Zírejte, co vše je šperk

„Ty věci jsou vlastně trošku podivné,“ usmívá se šperkařka Barbora Kukula, když hledá ten správný výraz pro svou vlastní tvorbu. Rychle k tomu dodává: „Ovšem podivné v tom nejlepším slova smyslu! Když takové objekty sundáš z těla, začneš přemýšlet, co to vlastně je a na co se díváš. Působí totiž jako živoucí objekt nebo zvláštní schránka.“ Právě dvojakost funkčnosti jejích děl – na těle a mimo něj – je jedním ze základních prvků tvorby mladé české umělkyně. Barbora šperk vnímá jako „ozdobu i umělecký objekt s vlastním příběhem“, který dalece přesahuje běžnou a prvořadou dekorativní funkci. Její díla tak balancují na hraně šperku, sochy a tělesného artefaktu. Vybočují z konvenčních představ o tom, co by mělo (a nemělo) zdobit lidské tělo – a jak to má „správně“ vypadat. Její nejvýraznější kolekce s názvem Recreatures vytváří objekty fungující jako „ochranné schránky pro nositele“, jakoby amulety. Každý kus v sobě totiž nese příběh inspirovaný přírodními formami, především hlubinami oceánů. V projektu, na němž pracuje už tři roky, se naplno projevuje její svébytný přístup. V Česku přehodnocuje, co šperk může znamenat.

Co šperk dělá šperkem?

Sama si klade otázky. „Co je, či není šperk, je sporné. Možná jediné, co jej definuje, je jasné spojení s lidským tělem. Ve chvíli, kdy jej lze vložit do dlaně, je to de facto šperk. Nemusí být ale jen ze vzácných kovů. Jakmile objekt nějak komunikuje s nositelem a je v bezprostředním kontaktu s kůží, je to, myslím, šperk,“ vysvětluje Kukula svojí osobitou definici, jež ukazuje, jak daleko za tradiční představu „kroužku s kamínkem“ se umělecké dílo může posunout. V době, kdy většina spotřebitelů vnímá šperk primárně jako statusový symbol či dekorativní doplněk, Barbora Kukula připomíná jeho hlubší roviny. Dle ní je při pohledu do historie klenotů zřejmé, jak rozmanité formy mívaly a k čemu všemu lidem sloužily. Zároveň dodává, že současný zúžený pohled na šperky je pouze nedávným jevem našich novějších dějin. Ve své tvorbě nejčastěji pracuje se stříbrem, ale experimentuje rovněž s méně očekávanými materiály. „Stříbro je dostatečně měkké i tvrdé zároveň. Jednoduše se opracovává při dolaďování odlitku, ale zachovává si své vlastnosti. Když z něj udělám něco špičatého, je to osten,“ líčí Kukula a s nadsázkou dodává, že v některých svých špercích nedoporučuje spát.

Jak pracuje? Její výrobní proces je založen na metodě ztraceného vosku. „Z vosku udělám formu a pak vytvořím stříbrný odlitek. Když nepracuji se stříbrem, ráda jdu po materiálech všedního dne. Dávám jim jiný význam nebo je stavím do nového kontextu. Vidím potenciál v tom, co se dá udělat třeba z pufované rýže,“ popisuje přístup k materiálové rozmanitosti, který zdůrazňuje, že hodnota nespočívá v ceně užitého kovu, ale též v autorském vstupu. Tvůrčí proces Barbory Kukuly je prý „fluidní“. Nápady a možnosti v ní postupně rostou a podněty přicházejí ze všech stran. Jsou to náhodné situace: v tramvaji nebo po čtení. Kreativní proces probíhá v hlavě, pak následuje první lehká skica a následně už jde rovnou do materiálu.

Studium na Královské akademii

Kukula vystavovala na veletrzích v Barceloně, Amsterdamu a měla výstavu i v estonském Tallinu. Absolvovala také pracovní stáž v portugalské galerii Reverso. Dle jejích slov se v zahraničí častěji setkává s větší otevřeností vůči experimentům i širšímu chápání šperku coby uměleckého média, nosiče. S rozvojem šperkařského řemesla jí pomohla prestižní zahraniční univerzita. Po bakalářském studiu na pražském UMPRUM pokračovala „magistrem“ na Královské akademii výtvarných umění v Belgii. „V Antverpách jsem poprvé absolvovala vyloženě studium šperku. Tam jsem viděla příklady a přístupy, jež rozšiřují tradiční představy o tom, co šperk může být – daleko za hranice běžných prstenů či náhrdelníků. Symbolické je i místo studia. V Antverpách jsou šperky všudypřítomné. Je tam i hlavní (evropská) burza diamantů. Tady v Česku je vlastně šperk okrajový,“ míní Kukula. Právě díky své mezinárodní inspiraci a nadhledu experimentuje a už také posouvá hranice toho, co šperk představuje.

Klienti se novot nebojí

Produkty se „značkou“ Barbora Kukula si už také úspěšně nacházejí cestu k zákazníkům a rezonují mezi laickou i odbornou veřejností. Klienti se autorce většinou ozývají sami, zda je daný produkt na prodej, načež následuje schůzka v ateliéru.

„Mám to štěstí, že mi lidé po konzultaci dávají důvěru a volnou ruku. Nemají vyloženě požadavky, jak by to mělo vypadat, ale chtějí něco ode mě – a já jim udělám na míru něco osobitého. Většinou pak vytvořím několik voskových modelů, vyzkouším, co by mohlo fungovat, a odlívám finální kus. Jeden šperk si ode mě koupila teoretička současného šperku Liesbeth Den Besten,“ říká Češka.

Český šperkařský byznys je dle Kukuly genderově docela rozdělený: české scéně současného šperkařství dominují ženy. Sice existují výjimky jako Ondřej Stára či Hanuš Lamr, ale jde prý spíše o výrazné jednotlivce. Zatímco tradiční zlatnictví stále zůstává především mužskou doménou, v uměleckém šperku jednoznačně převládají ženy, postřehla inovátorka.

Co dál? Barbora Kukula se snaží svojí tvorbou ukazovat, že šperk není pouhá věc, která se předává a užívá při různých událostech. Do budoucna proto Kukula připravuje multimediální projekt (ve spolupráci s mladou videoartistkou Adriánou Ingeli), který má nastínit novou cestu prezentace šperků. Plánovaná výstava překročí hranice tradičního galerijního pojetí – objekty série Recreatures budou zasazeny do audiovizuální instalace. Divákům to údajně zprostředkuje „konceptuální hloubku a narativ jednotlivých artefaktů“. Kukula tím chce posunout médium šperku do nové dimenze, kde fyzický objekt a jeho digitální interpretace vstupují do vzájemného dialogu a vytvářejí nový zážitek přesahující tradiční šperkařinu.