tímto způsobem se k developerům může rychle dostat víc kapitálu. Podle Credit Suisse by veřejné výdaje v rámci nové legislativy mohly nakonec dosáhnout 800 miliard dolarů, ba dokonce 1,7 bilionu dolarů po zahrnutí soukromých prostředků získaných z půjček a grantů.

Developeři si pochvalují, že některé menší projekty se díky daňovému zvýhodnění najednou vyplatí. Továrna na baterie může získat úlevy až do výše 50 procent nákladů, pokud splní požadavky týkající se mezd, domácího původu materiálů a bude se nacházet v oblas­ti spjaté s fosilními palivy. Podle advo­kátní kanceláře Vinson & Elkins tak může reálná cena projektu klesnout o 60 až 65 procent. „Díky tomu lze růst a zaujmout další investory,“ říká Mastrangelo.

Wood Mackenzie odhaduje, že investice do skladování energie se do konce desetiletí více než ztrojnásobí a dosáhnou 15,8 miliardy dolarů. Přírůstek uložené energie vzroste do roku 2030 z 5 GW na 25 GW ročně, což je kapacita, která by vystačila na zásobení téměř 20 milionů domácností.

Ačkoli zákon o snížení inflace nabízí tučné dotace i pro větrnou a solární energetiku, největší dopad by měl mít na technologie, které se ještě dostatečně neprosadily, jako jsou zachytávání oxidu uhličitého nebo výroba energie z biomasy. U projektů týkajících se zeleného vodíku, možné ekologické alternativy zemního plynu v ocelářství a podobně energeticky náročných odvětvích, dotace smažou okolo poloviny nákladů, což USA v očích developerů vyhoupne z druhé kategorie mezi nejzajímavější investiční destinace.

Pro Evropu, která chce navýšením zásob zeleného vodíku urychlit dekarbonizaci a nahradit ruský plyn, nyní Spojené státy představují hrozbu. Evropská unie se snaží zareagovat, ale americké pobídky jsou tak rozsáhlé – u zeleného vodíku daňově zvýhodňují každý segment dodavatelského řetězce –, že jim podle analytiků jen těžko půjde konkurovat.

„Taková dobře situovaná továrna, například v Texasu, s levným zdrojem obnovitelné energie, která bude vyrábět zelený vodík a vyvážet ho z přístavu Corpus Christi, se dostane v podstatě na bezkonkurenční cenu,“ vysvětluje Scaysbrook. „Budou ve velké výhodě.“

Geopolitické dopady

Získat podobnou výhodu nad Čínou bude ovšem mnohem těžší. Podle Mezinárodní agentury pro energii (IEA) dnes Čína vyrábí přibližně dvě třetiny baterií do elektro­mobilů a téměř tři čtvrtiny všech solárních panelů. Agentura BloombergNEF odhaduje, že do energetické transformace tato velmoc jen za loňský rok investovala 546 miliard dolarů.

Zároveň v USA zaostává domácí nabídka surovin, dílů a zpracovatelské kapacity. Rafinace lithia, niklu a kobaltu do baterií, prvky vzácných zemin do solárních panelů, gondoly a stožáry pro mořské větrníky – skoro všechno se dá v zahraničí sehnat levněji.

Podle IEA Čína spolu s Evropou produkuje přes 80 procent světového ko­baltu, zatímco Severní Amerika nedosahuje ani pěti procent. Čína také rafinuje 60 procent světového lithia. „Velký podíl má Německo a Čína. Nará­žíme tak na paradox, že úspěch amerických subvencí z krátkodobého hlediska do značné míry závisí právě na Číně,“ říká Scaysbrook.

Věci se ale dávají do pohybu. Společ­nost GM v lednu uvedla, že vloží 650 milionů dolarů do rozvoje dolu Thacker Pass v Nevadě, který je největším známým zdrojem lithia v USA. Automobilky Honda, Hyundai, BMW a Ford zase po schválení nové legislativy oznámily mnohamiliardové plány na výrobu baterií ve Spojených státech.

Ve srovnání s dominantním postavením Číny je to však jen kapka v moři. Wood Mackenzie předpovídá, že na konci desetiletí dosáhnou USA třináctiprocentního podílu na výrobě lithiových baterií, což je jen o tři procentní body vyšší odhad než před schválením zákona. Asijsko-pacifický region si má nadále udržet dvoutřetinový podíl.

„Solární a větrné elektrárny obsahují velké množství dílů a součástek. Nepřichází v úvahu, že by se Spojené státy v jejich výrobě zcela osamostatnily,“ upozorňuje Marlene Motyková, expertka na obnovitelnou energii v USA ze společnosti Deloitte.

Nejdřív to musíte postavit

Uzmout Číně titul největší bezemisní velmoci nepůjde bez mimořádného rozšíření infrastruktury – ne všichni Američané s tím však souhlasí. V pensylvánském Scrantonu – ve městě, které Biden pravidelně zmiňuje, když spoluobčanům připomíná dělnickou historii – se v únoru na odboru územního rozvoje konalo devadesátiminutové jednání k plánované výstavbě solárního parku na severozápadě města. Developeři hovořili o tom, že v prostoru někdejšího uhelného dolu vytvoří desítky nových pracovních míst. Právě takové projekty chce federální vláda podporovat.

Místní ovšem tolik nadšení nebyli. Například Brian Gallagher si postěžoval, že se na areál bude muset dívat z verandy. „Nejsme investice, my tady bydlíme. Nechceme se na tohle každé ráno koukat,“ řekl. Odbor projekt čtyřmi hlasy proti jednomu zamítl.

Spojené státy mohou mít nejštědřejší subvenční program na Západě a federální vláda může chtít výrobu a celé dodavatelské řetězce vrátit zpět domů, ale vydávání stavebních povolení je něco jiného.

Kongresu se zatím pravidla příliš rozvolnit nepodařilo, a tak mají státy a místní úřady značnou moc, kterou mohou využít k zablokování projektů. Část klimatických aktivistů a ochranářů se obává, že méně přísné povolovací řízení by otevřelo dveře většímu počtu fosilních projektů, například novým plynovodům a ropovodům.

Obzvlášť náročná je výstavba přenosové infrastruktury, která překračuje hranice jednotlivých států a je klíčová, pokud mají být řídce osídlené oblasti jako například Oklahoma propojené s velkými spotřebitelskými centry na pobřeží.

Paul Bledsoe, někdejší poradce prezidenta Billa Clintona, který dnes pracuje pro washingtonský Institut progresivní politiky, upozorňuje, že „chronická skleróza“ současného povolovacího řízení vede k tomu, že okolo 95 procent projektů se před splněním všech podmínek zpozdí minimálně o pět let.

To může limitovat zelený potenciál zákona o snížení inflace. Ačkoli věrohodné modely hovoří o snížení amerických emisí o 45 procent mezi lety 2005 a 2030, tedy těsně pod úrovní Bidenova cíle 50 až 52 procent, pomalejší povolování by podle Lottové z CGEP mohlo toto číslo srazit na 35 procent. „Dokud tohle nevyřešíme, nezáleží na tom, kolik daňových úlev a pobídek přichystáte, protože abyste daňové zvýhodnění vůbec uplatnili, nejdřív to musíte postavit,“ dodává.

Vzhledem k tomu, jak rychle je potřeba uvést projekty do provozu – jak kvůli využití desetiletých daňových úlev, tak kvůli dosažení Bidenových emisních cílů –, dalším naléhavým problémem je nedostatek pracovníků. „Máme před sebou další generaci megaprojektů, ale trh práce je přitom na hraně kapacity,“ říká Anirban Basu, vedoucí ekonom Asociace stavebníků a dodavatelů (ABC).

Podle odhadů ABC budou Spojené státy na pokrytí poptávky v letošním roce potřebovat další půlmilion stavebních dělníků nad rámec běžného stavu. To by znamenalo, že bezemisní energetika skutečně vytváří pracovní místa, ale developeři se dostávají do znepokojivé situace.

Některé daňové úlevy jsou podmíněny vyplácením mezd v běžné výši a zaměstnáváním učňů, což jsou opatření navržená kvůli dlouhodobým stížnostem amerických dělníků, jejichž pracovní místa desítky let „odplouvají“ pryč do globalizovaného světa. Tyto podmínky ale zároveň zvedají náklady. „Ta pravidla naruší celou zelenou agendu Bidenovy vlády,“ soudí Ben Brubeck z ABC.

Rychlost energetické transformace v USA tak bude záviset na tom, jak a zda vůbec bude Bidenova administrativa ochotna slevit z některých záměrů rozsáhlé legislativy o čisté energii.

Ani řada podporovatelů si není jistá, jak zákon namířený na oživení amerických průmyslových regionů může zároveň přispět k dekarbonizaci ekonomiky, a to v průběhu méně než deseti let – přičemž USA ještě navíc chtějí v čisté energetice soupeřit s Čínou.

Jiní se naopak domnívají, že jedno bez druhého nemůže být. Buď Biden zajistí, že boj se změnou klimatu přinese Američanům pracovní místa, nebo Američané hodí klima za hlavu. Buď se USA zbaví závislosti na zahraničních dodavatelských řetězcích, nebo budou v novém řádu globální energetiky hrát vedlejší roli.

„Takhle vypadá ambiciózní klimatická legislativa, která si opravdu získá politickou podporu,“ říká Sonia Aggarwalová, bývalá Bidenova klimatická poradkyně, která nyní vede think-tank Energy Innovation. „Musíme to brát zeširoka. Když do klimatické legislativy nezahrneme zaměstnanost a celosvětové hledisko, nebudeme ji mít vůbec.“

Derek Brower a Amanda Chuová, FT