Ropa za polárním kruhem. Norsko žádá zrušení moratoria

Norsko zvyšuje tlak na Evropskou unii, aby zmírnila nebo zrušila moratorium na nové ropné a plynové vrty v Arktidě. Opatření, které EU přijala v roce 2021, se staví proti novým průzkumným projektům v regionu. Pro Oslo je spor citlivý: země je největším vývozcem ropy a plynu v západní Evropě a pokrývá zhruba 30 procent spotřeby plynu v EU a ve Spojeném království.

Norští politici, úředníci i zástupci průmyslu a ekologických organizací se proto v posledních měsících stále častěji objevují v Bruselu. Cílem je ovlivnit novou arktickou strategii EU, kterou Komise očekává na konci září. „Norsko je velmi angažované a dobře ví, jak dát svůj hlas slyšet,“ říká zvláštní vyslankyně EU pro Arktidu Claude Veron-Reville. Norští zástupci jsou podle ní dobře organizovaní a přesně vědí, kde mohou dosáhnout největšího účinku.

Energetická bezpečnost jako argument Osla

Jen letos absolvovalo pracovní návštěvu v Bruselu jedenáct norských ministrů. Evropské politiky se snažili přesvědčit, že setrvání u moratoria není v současné situaci správnou cestou. Další argument jim dodala blokáda Hormuzského průlivu, kterou Írán zavedl po amerických útocích. Podle Osla ukazuje, že evropská závislost na stabilních dodávkách plynu z Norska může dále růst.

Moratorium je podle Veron-Reville v souladu s klimatickými cíli EU. O jeho případném zmírnění nebo zrušení však nakonec nerozhoduje Komise sama, ale členské státy. Právě tam se proto bude lámat politická podpora pro budoucí podobu arktické strategie.

Spor se tak nevede jen o norskou těžbu. V evropské debatě se v Arktidě střetává bezpečnost dodávek energie, klimatická politika a ochrana mimořádně citlivého prostředí. Norsko vystupuje jako spolehlivý dodavatel, kritici naopak tvrdí, že otevření další fosilní infrastruktury by prodloužilo závislost Evropy na ropě a plynu za horizont klimatické neutrality v roce 2050.

Investoři a vědci varují před nevratnými škodami

Proti norskému tlaku se mezitím formuje odpor. Skupina správců aktiv, vědců a klimatických organizací zaslala Evropské komisi otevřený dopis, v němž vyzývá k zachování a posílení ochrany před novou fosilní infrastrukturou severně od polárního kruhu.

Mezi signatáři z finančního sektoru jsou například Nordea Asset Management, která patří do skupiny Nordea Bank, norská penzijní společnost KLP, dánské penzijní fondy Sampension, AkademikerPension a Velliv nebo banky Triodos Bank a Cultura Bank. Jejich argument míří nejen na klima, ale i na finanční a bezpečnostní rizika dlouhodobých investic do fosilní infrastruktury.

Skupina připomíná, že Arktida se otepluje třikrát až čtyřikrát rychleji než světový průměr a na průzkumné aktivity reaguje zvlášť citlivě. Rozšíření těžby podle ní může způsobit „nevratné škody na životním prostředí“, oslabit evropskou bezpečnost a udržet závislost na fosilních palivech déle, než připouštějí klimatické cíle EU.

Spor o to, kde Arktida začíná

Norsko zpochybňuje i samotné vymezení oblasti, na kterou se moratorium vztahuje. EU pracuje s územím severně od polárního kruhu. Podle norského ministra zahraničí Espena Bartha Eideho však neexistuje klimatický důvod, proč zacházet s ropou a plynem odlišně jen podle toho, zda se ložisko nachází severně, nebo jižně od určité linie.

Na podporu tohoto argumentu Oslo poukazuje na proměnu podmínek v Barentsově moři vlivem teplejších vod Golfského proudu. Toto okrajové moře severně od norského pobřeží, které patří k hlavním oblastem arktického průzkumu, se podle vlády v některých ohledech stále více podobá oblastem dále na jihu kontinentálního šelfu. Jde přitom o důsledek klimatické změny, k níž významně přispívají právě emise z fosilního průmyslu.

Z toho Norsko vyvozuje, že Barentsovo moře nelze automaticky řadit mezi nejcitlivější části Arktidy. Eide proto zdůrazňuje, že země z ekologických důvodů nechce vrtat „v ledové pustině“. Oslo se tak snaží odlišit průzkum v Barentsově moři od aktivit v oblastech s trvalou ledovou pokrývkou. Kritici však namítají, že takové rozlišení neřeší hlavní problém: nová těžba by znamenala další dlouhodobou fosilní infrastrukturu v regionu, který se už nyní mění rychleji než zbytek planety.

Napětí přichází v době, kdy se očekává postupný pokles norské produkce ropy a plynu. Norsko přesto nedávno otevřelo 70 nových průzkumných oblastí v Severním moři, Norském moři a Barentsově moři. Podle odhadů WWF trvá v Barentsově moři přibližně 18 let od objevu ropného nebo plynového pole k zahájení těžby.

Rozhodující proto bude, jak se členské státy EU postaví k nové arktické strategii. Komise může připravit rámec, ale politické rozhodnutí o budoucnosti moratoria zůstane na vládách. Spor tak bude pokračovat mezi argumentem energetické bezpečnosti, který zdůrazňuje Oslo, a varováním před dlouhodobými ekologickými a klimatickými náklady.