Víra v prvek budoucnosti

Žijeme v období intenzivního hledání nových a také čistějších zdrojů energie. V cizině už zažili boom větrníků, dnes táhnou tepelná čerpadla, v Česku si na začátku milénia pamatujeme na boom solárních elektráren, který po prudkém vzestupu cen elektřiny pokračuje dnešní novou vlnou. Většina evropských automobilek včetně Škody Auto se chystá na přechod k elektromobilitě. Tak trochu ve stínu zůstává jiný čistý zdroj, který také máme takříkajíc po ruce. A tím je vodík.

Vodík tvoří dvě třetiny veškeré hmoty ve vesmíru a je součástí životně důležité vody, bez níž se na zemi nedá žít. A právě elektrolýza vody, tedy rozklad vody na vodík a kyslík, by podle řady vědců mohla být energetickou nadějí lidstva. „Vodík využíváme už 150 let, ve 20. století to bylo hlavně ztužování tuků, takzvaná hydrogenizace,“ vysvětluje Roman Horák, manager Fondu Hydrogen, který se zaobírá investicemi do vodíkových technologií. „Vezmeme jednoduše olej, vstříkneme do něj vodík a vznikne Rama nebo něco podobného. Ale použití vodíku je široké: hutnický průmysl, zpracování skla, polovodiče. A dnes ukládání energie.“

„Vodík je také číslo jedna Menděleje­vovy tabulky prvků, je to výjimečný prvek, který je tu 11 miliard let a další miliardy let zůstane,“ přidává se k „chvále vodíku“ s lehkou nadsázkou Jan Světlík, známý ostravský podnikatel a také šéf společnosti Cylinders Holding, která se zaobírá výrobou vodíku. Světlík patří k velkým propagátorům využití vodíku v Česku, podle něj se ale v Evropě nikdy nepůjde například korejskou cestou, kde se snaží využít vodík přímo pro centrální výrobu energie.

„Elektrárna v Koreji, která je opravdu vodíková, má asi 70 MW, ale pokud vím, Korejci plánují vodíkovou elektrárnu s výkonem 500 MW,“ popisuje vývoj v Asii Světlík. Evropa podle něho ale ani tudy jít nemůže, protože se rozhodla rozlišovat čistotu vodíku podle zdrojů výroby, respektive elektrolýzy. „Evropa si komplikuje život barevností. Řeší se, z čeho se vodík vyrábí, ale třeba v elektro­mobilitě se to vůbec neprobírá. Proto se investoři v oblasti vodíku cítí ohroženi, protože nevědí, jak to vše bude fungovat. Kdyby se v elektromobilitě probíralo, že auta budou jezdit jen na elektřinu z fotovoltaiky a větrníků, žádná elektromobilita by dnes nebyla,“ dodává Světlík.

Kdykoli a kdekoli

V čem je tedy největší výhoda vodíku pro energetické využití, který z něj dělá prvek budoucnosti? „Síla vodíku je v jeho energetické kvalitě, jeden kilogram vodíku nese 40 KW energie. Kdybychom to měli srovnat s bateriemi, o nichž se pořád diskutuje a které se dnes používají na uchování energie místo vodíku, tak je to jen 250 watthodin. To je zhruba 160krát méně,“ propočítává Horák. „Není jiný prvek, který by byl schopen naakumulovat tolik energie. Není!“

Výhoda vodíku tkví i v tom, že ho lze použít kdykoli a kdekoli, není či nemusí být závislý na dodávkách zdaleka, na které se musí čekat. „Tahle flexibilita vodíku je něco, co ostatní nosiče energie nemají. Akumuluje energii, můžete si ho transformovat na elektřinu a zase zpátky,“ říká Světlík. Největším problémem vodíku je zatím poměrně vysoká cena, ta je ale mimo jiné dána tím, že je vysoká cena elektřiny. Cena energetického vodíku je dnes vysoká i z jiného důvodu. „My dnes jedeme pořád prakticky v laboratorních podmínkách, na úrovni jakýchsi experimentů. Až se vodík rozšíří, půjde cena dolů a nakonec bude výhodná i vodíková doprava, protože bude nejlevnější,“ soudí Světlík. Dnes se vyrábí kilogram vodíku za osm eur, podle Světlíka to časem vyjde tak na dvě koruny na kilometr jízdy ve vodíkem autě. „Já vodíkové auto mám a jsem s ním velmi spokojen, myslím, že dvě koruny za kilometr je cena, která je úplně v pohodě,“ dodává.

Až klesne cena

Vypadá to, že automobil na vodíkový pohon je poměrně velká novinka nedávných let, ale opak je pravdou. První auto na vodík vyrobila už v roce 1966 americká automobilka General Motors. Tehdy to ale byla jakási rarita, která v konkurenci s auty, spalujícími v motoru fosilní paliva, neměla vůbec šanci na úspěch. Podle Romana Horáka za to opět může cena. „Fosilní paliva byla nejlevnější, protože náklady na jejich získání byly nízké. Dnes, kdy se do všeho počítají i náklady na životní prostředí, je to trochu jinak.“ To je také šance, jak se vodík může chytnout, s čímž některé automobilky počítají. V podstatě sae čeká na to, až díky novým technologiím a úsporám z rozsahu klesne cena vodíku.

Největší evropský výrobce aut, koncern Volkswagen Group, kam patří i česká Škoda Auto, se však orientuje výhradně na elektromobilitu. Auta na vodík to budou mít velmi těžké. „Ano, máte pravdu, Evropa se orientuje na elektromobilitu, ale ne všechny značky. Například BMW jde i cestou vodíku,“ namítá Horák. Zajímavým příkladem otevřenosti rozvoje je podle něho japonská Toyota. „Ta jde mnoha směry, vyrábí elektrické vozy, ale i hybridy a auta na vodík, zkoušejí zkrátka všechno, protože vývoj může být někde rychlejší a někde pomalejší,“ říká manažer Fondu Hydrogen.

Připomíná také aktivitu francouzského Renaultu, který od roku 2021 vyrábí menší vodíkové dodávky pro rozvoz zboží a zásilek pro společnosti typu Rohlík nebo Zásilkovna. Ve Francii jsou tyto vozy velmi populární, podobně jako vlaky na vodík, o nichž bude řeč v dalších dílech podcastu.

Použití vodíku jako zdroje energie je mnohočetné, nejen v osobní či nákladní dopravě. „V USA se vodíkový pohon používá už poměrně standardně u vysokozdvižných vozíků ve skladech, samozřejmě na něj jezdí i nákladní vozy,“ vypočítává pestrost využití vodíkových zdrojů Horák, jehož fond také investuje za mořem. „V Americe se hodně využívá kapalný vodík, v poslední době se počítá s využitím vodíku pro datová centra. Záložní servery dnes jedou na dieselové agregáty, což není moc ekologické, vodík je čistší a ještě výkonnější. Stačí mít uskladněný vodík, který snadno vyrobí elektrickou energii, když bude potřeba, a je to celé čisté zelené.“

Vodík se nakonec prosadí

Ve světě se prosazují už i domy, kde se ukládají do vodíku přebytky energie z OZE, a když nesvítí nebo nefouká, lze energii z vodíku pustit zpátky do elektrického systému. „Vodík je tu opět výtečný energetický nosič, akumulátor energie, v tom je vynikající i pro přebytky výkonu obnovitelných zdrojů. Místo baterie výhodnější vodík,“ říká Horák. „Toto je cesta využití vodíku, která běží i v Česku, i když pomalu. My například vyrábíme zásobníky na vodík k těmto účelům, ale v Německu to jede naplno, tam těch domů jsou už tisíce, podobně ve Švýcarsku,“ dodává Jan Světlík. Na vodík jako zdroj elektřiny jel například letos celý open air festival Rock for People.

Přestože Světlík zatím v Česku vidí více překážek než pozitivních podpor nové vodíkové technologie, je podnikatel přesvědčen, že se vodík nakonec prosadí, protože se ukáže, že je to nejlevnější cesta k opravdu čisté energii. „Já už se asi nedožiju velkého vodíkového boomu, ale určitě se dožiju velkých pilotních programů. A myslím, že i doby, kdy se vodík začne využívat v dopravě. Ať už to budou vlaky, nebo autobusy,“ shrnuje svou vizi pro Česko na nejbližší dvě desetiletí.

Heslo Budoucnost je ve vodíku má svá velká úskalí, která proberou další díly podcastu týdeníku Euro.