Vládní živelní katastrofa

Nakonec tedy všechno dobře dopadlo. Vláda změnila původní návrh, který počítal s odečítáním daně z darovaných peněz a pojistných podílů z dotací na likvidaci škod pro lidi postižené na jižní Moravě tornádem, a veškerou finanční zátěž odhodila. Nic se danit nebude, lidé dříve pojištění budou naopak zvýhodněni. Konec dobrý, všechno dobré – zapomeňte?!

Tak to tedy ne. Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová totiž vládní faux pas, jež občané na sociálních sítích označovali za nechutnost či zvrácenost, hodila na subalterní úředníky, kteří si prý v návrhu opatření neuvědomili všechny souvislosti. Je to tak vždycky, když politikům něco nedochází nebo chtějí něco vyzkoušet či udělají chybu – hodí se to na úředníky, kteří jsou také jenom lidé. Jenže každý úředník, který se na ministerstvu permanentně bojí o své místo, vám otevřeně řekne, že se nikdy nic nedělá jen tak. Naplňuje se politické „zadání“, jinak řečeno, opatření se připravují tak, aby byl splněn politický cíl. Těžko si tedy představit, že zvrácená pravidla pro čerpání peněz z ad hoc vytvořeného fondu Živel si vymyslel nějaký úředník z vlastní iniciativy.

Nakonec je to jedno – za výsledný obraz na veřejnosti jsou vždy zodpovědní vládní politici a ti se v akci Živel opět slušně ztrapnili, když řadu dní nechali lidi postižené přírodní katastrofou v nejistotě, kolik že peněz vlastně mohou dostat. Veřejná omluva ministryně Dostálové se samozřejmě přijímá, jakkoli využívá alibi „úřednického dokumentu“ a snaží se odpovědnost vlastně zakrýt.

Celá tato dotační tornádová anabáze je pro vládu Andreje Babiše typická. Její nejčastější pracovní metodou je totiž postup pokus/omyl. Něco se zkouší a podle reakcí veřejnosti se to vzápětí zase mění. Někdy rychleji, jindy pomaleji, podle toho, jak velký křik opatření vyvolá. Tato onlinová politika, založená na sledování lajků a dis­lajků, je moderní úpravou tradičního populismu, který vytváří dojem, že opravdu vládne lid. Takový „digitální populismus“ připomíná algoritmus permanentní hlasovací aplikace, která podle názoru hlasité většiny určí, jaká politika se bude dělat.

Tento alibismus odpovědnosti, který se stupňoval během pandemie, je tím nejhorším politickým živlem, který se prohnal českou krajinou. Tornádo přineslo především škody fyzické, smršť vládní nepolitiky zasáhla mysl lidí a rozleptala celý systém politické kultury. Na škody po tornádu lidé vybrali přes miliardu korun, škody na politice jako takové se žádnou sbírkou bohužel zaplatit nedají a bude je muset trpělivě odstraňovat každý sám u sebe. Práce na desetiletí dost a dost.