Za svět, dopravu a balíky čistější

Kontejnery s hvězdičkou a nápisem Maersk zná každý. Jméno náleží obří přepravní skupině, která je největším provozovatelem kontejnerových lodí na světě. Už před šesti lety se společnost, jejíž „krabice“ putují světem (po vodě i po souši), za svoji uhlíkovou stopu kála. Proto ohlásila, že nejpozději do roku 2030 chce u plavidel svojí flotily vyvinout pohon bez užívání fosilních paliv a do roku 2050 se má ropy zbavit úplně!

Nově jde dál – a pluje i trochu jiným kurzem. Minulý týden vyšlo najevo, že AP Moller Holding, který patří do rodiny Maersk, se vrhl na snižování objemu fosilních zdrojů ve výrobě plastů, které logistika mimo jiné používá pro rozličné obaly. Nový závod poblíž Antverp by měl díky investici 1,5 miliardy eur (asi 38 miliard korun) užívat ekologičtější postupy, místo ropy „zelený metanol“ s biomateriály a měl by též spoléhat na energii z obnovitelných zdrojů. K tomu vznikla i firma Vioneo, jež se má v tomto směru stát evropským průkopníkem. OECD odhaduje, že plasty mohou za čtyři procenta celosvětových emisí. Belgická továrna má aspirace „čistěji“ vyrábět asi 300 tisíc tun polypropylenu a polyethylenu ročně, což představuje 0,14 procenta celosvětového trhu s těmito typy plastů.

„Je to zatím malá kapka v moři, ale také důležitý první krok,“ řekl pro Financial Times investiční ředitel Jan Nielsen ze společnosti AP Moller Holding, jejíž nové Vioneo podle jeho slov chystá i vývoj dalších „ekoplast“ závodů.

Elektromobilita jako cesta?

To byl jen příklad, jak logističtí giganti řeší dlouhodobou kritiku, že jejich lodě, auta i obaly sužují svět, přestože ten po stále novém zboží volá. Další obr v odvětví DHL udržitelnost přímo uvádí mezi čtyřmi trendy dneška, které obor řeší. „Logistický průmysl – jako jeden z největších producentů skleníkových plynů – musí hrát zásadní roli. V blízké budoucnosti se zaměří na zelená řešení, jako jsou alternativní paliva či elektrická vozidla, a zákazníci dostanou příležitost ke snížení emisí nákupem udržitelného leteckého nebo lodního paliva prostřednictvím systémů rezervací,“ uvědoměle uvádí v reportu samotná DHL.

Jednou z nastíněných cest je elektrifikace vozidel, s čímž firmy experimentují či ji zavádějí. Po osobních autech a dodávkách začíná elektrifikace měnit i nákladní dopravu. Do hry vstupuje nejen evropská legislativa, ale také tlak zadavatelů na udržitelnou a ekologickou přepravu zboží. Všichni výrobci proto horečně investují miliardy eur do vývoje elektrických nákladních vozů. Společnost Volvo Trucks se chlubila zakázkou 300 těžkých elektrických tahačů pro severské „špeditéry“ DFDS; výrobci jako právě Volvo anebo DAF, Mercedes-Benz či Renault již elektrifikovali své lehčí a střední výrobní řady.

Vytíženost i nová paliva

Dopravci hledají i další cesty. „V rámci Raben Group se snižování uhlíkové stopy děje hlavně snahou o co nejefektivnější využití přepravní sítě. Příkladem může být využití nákladního auta Cityliner se zadní natáčivou osou, která přesně kopíruje stopu tahače. Díky tomu se s ním dá vjet i do města, a může tak zastat práci, na kterou by jinak bylo potřeba několi- ka dodávek. Cityliner navíc pojme až 27 palet, na jeden litr paliva tak rozveze větší množství nákladu,“ řekl týdeníku Euro Jakub Trnka, generální ředitel Raben Logistics Czech & Slovakia. Co ještě? „Další změnou je postupné zavádění syntetického paliva HVO100, jež se ukazuje jako dobré přechodné řešení. Lze tankovat do existujících vozidel, není nutné budovat novou infrastrukturu a redukuje emise skleníkových plynů v řádu desítek procent,“ dodává Trnka, podle něhož jde o funkční alternativu elektroaut. Ty sice mají budoucnost, bude jich jistě přibývat, ovšem pro mezinárodní přepravu mají stále příliš krátké dojezdy. A stále chybí i infrastruktura.