Zelená prospěje všem

Majitel a výkonný ředitel firmy Mattoni 1873 Alessandro Pasquale (49) převzal výrobu tradičních karlovarských minerálních vod po svém otci Antoniovi, který ji po roce 1989 koupil v privatizaci a snažil se ji přetvořit v moderní prosperující podnik. I Alessandro je podnikatel moderního švihu a otevřeně podporuje Zelenou dohodu pro Evropu. „Všichni děláme chyby a dělá je i Evropská unie, ale směr, kterým teď ukazuje, považuji za správný,“ říká ředitel firmy, která se už dva roky nejmenuje Karlovarské minerální vody a nese hrdé tradiční jméno své nejznámější minerálky Mattoni 1873. „Odkazujeme tím na dlouhou tradici rodu Mattoni, v níž se poznávám,“ vysvětluje Pasquale své osobní pohnutky, jež ovšem mají i zřejmý byznysový rozměr. „Náš slogan Prameny a chutě Evropy, který je součástí nového loga Mattoni 1873, jasně říká, že dnes už jsme firma, která nabízí všechny možné nápoje po celé střední Evropě.“

Jste poměrně velký podporovatel zelené politiky, kterou dělá Evropská komise. Podle vás bude ku prospěchu všech, což je ve skeptickém Česku dost provokativní teze…
Vnímám to tak, že poprvé od 2. světové války Evropa v něčem přebírá vedení. Nejprve to byly Spojené státy, pak Asie a najednou je tu něco, v čem můžeme být ve světě opravdu na čele. Udělalo se tu hodně práce. Je to sice ještě částečně jen na papíře a i Zelená dohoda pro Evropu není dokonalá a obsahuje spoustu podivností, ale obecně řečeno, jít zelenou cestou bude pro všechny prospěšné.

Ale čeští politici to moc nepodporují…
Politici možná úplně ne, ale lidé tuhle myšlenku větší odpovědnosti za přírodu určitě podporují. Češi jsou velmi opatrní a než změní své myšlení či názor, žádají nějaký důkaz, že ta která cesta je správná. To považuji za dobré, brání to hysterii a umožňuje najít nejvhodnější řešení. Ale my musíme být na změnu připraveni už teď, lidé budou chtít větší udržitelnost, ale bez větších cen a my nechceme přijít o zákazníky. Musíme do větší ekologické a klimatické ohleduplnosti více investovat. A investovat se bude, o to se nikdo nemusí bát, to je podstata byznysu, nedělám celý život nic jiného, to je má práce. Jistě se dělají chyby, dělá je i Evropská komise, ale celkový směr je správný. Ten plně podporuji. Lidé sice nechtějí za udržitelnost více platit, jednou ale zase nebudou chtít kupovat to, co není udržitelné. Za půl roku se to asi ještě nezmění, ale za dva tři roky už to možná přijde. Změna přichází, jen nevíme, kdy přesně.

Pokoušeli jste se v této souvislosti o zavedení systému zálohovaných PET lahví, který funguje například v Německu. Proč se české ministerstvo životního prostředí postavilo proti?
To jsem opravdu nepochopil…

Ale něco vám přece řekli…
Nerozumím tomu, proč to odmítli, ale jakési vysvětlení pro sebe mám. Systém třídění a zpracování odpadu v Česku je považován za velmi dobrý a funkční. Není sice tak dobrý, jak se říká, ale funguje slušně. Jenže nejhůře se změna prosazuje právě tam, kde něco celkově funguje. Když to nefunguje, je to naopak jednoduché změnit. U změn relativně funkčního systému nejsou pro politiky žádné velké zisky. Sice to pomůže byznysu a životnímu prostředí, ale politici z toho žádnou výhodu mít nebudou. A protože ten politický zisk se blíží nule, politici to nechtějí. To je moje vysvětlení.

Na Slovensku jste ale uspěli, systém vratných PET lahví tam poběží od příštího roku.
Ano, jsem z toho nadšený, je to zajímavá zkušenost rozbíhat tento systém od začátku.

Chtělo by se říct: vyšlo to asi proto, že na Slovensku zpracování odpadu tak dobře nefunguje?
No, tady se to tak říká, ale ve skutečnosti je to hlavně politická záležitost. Na Slovensku se za tento projekt postavil ministr životního prostředí, který pochopil, že je to dobré řešení, a tak prosadili příslušný zákon. Jistě jde všechno vždy zlepšit, ale celý ten systém nežádá po státu žádné náklady, jde to všechno za námi. Vypočítali jsme, že do dvou let by systém měl recyklovat 85 procent veškerého PET materiálu. Když si představíte, že by každý obor v přechodu na cirkulární ekonomiku ušetřil 85 procent materiálu, svět by byl asi úplně jiný, mnohem lepší než dnes. V Česku tomu ale nerozumějí. Na Slovensku je systém před spuštěním, v Maďarsku už je schválený zákon a v Srbsku se vede diskuse, jen v Česku – nic.

A v Rakousku, kde také působíte?
Tam se vede debata, příslušný ministr je otevřeně pro, samozřejmě jsou i někteří politici proti, ale mezi firmami, zákazníky a ministerstvem je shoda, že ten systém bude dobrý a ekologicky pomůže.

Nebyl by nakonec lepší návrat ke skleněným zálohovaným lahvím?
Skleněné lahve jsou určitě součástí udržitelného řešení nápojového byznysu. Právě teď jako první zavádíme v Česku do obchodů zálohované litrové minerálky ve speciálních přepravkách. Je to úplně nový produkt pro maloobchodní prodej. Nemyslím si ale, že by plastové lahve byly špatné, problém není vůbec v plastu, ale v tom, jak ho používáme. Když zavedeme systém vratných PET lahví, zachráníme víc lesů, než si myslíme. Proto podporuji cirkulární ekonomiku i ekologické snahy Evropské komise.

Nedávno jste opět rozšířili své portfolio, tentokrát o nápoje PepsiCo v Rakousku, kde je Pepsi nejoblíbenější nápoj. Byl to ten hlavní důvod, proč jste tu franšízu koupili?
Mým hlavním důvodem bylo doplnění portfolia. Naší byznysovou filozofií je nabídnout spotřebiteli vše, co můžeme, a spotřebitel si pak vybere. Nechceme zákazníky tlačit na jednu nebo na druhou stranu, jedním směrem. Hodně se mluví o zdravých nápojích. Podle mě neexistuje nezdravý nápoj, jsou jen nezdravé zvyky. A my si myslíme, že zákazníci jsou dost chytří na to, aby si sami vybrali, co jim dělá dobře. Díky Pepsi v Rakousku jsme teď doplnili nabídku a také jsme navázali na naše podnikání v zemi, kde vyrábíme už od roku 2008 z místní minerální vody. To byl můj první nákup pro firmu, ještě s otcem.

Váš první byznysový tah.
Něco takového. Teď jsme tedy doplnili nabídku, aby si mohli zákazníci lépe vybrat.

Značku PepsiCo provozujete i na Slovensku, v Bulharsku, Česku a Maďarsku. Jak hodnotíte tuto akvizici po zhruba třech letech?
Velmi dobře. Nechci se nějak dotknout konkurence, ale myslím, že máme momentálně nejucelenější nabídku nápojů, kterou je možné místně nabídnout.

Proč se PepsiCo zbavuje svých podniků, když je třeba v Rakousku tak oblíbená? Mohli své závody přece provozovat klidně dál.
To jistě mohli, ale PepsiCo má dlouhodobý cíl, k němuž směřuje, a to je prodej licencí na výrobu lokálním operátorům. Podle nich se tak distribuce stále stejných nápojů lépe přizpůsobí místním podmínkám, sníží se tím komplikovanost organizace a tak dále. Jsou přesvědčeni o tom, že tohle je ta správná cesta, a tak po ní jdou. O mně si zřejmě myslí – když mi tu licenci prodali –, že jsem v tomto regionu k tomuto úkolu dobrý partner, jinak bychom se samozřejmě nedohodli.

Vidíte nějaké rozdíly mezi rakouským trhem a trhy v bývalých socialistických zemích, kde už také provozujete značky PepsiCo?
Spíše vidím širší souvislosti – všechno jsou to také bývalé země Rakouska-Uherska. Mají proto hodně společného a hodně je tu cítit společná minulost. Česko je mnohem více podobné Maďarsku než třeba Polsku, které bylo také komunistickou zemí, ale má zcela jinou tradici. Upřímně řečeno: moje manažerka pro oblast Rakouska se jmenuje paní Fiala, člověk, který pomáhal za banku s prodejem, se jmenuje Hajek. Nerad zjednodušuji, protože všude jsou lidé nějak jiní, ale tohle vidíte v těchto zemích na každém kroku; bývala to jedna monarchie a najdete tu více podobností než rozdílů.

Měl jsem na mysli rozdíly podnikatelské: v provozu, ve vztahu k zákazníkům, obchodní vztahy mezi firmami, atmosféru na trhu, důvěru, platební morálku, sociální odpovědnost firem a podobně.
Rozdíly bych viděl snad jen ve struktuře trhu, ten je v Rakousku už hodně konsolidovaný, v Česku je tomu jinak, tady nás konsolidace ještě čeká, jsme na cestě. Slovensko dá hodně na tradiční nápoje a podobně. Liší se i chování zákazníků, jejich konzumní vzorce. Češi mají hodně rádi ochucenou minerálku, podobně Slováci, zatímco v Maďarsku je odbyt tohoto druhu velmi malý. V bývalém Československu je dlouhá tradice ochucených minerálek. Dávat do minerální vody nějakou příchuť ovoce, to se tady zavedlo už v 60. letech minulého století, byli jste v té době jediná země na světě, kde se to dělalo. V Rakousku mají zase tradiční Almdudler, což v Česku nikdo nezná. Stejné je i to, že všichni chtějí, abyste se dobře choval k životnímu prostředí. Snažím se v tom dělat, co můžu, hrát podle pravidel a fér.

Jak vaše podnikání ovlivnil covid-19 a všechna ta opatření a uzávěry, v Česku, v Rakousku, všude jinde, kde působíte?
V Rakousku to byl nejlepší rok, který jsme tam obchodně zažili.

Opravdu?
Ano, rakouská vláda dávala přednost nákupům ve velkém, aby si lidé udělali zásoby a nechodili tak často do obchodů, což bylo pro nás výhodné. V Česku, Maďarsku, na Slovensku i v Srbsku jsme zpočátku utrpěli ztráty, protože byly omezené prodeje a potom dlouho zavřené restaurace, takže jsme ztratili asi třetinu našeho byznysu. Prostě zmizel, což není dobré. Teď už se nám ale daří dobře.

Chcete svoje aktivity ještě dál rozšiřovat na jih nebo jinam? Nebo Rakousko a PepsiCo na dlouho stačilo?
Mám hodně snů, ale záleží na příležitostech. Ale nechci kupovat nějaký podnik jenom proto, abych si něco zkoušel a nedávalo to smysl. Záleží dost na tom, aby to bylo blízko. Kdyby mi někdo nabídl skvělou příležitost někde v Portugalsku, určitě bych do toho nešel, to by nedávalo smysl, když máme svoje hlavní činnosti ve střední Evropě. Něco ale jistě přijde, chceme se dál rozvíjet a využívat naší podnikatelské páky, naší velikosti, ale nesmí to být geograficky moc daleko.

V roce 2019 jste změnili jméno firmy z Karlovarské minerální vody na Mattoni 1873. Chápu tu narážku na dlouhou tradici jako dobrý marketingový nástroj, protože lidé mají rádi spojení „tradiční kvalita“, ale jistě za tím může být i něco hlubšího. Jste teď globální firma, jakou si zakladatel Heinrich Mattoni přál. Jak důležitá je pro vás osobně?
Nejdříve bych vysvětlil to jméno. Když jsme přebírali značku PepsiCo a rozšiřovali tak záběr naší činnosti, museli jsme spojit mnoho odlišných aspektů i lidí dohromady a také dát najevo, že jsme už někým jiným, než jsme bývali, že jsme někým novým. A tím nejlepším způsobem, jak dát najevo, že nejsme ani PepsiCo, ani KMV, která zastřešuje aktivity minerálních vod, ale že jsme jedna jediná velká společnost, bylo změnit jméno. Hodně jsme o tom diskutovali, jaké jméno by to mělo být. A nakonec jsme se, jak jste již řekl, rozhodli pro Mattoni 1873 s podtitulem „prameny a chutě Evropy“. Samozřejmě je v tom zahrnuto, odkud přicházíme, a tradice Mattoni, v níž se sám poznávám. A je v tom také to, že jsme producenti nápojů z Evropy. Všechno důležité je teď shrnuto v jednom jméně.

A co tradice rodu Mattoni, ta ve vašem vztahu k firmě hraje jakou roli?
To je velmi zvláštní historie. Rod Mattoni pochází z lombardské provincie Como, z města Tremezzo. Je to dvacet kilometrů od místa, kde jsem žil se svými rodiči, než jsme se přestěhovali na jih Švýcarska. Oba naše rody tak pocházejí z Itálie, z oblastí jezer na severu a oba mají velmi pěkné zážitky z Čech a z míst, která kdysi patřila do rakousko-uherské monarchie.

A co Heinrich Mattoni?
To byl velmi úctyhodný, působivý muž, rád bych byl takový jako on.

Viděl jste český seriál Já, Mattoni?
No samozřejmě!

A co si o něm myslíte?
Je to velmi kvalitní produkce, to musím říct, ostatně jsem v ní hrál… Ale jsem špatný herec.

Co jste tam hrál?
No, chtěl jsem tam hrát, protože jsme na ten projekt dali také peníze, a hrál jsem tam číšníka, který přináší panu Mattonimu sklenici matonky. To byl zvláštní zážitek. Hodně jsme se o tom hádali, protože režisér chtěl, abych si oholil vousy, jelikož číšníci tehdy vousy nenosili, neboť byly statusovou záležitostí výše postavených lidí. Nakonec to dopadlo tak, že jsem se neoholil a udržel si svůj status a číšník tam vystupuje s vousem (smích).

A seriál sám, kromě toho, že byl vysoce kvalitní s dobrými amatérskými herci…
Myslím, že je velmi dobře, že se připomíná tak charismatický podnikatel, který určoval běh událostí své doby. Je to někdo jako Baťa nebo Škoda, to všechno byli výteční byznysmeni a průmyslníci, s mnoha nápady, kteří pomáhali této zemi, aby byla bohatší a modernější.

Naučil jste se v seriálu něco přímo od Heinricha Mattoniho?
No, my jsme se nikdy nepotkali, bohužel, a podnikatelský svět je dnes už trochu jinde, takže spíše ne, už to nejde. Ale vím, že byl velmi odvážný a chytrý, investoval třeba do železnice, což byla v jeho době mimořádná odvaha. Byl úžasný.

Když jste byl v Talk Show Jana Krause, padla otázka, zda je Mattoni česká, nebo italská firma. Je toto rozdělení pro vás nějak důležité? Zejména v dnešní době, kdy sledujeme renesanci nacionalismu po celé Evropě. Jak tyhle dvě strany kloubíte dohromady, protože i vy sám často připomínáte, že chcete do Mattoni vkládat italského ducha, ve stylu, designu a podobně.
Podívejte, je třeba to říct jasně – Mattoni 1873 je česká firma. Máme zde své závody, centrálu holdingu, daníme v Česku. Podle všech starých měřítek je to česká firma, která expanduje do ciziny. Je vlastněna švýcarsko-italskou, chcete-li italsko-švýcarskou rodinou, jejíž představitel žije a pracuje v Česku. Nevím, jak jinak chcete toto vše vykládat. Opravdu nejsem velký příznivec nacionalismu, mám rád všechny ty místní zvláštnosti a odlišnosti, pro mě je těžké na takové otázky odpovídat.

Je pro vás tedy jednoduché propojovat lokální a globální perspektivy?
Nemám s tím problém, protože všechno naše podnikání vychází z místa, kde jste, tedy z lokálního. Ano, existují firmy, které nabízejí spotřebitelům všude to samé, prodávají to, co považují za nejlepší. My prodáváme spotřebitelům to, co chtějí, proto také máme tak širokou nabídku nápojů. A pro naši královskou kategorii, což jsou minerální vody, máme v každé oblasti místní značku, někdy i více než jednu. Když se pohybujete v této oblasti, není problém být lokální.

To je pěkné, ale pro mě – a to také nejsem nacionalista – by asi bylo příjemné, kdybych si například na Sicílii na terase u moře v Trapani mohl objednat dobrou matonku.
My samozřejmě v nějakém množství vyvážíme minerálky Mattoni do ciziny, ale upřímně řečeno, vozit minerálky na jih Evropy, do Itálie, tak daleko, to nedává smysl. Po celé Evropě existují kvalitní zdroje minerálních vod. To není nic proti vám, ale já tedy nemusím Italy, kteří chtějí v každé jiné zemi, kam jedou, jíst jen italské jídlo a pít italské pití. Když jste v Itálii, ochutnejte místní minerálku, vychutnejte si místní produkty.

Říkáte totéž, co bývalý český prezident Václav Klaus, který prohlásil, že v Česku chce pít Mattoni, ne Evian, a když je v Japonsku, chce pít místní vodu.
S tím souhlasím a je to také jeden z mých oblíbených vtipů. Když jsem byl v Národním divadle v Praze, číšník mi nabízel vodu Perrier…

To je skoro blasfémie.
Přesně tak. Vzal jsem si toho chlapíka stranou a říkám mu: „Vy tu servírujete vodu Perrier? V zemi s lázeňskou tradicí? To je jako byste v pařížské opeře, zemi Champagne, servíroval Bohemia sekt.“

Máte teď v nabídce spoustu druhů nápojů. Kterému dáváte přednost vy osobně?
Jako zkušený starší otec bych měl říct, že všechny své děti mám rád stejně, ale samozřejmě, mou královnou a láskou je minerálka Mattoni. Je to výjimečná voda, značka, příběh. Pro mě určitě ta nejlepší.