V Česku zdražuje plyn nejvíc v EU, říká Eurostat. Politikům se to nelíbí
Přestože Česko představuje třetího největšího vývozce elektřiny v EU, české domácnosti čelí jedněm z nejvyšších cen této energie v zemích sedmadvacítky.
Minulý týden přinesl nebývalou přestřelku mezi českou vládou a statistiky Eurostatu. Vládě se nelíbí, že statistický úřad EU řadí Česko mezi země s nejdražší elektřinou a zároveň ji uvádí jako zemi, v níž suverénně nejvíce zdražil plyn. Data, pokud jsou v pořádku, jsou však paradoxní na více způsobů.
Česko loni vyvezlo o 13,6 milionu megawatthodiny elektřiny víc, než jí dovezlo. Řadí se tak k největším čistým exportérům elektřiny v Evropě. Navíc navýšilo svůj čistý vývoz elektřiny oproti roku 2021, kdy takto exportovalo 10,7 milionu megawatthodiny. Nárůst představuje 27,1 procenta a loni rovněž patřil k nejvýraznějším v Evropě.
V rámci zemí visegrádské čtyřky je Česko jedinou zemí, která vyrábí přebytek elektřiny, přesto ji její domácnosti mají dvaapůlkrát dražší než ve zbytku V4, která přitom více elektřiny dováží, než vyváží. Údaje vyplývají z nově zveřejněné statistiky britské společnosti EnAppSys, která je od letoška součástí norské skupiny Montel.
26,1 milionu. Francie však loni patřila mezi velké dovozce elektřiny, protože došlo k údržbové a renovační odstávce podstatné části její flotily jaderných bloků. Díky masivnímu vývozu roku 2021, kdy byla největším evropským exportérem elektřiny, to však v součtu za oba uplynulé roky stále stačí na druhou příčku.
Platíme víc a platit budeme
Polsko, Slovensko i Maďarsko byly na rozdíl od Česka v uplynulých dvou letech čistými dovozci, tedy dovezly více elektřiny, než jí vyvezly. Maďarsko za poslední dva roky v čistém vyjádření dovezlo 25,1 milionu megawatthodiny elektřiny a bylo po Itálii a Finsku třetím největším evropským dovozcem elektřiny. Slovensko v letech ve stejném období dovezlo 1,8 milionu megawatthodin elektřiny a Polsko pak 0,4 milionu.
Přestože Česko představuje třetího největšího vývozce elektřiny v Evropské unii, české domácnosti čelí jedněm z nejvyšších cen této energie. Loni ve druhém pololetí například platily za elektřinu včetně daní a poplatků čtvrtou nejvyšší cenu v EU a zmíněný dvouapůlnásobek toho, co v průměru domácnosti ve zbývajících zemích visegrádské čtyřky.
Za megawatthodinu elektřiny loni ve druhém pololetí české domácnosti platily 9 412 korun, ukazují data Eurostatu. Jedná se o nejnovější dostupná data, Eurostat je totiž zveřejňuje vždy za skončené pololetí.
Slovenské domácnosti podle stejných dat platily loni ve druhém pololetí za megawatthodinu elektřiny v průměru 188,4 eura, což v přepočtu podle průměrného kurzu loňského druhého pololetí 24,48 koruny za euro odpovídá částce 4 612 korun. Poláci v podobném přepočtu platili 3 928 korun a Maďaři jen 2 654 korun. Průměrná cena elektřiny v Polsku, na Slovensku a v Maďarsku byla tedy loni od července do prosince
3 731 korun.
Samozřejmě letos už mohou být ceny jiné, nižší. To bude zřejmé, až Eurostat ve druhé polovině roku publikuje data za probíhající první pololetí. Ovšem pokud budou ceny v Česku nižší, budou nižší zřejmě také v dalších zemích visegrádu. Snížení se totiž odvíjí od administrativních zásahů typu zastropování cen, které zdaleka není uplatněno jen v Česku, a také od vývoje cen elektřiny na evropských burzách, které vesměs klesají – ovšem klesají také Polákům, Slovákům a Maďarům. Je tak pravděpodobné, že i když se letos ceny elektřiny pro české domácnosti sníží, sníží se také domácnostem polským, slovenským a maďarským.
Uvedené ceny přitom zahrnují nejen cenu samotné elektřiny, ale i všechny související daně a poplatky. Jedná se tedy vskutku o finální cenu, kterou domácnosti na svých fakturách vidí. Ceny se vztahují k domácnostem s roční spotřebou od 2,5 do pěti megawatthodin elektřiny. Průměrná česká domácnost přitom spotřebuje přibližně tři megawatthodiny elektřiny ročně.
Dusno okolo plynu
Údaje Eurostatu k cenám elektřiny vyvolaly v Česku nebývalý rozruch. Ještě větší haló pak minulý týden zveřejněné údaje k růstu cen plynu v zemích EU. Ty zpochybňují jak energetické firmy v čele s ČEZ, tak sám premiér Petr Fiala. ČEZ předtím zpochybnil také přiblíženou statistiku Eurostatu k vývoji cen elektřiny v loňském roce.
Podle Eurostatu loni ve druhém pololetí plyn domácnostem v Česku zdražoval suverénně nejvýrazněji v celé EU, a to meziročně přibližně o 231 procent. Pro srovnání, v Maďarsku to mělo být zhruba o 30 procent, v Polsku o 21 procent a na Slovensku dokonce jen o 18 procent. To by znamenalo, že v ostatních zemích visegrádské skupiny zdražil v průměru jen o 23 procent – tedy desetkrát méně než u nás.
Jakou „minelu“ by musely Eurostat, případně Český statistický úřad učinit, aby se zmýlily natolik, že rozdíl bude desetinásobný? Jinými slovy, je možné, že se statistici dopustili nějakého metodického přehmatu, ale spíše jen v rozsahu „statistické chyby“. Těžko si lze představit přehmat, jenž by je dovedl k desetinásobnému nadhodnocení růstu cen v Česku v porovnání s dalšími zeměmi středoevropského regionu.
Politici by tedy měli vynechat silné výrazy typu, že statistici „matou“ veřejnost. Nejprve je třeba se důkladně seznámit s použitou metodikou a tu pak případně třeba i kritizovat – ovšem už se znalostí věci. Protože pokud politici bez hlubší znalosti věci, „střelbou od boku“, zpochybňují data státních statistických úřadů, nahlodávají tak v rámci svého politického zápasu důvěru veřejnosti ve statistické úřady, potažmo ve stát jako takový. Tím posilují pozici různých dezinformátorů, kteří do budoucna mohou zpochybňovat jakákoli oficiální data s tím odkazem, že je přece zpochybňuje sám vládní establishment.
Když se lidé či média baví například o průměrné sazbě hypoték, za dané berou, že jde řeč o aktuální nabídkové ceně. Nikdo nepodotýká, že řada lidí má ve skutečnosti sazbu třeba i výrazně nižší, protože ji fixovali v době, kdy hypotéky byly výrazně levnější.
Třeba zastánci eura si v poslední době oblíbili říkat, že s eurem bychom měli hypotéky výrazně levnější. A všichni to berou jako prostý fakt. Přestože by bylo možné říct, že přece ne všichni platí současnou sazbu hypoték a že do doby, než budou muset refixovat, sazba už třeba zase citelně klesne.
V případě cen elektřiny nebo plynu to má tedy být jinak? Má se explicitně říkat, že nabídkové ceny nejsou cenou průměrnou, protože někteří fixovali ještě před jejich nárůstem? Pak tedy ale ani hypotéky nejsou momentálně tak drahé, jak se zdá z ukazatelů hojně využívaných médii, ale i širokou či odbornou veřejností. Zajímavé, že v případě hypoték to nikdy nikdo jakkoli zásadněji nenapadal. V případě plynu to napadají mnozí, nejen politici. V případě plynu se totiž z věci stalo politikum, v případě hypoték z téže věci nikoli.
Statistika nuda není
A navíc, jestliže Eurostat použil určitou metodiku v případě Česka, čímž tedy měl opticky zveličit zdražení plynu, jak víme, že tu samou metodiku nepoužil také v případě jiných zemí EU? Hypotetický příslovečný jeden příklad za všechny. Jestliže podle Eurostatu vzrostly ceny plynu v Česku loni ve druhém pololetí meziročně o zhruba 230 procent, zatímco ve zbývajících zemích visegrádské skupiny v průměru o 23 procent, nárůst v Česku je desetinásobný. Pokud tedy Eurostat vyšel z údajně matoucí metodiky a zahrnul jen nové nabídkové ceny a pokud tak ovšem učinil i v případě jiných zemí, může i po případné korekci tohoto postupu rozdíl mezi Českem a zbytkem visegrádu zůstat nadále třeba zrovna desetinásobný. Třeba by totiž vyšlo, že v Česku ceny narostly o 23 procent, zatímco ve zbytku Visegrádu jen o 2,3 procenta.
To, co je na datech Eurostatu závažné, není jen vlastní procentuální nárůst, ale i – a vlastně zejména – rozdíl mezi nárůstem v Česku a v ostatních zemích Evropské unie, třeba těch visegrádských. A tento rozdíl zkrátka může dost dobře přetrvat i po korekci metodiky tak, aby zahrnovala fixované ceny. S odsudky statistiků bychom i z uvedených důvodů měli být mnohem opatrnější a politici zejména.
