Vzdělání za všechny peníze

V hlavní roli Švýcarsko. Skvělá čokoláda, prvo­třídní hodinky, diskrétní bankovní služby a také vyhlášené středoškolské internáty pro bohaté. Z deseti nejdražších středních škol na světě internátního typu jich devět sídlí právě v zemi helvétského kříže. Absolutní prim mezi nimi hrají dvě zařízení s podobnými názvy: Institut le Rosey a Institut auf dem Rosenberg.

Začněme s prvním zmíněným – Institut le Rosey je často také nazývaný Škola králů. Ne nadarmo. Do školních lavic tam svého času zasedl například někdejší španělský král Juan Carlos a belgický panovník Albert II. stejně jako princ Rainier z Monaka, vévoda z Kentu či íránský šáh. Společnost jim dělali další příslušníci předních evropských šlechtických rodů, děti světových miliardářů i potomci světových celebrit Johna Lennona, Elizabeth Taylorové nebo Diany Rossové.

Všechny tyto a mnohé další přilákal internát, který má rovnou dva kampusy. Ten hlavní leží na okraji městečka Rolle nedaleko břehu Ženevského jezera. Na 28 hektarech najdeme zámek Château de Rosey ze 14. století včetně řady dalších budov. Doma tam je 160 učitelů, 148 dalších zaměstnanců a 460 studentů ze 70 zemí světa. V kampusu se mluví 32 jazyky, včetně hindštiny, svahilštiny, mongolštiny, a dokonce i dzongkha, oficiálního jazyka Bhútánu. Této jazykově a národnostně rozmanité společnosti jsou k dispozici dva bazény, wellness, tenisové kurty, školní jachta, střelnice, jezdecké centrum s třiceti koňmi a koncertní síň s tisícovkou míst k sezení za 52 milionů eur, kde při otevření v roce 2014 hrál Royal Philharmonic Orchestra. Studuje se buď v angličtině, nebo ve francouzštině.

Zároveň se každý rok na zimní semestr celá škola přesouvá do Gstaadu, luxusní švýcarské lyžařské destinace s 220 kilometry sjezdových tratí a dalšími 170 kilometry běžkařských stop. Kam by se studenti z Le Rosey hodili lépe, že? „V únoru je na Ženevském jezeře pošmourno a mlha. Nechcete tam být,“ vysvětluje reportérům časopisu Manager Magazin ředitel a majitel školy Christophe Gudin změnu prostředí. V Gstaadu v zimě naopak často svítí slunce a sníh se třpytí. Škola tam vlastní řadu chat, kde jsou studenti ubytovaní. Ani z doplňkových aktivit nemusí příliš slevit. V místních hotelích jsou jim opět k dispozici bazény, tělocvičny, kluziště pro hokej, bowling i curling.

Toto všechno ovšem není zadarmo. Podle údajů finančního blogu Insider Monkey v takovém luxusním ústavu vyjde roční školné v přepočtu přibližně na 3,75 milionu korun. Ale to není vše, ceník institutu obsahuje i řadu dodatečných položek: příprava na zkoušku International Baccalaureate (známé taky jako IB, někdy nazývaná jako mezinárodní maturita) vyjde na 337 tisíc korun, soukromá hudební výuka jednou týdně po dobu školního roku stojí více než 142 tisíc korun, další peníze si škola účtuje i za výuku v jiných než ve dvou hlavních jazycích.

Nelze se pak divit, že německý ekonomický časopis Manager Magazin označuje Institut le Rosey za nejdražší internátní školu světa. Tento titul sice patří podle blogu Insider Monkey konkurenčnímu podniku Institut auf dem Rosenberg, nicméně ten je mnohem méně sdílný, co se jeho cenové politiky týče, zveřejňuje jen základní školné a nikoli další případné poplatky (vizte tabulku na straně 46).

Rozmazlené puberťáky? Nebereme

Přes horentní sumy oba švýcarské internáty nezájmem uchazečů rozhodně netrpí. Loni v Le Rosey na 90 volných míst přišlo 615 přihlášek. Přijímací test trvá celý den a schopnost zaplatit školné a akademické výsledky nejsou jediným kritériem. I proto pracovníci školy zodpovědní za výběr studentů cestují pravidelně po celé planetě. Proč? Ne každý se na školu hodí. Internát odmítá děti, jež mají trvalé potíže s učením, a také rozmazlené adolescenty, jak se přímo píše na webu školy.

„Většina nově příchozích učitelů se obává, že u nás rozhodují rodiče. Ale po roce říkají: Tohle je škola, do které rodiče zasahují nejméně. Jsme totiž nezávislí, kromě školného si žádné peníze od nikoho nebereme. Každý, kdo to začne dělat, ztrácí kontrolu,“ vysvětluje ředitel Gudin.

V kontrastu s výškou školného a skvěle vybaveným areálem školy stojí spíše skromné ubytovací kapacity. Pro děti zámožných rodičů představují první šok poměrně obyčejné pokoje jejich kolejí a zároveň nutnost sdílet společné prostory s ostatními studenty. Zároveň tam platí řada pravidel. Ty shrnuje škola v devatenáctistránkovém manuálu. Pokud někdo neplní úkoly, následují tresty. Například zametání listí nebo česání jablek. Za drobná porušení – pozdní příchod, neuklizení pokoje – jde student běhat nebo musí uplavat několik bazénů.

„Tady se nemůžete spolehnout na to, kdo jsou vaši rodiče. Měli jsme studentku, oba rodiče jsou známé hollywoodské hvězdy. Řekla, že v USA byla vždy jen ‚dcerou někoho‘. Tady to bylo zajímavé první dva dny, pak na to všichni zapomněli – a konečně mohla být sama sebou,“ říká Gudin. To Le Rosey odlišuje: „Jediné, co se tady počítá, je to, co děláte. ‚Actis virtus‘ je naše motto: Buď skrze své činy.“ Koneckonců bohatí jsou zde všichni.

Studenti dostávají týdenní kapesné 40 až 120 švýcarských franků po­dle věku. Všichni dostávají stejnou částku, bez ohledu na to, kolik peněz mají jejich rodiče. A další pravidla následují. I když během vyučování každý může používat notebook, mobily jsou v době mezi sedmou hodinou ranní a sedmou večerní přísně zakázány. Krátký „online čas“ je jen před spaním, škola pak mezi večerkou a budíčkem vypíná wifi. Zároveň ve škole platí přísný zákaz drog. I proto studenti pravidelně podstupují povinné testy moči.

Školní manuál upravuje i dress code pro různé situace, školní uniforma je však povinná pouze při oficiálních příležitostech. Netrpí se mikiny, kšiltovky ani příliš mnoho šperků, make-upu či ne­upravené vlasy (v takovém případě musí student k holiči). Ruce musejí z kapes, sluchátka z uší, a když mluví dospělý, studenti vstávají od stolu. Respekt k učitelům je samozřejmostí, na konci lekce třída volá – děkujeme, pane nebo děkujeme, madam. Při večeřích se studenti střídají v obsluhování svých spolužáků. A po večeři se většina z nich ještě učí. Dobré známky jsou povinné. Třetina studentů později míří na 30 nejlepších univerzit světa, například na Yale, Harvard, Oxford nebo Cambridge. Ředitel Gudin se svěřuje s dojmy ze setkání s bývalým studentem: „Řekl mi: IB (International Baccalaureate) s námi byl mnohem těžší než první rok na Harvardu.“

Na orbitu i v Africe

Učební plán se opírá o tradici, ale jde také s dobou. Gudin chce brzy pozvat start­upy do nové kruhové vědecké budovy, která se v kampusu právě staví. Loni v dubnu se na oběžnou dráhu Země dostal nanosatelit RoseyCubesat-1 na palubě rakety SpaceX Falcon 9. Postavili jej studenti Le Rosey ke sběru dat o tom, jak rychle taje led na pólech. Obecně se akademický úspěch odměňuje prodlouženými vycházkami. Navíc škola nabízí i jakési „čestné výlety“. Loni deset nejlepších a nejangažovanějších studentů odjelo s ředitelem do Silicon Valley. „Na jaře se chceme vydat do Karibiku obnovovat korály pomocí 3D tisku ve spolupráci s univerzitou v Curychu,“ vysvětluje ředitel Gudin.

V Mali pak internát nechal z příspěvků rodičů svých studentů postavit školu pro 1 500 dětí. V táboře v Keni mají studenti Le Rosey pro změnu zaznamenávat život Masajů. Pohled z bubliny super­boháčů na životy těch méně hýčkaných osudem zostřuje perspektivu vlastního štěstí. A také to vypadá dobře na vašem životo­pise – stále více špičkových univerzit očekává sociální angažovanost. „Učíme se tím, že pomáháme druhým,“ říká Gudin s tím, že závěrečnými zkouškami vazba ke škole nekončí. Existuje asociace absolventů sdružující šest tisíc bývalých studentů ve 112 zemích světa na pěti kontinentech. „Užitečné kontakty a přátelství z Le Rosey často trvají celý život. I to hraje svou roli. Určitě to není jediné kritérium, ale pro mnohé to je pádný argument,“ připouští ředitel, že vedle kvality výuky je neméně důležitá i tradice školy. Přece jen je Le Rosey s rokem založení 1880 nejstarším internátem v celém Švýcarsku.

Chrám vědy a mlčenlivosti

Jen o pouhých devět let je mladší hlavní soupeř Le Rosey, Institut auf dem Rosenberg se sídlem ve městě St. Gallen. Na rozdíl od svého staršího rivala odmítá komentovat jména svých absolventů. Nicméně vzhledem k částce školného ve výši téměř čtyř milionů korun se zaměřuje na podobnou skupinu zájemců o vzdělání. A o ty se pečlivě stará: jídlo připravované kuchaři vyškolenými v restauracích oceněných michelinskou hvězdou; restaurované secesní vily uprostřed pečlivě udržovaného parku jako koleje; elegantní společné pokoje s podlahami z třešňového tvrdého dřeva a texturovanými tapetami s mramorovými koupelnami; klub zdraví vybavený stroji TechnoGym a Sensopro a osobní trenéři a odborníci na výživu k dispozici na zavolání. Rozsáhlá nabídka sportovních a volnočasových aktivit zahrnující vše od jízdy na koni a šermu až po hiphopový tanec a to, co web uvádí jako Svět cirkusu. Nechybí ani výlety za lyžováním do střediska Klosters nedaleko Davosu, do Monaka (na plachtění), Basileje (na veletrh umění) a Neapole (kvůli módě).

Hlavní důraz se ale samozřejmě klade na vzdělání. Především z oblasti vědy, technologie, inženýrství a matematiky, ve výuce žáci pracují i s umělou inteligencí. Ve škole nechybí nejmodernější laboratoře, najdeme tam i kampusového robota vytvořeného společností Boston Dynamics. Kromě toho v roce 2022 otevřeli Future Park, experimentální zařízení a laboratoř, jež by se neztratila ani jako kulisa seriálu Westworld. Je v ní obří vesmírné stanoviště vytištěné na 3D tiskárně, kde studenti mohou zažít atmosféru pobytu mimo naši planetu, je tam i klima­tická zahrada simulující počasí roku 2085, hi-tech vertikální farmu a v neposlední řadě soběstačný, solárně poháněný plovoucí obytný modul známý jako Modrý nomád, který navrhli studenti školy s pomocí umělé inteligence. Větrné turbíny ve tvaru stromů zajišťují pro Future Park většinu energie.

Příprava na budoucnost

Škola v St. Gallenu má 230 studentů více než 50 národností, a to ve věku od šesti do osmnácti let. Velikost třídy je omezena na osm žáků, což umožňuje naprosto individualizovaný přístup k vývoji každého dítěte. Zároveň jsou v nabídce všechny důležité globální akademické kvalifikace: americký AP (Advanced Placement), britský A-Level, již zmíněná „mezinárodní maturita“ International Baccalaureate.

„Když student přijde, prověříme jej ze všech stran – osobnostně, akademicky, sociálně i emocionálně. K tomu mu poskytneme to nejlepší, co se dá, aby mohl dělat cokoli, co si vybere, na nejvyšší úrovni. Nemyslím si, že je to možné jinde,“ řekla americkému magazínu Town & Country ředitelka školy Anita Gademannová.

Takovému přístupu odpovídá i výše uvedené školné. „Nenávidíme průměrnost. Máme rádi dokonalost. A to má svou cenu. Skvělí mezinárodní učitelé stojí peníze. Naše zdroje stojí peníze,“ popisuje Gademannová. „Žádný rodič, který pošle studenta do Rosenbergu, se nestará o náklady. Záleží jim na tom, zda jejich dítě dostane špičkové vzdělání a bude žít v minispolečnosti, která vypadá jako budoucnost, takže bude na tuto budoucnost připraveno,“ dodává s tím, že to je i důvod, proč nelze na rozdíl od Le Rosey najít jména absolventů.

„Nejsme tak známí a má to svůj důvod,“ vysvětluje Gademannová. „Půvab a lesk tohoto krále nebo tamtoho prince na mé škole, to není důležité pro století, ve kterém žijeme, víte? Chceme mluvit o osobních úspěších a přínosech pro společnost jako o způsobech, jak se odlišit, ne o nějakém titulu,“ míní ředitelka. A že i absol­venti Rosenbergu jsou úspěšní, potvrzuje výjimka z pravidla o nezveřejňování jmen absolventů. Tímto školou potvrzeným bývalým studentem je mimo jiné Mario J. Molina, držitel Nobelovy ceny za chemii z roku 1995, po němž škola pojmenovala svoji vědeckou laboratoř.

O kvalitu vzdělání na Le Rosey ani na Rosenbergu se bát netřeba, jen musíte mít naditou peněženku. Pro srovnání – obě školy stojí skoro třikrát tolik co proslavený britský Eton College.