Už nejsme jen montovna

První vlnu pandemie zvládl český autoprůmysl v rámci možností slušně, v létě se výroba dokonce takřka vrátila na původní hodnoty, nyní však začínají podniky masivněji propouštět. Jaký je současný stav výroby a jaké scénáře vývoje připadají teď v úvahu?

Pandemie zasadila autoprůmyslu velmi hluboké rány, výkonnost odvětví se v roce 2020 propadla celkově zhruba o dvacet až pětadvacet procent. Pozitivní je, že se českému autoprůmyslu podařilo zachytit globální restart odvětví, od léta měly firmy – i díky programu Antivirus, který jim pomohl udržet klíčové zaměstnance – s kým a hlavně pro koho vyrábět. Ve druhé polovině roku pak průmyslové firmy navzdory dalším vlnám pandemie dosahovaly pozoruhodných výsledků a táhly celou ekonomiku vpřed. Je nutné zmínit, že to bylo také díky zodpovědnosti jednotlivých firem, které hned po vypuknutí pandemie zavedly přísná bezpečnostní, hygienická a režimová opatření, mezi která patřilo již od podzimních měsíců také preventivní testování zaměstnanců antigenními testy.

Epidemický vývoj po Novém roce však nadále na jednotlivé trhy přináší obrovskou nejistotu. Ačkoli firmy mají podle našich informací dostatek zakázek, jsou nuceny přeskupovat výrobu kvůli nedostatku čipů a dalších materiálů. Dochází ke komplikacím při dopravě zboží v důsledku změn na hranicích, ať už z České republiky, nebo do ní. Nadále nás drtí zdravotní krize, firmy musejí řešit výpadky zaměstnanců, kteří jsou nemocní, v nařízené karanténě nebo se musejí starat o děti, které nemohou chodit do škol.

Rok 2020 skončil propadem tuzemské automobilové výroby o 19 procent, z pohledu absolutních čísel jsme tak o sedm let zpátky. Je nynější pozice Česka něčím unikátní, máme v něčem výhodu, nebo si na tom ve srovnání s dalšími zeměmi s vysokým podílem autoprůmyslu stojíme obdobně?

Český autoprůmysl, jakkoli musí čelit všem potížím a výraznému poklesu trhu, si stojí stále ještě dobře. Skrze objem nových zakázek cítíme, že zahraniční odběratelé sázejí na české podniky. Také ve srovnání s vývojem poptávky po nových automobilech na hlavních exportních trzích (například s meziročním poklesem odbytu nových vozidel v EU téměř o čtvrtinu) se nadále ukazuje velmi vysoká konkurenceschopnost tuzemských automobilek. Navíc zakázková výroba v segmentech výroby autobusů, nákladních vozidel či přípojných vozidel v minulém roce dosáhla úrovně roku předchozího.

Jsem přesvědčený, že podíl automobilového průmyslu na tvorbě HPD je pro Česko konkurenční výhodou, přičemž nehovořme o tom, že jsme „montovnou“ – i u nás vzniká produkce s vysokou přidanou hodnotou, nadnárodní koncerny sem stěhují svá vývojová centra, vznikají nové technologické firmy a startupy a i české podniky vědí, že pokud nechtějí ztratit krok s konkurencí, je jejich jedinou cestou neustálá inovace, hledání nových možností uplatnění na trhu či automatizace a robotizace výroby.

Současná situace v Česku bohužel nevypadá příznivě, nicméně k nucenému zastavení výroby zatím nedošlo. Jaké by byly dopady případné nucené měsíční odstávky? Měla by z vašeho pohledu nějaká pozitiva?

Uzavření průmyslu by nepřineslo vůbec nic dobrého. V první řadě není prokázáno, že by se infekce SARS-CoV-2 způsobující onemocnění covid-19 šířila v průmyslových podnicích. Vyjma několika výjimek (mimo automobilový průmysl) nejsou známy případy komunitního šíření nákazy v průmyslových podnicích v České republice. Uzavření či neuzavření celých sektorů ekonomiky s tak závažnými dopady na ekonomiku státu nelze nařizovat podle pocitů, vyjádření v médiích či nálady ve společnosti; takové rozhodnutí musí být založené na tvrdých datech.

Z našeho pohledu je nejlepší se spolehnout na firmy. Ty přece nejlépe znají své lidi, mají bytostný zájem na tom, aby ochránily jejich zdraví. Od počátku pandemie přistoupily (nejen) naše členské firmy k zavedení několika desítek opatření, která jsou po celou dobu velmi intenzivně a především efektivně vymáhána. Firmy navíc mohou velmi snadno rozdělit jednotlivé pracovní skupiny, díky čemuž se usnadní preventivní testování, ale i případné trasování zdroje.

Ekonomické dopady tvrdého lockdownu na firmy, potažmo celé naše hospodářství, by byly obrovské. Automobilový průmysl je charakterem výroby velmi úzce propojeným ekosystémem. Bez ohledu na hranice jednotlivých členských států EU naplno využívá volný pohyb zboží a služeb. V převažujícím režimu výroby „just-in-time“ a „just-in-frequence“ jsou subdodávky prakticky ihned po doručení využity ve výrobě. Český autoprůmysl je výrazně exportně orientován: asi 85 procent celkové produkce je exportováno, v dodavatelském sektoru je tento poměr zhruba 75 procent. Uzavření průmyslu by ochromilo další z pilířů národního hospodářství. Nejde přitom jen o přímé ekonomické dopady vyplývající ze ztráty části tržeb, dodavatelské firmy by byly nuceny hradit miliardové penále za nedodržení smluv a v momentě, kdy by tak extrémní opatření bylo zavedeno jen v Česku, ztratily by firmy velmi rychle kontrakty na příští období.

Řada menších firem by lockdown nemusela přežít nebo by ho musela minimálně řešit významnějším propouštěním kmenových zaměstnanců. I pro velké nadnárodní firmy by uzavření znamenalo velký zásah do vztahů s jejich odběrateli, zvláště za situace, kdy lze očekávat, že bychom v aplikaci tohoto krajního opatření zůstali v rámci EU osamoceni. Podotýkám, že nyní jsme ve zcela odlišné situace než loni na jaře, kdy byla pozastavena produkce ve většině evropských automobilek.

Nakonec by podniky právem požadovaly po státu kompenzace za nucené zastavení podniků a ztrátu tržeb, zcela jistě by došlo k dalšímu propouštění, a tedy významnému snížení příjmů rozpočtu z povinných odvodů občanů a firem či ke snížení daňových odvodů průmyslových podniků. Státní kasa by byla zatížena růstem výdajů státu při rostoucí nezaměstnanosti a ekonomické potíže by se přelily do podniků a služeb na automobilový průmysl úzce navázaných.

Má současná krize výraznější vliv na dlouho avizované postupné rozšiřování zefektivnění a automatizace výroby? Na jedné straně je na to vhodná doba, na straně druhé jsou potřeba nemalé investice, což může být problém. Kdy se reálně mohou projevit plody vašeho nedávného partnerství s Národním centrem Průmyslu 4.0?

Transformace, kterou automobilový průmysl prochází, přináší mimo jiné obrovský tlak na kvalitu a efektivitu výroby. Zavádění prvků Průmyslu 4.0 a vyšší míra automatizace a digitalizace napříč celým odvětvím jsou klíčová témata, kterými je zapotřebí se intenzivně zabývat. Pokud chceme zachovat konkurenceschopnost českého autoprůmyslu, musíme se zaměřit nejen na investice do inovací, ale i na vzdělávání a přípravu na kvalifikace, které využití nových technologií v pracovním procesu vyžadují.

Ačkoli je automatizace jedním z hlavních témat posledních několika let, implementace prvků Průmyslu 4.0 u velkých automobilek i dodavatelů probíhá prakticky neustále a automobilový průmysl je v rozsahu zavádění progresivních výrobních technologií lídrem, rychlost implementace u malých a středních firem stále není tak progresivní, jak by například ve srovnání s ostatními zeměmi mohla být.

Pandemie koronaviru přitom ukázala, že právě automatizace výrobních procesů či logistiky je právě cestou k vyšší odolnosti proti takovým nepředvídatelným jevům či budoucím ekonomickým výkyvům.

Nakonec buďme pozitivní – jednou pandemie skončí a my se vrátíme k normálnímu životu. Může se z ní autoprůmysl do budoucna nějakým způsobem poučit či „zocelit“, nebo jej po krizi z roku 2008 už nemůže nic překvapit?

Jakkoli byl uplynulý rok pro většinu společností v českém i celosvětovém autoprůmyslu velmi složitý, všichni bez výjimky jsme byli konfrontováni se situací, která v naší novodobé historii nemá obdoby. I přes téměř pětinový pokles výroby je nutné vyzdvihnout, jakým způsobem se firmy dokázaly s danými omezeními vypořádat. Při restartu po jarních odstávkách prokázaly vysokou flexibilitu a jejich podzimní produkce pak táhla vpřed celý český průmysl.

Pandemie nám ukázala, jak je důležité pokračovat v úsilí o zavádění inovací, zvyšování efektivity, automatizaci a digitalizaci výroby. Pevně věřím, že se nám ve spolupráci s našimi partnery podaří s vládou vhodně zacílit finanční prostředky z evropských fondů právě do nových technologií a udržení konkurenceschopnosti našich firem.

Je před námi nadále velká nejistota ohledně dalšího epidemiologického a ekonomického vývoje. Český automobilový průmysl však ukázal, že stojí na pevných základech, a proto i do budoucna zůstane klíčovým odvětvím tuzemského hospodářství, významným zaměstnavatelem a nakonec i štědrým přispěvatelem do státní pokladny.