V zájmu republiky

Pětikoaliční většina čítá 108 hlasů, což je bezpečná síla, kterou neoslabí ani případné covidové absence vládních poslanců. Kabinet na cestě k plně oprávněnému výkonu moci už formálně nelimituje nic. Skutečné meze vlády jsou v minulých slibech, které, jak ukázal už první měsíc, nebude snadné plnit.

Pětikoalice toho před volbami naslibovala příliš, aby se to dalo za čtyři roky splnit. Navíc, jak předpovídal i týdeník Euro, zásahy do rozpočtu budou bolestivější, než jak to Petr Fiala sobě a voličům maloval. Potvrzuje se to i při formulaci vládního programového prohlášení, které má daleko k šíři politických vyprávění z koaličního programu. Když navíc vládě po pár dnech u moci stojí za to škrtnout při zvyšování platů učitelů jeden procentní bod z dohodnutých tří, aby ušetřila pět miliard korun, a okamžitě za tuto odvahu dostane pochvalu od předsedkyně Národní rozpočtové rady Evy Zamrazilové, je jasné, že opravdu bude hůře, jak předpověděl v novoročním projevu premiér. Byla to totiž právě Zamrazilová, jež kritizovala předvolební licoměrnost politiků, kteří nechtějí přiznat, že po volbách budou muset řezat v rozpočtu do podstatných výdajů, nejen do zbytných plýtvavých provozních.

Ohledy můžeme slíbit jen v jedné věci: sliby vlády nebudou přeslechnuty a dostane se jim pečlivé reflexe. V zájmu republiky, samozřejmě.

Přesně to se začalo dít: ministr financí Zbyněk Stanjura už ví, že požadovaných 80 miliard úspor levnější pneumatiky na služební vozy nepřinesou, a že tudíž škrty budou kdekoho bolet. To byl také důvod, proč vláda – zcela proti svému postupu v bývalé sněmovně – odsouhlasila návrh na zmrazení platů politiků. Zmrazení na celé volební období by byl „strašlivý populismus“, na jeden rok je to „odpovědné opatření“ zohledňující složitou ekonomickou situaci občanů, s níž musí politici solidarizovat. I v politice, zdá se, rozhodují o pozitivitě a negativitě jednání jen velmi malé rozdíly kontextu.

Kabinetu se příliš nedaří ve věcech komunikačních, neboť své tiskové konference omezil na minimum. K řadě věcí se ministři nesmějí vyjadřovat, protože to ještě neprojednala vláda jako celek. Tuto strategii „průběžného mlčení k věci až do jejího rozhodnutí na vládě“ přijali i zástupci tripartity, takže veřejnost vlastně neví, co při jednáních leží na stole a jaký návrh má největší šanci na úspěch. Slib, že nová vláda zcela změní dosavadní (špatnou) komunikaci Andreje Babiše, splněn byl. Vzniká však oprávněná pochybnost, zda je to k dobru české debaty o věcech veřejných.

S přijímáním nových kabinetů je to vždy těžké. Chvíli trvá, než si věci sednou a vše se odborně i lidsky zaběhne. Proto se také vládě dává sto dní hájení. Vzhledem ke covidu-19 a dobrovolně zvolenému rozpočtovému provizoriu je to u Fialova týmu nemožné. Ohledy můžeme slíbit jen v jedné věci: sliby vlády nebudou přeslechnuty a dostane se jim pečlivé reflexe. V zájmu republiky, samozřejmě.