„Windfall tax“ a naděje pro akcionáře ČEZ
Evropská komise upozorňuje, že jí navrhované opatření je neslučitelné s daní z mimořádných zisků, kterou plánuje zavést Fialova vláda.
Akcionářům ČEZ svitla naděje. Brusel by mohl znemožnit zavedení daně z mimořádných zisků – neboli také takzvané válečné daně či anglicky windfall tax. Vláda Petra Fialy (ODS) přitom momentálně vážně zvažuje zavedení této na daně na tři sektory: bankovnictví, petrochemický průmysl a rafinérie a také energetiku, tedy především právě ČEZ. Od června, kdy se o dani z mimořádných zisků hovoří, přitom akcie ČEZ spadly zhruba o dvacet procent.
Evropská komise ovšem nyní sestavila balík opatření, který by měl přispět ke snížení cen energií. O návrhu budou jednat energetičtí ministři zemí Evropské unie tento týden v pátek. Česko, které Unii momentálně předsedá a mimořádné setkání energetických ministrů svolává, ovšem připraví svůj vlastní návrh řešení palčivé energetické situace.
Návrh Evropské komise obsahuje mimo jiné zavedení cenového stropu na zisk z výroby elektřiny z jiných zdrojů, než je momentálně extrémně drahý plyn. Burzovní cena plynu v Evropské unii se předminulý týden vyšplhala na historicky rekordní úroveň.
Vyšší a vyšší „marže“
Vzhledem k tomu, že cena elektřiny z plynu nyní představuje v souladu cenu závěrnou (podrobně v infoboxu „Merit order“ a závěrná cena), výrobci elektřiny z jiných zdrojů, než je plyn, realizují díky růstu cen plynu stále vyšší a vyšší „marže“. Prodávají například elektřinu relativně levně vyrobenou ve větrných nebo jaderných elektrárnách za cenu elektřiny vyrobené z plynu. Právě o část těchto „marží“ má opatření Bruselu v nadcházející době příslušné energetické společnosti připravit.
Opatření by se nejspíše týkalo obchodování na okamžitém trhu, na den dopředu. Jakmile by dodavatel solární, větrné, jaderné nebo také uhelné elektřiny realizoval zisk nad stanoveným cenovým stropem, příslušné prostředky by šly do veřejných rozpočtů členských států Evropské unie, respektive do fondu sociální pomoci s drahými energiemi.
Evropská komise ovšem upozorňuje, že dané opatření je neslučitelné s daní z mimořádných zisků, tedy s takzvanou válečnou daní či windfall tax, kterou plánuje zavést Fialova vláda i třeba právě na ČEZ. Jestliže by ovšem například právě ČEZ čelil situaci, že by část svého zisku z výroby nejvíce jaderné elektřiny odevzdával do veřejného rozpočtu na základě zmíněného opatření Bruselu, pak mu takto ponížený zisk nemůže být podle Evropské komise ještě mimořádně zdaněn.
Klíčové samozřejmě je, na jaké úrovni bude daný cenový strop zvolen. Pro ČEZ však návrh Bruselu může být příznivější než daň z mimořádných zisků. Cenový strop by se totiž vztahoval na okamžitý trh, tedy na obchodování na den dopředu. ČEZ přitom podstatnou část své elektřiny prodává na rok či roky dopředu. Například elektřinu na letošní rok prodal zhruba z 90 procent v letech 2020 a 2021.
Zisk z elektřiny, kterou ČEZ už prodal na příští léta, by tak při zavedení zmíněného cenového stropu Evropské komise nepodléhal dani z mimořádných zisků, protože žádná taková daň by kvůli zavedení stropu nemohla být zavedena.
V hlavní roli povolenky
Opatření Bruselu by dávalo smysl i z hlediska toho, že Fialova vláda zdůvodňuje mimořádné zdanění válkou. Přitom třeba za letošním nárůstem ziskovosti ČEZ válka není. Což označení „válečná daň“ zpochybňuje. Za růstem zisku ČEZ je letos mnohem spíše růst cen emisních povolenek EU v letech 2020 a 2021 o zhruba 220 procent. V těchto dvou předválečných letech ČEZ prodal zmíněných 90 procent své elektřiny pro letošek.
Povolenky dramaticky zdražují elektřinu, ovšem zároveň tím pádem dramaticky zvyšují „marže“ jaderným elektrárnám, protože ty sice profitují z notně zdražené elektřiny, ale nemusejí zdražené povolenky pořizovat. Na jadernou a obecně zelenou energetiku se nevztahují. Povolenky musejí pořizovat plynové a hlavně uhelné elektrárny. Takže ČEZ zaznamenává masivní nárůst své marže na jaderné elektřině. Tu prodává za cenu, jako by pro ni musel kupovat povolenky, ač nemusí.
Mimochodem pokud by tedy vláda chtěla řešit podstatu problému, místo válečné daně, která ani nemůže být válečnou, se pokusí vyjednat změnu v obchodování s povolenkami. Jejich cena byla nedávno na historickém rekordu – takřka 100 eur za kus. Po pozastavení povolenek volá Polsko, po jejich zastropování zase Španělsko. Brusel povolenky manipulací trhu s nimi v uplynulých dvou letech zdražil o stovky procent.
Teď však jejich roli přebírá válka, protože zdražuje fosilní energie, nikoli energii jadernou nebo zelenou, v jejichž případě není Evropská unie závislá na Rusku. Proto lze obchodování s povolenkami pozastavit. Cena velkoobchodní elektřiny klesne, dlouhodobě až o dvacet procent, ale relativní cenové zvýhodnění zelené a jaderné energie v porovnání s fosilní zůstane.
Evropská komise však zatím jakýkoli zásah do obchodování s povolenkami odmítá. Mnohem pravděpodobněji se tak jeví, že bude zaveden jen zmíněný cenový strop na výrobu elektřiny z jiných zdrojů, než jsou plynové.
„Merit order“ a závěrná cena
Podstata „merit order“, charakterizujícího burzovní obchodování s elektřinou, tkví v tom, že se cena elektřiny odvíjí od ceny takzvaného závěrného zdroje. Tím jsou momentálně plynové elektrárny, protože plyn je kvůli omezení ruských dodávek do EU rekordně drahý.
Závěrné zdroje, tedy plynové elektrárny, jsou za účelem pokrytí poptávky „nahazovány“ jako poslední. Z důvodu nyní rekordních cen plynu vykazuje elektřina v nich vyrobená extrémně vysoké mezní náklady. (Mezní náklad výroby elektřiny si lze představit třeba jako náklad na výrobu jedné megawatthodiny elektřiny za stávajících podmínek.) Tím pádem jsou ale extrémně vysoké ceny elektřiny obecně, protože závěrný zdroj – plynové elektrárny – určuje cenu elektřiny vyráběnou všemi dalšími zdroji, od obnovitelných zdrojů přes jádro až po uhlí nebo ropné produkty typu mazutu.
Jak je to možné? Proč závěrný zdroj určuje cenu elektřiny obecně, i když je třeba vyrobena mnohem levněji větrnou elektrárnou? Pro ilustraci použijme příklad ze zemědělství.
Představme si dva farmáře. Jeden je díky rozvinuté mechanizaci schopen vyprodukovat tunu pšenice za 2 000 korun. Druhý, který se ještě stále spoléhá převážně na manuální práci, tunu pšenice vyprodukuje za 10 000 korun. Pšenice obou farmářů je ovšem zcela srovnatelné kvality a oba musí na trh dodávat, pokud má být v daném místě pokryta celková poptávka. Druhý z našich farmářů nemůže tunu pšenice prodávat za méně než 10 000 korun, jinak by se ocitl ve ztrátě. První z farmářů, který tunu pšenice umí na trh dodat za 2 000 korun, ji
ovšem dodá také za 10 000 korun, tedy jako jeho „dražší“ konkurent. Proč by měl prodávat levněji, když konkurent prodává za 10 000 korun? Cena 10 000 korun je cena „závěrného zdroje“, přeneseme-li se ze zemědělství zpět do energetiky.
Pokud by v daném místě byla poptávka po pšenici nižší, prodával by pouze první z farmářů, a to za cenu nižší než 10 000 korun za tunu. O pšenici „dražšího“ z farmářů by prostě kvůli nedostatečné poptávce nebyl zájem.
Jestliže nyní někteří politici v EU navrhují po španělském a portugalském vzoru vyjmout plynové elektrárny z burzovní cenotvorby elektřiny v EU, když tedy volají po tom, aby už cena elektřiny nebyla navázána na cenu plynu, co vlastně chtějí? Vrátíme-li
se k příkladu s farmáři, vlastně žádají to, aby „dražší“ farmář svoji prodejní cenu snížil pod svoji cenu produkční – aby tedy byl ve ztrátě. Na to ale tento farmář zřejmě nepřistoupí. Svoji pšenici se bude snažit prodat jinde. Tak, aby pokryl své náklady a nebyl ve ztrátě.
Navrátíme-li se plně do energetiky, pokud tedy plynové elektrárny coby závěrné zdroje nebudou moct vyrábět elektřinu tak, aby pokryly své náklady, zřejmě ji nebudou vyrábět vůbec. Dodavatelé plynu elektrárnám jistě najdou odbyt i jinde. To ale znamená, že se nevyrobí dost elektřiny, aby se pokryla poptávka po ní. To vyvolá další růst cen elektřiny a současně uzavření některých továren či závodů, na něž už elektřina nezbude. Případně bude muset být zavedené přídělové hospodaření s elektřinou, například v podobě řízených blackoutů.
Aby se tomu předešlo, bude tedy třeba plynové elektrárny dotovat. Tak, aby elektřinu vyráběly dále, ale zároveň mohly stanovit nižší cenu své výroby. Sníží se pak obecně cena elektřiny napříč ekonomikou, protože klesne závěrná cena. Rozdíl mezi skutečnou, původní závěrnou cenou a novou, umělou závěrnou cenou bude zmíněným dotováním kompenzovat plynovým elektrárnám stát.
Kompenzace vyjde levněji než trpět vysoké ceny elektřiny napříč ekonomikou. Nejvíce na tom vydělají ty země, které mají nízký podíl elektřiny vyráběné z plynu, mezi něž v rámci EU patří i Česko. Tyto země vydají na kompenzace plynovým elektrárnám poměrně malý objem dotací, ale zato budou těžit z plošného snížení cen elektřiny..
