Všichni Bartákovi muži

Jedenáct prohlídek, tři zadržení. Vojenská policie 15. září 2026 zasáhla v pražské Ústřední vojenské nemocnici (ÚVN) kvůli podezření na trestnou činnost při zadávání zakázek. Mezi zadrženými se objevila tři jména z vedení nemocnice: Tomáš Perutka, Jiří Havel a Miroslav Sýkora. O den později byli všichni propuštěni a případ zatím zůstává ve fázi prověřování.

Na první pohled šlo o vyšetřování konkrétních zakázek, při důkladnějším pohledu však vystupuje širší souvislost. Všichni tři muži se v určitém období potkali ve vedení jedné z nejcitlivějších institucí české armády a jejich profesní dráhy se v různé míře protínají s Martinem Bartákem. Bývalý ministr obrany a místopředseda vlády, který po odchodu z politiky zůstal napojen na obranný sektor, se tak znovu objevuje v prostředí, kde se potkávají armáda, státní správa a velké veřejné zakázky. Jeho působení na obraně provázely některé z nejvýraznějších armádních projektů posledních dekád, od nákupu vozidel Pandur přes letouny CASA až po rozšíření ÚVN, přičemž část z nich se později stala předmětem policejních prověřování, politických sporů nebo kritiky kvůli způsobu přípravy a ceně kontraktů.

Nejpevnější vazba vede k Tomáši Perutkovi, který s Bartákem pracoval už na ministerstvu obrany: nejprve jako ředitel ekonomické sekce, později jako jeho ekonomický náměstek. Jiří Havel se s Bartákem potkal v ÚVN už při přípravě kontroverzního projektu rozšíření nemocničního areálu, jehož smlouvu později za nemocnici podepisoval. Oba se pak po více než deseti letech vrátili do vedení stejné nemocnice.

Miroslav Sýkora představuje jiný typ vazby než Perutka a Havel. S Bartákem ho nespojuje dlouhá společná historie ve státní správě, ale společné působení v ÚVN v letech 2024 a 2025 — v období, kdy se v nemocnici měnilo vedení, probíhaly personální zásahy a začaly se objevovat otázky kolem některých zakázek.

Lékař s pověřením

Po odchodu z politiky se Barták od obranného sektoru neodstřihl. Jeho profesní dráha pokračovala u zbrojařské STV Group, partnera finské Patrie, a vazby si udržoval také ve vojenském zdravotnictví. V ÚVN se znovu potkal s někdejšími spolupracovníky, tentokrát však bez vrcholné řídicí funkce. Nebyl ředitelem, náměstkem ani přednostou kliniky.

Přesto chodil na porady vedení nemocnice a jednal za ni na ministerstvu. Server iRozhlas.cz v srpnu 2025 popsal čtyři takové schůzky, z toho tři s vrchní ředitelkou majetkové sekce Martou Kopeckou. Nemocnice vysvětlovala, že lékař na částečný úvazek měl pověření ředitele Václava Masopusta a pomáhal s její prezentací. Resort uváděl, že šlo o prezentaci nemocničních aktivit a provozní agendu. Barták tedy nevystupoval proti vůli vedení. Co přesně jeho mandát zahrnoval a kde končil, však zveřejněná vysvětlení podrobně neobjasnila.

Nejvýraznější personální spojnice vede ke zmiňovanému Perutkovi. Jejich spolupráce začala už o téměř dvě dekády dříve, na resortu obrany Perutka patřil mezi klíčové ekonomické manažery. Pod Bartákem už v roce 2007 jako zástupce prvního náměstka a ředitel ekonomické sekce. Když Barták v květnu 2009 převzal ministerstvo, stal se jeho ekonomickým náměstkem. Spojovala je přímá pracovní hierarchie, nikoli pouze profesní známost.

Po odchodu z ministerstva obrany Perutka zamířil do Správy státních hmotných rezerv, následně strávil deset let ve Vojenské zdravotní pojišťovně a v roce 2024 se vrátil do ÚVN jako náměstek pro ekonomické řízení. Jeho návrat tak znamenal nejen příchod zkušeného manažera, ale také návrat člověka, jenž s Bartákem už jednou řídil ekonomickou část resortu obrany.

Perutkovo působení ve státních rezervách později provázela kauza Viktoriagruppe. Skončila však osvobozením: Nejvyšší soud v roce 2022 odmítl dovolání žalobců proti osvobozujícímu rozsudku pro Perutku a tehdejšího šéfa rezerv Ondreje Páleníka.

Podpis za šest a půl miliardy

U Jiřího Havla vede stopa ještě dál: k jednomu z nejambicióznějších a zároveň nejspornějších projektů v historii ÚVN. V květnu 2010 podepsal tehdejší ekonomický náměstek nemocnice koncesní smlouvu na rozšíření areálu, kterou krátce předtím vládě předložil ministr obrany Martin Barták. Jeho ekonomickým náměstkem na ministerstvu byl v té době Tomáš Perutka.

Projekt měl změnit podobu střešovického areálu. Soukromý partner měl postavit ubytování pro personál, hotelové kapacity i parkovací dům a následujících 25 let je provozovat. Celková hodnota závazku pro nemocnici se měla přiblížit částce 6,5 miliardy korun.

Jenže z velkého plánu nakonec nezůstalo nic. Nejvyšší kontrolní úřad později upozornil, že potřeby nemocnice ani finanční náročnost projektu nebyly dostatečně odůvodněny. V roce 2011 vláda rozhodla o ukončení smlouvy a státu zůstaly náklady v řádu stovek milionů korun. Policie po více než ročním prověřování případ v roce 2013 odložila, protože nezjistila podezření ze spáchání trestného činu.

Havel po odchodu z ÚVN pokračoval ve zdravotnickém managementu – na Bulovce, na Homolce a později ve skupině Agel. Právě tam se jeho profesní dráha s Bartákem protnula znovu: Havel působil jako technicko-investiční ředitel, zatímco Barták byl část roku 2016 členem dozorčí rady. V roce 2024 se Havel vrátil do ÚVN, tentokrát jako muž odpovědný za investice, obchod a provozní agendy. A objevil se problém.

Úklid za 58 milionů bez smlouvy

Tentokrát už nešlo o projekt na papíře, ale o peníze, které skutečně odešly z účtů nemocnice. Kontrola ministerstva obrany z roku 2025 odhalila problém u jedné z nejběžnějších služeb: úklidu. ÚVN mezi březnem a prosincem 2024 zaplatila téměř 58 milionů korun za práce, které dodavatel skutečně vykonával, ale bez platné smlouvy, jež by jejich poskytování řádně upravovala. Nešlo tedy automaticky o škodu v celé výši, ale o otázku, proč nemocnice služby objednávala a hradila mimo standardní smluvní rámec.

Podobný problém našla kontrola také u IT zakázky. Nemocnice zaplatila 1,135 milionu korun za přípravu obnovy síťové infrastruktury, přestože samotná soutěž na dodavatele se nikdy neuskutečnila. K původní objednávce za 285 tisíc korun přibylo 450 tisíc za prověření stávající infrastruktury a dalších 400 tisíc za právní služby, k nimž podle kontrolorů dodavatel neměl oprávnění.

Vedení nemocnice pochybení odmítalo. Ředitel Václav Masopust tvrdil, že za jeho působení nebyla žádná smlouva prodloužena a nový kontrakt na úklid byl vysoutěžen v souladu se zákonem. Současně je ale třeba dodat, že kontrola zahrnovala období od roku 2019 do poloviny roku 2025, tedy i dobu před nástupem Perutky, Havla a Sýkory. Samotná přítomnost těchto lidí ve vedení nemocnice proto neříká, kdo za jednotlivá rozhodnutí nesl odpovědnost.

V ÚVN se mezitím měnilo i vedení. Náměstek pro IT Miroslav Sýkora skončil ve zkušební době v dubnu 2025. Jeho krátké působení provázely rozsáhlé personální změny i nespokojenost části zaměstnanců. Sýkora tvrdil, že se snažil odstranit korupci a klientelismus, zatímco vedení nemocnice jeho interpretaci odmítalo. O necelý rok později skončil také Perutka. Podle Masopusta šlo o důsledek rozdílných představ o řízení ekonomiky nemocnice. Perutka naopak tvrdil, že jeho odvolání souviselo s tím, že upozorňoval na problémy uvnitř ÚVN. Ve své obhajobě přitom použil podobný rámec, jakým předtím vysvětloval odchod Sýkory: podle něj nešlo o běžnou personální změnu, ale o reakci na člověka, který chtěl prosadit změny. V červenci pak došlo ke změně i na nejvyšším postu, když se novým ředitelem ÚVN stal Luděk Hána. Personální výměna však neuzavřela otázky kolem hospodaření nemocnice ani způsobu jejího řízení.

Společná profesní minulost sama o sobě není důkazem pochybení; když se však v jedné státní instituci opakovaně potkávali titíž lidé a za nemocnici s pověřením ředitele jednal i bývalý ministr, jehož mandát nebyl veřejně podrobně objasněn, je namístě ptát se nejen na to, kdo jakou funkci zastával, ale také kdo o čem rozhodoval, z jakého titulu a komu se ze svých rozhodnutí zodpovídal.