V politice můžu pomoct, aby se tu žilo líp

Dominik Hašek (59) je symbol slavné české hokejové výhry na olympiádě v Naganu v roce 1998. „Hašek na Hrad!“, „Hašek for president“, volalo se tehdy. To se ještě jeden z nejlepších hokejových brankářů všech dob nad takovými hesly upřímně smál, protože netušil, že jednou bude opravdu chtít do politiky. Ale je to tady a na podzim zabojuje v dresu TOP 09 o křeslo v Senátu. Je to už třetí „kluk z Nagana“, který klepe na brány českého parlamentu.

Řekl jste, že cesta do politiky, tedy kandidatura do Senátu, je pro vás „nevyhnutelný životní krok“…
…počkejte, kde jste to vzal, to jsem řekl kde?

Cituji to přesně podle webu TOP 09.
(čte text) Tak to se omlouvám, ne, tak bych to neřekl: důležitý a správný životní krok, to ano. Člověk se po určité době, kdy dělá svoji profesi, u mě tedy sport, začíná zajímat i o jiné věci. Já se o politiku zajímám přibližně od doby, kdy jsem končil v Americe. Dobře si například pamatuji na prezidentské primárky v roce 2008. A o českou politiku řekněme tak od roku 2013, 2014. A před nějakými dvěma roky jsem začal cítit, že je ideální čas do ní opravdu vstoupit.

Co vás na tom přitahuje?
Samozřejmě bych mohl nadále chodit k volbám a ovlivňovat politiku tím, komu dám svůj hlas. Případně jako veřejně známá osoba mohu být slyšen či čten, protože mnoho lidí zajímá, co si myslí Dominik Hašek. Já však chci víc. Chci být u toho, když se tvoří nové zákony, mít na to vliv. Proto chci být senátorem.

TOP 09 vás tedy oslovila kvůli vašemu jménu, kvůli známosti?
Ne, to v žádném případě! Sám jsem asi před dvěma roky přišel za předsedkyní strany Markétou Pekarovou Adamovou. Sdělil jsem jí své názory na veřejné vystupování ruských občanů v naší zemi a v EU a zajímal se o názory v Poslanecké sněmovně a ve vládě. A na konci rozhovoru jí řekl, že se zajímám o kandidaturu do Senátu. A vzhledem k tomu, že hodnotově jsme si s názory TOP 09 blízcí, že jestli bude z její strany zájem, budu rád za TOP 09 či za Spolu kandidovat.

Máte nějaký přesnější cíl, konkrétní zákon či opatření, které byste chtěl v Senátu prosadit?
Především musím přesvědčit voliče ve svém obvodu na Benešovsku a uspět v podzimních volbách. Pak se můžeme bavit dále. Pokud se mi to podaří, chci co nejlépe reprezentovat v Senátu svůj obvod a celou Českou republiku. Dělat pro naši zemi a pro její občany to nejlepší. Tvořit a schvalovat zákony, o nichž jsem přesvědčen, že jsou správné.

Například?
Schválili jsme, že Rusko je stát, který podporuje terorismus. Dodnes ale nemáme zákon, který by zakazoval veřejné vystupování ruských občanů na našem území. Tito ruští občané, pokud to nejsou disidenti, automaticky dělají obrovskou reklamu svému státu a jeho činům. Tedy ruské válce a dalším hrozným zločinům včetně genocidy na ukrajinských dětech. A tato reklama stojí následně spoustu lidských životů. Je jen těžko pochopitelné, že to naši poslanci a senátoři dosud nezakázali.
Další věc je, že naši občané dodnes mohou legálně pracovat v zemi teroristického nepřítele. Tím tam tvoří hodnoty, které nepřítel používá proti nám. Také tam tito čeští občané dovážejí pracovní sílu. To znamená, že za každého českého občana pracujícího v RF může být o jednoho ruského člověka více v armádě a zabíjet nebo vyrábět munici nebo cestovat po Evropě a provádět teroristickou činnost. Jako by v tomto konkrétním případě naši zákonodárci vůbec nemysleli na bezpečnost našich občanů a našich spojenců.
Chci být aktivní i v oblasti životního prostředí, vzdělávání a stoprocentně nesmím opomenout sociální politiku, kde bych se rád zaměřil na děti ze sociálně slabších rodin.

To může leckoho překvapit, přece jen TOP 09 není zrovna strana, která by byla zaměřená na sociální politiku.
Tak to nevnímám. Pro mě je TOP 09 hlavně stranou, pro kterou je bezpečnost země a jejích občanů na prvním místě. A která prosazuje a ctí demokratické hodnoty proti těm diktátorským. Nemám ale pocit, že by TOP 09 podceňovala sociál­ní politiku. Osobně jsem měl k sociál­ní politice vždycky blízko. Na různých sociálních programech jsem spolupracoval už v 90. letech v Buffalu. A v roce 2001, těsně před svým odchodem, jsem tam založil program Hasek Heroes. Je to program pro děti z chudších rodin, kluky a holky, aby se mohli dostat na led a hrát hokej, který by jinak hrát nikdy nemohli. Ten program dodnes velmi dobře funguje a letos první odchovanec dostal na univerzitě hokejové stipendium. Všichni jsme z toho měli velkou radost!

Proč jste podobný program nerozjel v Česku?
Naše země není na podobný program nastavená. Například si nedovedu představit, že by nám zde nějaké město věnovalo dva stadiony, platilo všechny energie a podobně. Ten projekt pro děti jsem rozjížděl v Buffalu, kde jsem žil devět let a to město mi hodně dalo a pořád dává, i když už tam nežiju. Tímto způsobem mu to nějak mohu vracet. Vložil jsem do programu milion dolarů a ty peníze tam pořád jsou a stále pracují. Díky lidem, kteří v průběhu 24 let pro program pracovali. Až na několik profesionálů to byli a jsou všechno dobrovolníci.

V Pardubicích jste také hrál dlouho a také vám hodně daly?
To je pravda, ale jak jsem již uvedl, ne všechno je přenositelné, ne vše se nedá opakovat. V Česku již desítky let průběžně přispívám na řadu různých projektů a charitativních akcí. Teď kandiduji za svůj obvod na Benešovsku a určitě budu chtít pomáhat lidem i tam.

Říkal jste, že chcete podporovat akce proti ruskému nepříteli, přitom jste v Rusku několik let chytal, takže by tak radikální postoj – i vůči účasti ruských sportovců na mezinárodních akcích – leckdo asi nečekal.
Svůj postoj za radikální nepovažuji. Po­važuji ho za správný, protože při jeho naplnění vím, že bude zachráněno mnoho lidských životů. V první řadě mi jde o ochranu našich občanů. A na stejné úrovni nebo hned následně také o ochranu našich spojenců, za které Ukrajince považuji. Ano, nejsou v NATO, ale bojují proti našemu nepříteli, který nám ne­ustále vyhrožuje, a to dokonce i svržením jaderné bomby. A hned v druhé řadě chci, abychom konečně začali ruským sportovcům opravdu pomáhat a přestali na ně kašlat.

Jak to myslíte?
Bohužel tak, jak jsou dnes pravidla nastavena, každý ruský sportovec bez výjimky je v každé soutěži obrovskou reklamou na ruskou válku a zločiny. A jen připomínám, že tato jejich reklama stojí spoustu ukrajinských, ale i ruských životů. Tak, jak jsou pravidla nastavena, je úplně jedno, jestli ten ruský sportovec podporuje Putina, jeho ruskou válku a vraždění na Ukrajině, nebo je proti tomu. Vždy je on a ta daná soutěž obrovskou reklamou na válku. To je třeba změnit a těm sportovcům, kteří s ruskou válkou nesouhlasí, musíme pomoct a nebýt k nim lhostejní.

Jak přesně?
Chci nastavit pravidla tak, aby měl každý ruský sportovec možnost válku oficiál­ně odsoudit, a pak, bude-li i podle toho vystupovat, musí mít možnost účastnit se všech sportovních soutěží na světě. Je s tím spojená ještě jedna důležitá věc. Představte si, že mnozí či určitě někteří ti sportovci nesouhlasí s ruskou válkou a zločiny. Ale my jim nenastavíme pravidla tak, aby válku odsoudili, a nepomůžeme jim, aby to dokázali!? Ti kluci a holky budou do konce svého života žít s tím, že kvůli nim, protože nastupovali v soutěžích, umírali lidé, a dokonce i jejich spoluobčané. Možná se hodně lidí tímto nechce zabývat, ale já jim chci podat pomocnou ruku a – budou-li mít zájem – pomoct jim, aby to co cítí, dokázali říct i veřejně. Mimochodem byli by pak těmi nejlepšími mírovými ambasadory.

Ten hlavní problém je ale podle vás v institucích.
Ano, jistě si všímáte, že v zásadě vůbec nekritizuji ruské či běloruské sportovce. Kritizuji ty, kteří za to odpovídají. Ty, co jim umožňují dělat reklamu na ruskou válku a ruské zločiny. A to jsou funkcionáři soutěží, kde Rusové mohou působit. V první řadě Mezinárodní olympijský výbor, protože ten má největší světový dosah, a pak NHL, protože k ní mám srdeční vztah a o to více mě mrzí, že je reklamou na ruskou válku a je odpovědná za mnoho ztracených lidských životů. Jak MOV, tak NHL mají roční příjmy několik miliard dolarů a nebyly dodnes schopny vyčlenit řekněme 20 milionů na vytvoření programu pro ruské sportovce, aby přestali být reklamou na ruskou válku. Oběma těmto organizacím jsem vícekrát nabízel svou pomoc s vytvořením takového programu. A samozřejmě nesmím zapomenout na politiky všech demokratických zemí včetně té naší. Politici nastavují pravidla a zákony, které jsou v dané zemi nad­řazeny pravidlům sportovních svazů a federací. Politici nesou minimálně stejnou odpovědnost jako funkcionáři jednotlivých sportovních federací.

Někdo by mohl říct, Hašek hrál v Rusku, proč proti agresi Ruska v Gruzii, Čečně a jinde tehdy také neprotestoval? Proč jako československý hokejista neprotestoval proti ruské válce v Afghánistánu? Ruští sportovci jsou dnes možná ve velmi podobné situaci.
Do Ruska jsem šel v roce 2010. Domníval jsem se, že to je země, která míří k demokracii a je za námi jen o něco pozadu. Řekněme přibližně, jako dnes vidím Turecko. Věděl jsem, že k nějakým konfliktům tam v nedávné minulosti někde na jihu došlo, ale to bylo v danou dobu asi vše. Soustředil jsem se na svou práci. Ani ve snu by mě tenkrát nenapadlo, že za čtyři roky ruská armáda anektuje Krym…

Už tehdy se ale mluvilo o tom, že KHL je ruská režimní propaganda.
Každá liga kdekoli na světě bez výjimky je vždy propagandou své země. To je fakt. Co se týče tehdejšího Ruska, tak jsem ho tenkrát nepovažoval za nějaké ohrožení.
A nepamatuji se, že by nás na to nějaký politik tenkrát upozorňoval. Alespoň ke mně se to nedostalo. Nebo přesněji na něco takového si nepamatuju. Navíc jako hráč jsem se soustředil a zajímal se o jiné věci.

Nejsou na tom ruští sportovci dnes stejně?
Ruští sportovci jsou jako jiní sportovci. Bohužel pro ně však jejich země rozpoutala imperialistickou válku a páchá v druhé zemi zločiny včetně genocidy na ukrajinských dětech A oni, když soutěží, reprezentují hrozné činy své země. Já jenom zopakuji, že nekritizuji ruské sportovce, protože mnozí z nich za to ani nemůžou. Kritizuji funkcionáře jednotlivých sportovních federaci a politiky, že ve svých soutěžích a v jednotlivých zemích nechávají ruské sportovce vystupovat a dělat reklamu na hrozné zločiny ruské země. To stojí spoustu lidských životů a ti politici a funkcionáři za to nesou odpovědnost.

Legendární hokejista Alexandr Ovečkin, který hraje v NHL a má na insta­gramu fotku s Putinem, vám přece vadí.
Ano, Ovečkin tím, že má dosud na titulní fotce instagramu válečného zločince Putina, je podporovatelem ruské války a zločinů s ní spojených. Je to jeho názor, s kterým já nesouhlasím. Ale problém je úplně jinde. Plnou odpovědnost nese vláda USA, vláda Kanady a NHL, že umožňují takovému člověkovi veřejně vystupovat a dělat reklamu na ruskou válku a Putinovy zločiny. Instituce jsou tu od toho, aby nastavily pravidla tak, aby to Ovečkinovi a dalším ruským občanům nebylo umožněno. Dokud si toto veřejnost a politici plně neuvědomí a nezačnou podle toho jednat, budeme dávat Rusku zbraň neskutečné hodnoty. Nebavíme se o miliardách, ale o stamiliardách, možná bilionech dolarů.

Ani za komunistů se sportovci nemohli moc ozvat, ani vy, například proti válce v Afghánistánu, kvůli níž byl bojkot olympijských her v Moskvě a pak na oplátku v Los Angeles 1984.
Ano, politiky si volíme, aby pro nás nastavovali vhodná pravidla. Jen ty volby tenkrát u nás nebyly demokratické… Já jsem reprezentoval naši zemi a pro zimní olympiády stejně jako pro jiné hokejové soutěže žádné restrikce nebyly. Jestli se sportovci mohli ozvat? Samozřejmě mohli, ale s největší pravděpodobností by nadále už nereprezentovali.

Byl jste i reklamou na komunismus?
Reprezentoval jsem tuto zemi, takže jsem tím podporoval i režim, který tu byl. Ano, to je fakt. Jako reprezentant i jako občan ČSSR jsem reprezentoval nedemokratický stát. Z toho se nikdy nemohu vyvinit. Dělali to v zásadě všichni, kdo tu žili a pracovali, s výjimkou disidentů. Nebyl jsem v tomto směru žádný hrdina.

Znovu musím připomenout, že ruští sportovci jsou na tom možná dost podobně jako vy tehdy.
Ano, jsou ve velmi těžké situaci. A já je velmi lituji. Tedy pouze ty, kteří nesouhlasí s Putinem a s ruskou imperialistickou válkou. Ale je důležité si říct, že do této složité situace je dostali lidé, které si jejich spoluobčané zvolili a kteří nesou přímou odpovědnost za statisíce ztracených a zmrzačených životů. My si musíme říci, co je pro nás více. Je to život? Nebo kariéra sportovce? Za mě je na prvním místě vždycky život. Ano, nepřeju nikomu, aby v nejlepších letech nemohl soutěžit na nejvyšší úrovni, když na to má. Ale co to je v porovnání s tím, když právě kvůli tomu umírají a jsou mrzačeny desítky či stovky lidí. Dejme si ty mrtvé a kariéru sportovce na misky vah a podle toho se rozhodujme.

Jste další hráč vítězného týmu z Nagana 1998, který jde do politiky. Jiří Šlégr, po něm Milan Hnilička, teď vy, dokonce i Vladimír Růžička.
Vláďa Růžička, to mě překvapilo nejvíc. Nikdy o tom předtím nemluvil, nečekal bych už vůbec, že by kandidoval do Evropského parlamentu. Pokud si dobře pamatuji, Láďa nebyl v angličtině moc zdatný…

Ale hrál v Americe několik let?
Ano, krátce ano. Myslím, že tři nebo čtyři roky tam byl, ale ze své zkušenosti vím, že za tři roky, když jste tam s českou man­želkou, se toho tolik nenaučíte. Hnilda a Jirka Šlégr byli úspěšní poslanci, potkáváme se, ale názorově jsme zřejmě trochu jinde. Ale to neznamená, že se nerespektujeme.

Jak si vysvětlujete, že právě z vašeho týmu je tolik hráčů v politice?
Můžu mluvit jen za sebe. Mně to trvalo dlouho, než jsem k tomu dospěl. Tedy určitě déle než Jirkovi či Milanovi. Nevím, nemám na to odpověď, ale možná je to i tím, že jsme všichni hráli v reprezentaci a delší dobu i v zahraničí. V mém případě za tím určitě není motivace finanční.

Jaká je tedy vaše hlavní motivace?
Chci pomoct. Chci být ten, který svým působením v Senátu posune naši zemi zase o něco dopředu. Chci být ten, který vždy brání a bude bránit demokracii a bude vždy myslet nejen na současnost, ale i na budoucnost naší země a jejích občanů a podle toho vystupovat a rozhodovat.