Válečná revoluce

Zdálo se dokonce, že ti, co se narodili po listopadu 1989 nebo pár let před ním, jsou naopak se svými matkami a otci velmi konsensuální, protože naplno podporují polistopadový status quo. A snaží se ho také za každou cenu bránit. Mluvilo se o konzervativní revoluci, která přišla po té sametové.

V čem se nejvíce projevovala? V tom, že mladí lidé využívali maximálně konzumní možnosti, jež jim otevřeli jejich rodiče. Projevovalo se to zejména v zábavném cestování, ve studiu v zahraničí, v radostném konzumu a čerpání technologických výhod, které nová doba přinášela. Letošní rok je možná jedním z prvních, kdy se konzervativní revoluce zastavuje a do veřejného prostoru vstupuje nová generace nespokojených. Ti se sice dál chtějí mít dobře, ale považují za smysl svého života něco jiného než každodenní práci: osobní uspokojení, úzce související se silným veřejným otiskem v proměňování společnosti. Jako by nová mladá generace říkala: „Chceme primárně měnit sebe a pak i společnost, na práci pro práci a peníze je času dost.“

Letošní rok, který pomalu míří ke konci, se do dějin zapíše samozřejmě především ruskou agresivní válkou na Ukrajině. Šokem z toho, že v Evropě ještě existuje tento imperiální duch z 19. století, který chce řešit názorové střety zbraněmi a někoho s jiným názorem vidí jako nepřítele, teroristy, zločince. Pro lidi minulé doby před listopadem 1989 to takové překvapení není, nová generace však myslí více na klimatické změny či konflikty vnitřních já než na politický, či dokonce fyzický boj s nepřítelem.

V době, kdy se na startu svého dospělého života každá generace rozmachuje k naplnění utopie svého života, dorazila válka jako čirá destrukce. Válka, která je naše, i když jsme to vlastně nikdy nechtěli.

První rok s ruskou válkou přinesl dost radikální změny. Konec snu o snadném přechodu ke světu čistých energií, konec představ, že nadmíru bohaté země Západu se konečně začnou věnovat problémům tajemství lidské identity a její důstojnosti ve společnosti. Válka roku 2022 vrátila všechny zpátky na zem, do světa, v němž se priority určují více válečnými a ekonomickými strategiemi než citlivostí vůči každé jednotlivé psychice existující ve světě. A na konci tohoto roku se teď všichni ptáme: Co dál s tím vším?

Příští rok bude opět válečný, ať chceme, nebo ne. Ale možná, že právě tato událost bude přelomem polistopadového světa liberálního snu o pohodovém štěstí všech a že nová generace, přebírající otěže, začne přicházet na to, co lidé na Západě dělají špatně, že je východní svět tak málo respektuje. Může to být pokračující konzervativní revoluce, nebo radikální obrat k nějakému novému druhu populistického kolektivismu, to zatím nevíme. Jisté je jen to, že tuhle válku svých otců, ba dědů nová generace odmítá jako anachronismus.

Horší zpráva je v tom, že i když to není její válka, bude ji muset nejprve vybojovat, než se bude moct zaměřit na palčivé problémy svých vnitřních já. Konec snů, začíná nový život, ošklivě a zostra, ale každopádně „revolučně“ – naplno!