Více žen v politice… ale stále málo

Ta fotografie se hned na začátku kampaně stala výrazným emblémem letošních voleb. Koalice Piráti/STAN představuje své lídry v krajích, je mezi nimi jen jedna žena – místopředsedkyně České pirátské strany Olga Richterová, která vede kandidátku koalice v Praze. Fotografie ve stylu „chlapi sobě“ proletěla sociálními sítěmi jako blesk, dočkala se mnoha memů a měla být důkazem jasného rozporu mezi slovy a skutky. Piráti jsou přece považováni za moderní liberální stranu, někteří jim říkají „progresivisté“ a „neomarxisté“, každopádně jde o hnutí podporující vyrovnávání genderových nerovností. Z hlediska volebního marketingu tedy fotka-katastrofa.

Docela slušný skok

Na kandidátkách, včetně těch pirátských, to už tak katastrofální není. Jenom na té pražské má koalice Piráti/STAN dvanáct žen, tedy třetinu všech kandidujících (těch je 36); ve středních Čechách, kde koalici povede šéf STAN Vít Rakušan, je žen deset z 24. Lídr Pirátů Ivan Bartoš má pod sebou jen sedm žen z 26 kandidujících. Pro srovnání druhý protibabišovský, a více konzervativní blok – koalice Spolu – má v Praze, kde je v čele kandidátky předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová, deset žen (z 36). Ve středních Čechách šest (z 26) a na Ústecku pět žen (z 26). Vládní hnutí ANO, jež chtějí koalice Piráti/STAN a Spolu porazit, je na tom s obsazením žen ve zkoumaných regionech velmi podobně. V Praze nasadilo 11 žen, ve středních Čechách sedm. V Ústí nad Labem, kde se Ivanu Bartošovi postaví premiér a šéf ANO Andrej Babiš, je žen na kandidátce sedm, tedy úplně stejně jako žen pirátských a starostovských.

Daleko hůře dopadá v genderovém srovnávání druhá vládní strana ČSSD. Podle pražské lídryně, ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové, je sociální demokracie progresivní levicová strana. Pro ni by genderová parita měla být samozřejmostí. Jenže není. Maláčová má v Praze pod sebou jen sedm žen, ve středních Čechách je jich osm, na Ústecku jsou to dokonce pouhé tři. Přitom sociální demokraté si těžce vybojovali stranické ženské kvóty, ty však velmi rychle zase omezili a dnes je to vidět i na kandidátních listinách. Naopak genderově vyrovnané kandidátky má jako jediná v Česku Strana zelených, která nabízí devět ženských lídryň ze čtrnácti. Abychom zůstali u našeho krajského výběru: v Praze 19 žen z 36, střední Čechy 14/34, Ústí 10/26.

Celkově podíl žen nominovaných do voleb nepřesahuje třetinu, často je spíše problém udržet kandidátku alespoň ze čtvrtiny ženskou. Vypadá to na začátku 20. let 21. století uprostřed Evropy skoro hrůzostrašně, statistiky ale mluví trochu jinak. Podle údajů Českého statistického úřadu se v letošních volbách uchází o poslanecký mandát 31,6 procenta žen, což je od roku 1996, kdy to byla jen pětina, vlastně docela slušný skok. Bohužel pozice žen na kandidátkách obvykle znemožňuje jejich zvolení, takže do Poslanecké sněmovny se nakonec dostane mnohem méně političek.

Babiš se ženami problém nemá

Ukazuje to například i právě končící sněmovna. Do ní v roce 2017 kandidovalo skoro 29 procent žen, ale poslankyň je pouze 22 procent. I to ovšem na české genderové poměry představuje vcelku dobré číslo. V roce 2006, kdy skončily volby patem dvou vnějškově „siláckých politiků“ – Mirka Topolánka (ODS) a Jiřího Paroubka (ČSSD) – chtělo do sněmovny skoro 28 procent ženských kandidátek. Ale ve sněmovně nakonec zasedlo jen 15 procent političek. Ve vládě to bylo jinak: přestože tehdejší premiér Mirek Topolánek byl považován za výbušného a siláckého, a tedy nutně i machistického politika, přizval do svého kabinetu hned pět žen (nutno dodat, že i zásluhou Zelených), což byla tehdy pětina vládních postů a do té doby nevídaná věc.

„Je vlastně smutné, že i při těchto číslech mluvíme o dobrém vývoji, ale mírně se to lepší. Je to vidět i na těchto předvolebních číslech nebo třeba na počtu žen ve vládě, přestože jsme v Evropě pořád na chvostu,“ říká Jana Smiggels Kavková, feministka, která byla třináct let ředitelkou Fóra 50 %, organizace, jež dlouhodobě prosazuje paritní zastoupení mužů a žen v politice. „Když jsme se někdy v roce 2008 poprvé potkaly s Andrejem Babišem, který teprve chystal své hnutí ANO, říkal: ,Dodejte mi ženy, budou tam ženy.‘ On s tím nikdy problém neměl,“ vzpomíná Smiggels Kavková. Nutno dodat, že pro Babiše bylo při výběru žen do vysoké politiky důležité totéž co u výběru mužů – tedy bezbřehá loajalita. V tom je předseda ANO důsledný dodnes. Podle toho také ženská reprezentace ANO například ve vládě vypadá a řada kritiků je toho názoru, že to ženské lobby příliš nepomáhá.

„To je pravda,“ připouští Jana Smiggels Kavková, „ale Babiš na rozdíl od jiných stran klidně vytáhnul ženy do vlády, byť to byly ty loajální. Symbolicky je to velmi důležité. A potom: v politice jsou stejně špatní muži jako ženy, to přece víme a vidíme.“ Ženy dělají pro ANO ještě jednu důležitou práci: umí komunikovat s voliči, které vládní hnutí potřebuje. Jisté mistrovství, jež na první pohled vypadá směšně, v tom prokazuje ministryně financí Alena Schillerová, která polopaticky vysvětluje i ty nejsložitější věci, je milá a s každým se podobně jako premiér vyfotografuje. Je to takový marketingový žolík, respektive „žolice“.

Pro Andreje Babiše bylo při výběru žen do vysoké politiky důležité totéž co u výběru mužů – tedy bezbřehá loajalita. V tom je předseda ANO důsledný dodnes.

Jisté vylepšení genderové nerovnováhy lze podle Smiggels Kavkové zaznamenat i u Pirátů. „S ženami v politice měli ze začátku opravdu problém, prostě nebyly, myslím, že na tom docela zapracovali a dnes už vědí, že ženy na kandidátce musí alespoň ze třetiny být. A to říkám i s vědomím, že ta prezentace s jednou jedinou lídryní se vážně nepovedla.“ Nakonec má koalice Piráti/STAN lídryně dvě: po odstoupení Milana Daďourka se na čelo kandidátky na Vysočině posunula pirátka Blanka Lednická.

Vlády bez žen

Statistiky potvrzují, že Andrej Babiš se stal premiérem s největším podílem žen ve vládě. V té první, která nedostala důvěru, činil podíl žen 26,5 procenta, v druhé je čtvrtina žen. Od roku 1996 byly v Česku jen tři vlády, v níž nebyla žádná žena. Byl to první kabinet Václava Klause, který vládl až do voleb v roce 1996. Ani v následující Klausově vládě se žena v původní sestavě neobjevila, ale po skandálu Jana Kalvody s falešným doktorátem se na rok stala ministryní spravedlnosti Vlasta Parkanová.

Třetí vládou, která ve svém obsazení ženy zcela ignorovala, byla vláda současného prezidenta Miloše Zemana. Sociální demokracie v té době hodně usilovala o to, aby se ministryní stala Petra Buzková, nejvýraznější ženská tvář tehdejší ČSSD. Premiér Zeman ji ale v kabinetu nechtěl a označil ji za línou šedou myš. Takto hanlivě tehdy označil i Stanislava Grosse. Buzková a Gross se dočkali až v nové vládě Vladimíra Špidly, který kromě Buzkové (na školství) angažoval už jen jednu ženu, dnes už zcela neznámou Marii Součkovou do funkce ministryně zdravotnictví.