Zásah, kocábka potopená

Odvolání předsedy koaliční strany z ministerského postu, k němuž se v případě šéfa Pirátů Ivana Bartoše odhodlal premiér a předseda ODS Petr Fiala, s sebou pochopitelně vždy nese riziko rozpadu koalice. To se také stalo – Piráti uražení podivnou a lidsky nezvládnutou formou odvolání (po telefonu) bouchli do stolu a míří z vlády. Formálně o tom sice hlasují do osmé hodiny večerní v pondělí 30. září, ale podíl hlasů pro odchod se zdá být přesvědčivý.

Premiér Fiala na to byl zjevně dobře připraven: za Bartoše má rychlou náhradu, jeho resort bude spravovat šéf lidovců a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Nepovedenou digitalizaci stavebního řízení, jež se stala veřejně komunikovaným důvodem Bartošova odvolání, vede ministr dopravy Martin Kupka. Pirátský ministr zahraničí Jan Lipavský zřejmě ve vládě zůstane, chce ho premiér i prezident i zbylé koaliční strany, všichni mu vysekávají poklony; podle zákulisních informací asi skončí jako nestraník pod ochrannými křídly TOP 09. Vládní krize tak skončila ještě dříve, než pořádně začala. Zpětně viděno má dvě roviny – jednu věcnou, kterou argumentuje premiér, a druhou politickou, jež už souvisí s parlamentními volbami. Nemylme se, rok uteče rychle a Fiala to ví stejně dobře jako malé a ještě menší strany ve vládě. O třetí rovině – morální – se už namluvilo dost. Předseda vlády to osobně nezvládl, nebyl to výkon vysoké politické kultury, ale to už je teď jedno a pryč.

Na digitalizaci záleží

Petr Fiala tvrdí, že musel Ivana Bartoše odvolat, protože předseda Pirátů nechtěl pochopit, že se mu nepovedla digitalizace stavebního řízení (DSŘ). O tom, že se to nepovedlo, dnes nepochybují ani někteří Piráti, o čemž svědčí příspěvky na pirátském fóru, kde se hlasuje o vystoupení z vlády.

„Odchod z vlády je v rámci tohoto volného pádu, zdá se, nevyhnutelný. Znamená to prakticky konec této strany. Co by bývalo bylo dobré před půl rokem, není dobré teď. Místo, aby Ivan Bartoš sám včas rezignoval a snížil dopady katastrofy, kterou zavinil; místo, aby pokorně přijal fakt, že jako ministr selhal (úplně zbytečně, protože obecně v sobě soustředí mnoho skvělých schopností), zapletl do toho celou vládu a celou stranu,“ píše se v jednom z příspěvků. „Ega, emoce, hloupost a pravidla party tuhle stranu masakrovaly a nyní ji definitivně vymažou.“

Ivan Bartoš si v této věci nabíhal od začátku. Urychloval procesy, které urychlit nejde, nekomunikoval s úředníky a zadavateli ani s vedoucími obecních úřadů, jak Euru potvrdil Jan Holický, šéf Asociace tajemníků obecních úřadů. Ten tvrdí, že ministr nechtěl ani zkušební provoz systému, který by se vylaďoval, ani nežádal úřady o součinnost. Analýza, na niž se odvolává premiér a kterou zpracovali IT odborníci zejména z Kupkova a Jurečkova ministerstva, shrnuje vše, co už za čtvrt roku proběhlo v médiích. Co je v ní skutečně nové, je doporučení dalšího postupu a vyšší náklady o tři sta až čtyři sta milionů korun.

To vše při prvním výstupu potvrdil ministr dopravy Kupka, který digitalizaci stavebního řízení za vládu přebírá. Odklad o rok až rok a půl, návrat ke starému systému, dolaďování nového za účasti dalších padesáti odborníků, zvýšené náklady. Fakticky se tak DSŘ odkládá pro příští vládu. Pirátské emotivní argumenty, které hledají za Bartošovým propuštěním spiknutí ODS a ANO v budování byznysových vztahů před vznikem příští velké koalice, se lehce racionalizují. Digitalizace se totiž fakticky dostává do bodu, kdy ji na klasickém půdorysu, zaběhaném ve státní správě, připravovala ministryně za ANO Klára Dostálová, která za ni chtěla utratit 1,6 miliardy korun, i když věřila, že v soutěži o zakázky půjde tato limitní cena dolů.

Důvod k údajnému vládnímu spiknutí, které naznačují Piráti, se má hledat někde u těchto obrovských peněz, na které prý chtěla ODS znovu dohlédnout. Spekulovat se tu dá donekonečna, přímých dokladů ale moc není. Co je však podivné, je tvrzení úspěšného odborníka na IT z Jurečkova ministerstva, jenž nepovažuje digitalizaci v tomto objemu za žádnou „jadernou vědu“. Podle něho se DSŘ dá zvládnout v klidu a rychle. Odklad o rok a půl, oznámený ministrem Kupkou, je ale úplně jiné vyprávění.

Nic to však nemění na tom, že digitalizace a la Bartoš nebyla úspěšná, jakkoli čísla ukazují, že náběh nově odbavených žádostí a úkonů v novém stavebním řízení má rostoucí tendenci. Zásadní problémy trvají tři měsíce (!), premiér Fiala s Bartošem o této agendě opakovaně jednal, ale nezasahoval, i když si mohl přečíst, jak závažné průtahy, a tedy finanční ztráty to může přinést. Důvodem přechodného Fialova pardonu nad Bartošem byly blížící se krajské volby, které by případné vicepremiérovo odvolání mohly negativně ovlivnit v neprospěch ODS. A tak premiér čekal na vhodnou chvíli, která přišla po propadu Pirátů v krajích a následné Bartošově rezignaci na předsednickou funkci ve straně.

Politická technologie

A tady už začíná ryzí politika, která není jen správou země, nýbrž také technologií moci. V této disciplíně je, zdá se, Petr Fiala nakonec připraven dobře. Všechno do sebe zapadá, včetně udržení ministra Lipavského, který musel být na podobnou variantu předem nachystán. Fiala, jak v médiích naznačil i místopředseda sněmovny za ODS Jan Skopeček, musel vědět, že odvoláním Bartoše ohrožuje pobyt Pirátů ve vládě, ale tato hrozba byla pro stabilitu kabinetu (Lipavský v Černíně zachráněn) vlastně nulová. Fiala sice nezvládl osobní jednání s Bartošem a poskytl tak Pirátům „morální tempo“, jež veřejná debata na sítích opticky důkladně zvětšila, zároveň ale na Piráty hodil veškerou odpovědnost za doplnění vlády či odchod z ní. Existuje tu určitý precedent. Není to poprvé, co je odvoláván předseda koaliční strany. Naposledy se tak stalo v roce 2017, kdy premiér Sobotka za ČSSD odvolával Andreje Babiše, šéfa ANO. Babiš po průtazích prezidenta Miloše Zemana nakonec odstoupil a poslal za sebe náhradu, ANO zůstalo ve vládě a Babišovo odvolání z postu ministra financí hnutí ve volbách spíše posílilo. Racionalitu takového postupu si uvědomují i mnozí diskutéři na pirátském fóru: „Ještě ráno po Ivanově poradě s Petrem Fialou jsme houfně lajkovali ,makáme dál‘, teď hlasujeme o usnesení odůvodněném tím, že v téhle vládě ,nejde makat vůbec na ničem‘. Přitom v koaliční smlouvě jsme se zavázali v podobných případech vyvolat smírčí jednání.“ Zdá se, že Fialovi se povedlo „nakazit“ některé Piráty v jinak hysterizované mase mocensko-politickou racionalitou, k návratu do vlády to ale asi stačit nebude.

Najdou Piráti ještě voliče?

Fialův snad první velký premiérský politický tah zpřehlední vládní agendu. Poskytne větší prostor ODS, ale dá i menším stranám – lidovcům a topce – šanci k novému zviditelnění, které nutně potřebují pro růst preferencí, jež jsou na hranici statistické chyby. Koalice Spolu by tak mohla o pár procentních bodů posílit, neboť Piráti ve vládě leželi v žaludku mnoha pravostředovým kritikům Petra Fialy, kteří po dlouhém odtahování se od vlády ocení šéfa kabinetu novou pevnější přízní. Vládní krize vyřešena, než začala, vláda zůstává – zapomeňte!

A co Piráti? Ti už ve většině vyrazili na novou plavbu hledání sebe sama, pokoušejíce se oživit svůj protestní kritický potenciál, který během působení v koaliční vládě rychle ztratili. Vzorově to shrnuje tento příznakový post v diskusi na pirátském fóru: „My neutíkáme z boje. My jdeme do boje. Jdeme konečně nakopat zadek jak populistům a polofašounkům na jedné straně, tak konzervativní vládě, která roky brzdila naše priority a nápady a ve výsledku nenaplnila očekávání, která do ní voliči vkládali, na straně druhé.“

Pirátská ublíženost se přelévá do nového politického protestu. Otázkou je, zda to po právě odehraném neveselém politickém divadle, které Česko muselo sledovat, ještě bude někoho zajímat.