Zelená agenda Saúdské Arábie

Když Paddy Padma­nathan poprvé navrhoval, aby se v Saúdské Arábii vyráběla alespoň trocha elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE), stát­ní podnik jej rychle utnul. Šéf rijádské energetické firmy ACWA Power vzpomíná, že jej v roce 2007 slušně poslali pryč, protože ropu odebírali za „velmi výhodnou cenu“, mnohem levněji, než by je vyšla solární energie. V zemi, která je největším vývozcem ropy na světě a v elektrárnách, odsolovacích zařízeních a průmyslu již desítky let spaluje miliardy barelů za výrazně subvencované ceny, se podobná reakce dala očekávat. „Pro změnu neměli důvod,“ říká manažer.

Po 15 letech však se společností ACWA nese prapor nejambicióznějšího progra­mu OZE na Blízkém východě. Energeticky náročná monarchie, která patří mezi největší producenty emisí oxidu uhličitého na světě, totiž slibuje, že se stane ekologičtější a čistší zemí. Saúdská Arábie si loni předsevzala, že do roku 2030 bude z obnovitelných zdrojů energie vyrábět polovinu elektřiny.

Znamená to, že množství elektřiny vyrobené ze sluneční a větrné energie bude muset vzrůst z méně než jednoho na 58 gigawattů (GW) za něco málo přes sedm let. Jako společnost částečně vlastněná státem je ACWA ústředním článkem v přípravě projektů spojených s OZE. „Ano, ambiciózní to je, ale v Číně to zvládli během chvíle a v Indii už jsou taky daleko,“ říká Padmanathan. „Nedostatek peněz není problém a máme tu závazek na straně zadavatele. S dodavatelským řetězcem to nebude jednoduché, ale půjde to.“

Státem podporovaný plán by v případě úspěchu představoval obrovskou změnu a zásadní krok monarchie na cestě k vynulování emisí do roku 2060, k němuž se zavázala v říjnu 2021 a opět ho potvrdila na listopadovém summitu COP27.

Ačkoli království závisí na fosilních palivech, jeho představitelé tvrdí, že stát boj se změnou klimatu bere vážně a připravuje se na energetickou transformaci – přestože v současnosti dosahuje mimořádně vysokých zisků z ropy, jejíž cenu zvedla ruská invaze na Ukrajinu. Zmiňují také plány na snížení emisí z těžby ropy a zemního plynu zachytáváním a ukládáním oxidu uhličitého, chtějí se stát největším vývozcem čistého vodíku na světě a loni v Rijádu spustili „zelenou iniciativu“, která vedle dalších cílů zahrnuje i vysázení deseti miliard stromů na území státu.

Klimatičtí experti ovšem vůči slibům monarchie zůstávají skeptičtí, protože podobné proklamace o OZE zde dosud nepřinesly téměř žádné reálné výsledky. Vidí spíše stát závislý na fosilních palivech, který v minulosti brzdil celosvětovou diskusi o změně klimatu. Na summitu COP27 navíc Saúdská Arábie spolu s dalšími zeměmi prosadila vynechání zmínek o postupném vyřazování všech fosilních paliv ze závěrečného prohlášení.

„Je trochu těžké brát to vážně, dokud nevidíme konkrétní kroky,“ říká Mia Moisioová z Institutu NewClimate. „Co se obnovitelných zdrojů týče, v tamní politice jsme se zatím setkávali s přístupem brzda–plyn.“

Tři výhody naráz

Rijád však tvrdí, že tentokrát má o OZE skutečně zájem – v sázce je víc než jen vylepšování environmentální image. Zatímco velká část světa chce přejít na čistší energii, aby odvykla fosilním palivům, Saúdskou Arábii žene zrovna tak snaha uvolnit víc ropy na vývoz do zahraničí. Saúdští stratégové kalkulují s tím, že i státy, které míří k zelenějším zítřkům, budou nadále potřebovat ropu, a to zejména od nízkonákladových producentů, jako je Saúdská Arábie.

A čím méně ropy monarchie doma spálí, tím více bude moci exportovat za světové ceny, čímž získá další petrodolary na zaplacení grandiózních vládních plánů na rozvoj země.

„Přinese nám to hned tři výhody naráz,“ říká ministr energetiky, princ Salmán bin Abd al-Azíz, protože plán má království ušetřit peníze, přinést zisky a snížit domácí emise. „Kéž bychom to všechno stihli za jeden rok, ale protože nejdřív je třeba rozšířit systém plynovodů, budeme muset postupovat krok za krokem.“ Ministr odhaduje, že by monarchie mohla do roku 2030 ušetřit celkově 130 miliard dolarů tím, že do energetického mixu přidá víc plynu a OZE, což jí umožní vyvážet víc ropy.

V současnosti se téměř polovina saúd­skoarabské elektřiny vyrobí z ropy a dalších kapalných paliv, přičemž se spálí v průměru jeden milion barelů denně, aby světla svítila, klimatizace chladily a odsolovací stanice vyráběly pitnou vodu. Zbytek jede na plyn.

Saúdští představitelé se za to, že jejich plány dál stojí na ropě, nijak neomlouvají, ačkoli Rijád petrodolarovou ekonomiku hodlá diverzifikovat. Součástí strategie je vládní podpora „programu ropné udržitelnosti“, který má zajistit, že tato surovina zůstane součástí energetického mixu, a to díky novým možnostem jejího využití, například v polymerních příměsích do betonu a asfaltu, v podlahových krytinách či obalových materiálech.

Princ Abd al-Azíz v této souvislosti hovoří o zajištění dlouhodobého uplatnění ropy, když tradiční palivové využití, zejména v dopravě, ustupuje a Saúdská Arábie hledá způsoby, jak své nerostné bohatství zpeněžit, dokud to jde. „Poptávka po ropě půjde dál nahoru, a i když bude stagnovat nebo poklesne, záleží, kdo další bude těžit,“ říká princ Abd al-Azíz. „V absolutních číslech se naše těžba možná nezmění, ale vlastně poroste, pokud ostatní producenti oslabí.“

Monarchie už pracuje na navýšení těžební kapacity ze současných 12,2 na 13,4 milionu barelů za den do konce roku 2026. A princ Abd al-Azíz říká, že přechod na obnovitelné zdroje energie bude z hlediska exportu ropy znamenat „přísun přebytečné kapacity, která by jinak přišla nazmar“. Proto má vláda podle něj „naprosto jasnou motivaci program (OZE) provést“.

Království s vysokou spotřebou

Už řadu let zaznívají varování, že energetická nenasytnost Saúdské Arábie je neudržitelná, protože nízké, subvencované ceny vedou k nadměrné spotřebě a plýtvání. Čtyřicet procent spotřebované elektřiny jde na vrub domácností, ze dvou třetin kvůli klimatizacím, které obyvatelům v létě ulevují od 50stupňových veder. Podle údajů Americké energetické informační správy z roku 2020 měla tato země se zhruba 34 miliony obyvatel jedenáctou nejvyšší spotřebu na světě.

Před 12 lety tehdejší šéf státní ropné společnosti Saudi Aramco a současný ministr pro investice Chálid al-Fálih upozorňoval, že domácí poptávka po energii vzroste do roku 2028 z tehdejších zhruba 3,4 na asi 8,3 milionu barelů denně. Odhadoval, že pokud se nezvýší efektivita a nic zásadního se nezmění, objem ropy dostupné pro export klesne o tři miliony barelů za den.

Saúdská Arábie začala zvažovat alternativy, chvíli si už tehdy pohrávala s myšlenkou OZE a v roce 2010 založila Centrum krále Abdalláha pro jadernou a obnovitelnou energii, rozlehlé výzkumné středisko v Rijádu. O tři roky později vydala bílou knihu, ve které předestřela ambiciózní cíle pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie – 23,9 GW do roku 2020 a 54 GW do roku 2032.

Saúdští představitelé se dokonce holedbali, že budou v zimě elektřinu ze solárních panelů vyvážet do Evropy. Všechny plány však zůstaly na papíře. „Vrcholní představitelé (na své sliby) nezapomněli, ale myslím si, že docházelo k velkým střetům zájmů a objevily se značné rozdíly v názorech,“ říká Moisoová.

Namísto toho se pozornost obrátila k navýšení produkce zemního plynu, jehož rozvoj byl v minulosti považován za méně finančně zajímavý než těžba ropy. Od roku 2010 se produkce plynu zvedla téměř o třetinu na víc než 250 miliard metrů krychlových. Do roku 2030 ji chce království posílit víc než o polovinu.

Úřady se také snaží omezit desítky let rostoucí spotřebu elektřiny programem energetické účinnosti, protože poptávka od roku 1990 roste každoročně v průměru o šest procent – dvakrát víc než ve světě.

„Potíž byla v rostoucí energetické náročnosti, kdy na každý další dolar HDP bylo potřeba čím dál víc energie,“ říká Fahd al-Adžlán, předseda rijádského think-tanku Centrum krále Abdalláha pro ropná studia a výzkum (KAPSARC). Politici si uvědomili, že ignorováním problému se spotřebou „obrovsky rostou náklady ušlých příležitostí“, dodává.

Když v roce 2016 finanční tlaky dohnaly saúdskou vládu zvýšit ceny za elektřinu a paliva, šlo o politicky choulostivou záležitost, když rostl schodek rozpočtu a ekonomika zpomalovala. O dva roky později se rozjelo druhé kolo zdražování, kdy se domácnostem zvedly sazby až o 260 procent.

Tento krok měl ulehčit státní poklad­ně, ale zároveň šlo o snahu začít něco dělat se zdejší rozhazovačností. Sociální systém se totiž o obyvatele Saúdské Arábie stará „od kolébky do hrobu“ a vzhledem k dotovaným cenám řada z nich nemá mnoho důvodů řešit účty za energii nebo plýtvání. Reformy v kombinaci s obdobím hospodářského útlumu způsobily, že křivka poptávky po elektřině přestala růst a v roce 2019 se vůbec poprvé v historii snížila. KAPSARC uvedl, že spotřeba na hlavu klesala v letech 2016 až 2019 v průměru o tři procenta ročně, i když byla stále téměř trojnásobně vyšší než světový průměr.

Podle odhadů z červnové zprávy Světové banky Saúdská Arábie prodělává dotováním energií 128 miliard dolarů ročně, ať už jde o přímé náklady, které vyplývají z nastavení ceny ropných produktů a elektřiny pod úrovní mezinárodního trhu, nebo o nepřímé náklady, jako jsou znečištěné ovzduší a globální oteplování.

Saúdská Arábie denně spotřebuje okolo 3,6 milionu barelů ropy a dalších kapalných paliv k uspokojení domácích energetických a palivových potřeb, říká Jim Krane, expert na energetiku Perského zálivu z Bakerova institutu pro veřejnou politiku na Riceově univerzitě. „Intenzivní využívání ropy v této zemi je zkrátka neudržitelné.“

Bod zvratu

Saúdští představitelé uznávají, že zdejší postoj k OZE býval v minulosti nejistý a rozpačitý. Padmanathan vzpomíná na období, kdy v kuloárech panovaly obavy, že obnovitelné zdroje energie budou ropě a zemnímu plynu utahovat kohoutky, „stejně jako nejistota, zda mohou být ekonomicky konkurenceschopné“. Občas prý nebylo úplně jasné, kdo agendu OZE vede. „Pár let to všechno probíhalo za neurčitých okolností.“

„Bod zlomu“, jak říká Padmanathan, přišel okolo roku 2015, kdy poklesly ceny elektřiny ze solární energie, zejména v Perském zálivu, kde se podařilo dosáhnout jedněch z nejnižších sazeb na světě. V následujícím roce korunní princ Muhammad bin Salmán představil plán Rijádu na přebudování konzervativní monarchie, ve kterém byl stanoven i „prvotní cíl“ výroby 9,5 GW z OZE a rozvoje místního průmyslu, který by tomuto odvětví sloužil. Podle Padmanathana se situace mnohem víc vyjasnila poté, co ministr energetiky dostal za úkol vést přípravu hlavního plánu a „kontrolovat práci ostatních orgánů“.

Politikům došlo, že svých cílů těžko dosáhnou „tendr za tendrem“, jak říká Padmanathan. Místo toho uskutečněním 70 procent plánu rozvoje OZE pověřili státem vlastněný Veřejný investiční fond (PIF) v hodnotě 620 miliard dolarů a do výběrového řízení se dostala jen zbylá část. Zmíněná společnost ACWA, do které PIF poprvé investoval v roce 2018 a dnes v ní má 44procentní podíl, se stala hlavním prostředníkem, přes nějž se státní fond snaží splnit svůj závazek – zajistit do roku 2030 výrobu 42 GW z OZE.

Momentálně se v zemi staví infrastruktura na výrobu tří GW a dalších 7,1 GW čeká ve výběrových řízeních. Princ Abd al-Azíz chce v tomto a příš­tím roce vypsat tendry na dalších 15 GW. Na otázku, jak Rijád dosáhne svých cílů, připomíná uvolnění ropy pro vývoz. „Právě to nás motivuje,“ říká.

Čemu věřit

Jenže i lidé, kteří plány považují za proveditelné, pochybují, jestli království všechno včas stihne. Nick Mabey, spoluzakladatel expertní skupiny Third Generation Environmentalism, se domnívá, že cíle Saúdské Arábie jsou „technicky uskutečnitelné“, ale není si jistý „politickou vůlí“. „Kladu si zásadní otázku, proč s tím nezačali dřív,“ vysvětluje. „Jsem skeptický. Ale nejde o filantropii, je to čistě v jejich ekonomickém i politickém zájmu.“ Mabey dodává, že si nikdo nemyslí, že by snad Rijád „začal podporovat Gretu Thunbergovou a rychlou klimatickou transformaci. Ale faktem zůstává, že čím víc lidí nahradí ropu a další špinavá paliva obnovitelnými zdroji energie, tím lépe pro Zemi“.

Málokdo pochybuje o potenciálu Saúd­ské Arábie v produkci energie z OZE, protože země se může pochlubit rozsáhlými oblastmi s řídce osídlenými pouštěmi, které jsou vhodné pro výstavbu solárních parků. „Výhoda Saúdských Arabů v solární energetice je skoro stejná jako jejich výhoda v ropném průmyslu. Na jejich území je výroba solární elektřiny nejlevnější na světě,“ říká Krane. „Mají spoustu prázdných pozemků, které patří státu a navíc se nacházejí v blízkosti měst.“ Dodává však, že „zodpovědným plněním (energetických) závazků nejsou zrovna pověstní“.

Když v roce 2018 princ Muhammad bin Salmán uzavřel s firmou SoftBank předběžnou smlouvu na projekt solárních parků na výrobu dvě stě GW ve výši 200 miliard dolarů, prohlásil, že jde o „obrovský krok v dějinách lidstva“.

Od té doby však nenastal žádný posun, ani nejsou známé žádné nové informace. Je také otázkou, jak bude v příštím desetiletí vypadat poptávka po elektřině, protože Rijád prosazuje ambiciózní plány na modernizaci země.

Patří mezi ně řada megalomanských projektů, jako je Neom, vlajkový projekt prince Muhammada bin Salmána. Spočívá ve výstavbě rozsáhlé obytné zóny na západním pobřeží království, která má být zásobovaná čistou energií, dále plán dostat Rijád na seznam deseti nejbohatších měst světa nebo průmyslový a logistický program, který má během deseti let přitáhnout investice ve výši 425 miliard dolarů, přičemž jedním z hlavních lákadel má být levná energie.

Když byl rozvojový plán před šesti lety spuštěn, objevil se v něm také odhad, že domácí spotřeba energie se do roku 2030 ztrojnásobí. Instalovaný výkon elektráren se v současnosti pohybuje okolo 85 GW a do roku 2030 má být navýšen na zhruba 140 GW.

„Zaznívá mnoho dramatických prohlášení. Vyrábět takové množství elektřiny bude vyžadovat nadlidské úsilí. A produkovat přitom polovinu z obnovitelných zdrojů energie bude ještě těžší,“ soudí Krane. „Musejí vyhovět poptávce, která kvůli všem těm novým projektům poroste, a přitom chtějí zavírat ropné elektrárny a nahrazovat je obnovitelnými zdroji energie.“

Navzdory tomu si je Padmanathan podle svých slov „naprosto jistý“, že po roce 2030 už na domácí elektřinu nepadne „ani kapka“ ropy. „Postavit v Saúdské Arábii 40 nebo 60 GW během deseti let není problém. Tohle je země mega­projektů,“ dodává. „Chvíli trvá, než se věci nachystají, ale pak jde všechno ráz na ráz.“

Hodně bude záležet na rozmarech saúdského vedení. Autokratický režim v této monarchii tvoří politiku shora. Představitelé země podle Kranea umějí být „vrtošiví“. „Na energetickou transformaci se musíme dívat z hlediska bezpečnosti režimu. Moc v rukou vládnoucí saúdské elity závisí na vývozu ropy. Určitě chtějí mít záložní plán, kdyby poptávka po ropě šla ke dnu, ale momentálně jim ze všeho nejvíc záleží na tom, aby ochránili svůj ropný byznys.“

Andrew England a Samer Al-Atrush, FT