Vrtěti oslíčkem

Vláda Andreje Babiše by pochopitelně uvítala, pokud by se uprostřed největší krize naší samostatné historie objevil oslíček, s kterým by se dalo otřást a vysypal by pár miliard zlaťáků do státní pokladny. Tomu se nelze divit. Navíc když vidí, že za hranicemi oslíčky mají a třesou s nimi už spoustu let. A oslíčci sypou. A tak se premiér rozhodnul s tím naším trochu zavrtět.

Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat a ekonomové houfně vysvětlovali, co by převody zisků z účtů České národní banky do státní kasy znamenaly, proč to nyní nejde a možná by to ani nebyl ten nejlepší nápad. Jedna věc ale nezazněla – Česká národní banka žádný zisk nevytváří. A to, co vytváří, bychom měli naopak zakázat do státního rozpočtu odvádět. Zákon o České národní bance by si zasloužil škrtnout jednu větu. Jednu ze dvou, které o státním rozpočtu mluví.

Česká národní banka peníze do státního rozpočtu odvádí už nyní, když získá peníze z pokut, které občas udělí například bankám za jejich pochybení. „Příjem z pokut uložených Českou národní bankou je příjmem státního rozpočtu,“ říká doslova odstavec 46e zákona. Není to nijak kontroverzní věta, protože si vůbec nikdo nemyslí, že by Česká národní banka úmyslně pokutovala banky, aby pomáhala vládě. To je přinejmenším úsměvné.

Kontroverzi budí jiný odstavec zákona. Tedy ten s číslem 47, který říká, že „Česká národní banka (…) zisk po­užívá k doplňování rezervního fondu (…). Zbývající zisk odvádí do státního rozpočtu.“ A takový zisk právě Česká národní banka vytvořila. Jenže zisk to není. Ze dvou důvodů.

Tím prvním je, že zisk má pouze za poslední rok, nikoli celkem. Kumulovaně má Česká národní banka pořád ztrátu zhruba 50 miliard korun. To je ztráta, která vloni položila obří německou firmu Wirecard. Kdyby takovou ztrátu měla soukromá firma, šlo by o tragédii. Nikoho ani na chvíli nenapadlo, že by měl Andrej Babiš a předchozí premiéři tuto ztrátu sanovat ze státního rozpočtu, přitom situace je to analogická. Pokud chce v tučných letech zisk k sobě do kasy, neměl by v těch špatných pomáhat naopak? Pochopitelně to po vládě nikdo nechce, protože víme, že centrál­ní banka je specifická instituce, jež nemůže zbankrotovat a její ztráta je čistě účetní. Stejně tak účetní by ale měl zůstat její zisk.

On to především ani zisk není, což je onen druhý důvod. Zisk je podnikatelskou odměnou za překonání nejistoty, objevování nových trhů a inovace. Podnikatel jde do nejistoty, u níž může o hodně přijít, nebo dosáhne zisku. Česká národní banka nepodniká a podnikat by ani neměla. Kdyby kdokoli z nás měl neomezený přístup k vytváření peněz z ničeho, vytvářet zisk by bylo pohádkově snadné. Stačilo by nakoupit rozumně diverzifikovaná aktiva a chvíli počkat. Bez jakékoli nejistoty.

Pojďme naopak ze zákona větu o odvádění zisku do rozpočtu škrtnout. Centrální banka má ze zákona a ústavy být institucí měnové politiky, nikoli investičním fondem. Proč by měla třeba nákupem zlata podpořit zrovna držitele zlata a měnit relativní ceny tak, že poškodí všechny ty z nás, kdo věří více stříbru? Nebo kdyby dokonce nakupovala akcie – proč by měla podporovat zrovna tuto formu podnikání, a ne s. r. o. nebo živnostníky?

Andrej Babiš zkusil zavrtět oslíčkem a poslouchá, jestli necinká. Dobře ví, že na třesení je ještě čas, ale trochu zavrtět do mediálního prostoru není složité. Lákadlo peněz, kvůli kterým by nemusel jít proti vlastním voličům a zvyšovat jim daně, je obrovské. I tahání peněz z centrální banky má své náklady, ale pro voliče nejsou tak viditelné nebo je snadno svedou na někoho jiného. Dříve nebo později se to stane, ale ještě tomu lze zabránit. Stačí škrtnout ze zákona jednu jedinou větu.

Dominik Stroukal, hlavní ekonom banky Creditas, vyučuje na CEVRO Institut