Už neplatí, že nejvýhodnější je stavět co nejlevněji

Rozvoj dálniční sítě zažívá v Česku boom. Tedy zatím spíš v její rozestavěnosti, ale už příští rok začne mnohaletá práce na přípravě staveb přinášet výsledky. Sto kilometrů nových dálnic, jež se mají otevřít najednou, bude absolutním rekordem v rozšíření naší dálniční sítě v jednom roce. Aktuálně se staví dokonce na 260 kilometrech nových dálnic a silnic první třídy.

Radek Mátl, který stojí v čele Ředi­telství silnic a dálnic (ŘSD), pracuje už pod třetím ministrem dopravy a je to právě on, kdo v některých případech osobně odblokoval nekonečné obstrukce a posunul stavbu dálniční sítě vpřed. Ovšem nestaví se jen dálnice. Například na připravované D55 u Bzence musí vzniknout 14 kilometrů dlouhé zakrytí dálnice kvůli ochraně ptactva. ŘSD právě zpracovává studii proveditelnosti na pokrytí celého zastřešení solárními panely. Vznikla by tak největší solární elektrár­na v Česku.

Letos byste měli hospodařit s rozpočtem 65,5 miliardy korun. Bude to číslo platit?
To číslo platí. Jsou to předpokládané výdaje na rok 2023, které zahrnou jak výstavbu nových dálnic a silnic první třídy, tak jejich rekonstrukci a údržbu a další náklady podniku. Nicméně ten rozpočet není zatím ze strany Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) naplněn. Obdrželi jsme 45 miliard, tedy o 20 mi­liard méně. Ale máme příslib, že 65,5 mi­liardy bude platit. Bude to znamenat ze strany SFDI zapojení cizích zdrojů. Může jít o půjčku od Evropské investiční banky nebo je zde třeba cesta dluhopisů SFDI. Ale to neřešíme my.

Pokud se rozpočet naplní na 65 mi­liard, bude to stačit na letošní plánované stavby? Při současném růstu cen, který se nevyhnul ani stavebnictví?
Plnohodnotně nebude. Ani těch 65 miliard nestačí na všechno, co máme připraveno a některé menší akce budeme muset odložit do roku 2024. Na údržbu, provoz, přípravu staveb máme dostatek prostředků. Ani u dálniční výstavby ke krácení nedojde. Pokud se ptáte, co budeme muset odložit, tak se bavíme o drobných stavbách na silnicích prvních tříd, které by měly startovat na podzim a posunou se až na jaro 2024.

Máte podporu současného ministra dopravy? Během období, kdy jste v čele ŘSD, jste jich už několik zažil.
Ano, ministr (Martin Kupka) je opravdu proinvestiční a uvědomuje si, že potřebujeme dostavět základní dálniční síť. A snaží se najít finanční prostředky, aby se zrealizovaly všechny naše plány. Ale uvědomuje si, že situace se státním rozpočtem není jednoduchá. I proto vzniká určitá prioritizace a i my se budeme v dalších letech bavit o tom, které úseky jsou důležitější a které méně. Věřím, že se to nebude týkat dálničních tahů ani nejvýznamnějších obchvatů na silnicích první třídy. Nemůže se to týkat třeba ani okružních křižovatek a dalších opatření, jež zajistí větší bezpečnost na stávající síti, nebo proti­hlukových stěn.

Pokud se zvedne cena dálničních známek, může to znamenat prostřednictvím SFDI i více peněz pro vás?
Tato vazba je logická. Čím větší bude mít SFDI příjmy, tím je větší šance, že se to promítne i do rozpočtu ŘSD. Ale cílem SFDI je především naplnit svůj rozpočet, aniž by fond potřeboval významné půjčky. Čím více se vybere na mýtu, dálničních známkách nebo na spotřební dani, tím méně cizích zdrojů bude nucen využít.

Aktuálně je rozestavěno 260 kilometrů dálnic a silnic první třídy. Spletu se, když řeknu, že jde o rekordní rozestavěnost dálniční a silniční sítě v naší historii?
Nespletete, je to rekordní číslo a v letošním roce se bude ještě zvyšovat. Přes 160 kilometrů je dálničních úseků, zbytek jsou silnice první třídy. Po letech usilovné přípravy staveb jsme konečně schopni klíčové dálniční tahy stavět. Dálnice jsou výrazně dražší a staví se jich více. Z pohledu peněz to vychází přibližně v poměru 75 ku 25 ve prospěch dálnic.

To jsou stavby nových úseků. Jak by to vyšlo, kdybychom se podívali na náklady na údržbu?
Dálniční síť má zhruba 1 300 kilometrů, ale silnic první třídy máme přes pět tisíc kilometrů, takže tady je poměr opačný a více peněz jde do údržby silnic první třídy. Na ty máme přibližně 10 až 11 miliard ročně, údržba dálnic vyjde na necelých pět miliard ročně.

Letos byla mírná a teplá zima, je to zásadní úspora v údržbě?
Úspora to je, ale ne zásadní. Lidi musíme mít stejně v pohotovosti, a i když se zdá, že je zima mírná, teploty kolem nuly až dvou stupňů nad nulou znamenají, že musíme stejně vyjíždět a preventivně vozovky ošetřit. Na skladech nám určitě zůstane sůl na příští zimu, ale na druhé straně – nejsou to žádné stovky milionů, které bychom ušetřili.

V Česku se staví první dálnice formou PPP. Je to pokračování D4 od Příbrami na jih. Jde všechno podle plánu?
Měli jsme za úkol dálnici připravit a předat ji koncesionáři, který ji staví a bude ji dalších 25 let udržovat. Samozřejmě je naším cílem, aby se dostavěla co nejdříve, je to důležitý úsek dálniční sítě, nových 32 kilometrů. Do správy ho ale přebereme až za 25 let a dálnice se naším prostřednictvím ani nebude splácet. Koncesionář má smlouvu přímo s ministerstvem dopravy.

Stejnou formou by se měla financovat i část dálnice D35 mezi Hradcem Králové a Olomoucí?
Ano, tento záměr schválila vláda už loni v srpnu, jde o úsek v délce 32 kilometrů mezi Opatovcem a Mohelnicí. Úspěšně dálnici připravujeme z pohledu výkupu pozemků i stavebních povolení, už v příštím roce by mohlo být možné alespoň jeden úsek začít stavět. Otázkou je, jak rychle se ministerstvu podaří připravit samotný koncesionářský projekt. Tam se obávám, že bude trochu zpoždění, které může sahat až k roku 2025.

Je dálnice D35 tou, kam půjde letos nejvíc investic, protože je nejrozpracovanější?
To bude platit až v příštím roce. Teď je spíš v takovém sedle. Loni jsme zprovoznili úsek Časy−Ostrov a další čtyři úse­­ky máme ve výběrovém řízení, kde hle­dáme zhotovitele. Před námi je skutečně velký stavební boom na této dálnici, ale ten přijde v letech 2024 a 2025. Těch 70 kilometrů dálnice D35 mezi Hradcem a Olomoucí chceme postavit v dalších pěti letech, a to zejména na obchvatech Vyso­kého Mýta a Litomyšle, aby bylo to nejdůležitější hotovo. Ale záleží to také na tom, jak se podaří rychle zrealizovat zmíněný PPP projekt, který je nedílnou součástí dálnice. Když to však srovnám s těmi ostatními dálničními tahy, které letos stavíme, jako je 28 kilo­metrů dálnice D3 na obchvatu kolem Českých Budějovic, tři úseky na dálnici D6 do Karlových Varů, dva úseky na D7 do Chomutova, 21 kilometrů dálnice D55 mezi Olomoucí a Břeclaví a přes 15 kilometrů D48, tak to jsou úseky, kde se nejvíce investuje do výstavby dálniční sítě v letošním roce.

Právě ten úsek D35, který půjde do PPP projektu, je také stavebně nejsložitější.
Jedná se o 32 kilometrů dálnice, kde budou tunely včetně nejdelšího dálničního tunelu v Česku – přes tři kilometry dlouhého tunelu Dětřichov. Plán je takový, že do roku 2030 by mělo být i tady hotovo.

Řada řidičů upíná zrak i na část D35 mezi Hradcem Králové a Turnovem, kde se řeší, jak projít s dálnicí Českým rájem.
Je to tak. Příprava dálnice v úseku mezi Hradcem Králové a Úlibicemi probíhá bez významnějších problémů včetně výkupů pozemků. Jsem přesvědčen, že v nejbližších dvou letech jsme schopni – když budou finanční prostředky – zahájit stavbu všech úseků mezi Hradcem Králové a Úlibicemi. A pak je tu problémový úsek, průchod Českým rájem, o němž se povede ještě velká diskuse. Máme vydané kladné stanovisko EIA na vedení trasy, ale stále se ozývají hlasy, že to není optimální řešení, že dojde ke zničení krajinného rázu v této oblasti. Uvidíme, jak se nám podaří přesvědčit místní obyvatele a odpůrce, že trasa dálnice je navržena opravdu optimálně. Musíme najít konsenzus, aby se nám podařilo dálnici připravit.

Letošek ještě nebude rokem slavnostního stříhání pásek na českých dálnicích…
Letos toho opravdu bude relativně málo. Dokončíme obchvat Frýdku-Místku, stavbu dálnice D7 u Loun a část úseku Bělotín−Rybí na D48. Když to dobře půjde, otevřeme i část D7 u Chlumčan. Ale rok stříhání pásek se blíží – 2024. Otevřeme přes 100 kilometrů dálničních úseků. To Česko nepamatuje. Když si vezmete, že naše dálniční síť má dnes nějakých 1 300 kilometrů a staví se posledních 60 let, skoro dalších deset procent se otevře v příštím roce. Půjde o dlouhé ucelené úseky: 21 kilometrů D55 na Zlínsku, 28 kilometrů na D3 u Budějovic a 32 kilometrů D4, o níž jsme už mluvili.

Na poslední dva úseky D3 k rakouským hranicím už soutěžíte zhotovitele, ale co středočeský úsek přes Posázaví?
Počítám, že do roku 2026 bude jihočeská D3 kompletně hotová. A teď na ni ještě dojet z Pražského okruhu… Bude to dlouhá a trnitá cesta, než se dostaneme ke stavbě. Je potřeba si to přiznat. Jakýkoli krok, který uděláme, bude předmětem napadání a soudních řízení. A jak dlouho to bude trvat, těžko odhadovat. Chtěli bychom, aby se letos na celý středočeský úsek dálnice D3 vydalo územní rozhodnutí. Ale čekám, že bude napadnuto a v příštím roce se bude řešit odvolání. Pokud by se koncem roku 2024 podařilo získat samotné územní rozhodnutí v právní moci, v té chvíli bychom se mohli výrazně posunout. Už nyní také provádíme podrobné geologické průzkumy a chtěli bychom soutěžit a zadat práce na dokumentaci pro stavební povolení. Využijeme už dobu, kdy se bude řešit územní rozhodnutí.

A trasa Posázavím platí?
Platí a je neměnná. Je schválená v Zása­dách územního rozvoje Středočeského kraje i potvrzená několika soudy. Vůbec bych nepolemizoval o tom, kudy dálnice povede. Myslím, že je třeba vést polemiku, jak ta trasa má v území vypadat. Je navržená vůči svému okolí velmi nadstandardně, s valy, zalesněním a dlouhými tunely, abychom okolí dálnice ochránili. Myslím, že je to dálnice, která je navržená i nad evropskými standardy a je velmi vstřícně zasazená do krajiny. Všichni si uvědomujeme, že Posázaví i Sedlčansko jsou z hlediska přírody krásné oblasti.

Líbí se mi, jak staví dálnice Ra­kousko. Třeba úsek od nás do Lince je postavený tak, že dálnice v krajině vůbec nevadí. Ale je to výrazně dražší. Tak chce teď ŘSD k novým dálnicím přistupovat?
Přesně tak, když se podíváte na vizualizace D3 nebo Pražského okruhu, je tam spousta ochranných prvků, aby dálnice krajinu co nejméně hyzdila.

Už neplatí mantra, aby to bylo co nejlevněji?
Ne. Ono se to ve výsledku otočí proti vám. Co si myslíte, že bude nejlevnější, se nakonec prodraží, protože to nezvládnete v plánovaném čase a jsou tu i celospolečenské negativní náklady. Třeba silnice I/3 přináší obrovské problémy, a když si vypočítáte, kolik ztrát je na kolonách, kolik ztrát je z hlediska nehod a tak dále, tak to jsou obrovské ztráty pro celou ekonomiku. Bohužel u dálnice D3 ale zůstane odpor, i když bychom udělali cokoli.
Tam jde o princip. Sázavu ale jinak než mostní estakádou překlenout nemůžete. Navržený obloukový most je přes 150 metrů vysoko nad údolím Sázavy a je z mého pohledu krásný. Ale někomu naopak vadí, což pak bude zdržovat celou přípravu.

Když jsme u ochrany přírody, zaujala mě speciální ochrana ptactva u Bzence na D55. Úsek 14 kilometrů dlouhý vede chráněnou ptačí oblastí. Kvůli té bude většina dálnice, která se začíná projektovat, zakrytá. Je to poprvé, co něco takového budete stavět?
Ano, to nemá obdoby. Bude tu přes deset kilometrů dlouhá takzvaná galerie, která bude zakrytá. Dlouhá stěna na ochranu ptáků v polích je třeba na dálnici D35 v ptačí oblasti mezi Časy a Ostrovem, ale na dálnici D55 půjde o extrémní řešení. Snažíme se to ale využít. Zvažujeme umístění fotovoltaiky na tuto galerii, byl by to zásadní zdroj elektřiny, kterou bychom mohli
jako zelenou energii dodávat dál. I když to všechno přinese vysoké náklady, mohla by zde díky fotovoltaice být i rychlá návratnost. Když těch 14 kilometrů zakryté dálnice osázíme solárními panely, půjde o největší solární elektrárnu v Česku.

A už projektujete elektrárnu, nebo jste ve fázi studie?
Zatím připravujeme studii proveditelnosti, abychom zvážili investici a výnosy. V řádu měsíců budeme chytřejší. V letošním roce se rozhodneme. Podobné galerie můžete znát třeba z Alp ve skalních úsecích. Pro naše řidiče něco neobvyklého. Ale bude to úchvatné.

Ještě se zastavme na jiném místě jižní Moravy. Dálnice D52 a průjezd pod Pálavou. Tedy ochrana vodní nádrže Nové mlýny. Další velmi problematické místo.
Ani tady nemůžeme očekávat, že bychom se zbavili odporu občanských sdružení, ať navrhneme jakékoli řešení. Necháváme teď zpracovat novou dokumentaci jako podklad pro nové stanovisko EIA. Není problém v úsecích před a za nádrží Nové mlýny. Pro překlenutí nádrže máme dvě řešení, jež se rozpracovávají. Estakáda, či přísyp stávající hráze. Jak běží jednání, tak se všichni i s Povodím Moravy a odborníky na životní prostředí přikláníme k tomu, že bychom spíš přisypali hráz. Má to ale podmínky. Pokud by k tomu došlo, bude třeba zachovat objem vodní nádrže. Museli bychom ji rozšířit nebo prohloubit. Na optimálním řešení pracujeme a do konce srpna bychom chtěli mít dokumentaci EIA hotovou a předat ji ministerstvu životního prostředí k posouzení.

Není absurdní, že takové problémy řešíte u vodní nádrže, která není přírodní, ale vznikla lidskou činností?
To ano, ale před mnoha lety. A dnes řešíme rostliny i živočichy v okolí nádrže i na jejím dně. Je to biotop. Naší povinností je se k němu zachovat tak, abychom ho nepoškodili.

Může se stát, že dojde dálnice z jedné i druhé strany k nádrži a tu přejedeme po současné silnici?
Může se to stát.

Ne vždy jde o ochranu krajiny, řada obstrukcí je čistě procesní. Dobrým příkladem je posledních deset kilometrů dálnice D1 kolem Přerova, na které čekají hlavně obyvatelé Přerova už desetiletí, protože všechna auta projíždějí městem. Konečně se začalo stavět, ale bylo to po dlouhých bojích.
Z toho mám obrovskou radost. Uvědo­muji si, kde máme ty největší dopravní „špunty“. Lidé si neumí ani představit, co stojí za tím, než se podaří i malý úsek dálnice nebo nové silnice připravit. Nervy, stres, hodiny jednání a tuny dokumentů. A často vám pak veškeré úsilí někdo zhatí jen tak, někdy například bohužel i nečinností úředníků nebo jedním rozhodnutím soudu na základě administrativní obstrukce. Zahájení stavby posledního kousku D1 je skvělé, ale také si umím představit, kolik komplikací nás tu ještě čeká. Stále běží soudy proti stavebnímu povolení. Takže nejhezčí okamžik bude, až dálnici předáme k užívání řidičům. Přerov na to čeká a věřím, že na přelomu let 2025 a 2026 se dočká. Pak ta radost bude stoprocentní.

Hodně aktivní zde bylo sdružení Voda z Tetčic, ale i Děti Země. Zaujalo mě, že v případě dálnice D52 přikázal krajský soud v Brně, zatím nepravomocně, spolku Voda z Tetčic, že musí zaplatit pět tisíc korun ŘSD jako náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Je to průlom?
Já to považuju opravdu za průlom. Co si pamatuji, je to poprvé, kdy soud spolku uložil náhradu nákladů. Většinou to bylo tak, že i když jsme vyhráli, soud rozhodl, že náklady nesou obě strany. Věřím, že to ukazuje, že soudy už chápou, že v řadě případů jde pouze o obstrukční, nikoli věcné jednání. A to je strašně důležité. Víte, já respektuji cizí názor. Jsem rád, že žijeme v zemi, kde je možné se odvolávat. I proti dopravním stavbám, i když nám to situaci komplikuje. A buďme rádi, že máme demokracii. Na druhé straně by to mělo být věcné.

Vraťme se k důležitým stavbám. Dálnice D7 a D6 se budují hodně rychle. Kdy pojedeme z Prahy po dálnici až do Chomutova nebo do Karlových Varů?
Ty termíny jsou hodně podobné, k dokončení se blížíme kolem let 2027 nebo 2028.

A teď to nejdůležitější. Nekonečný příběh Pražského okruhu. Spojka mezi dálnicemi D1 a D11. Půjde to?
Musí to jít! U této stavby říkám, že nekoukáme vpravo ani vlevo a jdeme jako válec dopředu, abychom stavbu začali co nejdříve realizovat. Děláme všechny možné kroky souběžně, abychom na konci roku 2024 začali stavět. Pro nás bylo klíčové získání právní moci územního rozhodnutí loni v červnu. Prakticky hned druhý den jsme rozeslali smlouvy vlastníkům pozemků, podařilo se nám přes 80 procent oslovených vlastníků vykoupit, ale některé pozemky jsou zatížené dědictvím a exekucemi, někteří lidé nechtějí prodat. To řešíme novým oslovením vlastníků pozemků, abychom začali případně vyvlastňovat po uplynutí zákonných lhůt. A zároveň projektujeme dokumentaci pro stavební povolení, do letošního června o něj chceme požádat. Také projektujeme dokumentaci pro provedení stavby a na přelomu září a října pak plánujeme vypsat výběrové řízení na zhotovitele. Na příští zimu už chystáme kácení a nejpozději začátkem roku 2024 chceme zahájit archeologický průzkum. To už lidé uvidí první práce v budoucí stopě nové části pražského okruhu.

Tato část okruhu je asi nejvíc sledovaná. Menší pozornosti se dostává už mnohem problematičtějšímu severnímu úseku mezi D7 a D8 přes Suchdol.
I tato část okruhu má šanci. Jsem optimista. Z pozice své funkce musím být optimista, jinak bych to ani nemohl dělat. Za poslední roky se tu odvedl obrovský kus práce. Zpracovali jsme detailní technické studie, projednáváme je s hlavním městem i městskými částmi a v řadě bodů jsme našli konsensus, jak má tato část okruhu vypadat. Ten je samozřejmě za cenu toho, že se stavba prodražuje. Dnes se zpracovává dokumentace EIA a podařilo se nám řadu lidí přesvědčit, že trasa může být navržená velmi citlivě. Ale ne všechny, samozřejmě. Řada městských částí je stále proti. Ale oproti předchozím letům se zdá, že se i severní okruh Prahy podaří připravit.

Chápu správně, že se v případě této části okruhu bavíme o stavbě až po roce 2030?
To bych nerad. Myslím si, že je současná dokumentace zpracovaná opravdu velmi detailně a s ministrem dopravy jsme domluveni, že budeme jezdit do městských částí, že budeme s občany hledat řešení, abychom se jich co nejméně dotkli. Je potřeba této doby využít, nezaspat a nenechat to usnout, jako se to historicky dělo. Myslím, že jsme našli citlivé řešení v kritických místech a tam, kde je to možné, například kolem Suchdola i Dolních Chaber prochází dálnice tunely. Když se ptáte na termín, věřím, že to můžeme do čtyř nebo pěti let zlomit a začít stavět. Ale je třeba na tom usilovně pracovat.

Jaký je váš názor na zkapacitnění některých dálničních úseků rozšířením na tři pruhy v každém směru? Nepomohlo by to naší dálniční síti?
Všude to smysl nemá, ale máme úseky dálnic, u kterých je výrazně překročena jejich kapacita, a tam je to bezpochybynutné. Za mě je nejdůležitější stavba rozšíření Pražského okruhu na tři pruhy mezi Barrandovem a dálnicí D5, určitě D5 z Prahy směrem na Zdice, bavíme se také o D10 od Prahy na Mladou Boleslav a D8 těsně za Prahou, a vzhledem k dostavbě D35 i o rozšíření D11 u Prahy. A samozřejmě nemohu zapomenout na rozšíření dálnice D1 na obchvatu Brna, kde bychom letos měli začít s realizací prvního úseku.

Velkým problémem jsou nedostatečné odpočívky pro kamiony. Parkují ve škarpách, na sjezdech z dálnic, prostě kde se dá, aby řidiči nepřekročili povolenou dobu řízení. Všichni vědí, že jsou potřeba nové odpočívky, ale žádná obec ji nechce ve svém katastru. Co s tím?
Velmi těžko se nám to daří prolomit. Snažíme se jít dvěma cestami. Výstavbou nových odpočívek a pak rozšiřováním těch stávajících. To se daří trošku lépe. Postavit novou odpočívku je dnes obrovský problém a přiznám se, že občas odpor starostů nechápu. Všichni mají představu z devadesátých let, kdy odpočívky byly nedůstojné a byly předmětem kriminality i prostituce. Dnes je to ale úplně jiné, jsou pěkné, ozeleněné, oplocené, jsou hlídané kamerami. Ale bohužel v lidech jsou pořád předsudky. Někdy v obcích říkají, nám dálnice nevadí, ale hlavně u nás nestavte odpočívku.

Jaké jsou dnes trendy při výstavbě nových úseků? Je v kurzu spíš asfalt, nebo beton?
Z technologií, myslím, není nic, co bychom už nevyužívali. Abychom řekli – u nás to nemáme a ve světě to dávno používají. Jezdíme hodně do zahraničí a bavíme se s kolegy zejména u nás ze střední Evropy, nejvíc z Německa a Rakouska, kteří jsou nám blízko i klimatickými podmínkami. Hodně diskutujeme o cemento­betonových površích, takzvaných CB krytech. V Německu mají zajímavé metody broušení finálního povrchu. My jsme dříve stavěli takzvanou taženou jutou, což je hladký beton, který máme třeba na Pražském okruhu. Pak jsme i po vzoru Němců přešli při modernizaci D1 k vymetanému betonu, ale ukazuje se, že ten zásah do čerstvého betonu přináší svá rizika a úskalí a v Německu od toho už částečně ustupují. Dnes udělají povrch hladký a brousí ho technologií nazvanou grinding. Je to zajímavá metoda, jež přináší perfektní protismykové vlastnosti. Uvažujeme o ní.