Zvedněte ty peníze!

Když na začátku prázdnin schválila Evropská komise Národní plán obnovy (NPO) pro Českou republiku, chlubila se ministryně financí Alena Schillerová, že Česko je mezi prvními, komu se to povedlo. Nebyla to úplně pravda, byli jsme asi sedmí až dvanáctí v pořadí, ale na tom zase tolik nezáleží. Pravdou totiž je, že plán čerpání peněz na obnovu ekonomiky po koronavirových výpadcích byl na začátku září schválen, a je teď už jen na české vládě, kdy se z něj naplno začnou čerpat peníze.

Času moc není, všechny projekty z necelých 190 miliard korun určených Česku (částka se posunuje dle aktuálního HDP) musejí být spuštěné do roku 2024 a vyúčto­vané v prvním čtvrtletí roku 2026. Jsou to peníze na negativní dopady covidu-19 a krátkodobé rozvojové programy, tedy rozhodně ne na libovolné rozhazování.

Nová vláda, která by měla mít radost, že má v záloze osminu státního rozpočtu, tedy bude muset rychle zapracovat, aby se všechno rozběhlo. Nejlepší by bylo, kdyby už přišla s připravenými projekty a rozpracovanějším plánem, což se ale bohužel úplně čekat nedá. Koalice Piráti/STAN sice v kampani mávala seznamem investic za bilion korun, které během desetiletí zvednou české HDP o několik procent, tam ale projekty NPO určitě nepatří. Ministryně Schillerová měla koordinovat NPO na ministerstvech a pomoci s administrativním zajištěním celé akce, agenda je to ale natolik rozsáhlá, že to raději nechává na svých nástupcích. Jenže ti zase chtějí lidi z resortů spíše propouštět než nabírat, šetření na provozu je mantra koalice Spolu, s nutně potřebnými novými lidmi navíc se neušetří ani to. Bez dobré administrativy ale Národní plán obnovy zkrachuje, a je-li něco problém tohoto státu, jak ukázala mimo jiné koronavirová pandemie, pak špatně fungující správa státu.

Jen obecné úvahy

Leccos je už připraveno na některých ministerstvech, zejména na resortu průmyslu a obchodu, který je garantem plánu. Jeho ministr Karel Havlíček i šéfka financí Alena Schillerová, která administruje toky peněz, přiznali, že nejvíce finančních prostředků chtějí dostat do „betonu“, tedy do výstavby investičních budov a zařízení, jak je v Česku ostatně v politice dlouholetým zvykem.

Jenže to je v přímém rozporu se zaměřením Fondu obnovy, který nemá zalepovat staré díry, nýbrž pomáhat zemím v rozvoji do budoucna, zejména v administrativní a celoplošné společenské digitalizaci a ochraně klimatu. A o tom ve vládě nemluví prakticky nikdo, dokonce ani ministr životního prostředí Richard Brabec. Jistě se kupříkladu dalo s penězi z Evropské unie aktivně pracovat při řešení česko-polského konfliktu o dopadech těžby v polském příhraničním dole Turów, který má ministr Brabec na starost, to ale nikoho ani nenapadlo.

O tom, jak přesně se na věc dívá nová vládní koalice, zatím není nic známo. Jednací týmy chtěly vše – včetně programového prohlášení – zveřejnit až toto pondělí. Zůstávají jen veřejně dostupné předvolební úvahy, například velmi podrobný rozbor NPO, který v parlamentu předkládal předseda Pirátů Ivan Bartoš, možný ministr pro místní rozvoj a digitalizaci.

Právě digitálním kapitolám je jeho kritická analýza věnována nejvíce. Jsou to ale všechno jen obecné, spíše principiální úvahy než prováděcí návrhy. „Chceme vložit prostředky do perspektivních odvětví, která budou přinášet pracovní místa i v roce 2050,“ řekl už v březnu mimo jiné Bartoš. Jeho kolegyně ze STAN Jana Kurtáková program také detailně rozebírá, ve vládní podobě ho považuje za katastrofu, mimo jiné proto, že „není jasné, jak vláda dospěla k jednotlivým číslům“, a potom, že „chybí plán implementace jednotlivých řešení“.

Teď ale budou vládnout také STAN a Piráti. Leccos tedy lze změnit, ale musí se hned, není čas. Každopádně Národní plán obnovy je natolik důležitý, že by se měl objevit mezi hlavními prioritami programového prohlášení nové vlády.

Nevídané peníze pro kulturu

Jak celá věc s Národním plánem obnovy prakticky funguje, či zatím spíše nefunguje, ukazuje rozvíjení kapitoly Rozvoj kreativního a kulturního sektoru, kam ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) získal více než osm miliard korun. Nakonec po přepočtech je to jen 7,39 miliardy, ale pořád více než polovina ročního rozpočtu ministerstva, tedy peníze v kultuře nevídané.

Ministerstvo má rozběhnutý rámec, alespoň na papíře, vypisují se takzvané výzvy, tedy standardní úředničina. Pro admi­nistraci tak velkých peněz chtělo větší arsenál úředníků, ale dostalo jich jen pár. Odcházející ministr Zaorálek ještě na poslední chvíli uspořádal oborovou odbornou konferenci, na níž se s lidmi z kulturní oblasti probíraly možnosti využití peněz v jednotlivých částech kulturní sekce NPO, v níž je čerpání 7,39 miliardy korun podobně jako jinde částečně navázané i na financování ze státního rozpočtu.

Konference probíhala online a zájem byl tak veliký (několik stovek lidí), že síť byla občas přehlcená, ale nakonec z prezentací a debaty bylo jasné, že peníze chtějí čerpat všichni. Podfinancovaný obor se velmi těší na novou vláhu, kterou má vlastně naprosto výjimečně. Peníze bude ministerstvo rozdělovat v několika vrstvách.

Jednou z nich měla být i transformace Fondu kinematografie na Fond audio­vize, což má mít hned několik výhod. K penězům se časem dostanou i tvůrci malých mobilních formátů či videoher, což je branže, která je v Česku velmi rozvinutá a efektivní. Odhaduje se, že herní průmysl vytváří v Praze, kde je české herní centrum, až dvě procenta HDP hlavního města, spolu s další kulturou jsou to už procenta tři. Na transformaci fondu půjde skoro tři čtvrtě milionu korun, které chtěla šéfka fondu Helena Bezděk Fraňková původně získat právě z NPO.

K proměně fondu je potřeba ještě změnit ve sněmovně zákon. Po této stránce je všechno připraveno a nová vláda musí legislativně jednat. Vzhledem k tomu, že se zatím ani v náznacích neví, kdo by mohl být ministryní či ministrem kultury, nedá se odhadnout, jak rychle by taková věc mohla být schválená.

Proměna Fondu kinematografie ve Fond audiovize byla plánovaná i mimo Národní plán obnovy. Přišla s ním ředitelka fondu Bezděk Fraňková, jenže když se plán dostat jeho transformaci pod evropskou střechu nakonec nepovedl, bude muset stát dát 750 milionů ze státního rozpočtu, a tomu nikdo při tendencích šetřit dnes už nevěří.

Navzdory tomu půjde Fraňková do sněmovny s novým zákonem Fondu audiovize, může se ale stát, že fond bude nějaký čas bez peněz, než se spustí finanční povinnost zahrnutá v zákoně. „Tomu jsme chtěli zabránit a dostat Fond audiovize do NPO, bohužel dostaly přednost jiné položky,“ vysvětluje šéfka Fondu kinematografie.

Potřeba reflexe

Úplně nový je záměr propagace umělecké branže a vylepšování její identity a vzdělání, kam poputují z evropských peněz další tři čtvrtě miliardy korun. „Regiony jsou připraveny na vzdělávání a sdílení kultury mezi sebou, potřebujeme vytvořit nějaké nástroje, jak lidi do tohoto propojování vtáhnout, potřebujeme platformy pro síťování lidí v kultuře,“ řekla Kateřina Churtajeva, vedoucí odboru kultury a památkové péče v Královéhradeckém kraji, která patří k vůdčím figurám nového projektu prokreativitu.cz.

Churtajeva také mluvila o potřebě reflexe kulturní oblasti. Oboru chybějí relevantní data, jakou roli hraje ve společnosti, a bez nich, přičemž je nemá ministerstvo ani Český statistický úřad, se nedá kulturní prostředí a jeho regionální využití radikálně měnit. Během covidu-19 se také ukázalo, že umělci jsou jednou z nezranitelnějších profesí, protože za nimi prakticky nikdo nestojí, a jsou tedy první na ráně, jakmile nastává nějaká krize. Síťování umělců a vytváření oborových komunikačních center a serverů za evropské peníze má status umělce posílit a vejde se také zcela do hlavního záměru EU – podpořit digitální propojení a komunikaci.

Národní plán obnovy v kulturní a krea­tivní oblasti, jak se tato pasáž složitého dokumentu oficiálně jmenuje, počítá i s vy­užitím peněz na kulturní vzdělávání na školách všech stupňů. Nejde jenom o to, aby děti měly o kulturním světě a jeho fungování nějaké silnější povědomí, ale aby ho také mohly objevovat jako obor, v němž se dá do budoucna dobře uplatnit, protože je to oblast společností ceněná a žádaná.

Finančně největší část kulturně-kreativní sekce NPO tvoří kapitola Rozvoj regionálního kulturního a kreativního sektoru. Čerpat se tu mají až 3,5 miliardy korun. O metodice rozdělování peněz se moc neví, jisté je, že přednost bude dostávat obnova a modernizace současných institucí, tedy modernizace již existujících budov a prostředí.

Až šest set milionů korun je připraveno na takzvané kulturní vouchery. Je jich na tři tisíce, do maximální výše 200 tisíc korun. Určené jsou na propojení tvůrčí scény s podnikatelskou i veřejnou sférou, umělci by mohli pomoci v místní propagaci společností, v lepším zviditelnění a komunikativnosti veřejných institucí. Mohou se hlásit do galerie, z níž pak budou na projekty vybíráni. Jak přesně by to mělo fungovat, opět není úplně jasné. Na Zaorálkově konferenci se dokonce mluvilo o výběru losem, aby nedocházelo k monopolizaci a manipulacím.

Konference se neúčastnil žádný adept na nového ministra, nebyl ales­poň v seznamu vidět, což je škoda. Národní plán obnovy, který z velké části závisí na evropské infrastruktuře a regulaci, je přitom jedním z mála prostorů, kde je namísto radikálního politického oddělování žádoucí kontinuita. To je ale v českém prostředí velmi vzácný luxus.

Nová vláda mohla mít snadnější cestu k naplnění schváleného plánu, takto si bude muset hledat vlastní, na níž může být jakékoliv zpoždění osudové. Přísloví, že kdo rychle dává, dvakrát dává, platí v tomto případě i opačně. Kdo rychle ve Fondu obnovy bere, získá, kdo se bude dlouho rozhlížet a tápat, nedostane nic.