Zelení investoři zasahují do volného trhu

V oblasti zelených investic se prosazuje několik trendů, které se neustále vyvíjejí. To platí zejména pro Evropskou unii, jež zůstává atraktivním regionem pro investory zaměřené na udržitelnou budoucnost. Mezi hlavní trendy patří dekarbonizace a přechod na čistou energii v klíčových průmyslových odvětvích, udržitelná spotřeba a rostoucí povědomí spotřebitelů a Zelená dohoda pro Evropu (Green Deal). V případě dekarbonizace stále více společností i států přijímá závazky k dosažení nulových emisí skleníkových plynů do roku 2050, což platí i pro Česko. „K dosažení dílčích cílů bude nezbytné snižovat emise každý rok přibližně o 3,2 milionu tun, což odpovídá 2,5 procentům ročních emisí v Česku,“ uvedl web ESG-investice.cz v roce 2021. V případě udržitelné spotřeby požadují lidé stále více transparentnosti ohledně ekologických dopadů výroby potravin, oděvů, automobilů a dalšího zboží. Tento tlak nutí výrobce zavádět udržitelnější praktiky. Například módní průmysl monitoruje své dodavatelské řetězce a klade důraz na používání recyklovaných materiálů. Zelenou dohodu pro Evropu její stoupenci označují za zásadní pilíř, který přináší významnou finanční podporu prostřednictvím Fondu obnovy zaměřeného na zelené projekty a také označuje udržitelný rozvoj za klíčový prvek hospodářské obnovy Evropy po koronavirové pandemii. Kritici Zelené dohody pro Evropu však poukazují na další významné zasahování do tržní ekonomiky nebo na posilování Bruselu na úkor členských států EU.

Nepoškozovat cíle EU

Sociálně uvědomělé investování označované jako ESG, akronym anglických slov environmental, social a governance, nabylo zejména v minulém desetiletí na významu, ale v současnosti už je tvrdě kritizované. Governance, správa a řízení společností, se zabývá kvalitou řízení, transparentností a řízením rizik a zahrnuje témata, jako jsou firemní etika, nezávislost správní rady či nastavení odměňování vedení. Investoři, kteří kladou důraz na kvalitní governance, preferují společnosti s pevnými řídicími strukturami, jež minimalizují riziko korupce a podporují dlouhodobou udržitelnost. Tato součást ESG obsahuje také přístup společnosti k danění svých zisků. Sociální součást ESG se soustřeďuje na to, jak společnosti jednají se svými zaměstnanci, dodavateli a komunitami, kde působí. Patří sem otázky, jako jsou pracovní podmínky, diverzita a inkluze, dodržování lidských práv či vztahy se stakeholdery, tedy i zákazníky. Investoři zaměření na sociální aspekty vyhledávají společnosti, které se chovají eticky a přispívají k pozitivním změnám ve společnosti.

Environmentální součást ESG se zaměřuje na dopad společností na životní prostředí. Zahrnuje například emise skleníkových plynů, udržitelné nakládání se zdroji a správu odpadů. Investoři, kteří kladou důraz na environmentální aspekty, se často vyhýbají společnostem s negativním vlivem na životní prostředí a preferují ty, jež minimalizují svůj ekologický dopad. Evropská komise (EK) uvedla: „V zájmu dosažení cílů stanovených v rámci Zelené dohody pro Evropu komise přislíbila, že v příštím desetiletí zmobilizuje nejméně jeden bilion eur ve formě udržitelných investic. Do zelených investic bude směřovat 30 procent víceletého rozpočtu EU (2021–2028) a jedinečného unijního nástroje Next Generation EU (NGEU), který je určen na podporu postpandemického zotavení.“ Zde je potřeba připomenout, že ačkoliv byl Fond obnovy přijat během koronavirové pandemie, bylo kvůli lhůtám od začátku jasné, že s ní nebude mít nic společného a bude sloužit pouze jako nástroj k prosazování unijního zasahování do volného trhu. Komise pokračuje: „Na investice a reformy, které podporují cíle v oblasti klimatu, musejí členské země Unie věnovat nejméně 37 procent finančních prostředků obdržených v rámci Nástroje pro oživení a odolnost, jehož celkový rozpočet dosahuje 672,5 miliardy eur. Veškeré investice a reformy, které mají být tímto způsobem financovány, nesmějí významně poškozovat cíle EU v oblasti životního prostředí. Třicet procent finančních prostředků v rámci NGEU chce EK získat prodejem zelených dluhopisů, které vydá jménem EU.“

Od letošního roku se také zpřísňuje takzvaný nefinanční reporting, jehož součástí je i počítání uhlíkové stopy. Seznam Zprávy psaly: „Okruh firem, které budou muset pravidelně sestavovat zprávy, se od roku 2025 významně rozšíří. Strašákem je především sledování skleníkových plynů v kategorii Scope 3, která zahrnuje nepřímé emise. Nikoliv ty, za které může firma sama, ale také jejích dodavatelů a subdodavatelů.“

Problém s hodnocením ESG

Web CSRD.cz, který se věnuje vysvětlování směrnice o podávání zpráv o udržitelnosti podniků (CSRD), k těmto „Scopes“ uvádí: „Scope 1 jsou přímé emise, tedy emise, které společnost přímo ovlivňuje svou činností. Jde zejména o emise ze stacionárního a mobilního spalování paliv a z průmyslových procesů. Scope 2 jsou nepřímé, ale snadno zjistitelné emise z nakoupené elektrické energie, tepla, páry či chlazení, tedy emise, které jsou spojené s činností společnosti, ale nevznikají přímo ve společnosti. Scope 3 jsou další nepřímé emise. Patří mezi ně zejména emise z výroby používaných materiálů (například elektronika nebo kancelářské potřeby), služeb (třeba překladatelské služby či externí účetnictví), kapitálových statků či z likvidace a zpracování odpadu vyprodukovaného společností.“ Vedle toho Scope 3 zahrnuje emise spojené se služebními cestami zaměstnanců a dojížděním zaměstnanců do práce, emise z dopravy a distribuce zajišťované společností i dodavateli.

„Největší peklo to bude pro zemědělce, kteří budou muset počítat uhlíkovou stopu hnojiv, zemědělské techniky a tak,“ prohlásil prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza. Bývalý ministr financí Ivan Pilip to zase glosoval na sociální síti X: „Takže pro bankovní financování cateringové firmy za nějaký čas nebude podstatné, jaké má výsledky, ale jaké má její jídlo uhlíkovou stopu. Socialismu se nepodařilo porazit kapitalismus, této ideologii by se to podařit mohlo.“ Ve válce na Ukrajině, která se za nedlouho přelije do čtvrtého roku, byl zaznamenán problém, kdy některé banky kvůli svým ESG politikám odmítají půjčovat zbrojařským firmám.

Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) dokonce řekla, že to je jeden z důvodů, proč nemůže Česko posílat Ukrajině více pomoci. „Domníváme se, že by pomohlo, kdyby Evropská komise co nejdříve vyslala finančnímu sektoru silný, srozumitelný a pozitivní signál o svém trvalém úmyslu usnadnit podporu evropského obranného průmyslu. Určitě je tu prostor, aby byla EK aktivnější a motivovala finanční instituce k zapojení,“ prohlásil ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) s tím, že ESG reporting nebo EU taxonomie výslovně nebrání soukromým bankám financovat obranný průmysl, nicméně složitá regulace může vyvolávat nejasnosti.

Agentura Reuters na konci loňského roku informovala, že se velké evropské energetické společnosti v roce 2024 zaměřily na ropné a plynárenské odvětví, aby maximalizovaly krátkodobé zisky a ustoupily od svých původních plánů na vyšší investice do obnovitelných zdrojů energie. Tento posun podle odborníků ztíží úsilí v boji proti klimatické změně. „Geopolitické napětí včetně války na Ukrajině, vysoké ceny ropy a očekávání investorů oslabily úsilí generálních ředitelů o přechod k nízkouhlíkové energetice,“ sdělil Reuters analytik Rohan Bowater ze společnosti Accela Research. Problém hodnocení ESG zesiluje výběr lidí na daná místa v bankách. Většina z nich se nesnaží firmám od ESG ulevit, ale často jsou přesvědčeni, že kapitalismus bez těchto regulí je nebezpečný, takže potíže s ESG posilují. Výzkum ESG je teprve v počátcích, ale již identifikoval spoustu rizik, nejen reputačních, která jsou s touto problematikou spojená. Pokrok v sociálních otázkách je důležitý a prospěšný, ale každá změna nebývá k lepšímu. Sociální odpovědnost firem by měla být spíše věcí mezi firmou a jejími zákazníky než mezi firmou a její bankou.