
Zestátnění pomůže
Premiér Petr Fiala jednal s vedením ČEZ o zestátnění firmy. Je to cesta k nižším cenám energií, nebo to má i jiný důvod? Ptali jsme se energetického analytika Michala Šnobra, spolupracovníka J&T banky a minoritního akcionáře ČEZ.
Dlouho píšete, že kdyby stát převzal ČEZ, mohl by stanovit nižší ceny elektřiny. Platí to ještě?
Samozřejmě to platí. Stoprocentní ovládnutí ČEZ státem je něco, co vytvoří ideální podmínky pro jakékoliv řešení, ať už na trhu, nebo ve výrobě. Dá to státu právní jistoty, usnadní jednání s Evropskou komisí a umožní to nadřazovat bezpečnost a jiné priority. V dnešním akcionářském půdorysu to není možné.
Vláda vedená pravicovou ideologií bude zestátňovat ČEZ? To je něco nepředstavitelného.
To je pravda, ale musíme zmínit kontext. Současné energetické prostředí v EU. Musíme si odpovědět na dvě otázky: máme kontrolu nad vlastní energetikou? A já odpovím, že dávno nemáme. V této oblasti jsme jen další spolkovou republikou závislou na energetické politice Německa a stát na tom kvůli akcionářské struktuře ČEZ nemůže nic měnit. A druhá otázka: směřujeme v energetice k tržnímu prostředí? Ne. Směřujeme přesně opačným směrem, k přerozdělování a regulacím. K transformaci energetiky, která je řízená politikou, Green Dealem, taxonomií. V takové situaci si politici nemohou hrát na pravicovou politiku a ovládnutí ČEZ vnímat jako ideologické selhání.
Jsou tu i snahy jiné, změna regulace, zastropování cen…
Ale ovládnutí ČEZ není jen otázka ceny, je to hlavně otázka celkové energetické politiky. Premiér Fiala mluvil o rozvíjení jaderné energetiky, ale na dnešním akcionářském půdorysu ČEZ žádnou jadernou elektrárnu nepostavíme. A v Evropě už to ani nikdo nechce. Jaderné elektrárny v EU jsou stavěné na bázi stoprocentních státních společností, podívejte se na Finsko, Maďarsko, Francii.
Cenu elektřiny určují ceny posledního zdroje, kterým se doplňuje nabídka. To jsou plynové elektrárny, a protože cena plynu vlivem akcí Ruska jde vzhůru, rostou i ceny elektřiny. Počítali Rusové s tímto vývojem?
Bezpochyby. To bylo jasné už před pěti lety. Německo nemá stacionární LNG terminál a nemá náhradu ruského plynu. Nebylo těžké si spočítat, co se stane, když se utáhnou kohouty. To, co se děje, je dáno i tím, že tu jsou dvě velmoci – Francie a Německo –, které ještě před dvěma lety vyvážely desítky terawatthodin roč- ně a vedly ostatní směrem ke Green Dealu. Němci vsadili vše na obnovitelné zdroje a na plyn, teď jim chybí obrovský výkon. Francie má 70 procent elektřiny z jaderných elektráren, chtěli tento objem snížit na 50 procent, ale teď se ukazuje, že dost neinvestovali do údržby. Mají 12 rezavých jaderných bloků z 56 a to je moc. Dvě velmoci mají obrovský výpadek ve výkonu. Rusku stačilo jen šlápnout na brzdu s plynem. Trh funguje dokonale a Rusové toho využili.
Zastropování nebo jiná regulace by nestačily?
Nejsme Španělsko, které má levný plyn z Alžírska. Nutno dodat, že rozdíl mezi tržní a zastropovanou cenou by platil stát, s našimi deficity to snad ani nejde. Ovládnutí ČEZ státem pomůže situaci vyřešit, i Francouzi chtějí plně státní EdF, i když zastropovali ceny už dříve. V Česku se nemusíme bát, máme dost zdrojů, abychom pokryli spotřebu levněji. Tato část evropské energetické transformace se hrubě nepovedla, a není to jen vina Ruska. Krátkodobě bychom mohli zavřít trh s emisními povolenkami, ale pak bychom si museli říct, že transformace končí, Green Deal končí. A to jen tak nejde, protože například investice do obnovitelných zdrojů, s nimiž počítal ČEZ, se měly platit i z peněz získaných na trhu s povolenkami. Jde o desítky miliard.


